#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Recenze


Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2006; 52(5): 507-512
Kategorie: Z odborné literatury

Ska­lický T, Třeška V. Ra­diofrekvenční abla­ce ja­ter­ních ná­do­rů. Pra­ha: Maxdorf 2006. 87 stran. ISBN80–7345–063–1.

Vý­sky­tem ko­lo­rektální­ho karci­no­mu pat­ří­me na před­ní mís­to v Evro­pě. I přes do­sa­vad­ní po­krok v léč­bě je u té­to cho­ro­by ne­příz­ni­vá sku­teč­nost, že v ob­do­bí diagnó­zy má 1/3 pa­ci­en­tů již me­tasta­tické po­sti­že­ní ja­ter. V prů­bě­hu cho­ro­by ma­jí me­tasta­tické po­sti­že­ní až 2/3 ne­moc­ných.

Z tak­to po­sti­že­ných ne­moc­ných je jen u 1/3 vhod­ný lé­čeb­ný zá­krok na játrech. Re­sekce MTS s ku­ra­tivním zá­mě­rem zá­vi­sí jed­nak na zku­še­nos­ti ope­ra­té­ra, jed­nak na cel­ko­vém sta­vu ne­moc­né­ho a na při­dru­že­ných cho­ro­bách. Pou­ze 1/3 ne­moc­ných jsou vhod­ný­mi kan­di­dá­ty ku­ra­tivní ope­rač­ní re­sekce. Mi­mo ty­to ope­rač­ní zá­kro­ky při­chá­ze­jí v úva­hu zá­kro­ky spí­še pa­lia­tivní ja­ko je embo­li­za­ce, krya­li­za­ce, alko­ho­li­za­ce MTS.

V po­sled­ní do­bě se ja­ko no­vá me­to­da léč­by za­vá­dí ra­diofrekvenční abla­ce jak ja­ter­ních me­tastáz, tak i pri­már­ních ja­ter­ních ná­do­rů. S tou­to no­vou me­to­dou nás se­zna­mu­je si­ce útlá, ale ob­sa­ho­vě hutná kni­ha au­to­rů Ska­lické­ho a Třešky.

Kni­ha je roz­dě­le­na do 7 ka­pi­tol sezna­mu­jí­cích čte­ná­ře s his­to­rií po­uži­tí destrukčních me­tod a s vlast­ním pro­vá­dě­ním ra­diofrekvenční abla­ce ja­ter­ních me­tastáz. Cen­né jsou in­for­ma­ce sezna­mu­jí­cí s mož­nost­mi po­uži­tí, indi­ka­ce­mi k RFT a nut­ným pře­do­pe­račním vy­šet­ře­ním. Cen­ná je i stať zdů­raz­ňu­jí­cí nut­nost pro­vá­dět mi­mo RFA i kom­plex­ní sys­té­mo­vou pro­ti­ná­do­ro­vou te­ra­pii.

Je zdů­raz­ně­na mož­nost dispenza­ri­za­ce ne­moc­ných. Dů­le­ži­té in­for­ma­ce po­sky­tu­je sou­bor vlast­ních zku­še­nos­tí, kte­ré jsou pod­po­ře­ny expe­ri­mentální­mi zku­še­nost­mi au­to­rů. V sa­mo­stat­né ka­pi­to­le jsou pro­brá­ny mož­nos­ti léč­by he­pa­to­ce­lu­lární­ho karci­no­mu.

Pub­li­ka­ce au­to­rů Ska­lické­ho a Třešky je na­psá­na sro­zu­mi­tel­ně, pře­hled­ně, s množ­stvím obráz­ků a gra­fů. Je ur­če­na onko­lo­gům, chi­rurgům a všem lé­ka­řům, kte­ří se za­bý­va­jí ne­moc­ný­mi s me­tasta­tickým po­sti­že­ním ja­ter.

Prim. MUDr. Vla­di­mír Spurný, CSc.

Od­dě­le­ní kli­nic­ké a ra­diač­ní onko­lo­gie FN u sv. An­ny

Pe­kařská 53

656 91 Br­no

e–mail: vla­di­mir.spurny@fnu­sa.cz

Do­ru­če­no do re­dak­ce: 27. 4. 2006

Ka­šák V. Chro­nic­ká obstrukční plic­ní ne­moc. Pra­ha: Maxdorf 2006. 187 stran. ISBN 80–7345–082–8

Chro­nic­ká obstrukční plic­ní ne­moc (CHOPN) pat­ří ce­lo­svě­to­vě me­zi vý­znam­né pří­či­ny chro­nic­ké mor­bi­di­ty i morta­li­ty. Jed­ná se o one­moc­ně­ní, kte­ré je ce­lo­ži­vot­ní, po­stup­ně se zhor­šu­jí­cí a vý­znam­ně ovliv­ňu­jí­cí kva­li­tu ži­vo­ta. Vel­mi čas­to ve­de k inva­li­di­tě a před­čas­né­mu úmr­tí. Jed­no­znač­ně nej­dů­le­ži­těj­ší pří­či­nou vzni­ku to­ho­to one­moc­ně­ní je kou­ře­ní. Prá­vě z to­ho­to dů­vo­du se před­po­klá­dá stou­pa­jí­cí inci­dence té­to ne­mo­ci. To­to ved­lo svě­to­vé pneu­mo­lo­gické ex­per­ty k vy­hlá­še­ní Glo­bál­ní ini­cia­ti­vy pro CHOPN (GOLD –⁠ Glo­bal Ini­tia­ti­ve for Chro­nic Obstructi­ve Di­sea­se). Ta­to or­ga­ni­za­ce vy­da­la v ro­ce 2001 pí­sem­ný do­ku­ment Glo­bál­ní stra­te­gie pro diag­nos­ti­ku, léč­bu a pre­ven­ci CHOPN. Čes­ká ver­ze to­ho­to do­ku­men­tu by­la vy­dá­na 21. 10. 2001 dí­ky ČOPN (Čes­ké ob­čan­ské sdru­že­ní pro­ti CHOPN). Pub­li­ka­ce se opí­rá o me­di­cín­ské po­znat­ky za­lo­že­né na dů­ka­zech. I přes tu­to stou­pa­jí­cí po­zor­nost, kte­rá je CHOPN vě­no­vá­na, se jed­ná stá­le o vel­ký me­di­cín­ský pro­blém, k je­hož zvlád­nu­tí je za­po­tře­bí, aby by­la s tou­to ne­mo­cí se­zná­me­na co nej­šir­ší lé­kař­ská ve­řej­nost. Se­zná­me­na s pro­ble­ma­ti­kou pří­zna­ků, diagnosti­ky, ra­cio­nál­ní léč­by a je­jí­ho mo­ni­to­ro­vá­ní. Te­pr­ve pak mo­hou být vy­hlíd­ky pro 800 000 ne­moc­ných CHOPN v Čes­ké re­pub­li­ce opti­mis­tič­těj­ší než je to­mu na ja­ře ro­ku 2006. A prá­vě to­to má za cíl útlá kníž­ka Vik­to­ra Ka­šá­ka, kte­rá se vě­nu­je pře­de­vším di­fe­renciální diagnosti­ce, farma­ko­te­ra­pii a chy­bám a omy­lům v diagnosti­ce a léč­bě to­ho­to one­moc­ně­ní.

V ka­pi­to­le na­zva­né Re­pe­ti­to­rium se­zna­mu­je au­tor čte­ná­ře s vý­vo­jem de­fi­ni­ce CHOPN a zá­vě­rem zdů­raz­ňu­je, že vel­mi zjed­no­du­še­ně lze říct, že CHOPN je neutro­filní bron­chi­ti­da na roz­díl od astma­tu, kte­ré je bron­chi­ti­da eozi­no­filní. Upo­zor­ňu­je ta­ké na to, že jak CHOPN, tak astma ma­jí ně­ko­lik fe­no­ty­pů, což je pod­stat­né pře­de­vším z hle­dis­ka od­po­vě­di na léč­bu. Upo­zor­ňu­je, že eozi­no­filní fe­no­typ CHOPN či astma­tu pře­di­ku­je dob­rou od­po­věď na léč­bu korti­koste­roi­dy, a na­opak neutro­filní typ se zvý­še­ným tu­mor–nekro­ti­zu­jí­cím fak­to­rem al­fa (TNFá) pre­di­ku­je špat­nou od­po­věď na korti­koste­roidní léč­bu. I to­to je dů­vod, proč se au­tor do­mní­vá, že de­fi­ni­ce se bu­de dá­le vy­ví­jet.

Dá­le se ka­pi­to­la Re­pe­ti­to­rium za­bý­vá epi­de­mio­lo­gií one­moc­ně­ní. Au­tor upo­zor­ňu­je na to, že v Čes­ké re­pub­li­ce se inci­dence je­nom od­ha­du­je a zá­le­ží na tom, jak inten­ziv­ně se po ne­mo­ci pát­rá. Po­zor­nost by mě­la při vy­hle­dá­vá­ní být za­mě­ře­na na ku­řá­ky, kte­ří po do­bu 20 let kou­ří 20 ci­ga­ret den­ně. Dal­ším pod­stat­ným úda­jem je před­po­klad, že až 50 % ku­řá­ků má CHOPN. Z to­ho ta­ké vy­plý­vá, že nej­účin­něj­ší a nej­lev­něj­ší pre­ven­cí CHOPN je ni­kdy ne­kou­řit. V ka­pi­to­le dá­le au­tor de­tail­ně ro­ze­bí­rá morta­li­tu na CHOPN ve svě­tě a Čes­ké re­pub­li­ce. Uvá­dí, čím vším je ovliv­ně­na, po­pi­su­je stu­die, kte­ré se jí za­bý­va­jí, za­bý­vá se dél­kou hos­pi­ta­li­za­ce pro CHOPN a dél­kou pra­cov­ní ne­schop­nos­ti. Upo­zor­ňu­je pře­de­vším na ná­kla­dy spo­je­né s léč­bou exa­cerba­cí za hos­pi­ta­li­za­ce na jed­not­kách inten­ziv­ní pé­če (JIP). Za­bý­vá se i vě­kem, po­hla­vím a ra­so­vý­mi roz­dí­ly. Jed­no­znač­né je to, že roz­díl­nost je dá­na pře­de­vším v roz­díl­no­sti ku­řác­ké­ho ná­vy­ku.

Dal­ší ob­las­tí, kte­rá je sché­ma­tic­ky a mo­der­ním způ­so­bem probrá­na, je etio­pa­to­ge­ne­ze a pa­to­fy­zio­lo­gie one­moc­ně­ní. A opět je zdů­raz­ně­na úlo­ha zá­ně­tu pře­de­vším neutro­filní­ho. Je po­psá­na úlo­ha neutro­fi­lů, alveo­lárních makro­fá­gů, T–lymfo­cy­tů, B–lymfo­cy­tů, eozi­no­fi­lů, dendri­tických bu­něk, žírných bu­něk, epi­te­liálních bu­něk, fibroblastů, myofibroblastů a myoblastů. Dá­le je vy­svět­le­na úlo­ha zá­nětli­vých me­diá­to­rů –⁠ leukotrie­nu B4, interleu­ki­nu 8 a TNFá a dal­ších me­diá­to­rů. Je upo­zor­ně­no na ne­rov­no­vá­hu me­zi pro­teá­za­mi a antipro­teá­za­mi, je po­psá­na úlo­ha oxi­dační­ho, nitri­dační­ho a karbo­ny­lo­vé­ho stre­su, do­pad mu­ko­ci­liární dysfunkce a hy­persekre­ce hle­nu. Jsou po­psá­ny i sys­té­mo­vé účin­ky ne­mo­ci. Dá­le se ka­pi­to­la vě­nu­je bronchiální hy­pe­rakti­vi­tě, vý­vo­jem ob­struk­ce dý­cha­cích cest, hy­pe­rinfla­ce a obec­ně pa­to­fy­zio­lo­gii. Zmí­ně­na je i dě­dič­nost, ge­ne­ti­ka, dá­le ri­z­iko­vé fak­to­ry, vy­vo­lá­va­jí­cí fak­to­ry a jsou vel­mi po­drob­ně po­psá­ny mož­nos­ti pre­ven­ce. V té­to ka­pi­to­le je vel­mi pěk­ně zdo­ku­mento­vá­no, ja­ký do­pad ma­jí pre­ven­tiv­ní opa­tře­ní na vý­skyt i prů­běh one­moc­ně­ní.

Pod­stat­nou část Re­pe­ti­to­ria tvo­ří od­díl vě­no­va­ný kli­nické­mu ob­ra­zu ne­mo­ci. Jsou peč­li­vě po­psá­ny všech­ny pří­zna­ky, okol­nos­ti vy­vo­lá­va­jí­cí spuš­tě­ní one­moc­ně­ní, jsou po­psá­ny všech­ny for­my fy­zi­kál­ní­ho ná­le­zu. V ka­pi­tol­ce, kte­rá je vě­no­vá­na funk­ční diagnosti­ce, je uve­de­no, jak dů­le­ži­té je hod­no­ce­ní funk­ční­ho vy­šet­ře­ní od­bor­ní­kem –⁠ pneu­mo­lo­gem. Ka­pi­to­la Dia­gnos­ti­ka se ne­vě­nu­je je­nom funkční­mu vy­šet­ře­ní, ale dal­ším vy­šet­ře­ním. Je ak­cen­to­vá­na i ro­le bronchosko­pie s pro­ve­de­ním bronchoalveo­lární la­vá­že s ná­le­zem zmno­že­ní zá­nětli­vých bu­něk v bronchoalveo­lární te­ku­ti­ně. Je po­psán vý­znam vy­šet­ře­ní indu­ko­va­né­ho spu­ta, dá­le mož­nos­ti vy­šet­ře­ní oxi­du dus­na­té­ho ve vy­de­cho­va­ném vzdu­chu a vy­šet­řo­vá­ní kondenzá­tu vy­de­cho­va­né­ho vzdu­chu.

Vel­mi po­drob­ně je po­psá­na exa­cerba­ce one­moc­ně­ní. Jsou uve­de­na je­jí kri­té­ria, kri­té­ria pro hos­pi­ta­li­za­ci a kri­té­ria pro hos­pi­ta­li­za­ci na lůž­ku inten­ziv­ní me­di­cí­ny (ARO či JIP). Po­drob­ně je rozve­de­na kla­si­fi­ka­ce CHOPN, je vě­no­vá­na po­zor­nost i pro­fes­ní CHOPN. Dá­le je uve­de­no dě­le­ní na sta­dia a pod­kla­dy pro to­to dě­le­ní. Au­tor vě­nu­je po­zor­nost i všem mož­ným kom­pli­ka­cím CHOPN.

Čte­nář jis­tě oce­ní, že je vě­no­vá­na po­zor­nost pra­cov­ní ne­schop­nos­ti a po­sudko­vé pro­ble­ma­ti­ce, or­ga­ni­za­ci pé­če o to­to one­moc­ně­ní v Čes­ké re­pub­li­ce. Dá­le na­lez­ne i po­uče­ní o tom jak bo­jo­vat s kou­ře­ním a jak spo­lu­pra­co­vat s ro­di­nou ne­moc­né­ho CHOPN.

Dal­ší část kni­hy je na­zvá­na Vy­šet­ře­ní a di­fe­renciální dia­gnos­ti­ka. V té­to ka­pi­to­le je uve­de­no, jak ne­moc­né­ho mo­ni­to­ro­vat, kdy ho ho­spi­ta­li­zo­vat, kdy pře­klá­dat na JIP a ARO, kdy zva­žo­vat v sou­čas­nos­ti to­lik akcento­va­nou neinva­zivní venti­lační pod­po­ru a jak po­stu­po­vat v di­fe­renciální diagnosti­ce.

Ka­pi­to­la Farma­ko­te­ra­pie upo­zor­ňu­je na hlav­ní cí­le léč­by CHOPN, na to, jak při­pra­vit plán pé­če o ne­moc­né­ho s CHOPN, čte­nář je se­zná­men s inha­lační­mi sy­sté­my, se zá­sa­da­mi je­jich vý­bě­ru, se zá­sa­da­mi farma­ko­lo­gické léč­by CHOPN, je po­psá­na úlo­ha me­tylxanti­nů, anti­cho­li­nergik, be­ta­mi­me­tik, úlo­ha korti­koi­dů inha­lačních sa­mot­ných a v kom­bi­na­ci s be­ta­mi­me­ti­ky, dá­le korti­koste­roi­dů sys­té­mo­vých. Je upo­zor­ně­no i na se­lek­tiv­ní inhi­bi­to­ry fosfo­dieste­rá­zy 4, úlo­hu á–1–antitrypsi­nu, mu­ko­ly­tik. Au­tor se vě­nu­je i vý­zna­mu vakci­na­ce. V ka­pi­to­le je ro­ze­brá­na i ne­farma­ko­lo­gická léč­ba CHOPN –⁠ re­ha­bi­li­ta­ce, oxy­ge­no­te­ra­pie, vý­ži­va. Au­tor se za­bý­vá i do­má­cí venti­la­cí a mož­nost­mi chi­rur­gic­ké léč­by včet­ně trans­plan­ta­ce plic.

Zvlášt­ní ka­pi­to­ly jsou vě­no­vá­ny léč­bě exa­cerba­cí a léč­bě vy­bra­ných sku­pin ne­moc­ných s CHOPN (le­tec­ká do­pra­va, stá­ří). Zmí­ně­na je i CHOPN a syn­drom obstrukční spán­ko­vé apnoe/hy­popnoe, vý­znam lá­zeň­ské léč­by a v ne­po­sled­ní řa­dě jsou uve­de­ny i za­jí­ma­vé ka­zuisti­ky, ve kte­rých je de­monstro­ván pří­zni­vý i ne­pří­zni­vý prů­běh CHOPN. Po­zor­nost je vě­no­vá­na i farma­koe­ko­no­mi­ce.

Ka­pi­to­la Chy­by a omy­ly je vě­no­vá­na chy­bám při sta­no­ve­ní diagnó­zy, chy­bám v te­ra­pii a mo­ni­to­ro­vá­ní a chy­bám dal­ším, ja­ko jsou chy­by v po­uče­ní ne­moc­né­ho, ve způ­so­bu sdě­le­ní diagnó­zy a dal­ší.

Po­uži­tá li­te­ra­tu­ra je pře­váž­ně z po­sled­ních let a jsou uve­de­ny pod­stat­né prá­ce čes­kých au­to­rů, kte­ří se pro­ble­ma­ti­ce CHOPN vě­nu­jí.

Do­mní­vám se, že dí­ky vel­mi pečli­vé­mu zpra­co­vá­ní pro­ble­ma­ti­ky CHOPN, kte­ré je opře­no o po­sled­ní pod­stat­né in­for­ma­ce za­lo­že­né na dů­ka­zech a dí­ky di­dakticky správ­ně zvo­le­né­mu zpra­co­vá­ní té­to pro­ble­ma­ti­ky, lze tu­to kni­hu do­po­ru­čit všem, kte­ří se mo­hou s pro­ble­ma­ti­kou to­ho­to po­stup­ně se zhoršu­jí­cí­ho a ži­vot ohro­žu­jí­cí­ho one­moc­ně­ní se­tkat v rám­ci diagnosti­ky, di­fe­renciální diagnosti­ky i léč­by. Kníž­ka je te­dy vhod­ná pře­de­vším pro pneu­mo­lo­gy, in­ter­nis­ty a prak­tic­ké lé­ka­ře a dal­ší spo­lu­pra­cu­jí­cí od­bor­nos­ti –⁠ ra­dio­diagnosti­ky, chi­rur­gy, aneste­zio­lo­gy, pa­to­lo­gy, lé­ka­ře lé­če­ben dlou­ho­do­bě ne­moc­ných, vy­so­ko­ško­lá­ky–ne­lé­ka­ře (fy­zio­te­ra­peu­ty, diete­tisty), stře­do­škol­ské pra­cov­ní­ky a všech­ny dal­ší, kte­ří chtě­jí zís­kat stu­diem jed­né kni­hy ak­tu­ál­ní zna­los­ti o chro­nic­ké obstrukční plic­ní ne­mo­ci.

Doc. MUDr. Ja­na Skřičko­vá, CSc.

Kli­ni­ka ne­mo­cí plic­ních a tu­ber­ku­ló­zy LF MU a FN Br­no, pra­co­viš­tě Bo­hu­ni­ce

Jih­lav­ská 20

639 00 Br­no

e–mail: jskric@fnbrno.cz

Do­ru­če­no do re­dak­ce: 27. 4. 2006

Ehrmann J jr, Schei­derka P, Ehrmann J. Al­ko­hol a ját­ra. Pra­ha: Gra­da Pub­li­shing 2006. 166 stran. ISBN 80–247–1048–X.

Abú­zus al­ko­ho­lu je dlou­ho­do­bým pro­blé­mem lid­stva, kte­rý s se­bou při­ná­ší ne­jen zdra­vot­ní, ale i spo­le­čen­ské a eko­no­mic­ké pro­blé­my. Al­ko­hol po­ško­zu­je řa­du tě­les­ných or­gá­nů, ale po­sti­že­ní ja­ter al­ko­ho­lem je prav­dě­po­dob­ně nej­čas­těj­ší a nej­lé­pe prozkou­ma­né. Ta­to pro­ble­ma­ti­ka si­ce by­la li­te­rár­ně již mno­ho­krát zpra­co­vá­na, ale jed­ná se o tak zá­važ­ný a frekvento­va­ný pro­blém, že in­spi­ru­je dal­ší a dal­ší au­to­ry k je­ho zpra­co­vá­ní.

„Mi­ni­mo­nogra­fie“ Al­ko­hol a ját­ra, tak­to svou kni­hu na­zý­va­jí sa­mi au­to­ři, se sna­ží při­nést kom­plex­ní po­hled na al­ko­ho­lic­ké po­sti­že­ní ja­ter na po­měr­ně ma­lém pro­sto­ru. Au­to­ry jsou pa­to­log, bioche­mik a gastroente­ro­log, což je již sa­mo zá­ru­kou to­ho, že se bu­dou na pro­blém po­sti­že­ní ja­ter al­ko­ho­lem dí­vat z růz­ných úh­lů po­hle­du. Po úvod­ních ka­pi­to­lách, vě­no­va­ných pře­de­vším me­ta­bo­lizmu al­ko­ho­lu v lid­ském orga­nizmu, jsou dá­le po­pi­so­vá­ny me­to­dy prů­ka­zu al­ko­ho­lu v bio­lo­gic­kém ma­te­ri­á­lu, pro­ble­ma­ti­ka akut­ní i chro­nic­ké into­xi­ka­ce al­ko­ho­lem a kli­nic­ké ma­ni­fes­ta­ce abú­zu al­ko­ho­lu –⁠ alko­ho­lická stea­tó­za, stea­to­he­pa­ti­ti­da a ja­terní cirhó­za včet­ně je­jích kom­pli­ka­cí. V rám­ci di­fe­renciálně diagnostické­ho po­hle­du na ten­to slo­ži­tý pro­blém je po­zor­nost vě­no­vá­na i ne­al­ko­ho­lic­ké stea­to­he­pa­ti­ti­dě (NASH). Na zá­věr jsou pře­hled­ně zpra­co­vá­na zá­klad­ní kri­té­ria diagnosti­ky al­ko­ho­lic­ké­ho po­sti­že­ní ja­ter.

Mo­no­gra­fie olo­mouc­kých au­to­rů je si­ce roz­sa­hem ma­lá, ale přes­to v ní lze na­lézt ta­ko­vé množ­ství in­for­ma­cí o pro­ble­ma­ti­ce al­ko­ho­lic­ké­ho po­sti­že­ní ja­ter, kte­ré je do­sta­ču­jí­cí jak pro pregra­duální stu­di­um na lé­kař­ských fa­kul­tách, tak pro postgra­duálních vzdě­lá­vá­ní lé­ka­řů spe­cia­li­zo­va­ných na vnitř­ní lé­kař­ství, gastroente­ro­lo­gii, pa­to­lo­gii či bio­che­mii. Je po­znat, že se au­to­ři v da­né pro­ble­ma­ti­ce vel­mi dob­ře orien­tu­jí. Li­te­rár­ní úda­je vel­mi vhod­ně kom­bi­nu­jí s vlast­ní­mi zku­še­nost­mi a ná­zo­ry. Text je do­pl­něn řa­dou ta­bu­lek a ba­rev­ných obráz­ků, kte­ré při­spí­va­jí k ná­zor­nos­ti a dob­ré ori­en­ta­ci v kni­ze. Peč­li­vě je zpra­co­ván i se­znam po­uži­té li­te­ra­tu­ry, rej­střík a se­znam zkra­tek. Tím vznik­la pub­li­ka­ce, kte­rá se vel­mi dob­ře čte, ve kte­ré se dob­ře orien­tu­je a lze na­lézt od­po­věď na řa­du prak­tic­kých otá­zek spo­je­né s diagnosti­kou a léč­bou to­ho­to běž­né­ho a čas­to vel­mi zá­važ­né­ho one­moc­ně­ní.

Doc. MUDr. Pe­tr Hu­sa, CSc.

Kli­ni­ka in­fek­čních cho­rob LF MU a FN Br­no, pra­co­viš­tě Bo­hu­ni­ce

Jih­lav­ská 20

639 00 Br­no

e–mail: phu­sa@fnbrno.cz

Do­ru­če­no do re­dak­ce: 2. 5. 2006

Sme­ta­no­vá V. Vy­so­ký krvný tlak. Bra­ti­sla­va, Slo­ven­ská re­pu­bli­ka: HERBA 2006. 236 strán. ISBN 80–89171–33–8.

Po ro­ku 1999, keď vy­šla pr­vá slo­ven­ská mo­no­gra­fie prof. Ba­la­žovje­cha o vy­so­kom krvnom tla­ku, vy­dá­va bra­ti­slav­ské Vy­da­va­teľstvo HERBA, ako 16. zvä­zok Ma­lej le­kárskej kniž­ni­ce, na Slo­ven­sku v po­ra­dí piatu knižnú publi­ká­ciu o arté­rio­vej hy­pertenzii na Slo­ven­sku. Je ňou mo­no­gra­fie Vy­so­ký krvný tlak MUDr. Viery Sme­ta­no­vej, Ph.D. Publi­ká­cia má 236 strán, prehľadné čle­ne­nie, ľahko zro­zu­mi­teľný, jas­ný ob­sah a po­sky­tu­je uži­točné informá­cie pre kaž­dé­ho le­ká­ra, kto­rý má na sta­ros­ti ale­bo sám lieči cho­ré­ho, kto­rý má vy­so­ký krvný tlak. Prá­ca ob­sa­hu­je informá­cie o vy­so­kom tla­ku kr­vi (TK) so za­me­ra­ním na pri­márnu –⁠ esenciálnu –⁠ hy­pertenziu, a to na sú­časnej úrov­ni poznatkov, ale i na se­kundárnu hy­pertenziu. Rešpektu­je pre­dovšetkým zá­sa­dy Koordi­načnej ko­mi­sie JNC 7 (USA) z ro­ku 2003, európske smerni­ce Ko­mi­sie ESH/ESC tak isto z ro­ku 2003, „čes­ké“ odpo­rú­ča­nia z ro­ku 2004, ale aj vý­sled­ky veľkých kli­nických štú­dií, ra­du novších prác a ich zá­ve­rov, kto­ré sa zís­ka­li me­tó­da­mi me­di­cí­ny dô­ka­zov (evi­den­ce ba­sed me­di­ci­ne) najmä z posledné­ho obdo­bia. Mož­no konšta­to­vať, že mo­nogra­fia dr. Sme­ta­no­vej ob­sa­hu­je pod­stat­né informá­cie, kto­ré sú spä­té s potre­ba­mi kli­nickej me­di­cí­ny pri rieše­ní otá­zok diagnosti­ky, kla­si­fi­ká­cie, liečby a pre­vencie vy­so­ké­ho TK s prihlia­da­ním na častejšie chy­by, kto­ré mô­žu ovplyvniť ur­če­ní diagnó­zy arté­rio­vej hy­pertenzie, jej prognostickú stra­ti­fi­ká­ciu (stu­peň TK, pri­po­je­né ri­z­iko­vé či­ni­te­le, poško­de­nie cieľo­vých orgá­nov a kli­nic­ky ma­ni­festné kardio­vasku­lárne cho­rob­né sta­vy). Upo­zor­ňu­je na potre­bu dôslednosti pri po­sudzo­va­ní hodnôt prí­le­ži­tostné­ho –⁠ ka­zuálne­ho –⁠ TK, tzv. hy­pertenzie a normo­tenzie biele­ho plášťa ako na dô­le­ži­té uka­zo­va­te­le, kto­ré urču­jú ďalší dia­gnos­tic­ký a te­ra­peu­tic­ký po­stup. Ich nesprávna interpre­tá­cia mô­že viesť k chybnej dia­gnó­ze a nevhodnej liečbe, najmä liečbe farma­ka­mi.

Podstatnú časť mo­no­gra­fie tvo­rí ka­pi­to­la o princí­poch liečby vy­so­ké­ho TK. Je spra­co­va­ná mo­derne so zdô­razne­ním zá­sad upra­ve­nia ži­votné­ho štý­lu, s ana­lý­zou jed­not­li­vých anti­hy­pertenzívnych farmák, ich indi­ká­cií, kontraindi­ká­cií, vedľajších ne­žia­dú­cich účinkov a zá­važ­ných ri­zík, o za­ča­tí liečby, o me­tó­dach kombi­ná­cie farmák a o sle­do­va­ní efek­tu liečby i prie­be­hu cho­ro­by. Veľmi dô­le­ži­tá je stať o pa­to­ge­né­ze, kli­nickom obra­ze, diagnosti­ke se­kundárnej hy­pertenzie, a o algo­ritme te­ra­peu­tických postu­pov pri jed­not­li­vých jej for­mách. Pre praktickú me­di­cí­nu je uži­točné ta­buľko­vé spra­co­va­nie anamné­zy, fy­zi­kálne­ho vy­šetre­nia, la­bo­ra­tórnej diagnosti­ky a použi­tia po­moc­ných dia­gnos­tic­kých me­tód. Po­sky­tu­je sa aj ta­buľko­vé spra­co­va­nie tých anti­hy­pertenzív, kto­ré sú re­gist­ro­va­né v SR, ale i rad iných tak­to prehľadne upra­ve­ných dát, napr. o vý­znam­ných kli­nických a epi­de­mio­lo­gických štú­diách vo vzťa­hu k hy­pertenzii. Zdô­razňu­je sa potre­ba pre­vencie, včasnej diagnosti­ky, účinnej a kontro­lo­va­nej liečby vy­so­ké­ho TK a o praktickom postu­pe na do­siahnu­tie týchto cieľov. Mo­no­gra­fie je cen­ným zdro­jom informá­cií o jed­nej z najčastejších cho­rôb, kto­ré le­kár lieči –⁠ mô­že slú­žiť aj ako prí­ručka pri potre­bách dennej pra­xe kaž­dé­ho kli­ni­ka.

H. prof. MUDr. Mi­lan Pavlo­vič, CSc.

Ka­ted­ra vnú­torné­ho le­kárstva FZSS SZU a I. interná kli­ni­ka FNsP Bra­ti­sla­va–Kra­má­re

Limbo­vá 12

833 05 Bra­ti­sla­va

Slo­ven­ská re­pu­bli­ka

e–mail: kvl@szu.sk

Do­ru­če­no do re­dak­ce: 4. 5. 2006

Manďák J. Intraaortální balonková kontrapulzace. Praha: Grada Publishing 2006. 160 stran. ISBN 80−247−0734−9.

Počet nemocných přicházejících se srdečním onemocněním na kardiologická nebo kardiochirurgická pracoviště v posledních letech enormně vzrostl. Další nárůst už pravděpodobný není, ale s prodlužujícím se věkem a hlubšími znalostmi v těchto oborech budou ošetřováni stále starší a rizikovější nemocní. To přinese větší nároky na možnost použití jednoduché, dostupné a snadno aplikovatelné mechanické srdeční podpory. Intraaortální balonková kontrapulzace (IABK) tyto podmínky plně splňuje. Její použití bude pravděpodobně stále častější a možná se rozšíří i mimo kardiologická a kardiochirurgické pracoviště. Proto získávání znalostí o této metodě je nezbytné. V naší odborné literatuře doposud komplexní práce na toto téma chyběla. Kniha MUDr. J. Manďáka má oprávněné ambice tuto mezeru zaplnit.

Kniha je přehledně rozčleněna do 13 kapitol. V prvních kapitolách je vysvětlen princip kontrapulzace a veškeré technické aspekty správného fungování. Tyto zajímavé informace a jejich osvojení jsou nezbytným předpokladem pro uvažování klinického lékaře v souvislosti s použitím IABK. Pro vlastní použití je také nezbytné znát cévní přístupy, které jsou podrobně vysvětleny v další kapitole.

Za nejdůležitější část knihy považuji vysvětlení indikací pro použití IABK. Jejich rozdělení na terapeutické a profylaktické je sice z didaktického hlediska správné, ale v praxi se obě skupiny často prolínají, jak to přiznává i sám autor. Indikace jsou stále nedořešenou otázkou. Na použití IABK např. při kardiogenním šoku, komplikacích infarktu myokardu nebo při syndromu nízkého minutového výdeje je všeobecný souhlas. U jiných skupin, jako např. při nestabilní angina pectoris, při septickém šoku či jiných nekardiálních onemocněních, shoda zdaleka nepanuje a použití IABK je spíše otázkou osobních zkušeností a v neposlední řadě i ekonomických možností daného pracoviště. Přes to je zřejmé, že indikace pro použití IABK se budou zřejmě rozšiřovat zejména při srdečním onemocnění a nelze vyloučit i častější použití při mimosrdečních akutních stavech.

Pro klinické pracovníky je stejně důležité znát i kontraindikace a možné komplikace, které mohou v souvislosti s IABK vzniknout. Těmto problémům jsou věnovány dvě následující kapitoly. Poučné jsou i poslední dvě kapitoly týkající se péče o nemocné s IABK a vlastní zkušenosti hradeckého pracoviště, které se této problematice věnuje podrobně již dlouhá léta.

Uvedená monografie je v české odborné literatuře první prací komplexně pojednávající o intraaortální balonkové kontrapulzaci. Je pojata tak, že by mohla být „slabikářem“ pro všechny kardiochirurgy a invazivní kardiology, ale její přečtení lze doporučit všem, kteří přijdou do styku s kardiologickými nemocnými, neboť jsou zde obsaženy všechny potřebné informace. Autor svoji prací prokázal nejen hluboké teoretické znalosti uvedené problematiky, ale i velikou praktickou zkušenost.

doc. MUDr. Petr Němec, CSc.

Klinika kardiochirurgie LF UP a FN Olomouc

www.fnol.cz

e-mail: petr.nemec@fnol.cz

Doručeno do redakce: 30. 4. 2006

Staffa R. Záchrana kriticky ischemické konèetiny: pedální bypass. Praha: Grada Publishing 2004. 110 stran. ISBN 80−247−0957−0.

Téma práce je v cévní chirurgii velmi aktuální. Chronická ischemická choroba dolních končetin postihuje 5 až 7 % populace ve věku nad 60 roků a do stadia kritické ischemie končetiny může dospět až 10–15 % těchto nemocných. S prodlužující se průměrnou délkou života a předpokládaným nárůstem diabetu v populaci lze předpokládat další nárůst těchto čísel. Nutnost provedení vysoké amputace končetiny u těchto nemocných přináší nejen vysoké riziko mortality, ale i významný zásah do jejich fyzického a psychického života. Proto je každá metoda, která může vést k zachování končetiny, nesmírně důležitá.

V úvodní kapitole je vysvětlen pojem chronické kritické ischemie (CHKI) dolní končetiny na podkladě definice WHO a klinické klasifikace. V epidemiologické části je uvedena incidence onemocnění, riziko amputace a mortality. Je poukázáno na diabetes mellitus jako na zvlášť významný rizikový faktor CHKI. V části, která je věnována vyšetření, jsou rozebrána všechna dostupná klinická i paraklinická, invazivní i neinvazivní vyšetření, kterými je možno získat o nemocném a stavu jeho cévního řečiště co nejvíce informací. Na základě výsledků vyšetření a vlastních zkušeností je pak vysvětlen obecný diagnostický a terapeutický algoritmus používaný na pracovišti autora. Za skutečnost hodnou zvláštního zřetele považuji zjištění prokázané autorem, totiž že nepřítomnost pedálních tepen nebo plantárního oblouku při angiografii nemusí nutně znamenat kontraindikaci k výkonu, neboť tyto tepny mohou být průchodné a poskytnout vhodný výtokový trakt pro distální anastomózu. To je důkazem toho, že k vysoké amputaci je třeba přistupovat velmi uvážlivě a zdánlivě ztracená končetina se dá mnohdy zachránit.

V další kapitole je vysvětlen syndrom diabetické nohy. Podle literárních údajů autor odvozuje, že se jedná o závažný problém, neboť v ČR tímto syndromem trpí několik desítek tisíc lidí. Je uvedeno několik klasifikací tohoto syndromu. Je zdůrazněno, že z patofyziologického hlediska se na vzniku diabetické nohy významně podílí nejen angiopatie, ale také neuropatie. Z angiologického hlediska je hlavním problémem makroangiopatie, a nikoli mikroangiopatie, jak se ještě donedávna tradovalo. Na závěr kapitoly je popsán současný chirurgický přístup k diabetické noze.

Problematice amputací, jejich incidenci a rizikům je věnována samostatná kapitola. Např. v ČR se ročně provede kolem 5 000 vysokých amputací, přitom počet amputací pro diabetickou gangrénu má vzestupný trend.

Nejdůležitější částí knihy je kapitola věnovaná pedálnímu bypassu. Podrobně je popsána tepenná anatomie a možnosti chirurgických přístupů k pedálním tepnám. Indikací k této rekonstrukci zůstává kritická ischemie končetiny, neboť vyšší riziko operace neopravňuje k tomu, aby byli operováni nemocní pouze v klaudikačním stadiu. Mezi kontraindikace patří mimo nesouhlasu pacienta nepříznivý celkový stav, pokročilý lokální nález na končetině a nepřítomnost žilní náhrady.

Dále je podrobně popsána chirurgická technika a pooperační péče. Zmíněna je také úloha PTA v léčbě těchto nemocných. Výsledky PTA jsou však horší než chirurgická rekonstrukce. Jako doplněk je možné při úspěšné rekonstrukci a velkém defektu doplnit pedální bypass přenosem svalového laloku. Autor popisuje i techniku pedálního bypassu pomocí velké safény in situ. Obecně však nevýhody této metody zřejmě převyšují její výhody, a proto se zatím výrazně nerozšířila.

Z praktického hlediska lze ocenit zařazení popisu několika kazuistik pacientů. Tato forma prezentace je pro čtenáře (zejména chirurgického) daleko instruktivnější, než suché souhrnné výsledky.

Téma knihy je v cévní chirurgii velmi aktuální a odráží pokrok, kterého bylo za poslední roky v chirurgické technice a taktice léčby CHKIDK dosaženo. Tato metodika není v širší lékařské veřejnosti všeobecně známa. Ve skupině cévních chirurgů, pokud je známa, je používána spíše výjimečně. Širší zavedení této techniky by mohlo pomoci zlepšit kvalitu života mnoha nemocným a zachránit mnoho dolních končetin. Snížil by se tak počet amputací končetin, který je stále neúměrně vysoký, a tím by se omezily i psychologické problémy související s tímto mutilujícím výkonem.

doc. MUDr. Petr Němec, CSc.

Klinika kardiochirurgie LF UP a FN Olomouc

www.fnol.cz

e-mail: petr.nemec@fnol.cz

Doručeno do redakce: 30. 4. 2006


Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství
Článek Úvodník

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 5

2006 Číslo 5
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

BONE ACADEMY 2025
nový kurz
Autoři: prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D., doc. MUDr. Václav Vyskočil, Ph.D., prim. MUDr. Richard Pikner, Ph.D., MUDr. Olga Růžičková, MUDr. Jan Rosa, prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.

Cesta pacienta nejen s SMA do nervosvalového centra
Autoři: MUDr. Jana Junkerová, MUDr. Lenka Juříková

Svět praktické medicíny 2/2025 (znalostní test z časopisu)

Eozinofilní zánět a remodelace
Autoři: MUDr. Lucie Heribanová

Hypertrofická kardiomyopatie: Moderní přístupy v diagnostice a léčbě
Autoři: doc. MUDr. David Zemánek, Ph.D., MUDr. Anna Chaloupka, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#