Prevalence RNA viru klíšťové encefalitidy u klíšťat Dermacentor reticulatus z přírodního a městského prostředí, Polsko

TBEV je ve středoevropských podmínkách kauzální příčinou klíšťové encefalitidy. Je řazen mezi tzv. arboviry (anthropod-borne virus), protože ho přenášejí členovci. Virus klíšťové encefalitidy přenášejí klíšťata. Kromě známějších přenašečů –⁠ druhu Ixodes ricinus a Ixodes persulcatus –⁠ přenáší virus také druh klíšťat Dermacentor reticulatus. Aktuálně předkládaná studie hodnotí informace o významu klíšťat Dermacentor reticulatus v epidemiologii klíšťové encefalitidy.

Polští autoři nasbírali celkem 471 dospělých D. reticulatus. Klíšťata byla shromážděna tzv. vlajkováním vegetace v Bělověžském pralese, národním parku Biebrza, Mazurském parku a ve Varšavě v letech 2007–2010. Všechna získaná klíšťata byla testována na přítomnost RNA viru klíšťové encefalitidy. RNA bylo z klíšťat získáno tradiční metodou fenol-chloroformové extrakce.

Pozitivní nález viru klíšťové encefalitidy u klíšťat zaznamenali autoři studie u zkoumaných klíšťat ze všech lokalit. Poměr infekce se lišil podle oblastí sběru. Pohyboval se v rozmezí od 0,99 % (Kosewo Górne) do 12,5 % (Trzcianne). Průměrný podíl infikovaných klíšťat byl 2,12 %. Autoři nezaznamenali žádný podstatný rozdíl mezi infikovaností samců (1,98 %) sbíraného druhu oproti samičkám (2,17 %). Zajímavé je porovnání poměru infekce mezi klíšťaty nasbíranými v městském prostředí ve Varšavě (3,12 %) oproti klíšťatům z přírodního prostředí (1,96 %). Rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami nebyl výrazněji statisticky významný. Klíšťata jsou již dlouhodobě součástí městské fauny, zejména v předměstských oblastech. Urbanizace a lidské činnosti s ní spojené mohou často pozitivně ovlivňovat výskyt a hojnost klíšťat.

Můžeme předpokládat, že hostiteli dospělých klíšťat D. reticulatus jsou pravděpodobně psi, kteří mohou rovněž donést infikovaná klíšťata z endemických do neendemických oblastí a tím i do těsné blízkosti lidí. Výskyt klíšťové encefalitidy, jako je TBEV, se u psů v posledních letech zvýšil. Vzhledem k hostitelské specifitě je možnost nákazy TBEV u člověka po přímém kousnutí klíštětem D. reticulatus relativně nízká. 

Schopnost klíšťat přenášet lidské a zvířecí patogeny, včetně TBEV, vytváří trvalé nebezpečí jak pro populaci lidskou, tak domácích zvířat, a to také v městských a příměstských oblastech.

(tda)

Zdroj: Biernat B., Karbowiak G., Werszko J., Stańczak J. Prevalence of tick-borne encephalitis virus (TBEV) RNA in Dermacentor reticulatus ticks from natural and urban environment, Poland. Experimental & Applied Acarology. 2014; 64 (4): 543–551; doi:10.1007/s10493-014-9836-5.