Cytokiny obecně zprostředkovávají rozsáhlé množství imunologických procesů a jsou klíčovými efektory v patogenezi některých lidských autoimunitních chorob. Především jejich pleiotropické účinky a sklony k synergistickým interakcím je činí zajímavými terapeutickými cíli. Zaměření léčebných možností na jednotlivé cytokiny se ukázalo užitečné u řady revmatických nemocí včetně revmatoidní artritidy, psoriatické artritidy a napříč celým spektrem spondyloartropatií.
Existují například silné preklinické i klinické důkazy o tom, že rozhodujícími efektory cytokinů u zánětlivé synovitidy jsou TNF alfa a IL-6. Nedostatečná nebo žádná odpověď na blokádu TNF není však bohužel vzácná a při přerušení terapie obvykle dochází k opětovnému vzplanutí nemoci. Data z registrů potvrzují postupné oslabování u pacientů, kteří dosahují stabilní TNF blokády. Zásadní však je, že klinické remise bývá dosaženo zřídka. A tím je provokován výzkum na poli chování a funkčních aktivit nových cytokinů v kontextu se synovitidou.
Ve studii publikované v Arthritis Research & Therapy jsou shrnuty poslední informace o nových cytokinech, které jsou častou součástí již dříve popsaných skupin cytokinů. Jedná se například o IL-1 (IL-18 and IL-33), IL-12 (IL-27 and IL-35), IL-2 (IL-15 and IL-21) a IL-17. Data získaná experimentálně i z klinických vzorků napovídají, že některé z těchto cytokinů mají podíl v patofyziologii artritidy a jiných zánětlivých chorob. Výše zmíněné již byly testovány v klinických studiích a výsledky rozhodně nejsou nezajímavé.
(pes)
Zdroj:
