Druhý Český a mezinárodní andrologický kongres v České republice
Abstrakta


Vyšlo v časopise: Urol List 2007; 5(3): 78-105

Systematické genetické vyšetření mužů s těžkou poruchou fertility

Macek M. sr1, Vilémova S.1, Gromoll J.2, Müllerova M.1, Zámečníková M.1, Diblik J.1, Paulasová P.1, Panosová M.1, Macek M. jr.1, Černíková J.1, Hrehorčák M.3

1Ústav biologie a lékařské genetiky, 2. lékařská a fakultní nemocnice Motol, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

2Institute of Reproductive Medicine, University of Münster, Germany

3Gynekologicko-porodnická klinika pro děti a dospělé, 2. lékařská a fakultní nemocnice Motol, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Tento verifikovaný a testovaný systém je založen na specializovaném genetickém poradenství, které umožňuje detekovat genetické a enviromentální rizikové faktory v alespoň 3 posledních generacích a stanovit další laboratorní a klinická vyšetření. Pro detekci heterochromozomálních a autozomálních aberací se užívá cytogenetické vyšetření. V případě nejasné těžké oligo/azoospermie se doporučuje provedení analýzy ejakulátu technikou FISH spolu s klasickou analýzou a počítačově podpořenou analýzou spermií (CASA) a analýzou mikrodelece oblasti AZF a, b a c na chromozomu Y, zahrnující v nedávné době zavedenou detekci subdelece chromozomu Y v oblasti AZFc. U mužů s neobstrukční azoospermií a těžkou oligospermií se provádí detekce nejběžnější mutace genu 38 CFTR a variant IVS8(TG)/IVS8(Tn) a 1540 A/G. Z důvodu objasnění poruchy pohlavního vývoje a mužů s nejasným mužským fenotypem s XXY (Klinefelterovým) syndromem se provádí analýza androgenního receptoru. Detekce trombofilních mutací je důležitá pro zlepšení strategie časné prenatální péče, zejména v případě, že je partnerka nositelkou alel zvyšujících dispozici vzniku trombofilie u vyvíjecího se plodu, která může ohrozit reprodukci nebo jeho prenatální vývoj. Tento kombinovaný přístup zahrnující genetické poradenství i gene­tické testování umožní ozřejmění podílu genetických faktorů zapříčiňujících mužskou infertilitu.

DNA test mikrodelece v oblasti AZF (YQ) u muže s reprodukční poruchou - naše výsledky

Gaillyová R.1, Valášková I.1, Crha I.2, Ventruba P.2, Beharka R.3, Pacík D.3

1Oddělení lékařské genetiky, Fakultní nemocnice Brno, Česká republika

2Gynekologicko-porodnická klinika, Fakultní nemocnice Brno, Česká republika

3Urologická klinika, Fakultní nemocnice Brno, Česká republika

Úvod

U přibližně 50 % párů je příčinou selhání reprodukce mužský faktor neplodnosti a přibližně u 50 % případů není příčina mužské inferti­lity známa. Mikrodelece oblasti AZF (Yp) se vyskytují u přibližně 4–5 % mužů s oligospermií a u přibližně u 15–18 % mužůs azoospermií.

Materiál a metody

Párům s reprodukční poruchou doporučujeme genetické poradenství a u obou pacientů provedení chromozomální analýzy. U mužů s těžkou oligo/azoospermií jsme provedli vyšetření mikrodelecí oblasti AZF.

Výsledky

V letech 2000–2005 jsme provedli tuto analýzu u 549 mužů s patologickým počtem spermií a u 19 mužů (3,46 %) jsme zjistili mikro­de­lece (v rozmezí 1,89–5,43 %). 16 pacientů s mikrodelecemi bylo azoospermatických, 3 pacienti byli oligospermatičtí (max. 1,2 mil/ml).

Závěr

Na základě naší zkušenosti a údajů z literatury jsme objasnili kritéria pro provedení analýzy mikrodelecí oblasti AZF u mužů. Její provedení doporučujeme u mužů s počtem spermií nižším než 2 miliony/ml. Genetické poradenství a genetické testování je velmi důležitou součástí asistované reprodukce. Před jeho zahájením je třeba pacienta informovat o možnosti přenosu některých genetických vad na dítě.

Detekce predispozice ke vzniku dědičného karcinomu prostaty v závislosti na vyšetření polymorfních variant genu steroidní 5-alfa-reduktázy (SRD5A2)

Minárik M.1, Loukola A.2, Fantová L.1, Urban M.3, Heráček J.3, Sachová J.3, Benešová L.1

1Laboratoř molekulární genetiky a onkologie, Genomac International, Praha, Česká republika

2Finnish Genome Center, University of Helsinki, Finland

3Urologická klinika, 3. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Úvod

Určení genotypu polymorfismu jediného nukleotidu (SNP) hraje při hodnocení predispozice k určitému onemocnění a určování individuální terapie v době znalosti genomu významnou roli. Významné jsou nepatrné varianty kódovacích i nonkódovacích oblastí hlavních genů, které se podílejí na procesu karcinogeneze. Jedním z hlavních genů podílejících se na transformaci prostatických buněk regulací syntézy testosteronu je steroidní 5-alfa-reduktáza (SRD5A2). Studie zabývající se polymorfismem SRD5A2 se zaměřovaly zejména na funkční substituci exonů 1 a 4. Cílem této práce bylo prozkoumat méně významné SRD5A2 SNP a jejich souvislost s incidencí karcinomu prostaty.

Materiál a metody

Do této studie bylo zahrnuto celkem 339 pacientů s klinicky prokázaným karcinomem prostaty (stádium pT2 - 3) a 231 kontrolních pacientů s diagnostikovanou BHP. Pomocí kapilární elektroforézy byl u každého probanda určen genotyp u celkem 16 SNPs, zejména v nonkódovacích oblastech lokusu SRD5A2.

Výsledky

Identifikovali jsme 5 SNPs, které mezi skupinou pacientů s karcinomem a kontrolní skupinou vykazovaly signifikantní rozdíly ve frekvenci alel a distribuci genotypu. Dále jsme identifikovali 5 haplotypů prokazujících úzkou souvislost s karcinomem prostaty a jeho agresi­vitou (pT a Gleasonovo skóre), kdy se hodnota p pohybovala mezi 0,001 a 0,005.

Závěr

Mnoho signifikantních SNP markerů pochází z nonkódovacích oblastí, proto lze souvislost haplotypu nejspíše přičítat střídavé regulaci genů. Pro zhodnocení potenciálu identifikovaných SNPs a haplotypů je z důvodu identifikace rizikových skupin třeba provést analýzu haplotypu na větší skupině pacientů.

Tento projekt byl podporován grantem 8039-3 Ministerstva zdravotnictví čR.

Diagnostika Kallmannova syndromu pomocí FISH

Gregor V.1, Heráček J.1, Šnajderová M.2, Hána V.3

1Oddělení lékařské genetiky, Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha, Česká republika

2Pediatrická klinika, 2. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

33. interní klinika, 1. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Úvod

Cílem této studie bylo ověřit možnost diagnostiky Kallmannova syndromu (KS) pomocí fluorescenční in situ hybridizace (FISH) s užitím Vysis LSI® KAL Region Probe.

Materiál a metody

FISH byla provedena u celkem 8 mužů (12–40 let, střední hodnota věku 21,1) s klinicky diagnostikovaným KS. Všechny případy byly sporadické. Navíc byla pomocí této techniky diagnostikována nositelka delece KAL1.

Výsledky

Pomocí techniky FISH jsme u jednoho z 8 mužů zahrnutých do naší studie detekovali deleci v oblasti KAL1, u jeho matky však nebyla delece potvrzena.

Závěr

Etiologie Kallmannova syndromu je vysoce heterogenní. Naše zjištění týkající se delecí v oblasti KAL1 detekovaných pomocí FISH odpovídají údajům publikovaným v literatuře. Naším cílem je sledovat další případné pacienty s KS pomocí techniky FISH a započít molekulární genetickou diagnostiku receptoru pro fibroblastový růstový faktor 1 (FGFR1), který je mutován u přibližně 10 % pacientů s KS.

Kombinovaná detekce proteinů a chromozomů spermií

Diblik J.1, Koubek P.2

1Centrum reprodukční genetiky, Ústav biologie a lékařské genetiky , 2. lékařská fakulta, Fakultní nemocnice Motol, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

2Laboratoř pro diagnostiku reprodukčního lékařství, Sekce biotechnologií, Institut molekulární genetiky, Akademie věd české republiky, Praha, Česká republika

Úvod

Kvalitativní aspekty spermatogeneze lze zkoumat pomocí protilátek působících proti proteinům specifickým pro spermie a fluorescenční in situ hybridizace (FISH) se sondami specifickými pro jednotlivé chromozomy. Kombinace obou metod umožňující zjistit, zda mají pacienti s abnormálními proteiny ve spermiích vyšší riziko aneuplodie spermií, by přinesla benefit pro klinickou praxi. Kombinovaná detekce proteinů a chromozomů může dále objasnit souvislost mezi poruchou meiózy a zrání spermií v jednotlivých spermatozoích.

Materiál a metody

Testovali jsme 2 metody:

A) Detekci intraakrozomálního antigenu HS-8 pomocí speciální protilátky, která je vizualizována druhou protilátkou označenou fluorochromem, následovanou dekondenzací jádra spermie pomocí dithiothreitolu (DTT) a FISH.

B) Dekondenzaci a FISH s následnou detekcí antigenu.

Zobrazení a umístění jednotlivých spermatozoí bylo zaznamenáno pomocí digitální kamery a motorizovaného skeneru.

Výsledky

A) FISH a dekondenzace jádra nevedou ke zničení protilátek. Fluorescence druhé protilátky je slabší, je však možné ji hodnotit ve všech zkoumaných spermatozoích spolu se signály FISH.

B) Antigen nelze po dekondenzaci spermie a FISH detekovat.

Závěr

Naše prvotní výsledky prokazují, že techniku FISH je možné provádět po detekci antigenu pomocí protilátek a tedy analyzovat proteiny i chromozomy v jediném spermatozoi.

Podporováno VZ FNM 64203.

Dihydrotestosteron a inhibitory steroidní 5-alfa-reduktázy

Stárka L., Dušková M.

Endokrinologický ústav, Praha, Česká republika

Dihydrotestosteron (DHT) hraje klíčovou roli v mnoha fyziologických i patologických procesech mužů. Příkladem je Imperato-McGinleyův syndrom, kdy mutace izoenzymu typu 2 5-alfa-reduktázy způsobuje mužský pseudohermaforditizmus. Postižení jedinci 46 XY mají normální nebo zvýšenou hladinu testosteronu v séru, sníženou hladinu DHT a zvýšený poměr testosteron/DHT. Při narození mohou mít obojaký zevní genitál a jsou tedy často považováni za dívky a tímto způsobem vychováváni. Diferenciace Wolffových vývodů se však jeví normální a tito jedinci mají epididymis, chámovod i semenné váčky. K virilizaci dochází často v pubertě spolu se změnou pohlaví. Tito jedinci mají i v dospělosti malou prostatu a žádné nebo nevýrazné ochlupení obličeje a těla. Holohlavost nebyla u těchto jedinců popsána. V případě částečné nedostatečnosti 5-alfa-reduktázy pozorujeme mikropenis, který lze léčit pomocí aplikace dihydrotestosteronu. U normálních jedinců hraje vyšší lokální koncentrace dihydrotestosteronu klíčovou roli při vzniku benigní prostatické hyperplazie a karcinomu prostaty a také při androgenní alopecii, hirsutizmu a akné. Prvním inhibitorem 5-alfa-reduktázy typu 2, který získal klinické schválení pro léčbu benigní prostatické hyperplazie a úbytek vlasů u mužů, byl finasterid. Fyziologický vliv dihydrotestosteronu na růstovou zónu chondrocytů, spermatogenezi, zejména při zrání spermatozoí v epididymis, sexuální diferenciaci v mozku krysy a jeho účinek jako neuroaktivního steroidu nebo souvislost jeho vyšší hladiny s homosexualitou nebyla doposud dobře objasněna a vyžaduje další zkoumání.

Tato studie byla podpořena Interní grantovou agenturou ministerstva zdravotnictví čR, grant NR/8525 - 5.

Stárnoucí muž, hormonální a genetické změny

Beharka R.

Urologická klinika, Fakultní nemocnice Brno, Lékařská fakulta Brno, Masarykova univerzita, Česká republika

Úvod

Proces stárnutí se projevuje v mnoha orgánech. Spolu s přibývajícím věkem dochází k narušení centrálního nervového systému (zejména mozku), imunitního, endokrinního a kardiovaskulárního systému. Další častou obtíží, důvěrně známou stárnoucímu člověku, jsou změny v pojivové a svalové tkáni.

Materiál a metody

Prezentace makromolekulárních procesů

Endokrinní systém je obzvláště citlivý na přibývající věk. Změny mohou být způsobeny:

  • snížením syntézy nebo změnou většiny hormonů
  • narušením funkce hormonálních receptorů
  • defektní vazbou mezi hormonem a jeho receptorem
  • předčasným programovým úmrtím (apoptózou) buněk produkujících hormony
  • autoimunitními reakcemi
  • karcinomatózními transformacemi

Změny v endokrinním systému souvisejí s manifestací některých s věkem spojených onemocnění jako například diabetem, poruchou funkce štítné žlázy a nedostatečností pohlavních hormonů. U stárnoucích mužů je pozorován progresivní úbytek cirkulující hladiny androgenů (stárnoucí muž). Spolu s přibývajícím věkem dochází ke změně genetického materiálu na různých úrovních. Snižuje se stabilita DNA a dochází k narušení DNA transkripce a translace proteinů. Změny v přenosu genetické informace vedou k nahromadění abnormálních, nefunkčních proteinů (error theory), což vede k narušení buněk, stárnutí a smrti. Při každém dělení buňky dochází ke zkracování telomerů (ochranné struktury na konci chromozomů). Progresivní zkracování telomerů může být příčinou buněčného stárnutí. Zkracování telomerů může představovat buněčné hodiny, které určují, kolikrát se mohou buňky dělit a oslabuje chromozomy na úroveň neumožňující další dělení buněk. Methylace DNA hraje klíčovou roli v chování genomu a vývoji embryí. Aberace methylace DNA jsou zahrnuty do procesu stárnutí a vzniku různých onemocnění včetně karcinomu.

Závěr

Stárnutí je nezvratný proces. Alespoň prozatím.

Endokrinní terapie karcinomu prostaty a sexuální dysfunkce u mužů

Matoušková M., Hanuš M.

Urocentrum, Praha, Česká republika

Úvod

Proaktivní přístup k diagnostice karcinomu prostaty umožňuje rozpoznání onemocnění v dřívějším stádiu a zejména v mladším věku. Karcinom prostaty se svou specifickou biologickou povahou liší od ostatních solidních tumorů. Přirozený průběh onemocnění (dlouhá doba do zdvojnásobení PSA a pomalá progrese) umožňuje pacientům s hormonálně dependentním karcinomem dlouhodobou stabilizaci a přežití. Každá terapie karcinomu prostaty (operační, radiační i medikamentózní) signifikantně ovlivňuje sexuální život pacienta a tedy kvalitu jeho života.

Materiál a metody

Studovali jsme skupinu mužů ve věku průměrně 63,2 let (48-67) s lokálně pokročilým nebo generalizovaným onemocněním. Před zahájením léčby vedli všichni pacienti sexuální život. U 29 mužů byla zahájena hormonální suprese LH RH analogy nebo antiandrogeny ve formě intermitentní androgenní suprese, ostatní pacienti byli léčeni kontinuální terapií. Hodnotili jsme „Life Quality Assessment Questionnaires“ a IIEF-skóre (International Index of Erectile Function), terapeutickou odpověď a délku jejího trvání.

Výsledky

Před zahájením léčby jsme u 21 (59 %) pacientů diagnostikovali erektilní dysfunkci, u 50 % poruchu ejakulace a u 11 (30 %) bolestivou ejakulaci. Progrese sexuální dysfunkce závisela na druhu užívaného preparátu. LH RH analogy způsobovaly u většiny pacientů rychlou ztrátu libida a vznik impotence. Aplikace steroidních antiandrogenů není navzdory poklesu hladiny testosteronu spojena se vznikem sexuální dysfunkce. Snížení libida jsme pozorovali pouze u 25 % pacientů. U pacientů s již přítomnou erektilní dysfunkcí došlo k jejímu dalšímu zhoršení. Aplikace nesteroidních antiandrogenů způsobovala sexuální dysfunkci u 30 % pacientů. Intermitentní androgenní suprese snižuje incidenci symptomů spojených s nedostatkem androgenů, v cyklu bez aplikace léčby dochází ke zvýšení hladiny testo­steronu a zlepšení sexuální funkce.

Závěr

Sexuální dysfunkce (SD) je spojena s onemocněním prostaty. V závislosti na stupni symptomů dolních cest močových dochází ke zhoršení SD. Při léčbě karcinomu prostaty ovlivňujeme vznik SD také výběrem terapeutického řešení a farmakoterapií. Při výběru terapeutické strategie bychom měli zvážit nejenom bezpečnost onkologické terapie, ale také sexualitu a volbu pacienta.

Endokrinní profil u mužů s lokalizovaným a lokálně pokročilým karcinomem prostaty léčených radikální prostatektomií

Heráček J.1, Urban M.1, Sachová J.1, Kuncová J.2, Eis V.3, Mandys V.3, Hampl R.4, Stárka L.4

1Urologická klinika, 3. lékařská fakulta, Karlova Univerzita, Praha, Česká republika

2Department of Surgery, Division of Urology, St. Chiara Hospital, University of Pisa, Italy

3Ústav patologie, 3. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

4Endokrinologický ústav, Praha, Česká republika

Úvod

Karcinom prostaty patří v současné době mezi hlavní medicínské problémy v mužské populaci a nejčastější druh karcinomu v rozvinu­tých zemích. Cílem této studie bylo zjistit, zda se hladina hormonů v séru u lokalizovaného (pT2) a lokálně pokročilého (pT3-pT4 or N1) karcinomu prostaty signifikantně liší.

Materiál a metody

U 250 mužů (střední hodnota věku ± SEM: 63,8 ± 0,4), kteří podstoupili radikální retropubickou prostatektomii histologicky potvrze­ného karcinomu prostaty, jsme analyzovali hladinu celkového testosteronu, dehydroepiandrosteronu sulfátu, estradiolu, progesteronu, prolaktinu, kortizolu, vazebného globulinu vázajícího se na pohlavní hormony, luteinizačního hormonu a folikuly stimulujícího hormonu. Na základě koncentrace celkového testosteronu a SHGB jsme vypočítali objem volného testosteronu.

Výsledky

U pacientů s lokalizovaným karcinomem prostaty byla zjištěna signifikantně nižší hladina FSH v séru než u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem, tj. 5,63 ± 0,31 vs 7,07 ± 0,65 U/L (p < 0,05). V obou skupinách byla zjištěna signifikantní souvislost mezi hladinou DHEAS a kortizolu v séru (p < 0,02), u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem mezi hladinou estradiolu a prolaktinu a LH a prolaktinu (p < 0,05). U jiných analyzovaných hormonů nebyly pozorovány žádné rozdíly.

Závěr

Výsledky této studie prokazují význam hladiny hormonů jako dalšího prognostického markeru u pacientů s karcinomem prostaty. Pro lepší porozumění vlivu hormonů na karcinom prostaty je nezbytný další výzkum.

Léčba předčasné androgenetické alopecie aplikací finasteridu

Dušková M., Stárka L.

Endokrinologický ústav, Praha, Česká republika

Úvod

Androgenetická alopecie (AGA) je nejčastější příčinou plešatění u mužů. AGA představuje rizikový faktor pro vznik kardiovaskulárních onemocnění, poruch metabolismu glukózy a dále riziko vzniku benigní prostatické hyperplazie a karcinomu prostaty.

Materiál a metody

Studie zahrnovala celkem 26 mužů (střední hodnota věku: 31 let, střední hodnota BMI 25,58), u nichž došlo k předčasnému vypadávání vlasů před 30 rokem věku. U všech jedinců jsme hodnotili hormonální profil zahrnující hladinu celkového testosteronu, androstenedionu, dehydroepiandrosteronu, epitestosteronu, dihydrotestosteronu, kortizolu, estradiolu, SHBG, prolaktinu, TSH, LH, FSH a index hladiny volného testosteronu v séru a před aplikací finasteridu byl proveden test tolerance inzulínu. Finasterid byl aplikován po dobu 3 měsíců v dávce 1 mg denně. Po ukončení léčby byl znovu hodnocen hormonální profil. Pro statistické srovnání výsledků před a po aplikaci léčby byl užit Wilcoxonův test.

Výsledky

Srovnávali jsme hladinu hormonů před a po aplikaci finasteridu. Poměr dihydrotestosteron/testosteron před a po léčbě se signifikantně lišil, u ostatních hormonů nebyly zjištěny významné rozdíly. 17 pacientů z celkových 26 popisovalo zlepšení kvality vlasů a zastavení vypadávání vlasů bez výskytu vedlejších účinků. Tito pacienti byli s léčbou spokojeni a přáli si v ní pokračovat. 8 mužů nezjistilo po 3měsíční aplikaci finasteridu žádný účinek. U jednoho pacienta byl zjištěn symptom gynekomastie a tento pacient následně přerušil léčbu. Nebyly zaznamenány žádné jiné vedlejší účinky. Test tolerance inzulínu před zahájením léčby byl normální.

Závěr

Aplikace 1 mg finasteridu může u předčasně plešatějících mužů představovat bezpečnou léčbu androgenetické alopecie umožňující mírné zlepšení vypadávání vlasů.

Studie byla podpořena grantem NR/8525 - 5 IGA MZCR.

Hladina adiponektinu v séru jako pomocný marker progrese karcinomu prostaty

Housa D.1, Vernerová Z.1, Heráček J.2, Procházka B.3, Housová J.4, Čechák P.5, Kuncová J.6, Haluzík M.4

1Ústav patologie, 3. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, Česká republika

2Urologická klinika, 3. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, Česká republika

3Oddělení biostatistiky a informatiky, Národní ústav veřejného zdraví, Praha, Česká republika

43. interní klinika, 1. lékařská fakulta a všeobecná fakultní nemocnice Praha, Česká republika

5Oddělení biochemie a patologické biochemie, 3. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, Česká republika

6Department of Surgery, Division of Urology, St. Chiara Hospital, University od Pisa, Italy

Úvod

Adipocytokiny - hormony produkované tukovou tkání (adipóza) - byly prokázány jako potencionální pojítko mezi obezitou a vznikem karcinomu. Hodnotili jsme roli adiponektinu u karcinomu prostaty na orgán ohraničeného a lokálně pokročilého.

Materiál a metody

U 25 pacientů s benigní hyperplazii prostaty a 43 pacientů s karcinomem prostaty (17 pacientů s onemocněním ohraničeným na orgán (pT2) a 26 pacientů s lokálně pokročilým onemocněním (pT3)) jsme provedli ELISA stanovení adiponektinu, imunochemické vyšetření tkáně a měření vybraných biochemických, hormonálních a metabolických parametrů.

Výsledky

Hladina adiponektinu v séru se u pacientů s benigní hyperplazii prostaty a karcinomem signifikantně nelišila, byla však signifikantně vyšší u pacientů s pT3 než pT2 (14,51 ± 4,92 vs. 21,41 ± 8,12, P = 0,003). Imunochemické vyšetření tkáně prokázalo zvýšené barvení v neoplastické žláze prostaty a intraepiteliální neoplazii ve vztahu k benigní prostatické hyperplazii bez ohledu na stupeň nebo stádium onemocnění.

Závěr

Hladina adiponektinu v séru je u lokálně pokročilého karcinomu prostaty zvýšená a může tedy sloužit jako pomocný marker k PSA pro předoperační rozlišení onemocnění stádia pT2 a pT3.

Tato práce byla podporována výzkumným projektem MZCR 64165 M. Haluzíkovi.

Preimplantační genetická diagnostika u vyvážených translokačních nositelů

Rubeš J.1,2,3, Musilová P.1,2,3, Oráčová P.1,3, Rybář R.1,3, Vozdová M.1, Tauwinklová G.3, Veselá K.2,3

1Výzkumný ústav veterinárního lékařství, Brno, Česká republika

2Genprogress, Brno, Česká republika

3Repromeda, Brno, Česká republika

Kongenitální vyvážené strukturální aberace chromozomů se vyskytují u přibližně 0,3 % populace. Jejich přítomnost v karyotypu často způsobuje signifikantní zhoršení fertility a riziko porození postiženého potomka. Přestože byla preimplantační genetická diagnostika (PGD) chromozomálních translokací zavedena teprve před 10 lety, v současné době představuje jedno z nejužitečnějších využití PGD, která má signifikantní vliv na klinický výsledek nositelů vyvážených chromozomálních translokací.

Dříve byla PGD prováděna u translokací pomocí 1. pólového tělíska (PB). V současné době je nejčastěji prováděna v kombinaci s druhou PD analýzou. Tato procedura je však poměrně složitá a proto běžně testujeme jednotlivé buňky z preimplantovaných embryí pro translokace derivované z matčiny i otcovy strany. Pro detekci chromozomálně nevyvážených embryí z recipročních translokačních nositelů užíváme kombinaci 3 až 4 DNA sond distálně (telometricky) a proximálně (centrometricky) k bodům dělení. Pro detekci chromozomálně nevyvážených embryí u nositelů Robertsonovy translokace užíváme 2 sondy, které mohou detekovat oba chromozomy podílející se na translokaci.

V průběhu uplynulých 4 let jsme studovali 13 párů s reciproční translokací v 25 PGD cyklech, v 6 případech byly translokačními nositelkami ženy, v 7 případech muži. Ve 4 PGD cyklech byly zkoumány 4 další páry s Robertsonovou translokací. Počet abnormálních embryí se různil na základě typu translokace a jeho původu. Střední hodnota výskytu chromozomálně abnormálních embryí v naší skupině recipročních translokačních nositelů byla 78,7 % (55–97,3 %). častější výskyt chromozomálně abnormálních embryí byl pozorován u párů, kde je translokačním nositelem žena – 81,7 % versus 76,4 %. Míra gravidity byla 20 %. Prognóza u párů s Robertsonovou translokací je příznivější. Střední hodnota výskytu chromozomálně abnormálních embryí je 64,7 (46–66,7) a míra dosažení otěhotnění byla 50 %.

U mužských nositelů vyvážené translokace užíváme pro hodnocení frekvence chromozomálně nevyvážených spermatozoí také metodu FISH. Doposud jsme zkoumali 23 mužů s různými translokacemi. Frekvence spermatozoí s abnormální segregací translokovaných chromozomů se pohybovala v rozmezí 40,1–70,3 % u nositelů recipročních translokací a 5,8–23,5 % u nositelů Robertsonovy translokace.

PGD je významnou pomůckou, která může pomoci nositelům vyvážených translokací v jejich snaze zvládnout reprodukční handicap. V uváděné skupině pacientů se již narodilo 7 zdravých dětí.

Preimplantační genetická diagnostika - numerické chromozomální abnormality u fertilizovaných lidských oocytů po TESA

Širůčková K., Kosařová M., Zudová D., Brachtlová T., Bürgerová E.

Sanatorium Pronatal, Praha, Česká republika

Úvod

Ve spermiích infertilních mužů je zjištěna vyšší incidence chromozomální aneuploidie. U embryí vyvinutých z těchto spermií je indikována preimplantační genetická diagnostika.

Materiál a metody

V naší laboratoři jsme provedli 331 cyklů PGD. 25 patřilo do skupiny, v níž byla fertilizována embrya se spermiemi po provedení TESA. PGD byla prováděna ve dvou hybridizačních cyklech u blastomerů tři dny starých embryí. Během této procedury jsme zkoumali 8 chromozomů (13, 15, 16, 18, 21, 22, X, Y).

Výsledky

Střední hodnota věku pacientů se spermatogenním selháním byla 32,24. Skupina sestávala ze 25 párů a celkem bylo zkoumáno 184 embryí. U 75 preimplantovaných embryí nebyly u detekovaných chromozomů zjištěny numerické aberace a 22 z nich bylo transferováno. 31,8 % pacientek bylo gravidních (toto procento ve vztahu k embryo transferu). Na druhou stranu u více než 59 % zkoumaných blastomer byly zjištěny numerické chromozomální abnormality. Nejčastěji se vyskytovaly monozomie chromozomu 16 a aneuploidie pohlavních chromozomů.

Závěr

Incidence aneuploidie u spermií po TESA by měla souviset s incidencí genetických abnormalit u embrya. Naše výsledky se shodují s výsledky publikovanými v literatuře, kdy se po TESA nejčastěji vyskytuje chromozomální aneuploidie pohlavních chromozomů.V těchto studiích nebyl analyzován chromozom 16. Vyšší incidence monozomie tohoto chromozomu může být zapříčiněna nízkým počtem hodnocených blastomer.

Metody detekce integrity chromatinu ve spermiích

Rybář R.1, Rubeš J.1,2

1Výzkumný ústav veterinárního lékařství, Brno, Česká republika

2Genprogress, Brno, Česká republika

V současné době jsou alterace mužského reprodukčního systému stále častěji považovány za příčinu infertility, samovolného potratu a selhání asistované reprodukce. Díky pokrokům v molekulární biologii a genetických metod léčby infertility představuje hodnocení integrity chromatinu významnou pomůcku pro vyšetřování infertility. Integrita chromatinu ve spermiích může být narušena zejména narušením vláken DNA a defektní kondenzací chromatinu. Na základě výsledků různých studií není pochyb o tom, že poškození chromatinu ve spermiích je jedním z faktorů způsobujících mužskou neplodnost. Existuje několik způsobů vyšetření integrity chromatinu, liší se v nárocích na technické vybavení, rychlosti, robustnost, spolehlivosti a ceně. Nejběžnější metody pro hodnocení kvality chromatinu v lidských spermiích představují Sperm chromatin structure assay (SCSA), Toluidine Blue test (TB), Aniline Blue staining (AB)a chromomycin A3 staining (CMA3). U 383 mužů z neplodného páru byla integrita chromatinu měřena metodou SCSA a u 100 mužů pomocí metod TB, AB a CMA3. Získané výsledky prokázaly, že všechny testy jsou vhodné pro detekci integrity chromatinu v lidských spermiích. Zatímco SCSA představuje praktickou, rychlou a robustní metodu, ostatní metody poskytují pouze přibližné výsledky a mohou být užity jako doplněk k výsledkům získaným pomocí metody SCSA.

Erektilní dysfunkce po radikální cystektomii

Zachoval R., Záleský M., Vik V., Jarabák J.

Urologická klinika, Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha, Česká republika

Úvod

Cílem této studie bylo zhodnotit vliv různých modifikací radikální cystektomie na erektilní dysfunkci.

Materiál a metody

V databázi Medline byly vybrány všechny publikace obsahující klíčová slova „radikální cystektomie erektilní dysfunkce“. Ve všech abstraktech a článcích v angličtině, francouzštině, němčině a slovenštině byl proveden průzkum týkající se incidence, etiologie, patofyziologie, diagnostiky a terapie erektilní dysfunkce po různých modifikacích radikální cystektomie.

Výsledky

V databázi Medline bylo nalezeno 56 publikací. U 51 publikací byly k dispozici abstrakta a u 28 publikací ve zvoleném jazyce bylo k dispozici 28 článků. Incidence erektilní dysfunkce po radikální cystektomii je vysoká a dosahuje až 91 %. Incidence erektilní dysfunkce v případě provádění uretrektomie dosahuje 100 %. Lymfadenektomie pánevních uzlin nemá nepříznivý vliv na erektilní funkci. Incidence erektilní dysfunkce po uni- nebo bilaterální nervy šetřící cystektomii nebo cystektomii se zachováním semenných váčků a prostaty je výrazně nižší a pohybuje se v rozmezí 40–83 %. Onkologické výsledky nervy šetřící operace jsou srovnatelné s výsledky běžné radikální cystektomie. Údaje týkající se dlouhodobého sledování však nejsou dostačující.

Nejčastější příčinou erektilní dysfunkce po radikální cystektomii je neurologické poškození. Na patogenezi se dále podílí vaskulogenní (arteriogenní a/nebo venookluzivní) a psychogennní mechanizmy.

V experimentálních studiích se u pacientů po radikální cystektomii provádějí běžné metody diagnostiky typu a stupně erektilní dysfunkce a doplňující neurologická vyšetření tj. EMG a latence bulbokavernózního reflexu.

U pacientů po radikální cystektomii se provádějí všechny modality léčby erektilní dysfunkce. Nejúčinnější terapií se jeví intrakavernózní injekce a penilní protéza. Míra úspěšnosti medikamentózní léčby je nižší, vedlejší účinky se však vyskytují výrazně méně často a jsou méně závažné.

Závěr

Incidence erektilní dysfunkce po radikální cystektomii je vysoká, proto se v průběhu posledních 10 let v indikovaných případech častěji provádí nervy šetřící operace. Pro zhodnocení onkologických výsledků je však nezbytné shromáždit více údajů týkajících se dlouhodobého sledování.

Rehabilitace erektilní funkce po radikální prostatektomii

Khamzin A., Pacík D.

Urologická klinika, Fakultní nemocnice Brno, Lékařská fakulta, Masarykova Univerzita, Brno, Česká republika

V poslední době je u poměrně mladých mužů zjevně detekován stále vyšší počet případů karcinomu prostaty ohraničeného na orgán. Definitivní léčba však může bohužel nepříznivě ovlivnit kvalitu života pacienta. Navzdory zdokonalení technik provádění radikální prostatektomie představuje často se vyskytující komplikaci, vedle poměrně vzácné močové inkontinence, erektilní dysfunkce. K normalizaci erekce dochází podle různých autorů u 16–85 % pacientů po 6–24 měsících. Rehabilitace erektilní funkce závisí na zvolené operační technice, pokročilosti tumoru, stavu erektilní funkce před operací a věku pacienta. Údaje v literatuře prokazují, že aktivnípřístup k tomuto problému umožní rychlejší rehabilitaci erektilní funkce po radikální prostatektomii u většího počtu pacientů. Autoři se snaží prezentovat přehled současných možností rehabilitace erektilní funkce.

Role praktického lékaře při časné diagnostice testikulárního karcinomu

Hanek P., Chocholatý M., Dušek P., Kawaciuk I.

Urologická klinika, Fakultní nemocnice Motol, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Úvod

Cílem této studie bylo zjistit roli praktického lékaře při časné diagnostice karcinomu varlete.

Materiál a metody

Zkřížená studie provedená v době leden – prosinec 2006 zahrnovala randomizovaný vzorek 82 pražských praktických lékařů. Celkem 78 praktických lékařů (95 %) odpovědělo na všechny položky dotazníku, který probíhal telefonicky. Střední hodnota věku respondentů byla 52 let (rozmezí 32–78 let) a průměrná délka jejich profese byla 23 let.

Výsledky

Téměř všichni praktičtí lékaři byli přesvědčeni (97,5 %), že nejlepší prevencí pozdní detekce testikulárního karcinomu je vlastní vyšetření (TSE). 71 % respondentů se domnívá, že nejlepší dobou pro zahájení TSE je věk mezi 15 a 20 lety. 34 % předpokládá, že TSE by mělo být prováděno každé 2 měsíce a méně často. Méně než polovina lékařů (45 %) své pacienty informuje o TSE. Zbylých 55 % lékařů tak nečiní a zdůvodňuje to nedostatkem času (38 %), studem (20 %), 26 % své pacienty zapomnělo informovat a 16 % lékařů neuvedlo důvod. Pouze 34 % lékařů provádí fyzikální vyšetření varlat při preventivní prohlídce nebo při celkové prohlídce, 61 % pouze v případě, že má pacient potíže a 5 % lékařů varlata nevyšetřuje vůbec.

Závěr

Většina praktických lékařů své pacienty o TSE neinformuje. Dvě třetiny z nich navíc neprovádí při celkové prohlídce mladých mužů vyšetření varlat. Naše výsledky jasně ukazují potřebu vyzvat praktické lékaře k provádění vyšetření skrota a informování pacientů ohledně TSE a rizika testikulárního karcinomu.

Testikulární oxidanty a poškození spermatogeneze způsobené atrazinem na experimentálním modelu krysy

Abarikwu S.O.1, Farombi E.O.2, Oyeyemi M.O.3

1Department of Biochemistry, Redeemers University, Redemption City, Nigeria

2Drug Toxicology Laboratories, Department of Biochemistry, College of Medicine, University of Ibadan, Nigeria

3Department of Veterinary Reproduction, Faculty of Veterinary Medicine, University of Ibadan, Nigeria

Úvod

Bylo prokázáno, že často užívaný herbicid atrazin u zvířecího modelu nepříznivě ovlivňuje reprodukční tkáň, specifický mechanizmus nebo mechanizmy účinku je třeba ještě určit. V naší studii jsme zkoumali schopnost atrazinu vyvolávat testikulární poranění a narušení spermatogeneze pomocí parametrů oxidantů/antioxidantů, spermatologických studií a z barvených preparátů byly kvantifikovány různé zárodečné buňky ve stádiu VII cyklu spermatogeneze.

Materiál a metody

Atrazin byl aplikován krysám kmene Wistar v dávce rovnající se 0 mg/kg (kontrolní skupina), 120 mg/kg váhy nebo 200 mg/kg váhy po dobu sedmi dní.

Výsledky

U krys léčených pomocí atrazinu došlo v závislosti na dávce k signifikantními snížení příjmu potravy, tělesné hmotnosti, a hmotnosti epididymis, prostaty a semenných váčků (P < 0,05). U krys, jimž byl podáván atrazin došlo ke zvýšení koncentrace testikulární MDA a aktivity GST (P < 0,05), a naopak ke snížení hladiny testikulární redukované GSH a kyseliny askorbové. Aktivita testikulárních antioxidačních enzymů jako je kataláza, superoxid dismutáza se signifikantně snížil a naopak účinek marker enzymů jako například ³-GT se signifikantně zvýšil (P < 0,05) v závislosti na aplikované dávce.

Závěr

Tento konkrétní model aktivity ³-GT, testikulárního antioxidačního enzymu, a snížení motility a životnosti spermií, počtu spermií v epididymis a varlatech, denní tvorby spermií a zvýšení výskytu s abnormální morfologií zprostředkované atrazinem prokazuje poškození kmenových a Sertoliho buněk a může být způsoben schopností atrazinu nebo jeho metabolitů způsobovat u varlat krys testikulární oxidační poškození.

Kdo je zodpovědný za opožděnou diagnózu testikulárního karcinomu?

Chocholatý M., Dušek P., Hanek P., Kawaciuk I.

Urologická klinika, Fakultní nemocnice Motol, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Úvod

Již léta jsme si vědomi benefitu časné diagnostiky testikulárního karcinomu, jednoho z nejlépe léčitelných karcinomů, na dobu přežití. Cílem této studie bylo zjistit důvod opoždění diagnostiky testikulárního karcinomu.

Materiál a metody

Tato studie zahrnovala celkem 126 pacientů s testikulárním karcinomem, kteří podstoupili radikální orchidektomii na našem oddělení v období od ledna 2000 do prosince 2006. Střední hodnota věku byla 35,7 let (rozmezí 19–68). Opoždění diagnózy bylo definováno jako doba mezi objevením prvních symptomů a datem provedení radikální orchiektomie.

Výsledky

U více než 96 % pacientů byla přítomna skrotální rezistence. Průměrná doba opoždění diagnózy byla 131 dní (pacienti 122 dní, lékaři 7 dní, urologové 5 dní). U 25 % pacientů však byla diagnóza stanovena déle než půl roku po projevu prvních symptomů a 15 % mělo onemocnění ve III. stadiu.

Závěr

U obvodních lékařů ani u urologů nebylo zjištěno signifikantní opoždění diagnostiky testikulárního karcinomu, pacienti však absolvovali lékařskou prohlídku déle než 4 měsíce po vzniku prvních symptomů. Naše výsledky prokazují nezbytnost informovat pacienty o symptomech testikulárního karcinomu a významu jeho časné diagnostiky.

Klinický význam polymorfizmu androgenního receptoru

Nieschlag E., Gromoll J., Zitzmann M.

Institute for Reproductive Medicine of the University, WHO Collaboration Centre for Research in Male Reproduction, Münster, Germany

Testosteron (TST) a jeho metabolit dihydrotestosteron (DHT) představují klíčové hormony zodpovědné za pohlavní diferenciaci mužů, přeměnu chlapců v muže a zachování mužnosti po celou délku života. Tato funkce závisí na tvorbě TST v Leydigových buňkách ve varlatech, na cirkulaci celkového testosteronu, na SHBG podmiňující biologicky aktivní volný TST a na androgenním receptoru (AR) v cílové tkáni a buňkách. AR se nacházejí téměř ve všech orgánech a buňkách, což z TST činí univerzální hormon ovlivňující do jisté míry téměř všechny tělesné funkce. AR zahrnuje 3 hlavní domény: COOH-terminální doménu nezbytnou pro vázání hormonů, centrálně umístěnou DNA vazebnou doménu a NH2-terminální doménu nezbytnou pro transaktivaci.

Defektní AR způsobený deaktivujícími mutacemi může vést k syndromu androgenní insenzitivity (AIS). Úplná insenzitivita způsobuje u pacienta testikulární feminizaci, pro niž je charakteristický normální mužský karyotyp a gonády s ženským fenotypem. částečná AIS je definována mužským genotypem s gynekomastií, nesestouplými varlaty a hypospadií (Reifensteinův syndrom). Bylo popsáno více než 600 různých mutací AR, stále však nebyla stanovena přesná souvislost mezi genotypem a fenotypem (www.mcgill.ca/androgendb/).

Méně výrazné změny funkce TST jsou způsobeny polymorfizmem opakováním úseku CAG na exonu 1 AR. Délka úseku opakování CAG určuje transaktivační funkci AR a tedy funkci TST. Kratší úsek opakování CAG způsobuje větší účinek TST, zatímco delší úsek opakování CAG menší účinek. V případě extrémní délky úseku opakování CAG (> 37) dochází ke klinické poruše, tj. spinální a bulbární svalové atrofii (SBMA nebo Kennedyho syndrom). U normálních mužů ovlivňuje délka opakování úseku CAG kostní denzitu, metabolizmus lipidů, tělesnou stavbu, funkci vaskulárního endotelu, vypadávání vlasů, tvorbu spermií a rysy osobnosti. Pacienti s Klinefelterovým syndromem s karyotypem 47, XXY jsou nositelé 2 chromozomů X; jeden je neaktivní a polymorfizmus opakování úseku CAG aktivního chromozomu určuje některé znaky fenotypu. Pacienti s delším úsekem opakování CAG jsou vyšší, často se u nich vyskytuje gynekomastie, mají nižší kostní denzitu a často dosahují nižší úrovně vzdělání a zaměstnání než ostatní členové rodiny, většinou nejsou schopni stabilního partnerského vztahu a celkově mají menší projevy přítomnosti androgenů.

Úsek opakování CAG je zřejmě zodpovědný i za farmakogenetické aspekty funkce TST. U hypogonadálních pacientů s kratším úsekem opakování CAG je následkem léčby TST výraznější růst prostaty a tvorby hemoglobinu než u pacientů s delším úsekem opakování CAG. U normálních dobrovolníků zahrnutých do studií zkoumajících účinek mužské hormonální antikoncepce založené na aplikaci testo­steronu, dochází u pacientů s delším úsekem opakování CAG k potlačení spermatogeneze na azoospermii častěji než u pacientů s kratším úsekem opakování CAG (von Eckardstein et al. 2002). Polymorfizmus CAG může také vysvětlovat etnické rozdíly v odpovědi na TST při aplikaci mužské antikoncepce, kdy je zjištěna vyšší míra výskytu azoospermie u východních asiatů než u bělochů.

Porucha hormonální funkce a kostního metabolizmu u dlouhodobě přežívajících pacientů s testikulárním karcinomem

Ondruš D.1, Španiková B.2, Ondrušová M.3,4, Mardiak J.5

11. onkologická klinika, Lékařská fakulta univerzity Komenského, Onkologický ústav sv. Alžběty, Bratislava, Slovenská republika

2Ambulantní osteologické pracoviště, Onkologický ústav sv. Alžběty, Bratislava, Slovenská republika

3Národní nádorový registr, Informační centrum národního zdraví, Bratislava, Slovenská republika

4Výzkumný onkologický ústav, Akademie věd Slovenské republiky, Bratislava, Slovenská republika

52. onkologická klinika, Lékařská fakulta univerzity Komenského, Výzkumný onkologický ústav, Bratislava, Slovenská republika

Úvod

Zlepšení doby přežití u pacientů s testikulárním karcinomem v průběhu posledních let vzbuzuje zájem o následky onemocnění na celý organizmus. Karcinom a jeho léčba mohou mít vliv na hormonální stav pacienta a kostní metabolizmus.

Materiál a metody

V období 11/2005–3/2007 bylo vyšetřeno 510 pacientů s unilaterálním (skupina A) a 41 pacientů s bilaterálním (skupina B) testikulárním karcinomem. U každého pacienta byla hodnocena hladina testosteronu v séru a marker kostní resorpce - CTx. Pomocí Holoxic Explorer přístroje byla provedena osteodenzitometrie, zaměřená na zjištění denzity kostních minerálů v oblasti kyčlí a bederní páteře (BMD).

Výsledky

Nedostatečnost testosteronu byla pozorována u 16/510 (3,1 %) pacientů ve skupině A a u 29/41 (70,7 %) pacientů ve skupině B, u ostatních pacientů se hladina testosteronu pohybovala v normálním rozmezí (5,7–28,1 nmol/l). Tento rozdíl je statisticky signifikantní (p < 0,001). Zvýšená S-CTx byla zjištěna u 269/510 (52,7 %) pacientů ve skupině A a u 27/41 (65,8 %) pacientů ve skupině B, u ostatních pacientů se S-CTx pohybovalo v normálním rozmezí (1020-3750 pM), navzdory tomu, že rozdíl mezi skupinou A a B nebyl statis­tic­ky signifikantní. Kostní denzitometrie (BMD) prokázala u 253/510 (49,6 %) pacientů ve skupině A a u 27/41 (65,8 %) pacientů ve sku­pině B osteopenii nebo dokonce osteoporózu, zbývající pacienti měli normální BMD. Tento rozdíl je statisticky signifikantní (p < 0,01).

Závěr

Vyšetření hormonálního profilu a substituci testosteronem lze doporučit jako významnou součást sledování nejenom u pacientů s bilaterálním onemocněním, ale také u pacientů s unilaterálním testikulárním karcinomem. Důležitou částí standardního vyšetření by mělo být i osteologické vyšetření umožňující předejít úbytku kostní hmoty vyvolané léčbou karcinomu (osteopenie nebo dokonce osteoporóza).

Hypogonadotropní hypogonadizmus

Plas E.

Department of Urology, KH Hietzing, Vienna, Austria

Hypogonadotropní hypogonadizmus je vzácně se vyskytující onemocnění spojené s mužskou neplodností, ale představuje jednu z endokrinních změn, kterou lze úspěšně léčit s vysokou pravděpodobností obnovy spermií a fertility. Vysvětlena bude etiologie hypogonadotropního hypogonadizmu se všemi kongenitálními nebo získanými formami a dále klinické nálezy spojené s hypogonadotropním hypogonadizmem s doporučením diagnostického přístupu. Vzhledem k tomu, že léčba hypogonadotropního hypogonadizmu pomocí pulzatilní GnRh nebo kombinací rekombinantní FSH a HCG je velmi účinná, u většiny pacientů není nutné provádět žádnou z technik asistované reprodukce. Vzhledem k tomu, že u 80–90 % pacientů bude spermatogeneze vyvolána až po 5–24 měsících léčby, je důležité pacienty motivovat k pokračování v léčbě po několik měsíců. Z důvodu vysoké šance spontánního otěhotnění je nezbytné správné stanovení diagnózy a řešení hypogonadotropního hypogonadizmu u infertilních mužů.

Chronická pánevní bolest u mužů - společný přehled urologa a anatoma - dopad na sexuální dysfunkci

Urban M.1,2, Heráček J.1,2, Báča V.3

1Urologická klinika, 3. lékařská fakulta, Karlova Univerzita, Praha, Česká republika

2Androgeos, Praha, Česká republika

3Centrum pro integrované studium pánve, 3. lékařská fakulta, Karlova Univerzita, Praha, Česká republika

Úvod

Chronická pánevní bolest (CHPP) se u mužů projevuje nemaligní bolestí ve strukturách souvisejících s pánví - orgánech, svalovině pánevního dna, podpůrném ligamentózním aparátu. Bolest přetrvává stále nebo se vrací v intervalu minimálně 6 měsíců. často je spojena se symptomy indikujícími špatnou funkci dolních cest močových, sexuálními problémy a u žen s gastroenterologickými nebo gynekologickými potížemi. U tohoto onemocnění nelze prokázat přítomnost infekce nebo jiné patologie. Tato definice byla stanovena International Continence Society (ICS) a Internal Association for the Study of Pain (IASP).

Materiál a metody

Autoři sestavili skupinu syndromů CHPP a provedli anatomickou analýzu související s distribucí nervových vláken v oblasti malé pánve. Následně srovnávali klinické projevy u pacientů s CHPPS s anatomickým korelátem povrchové i hluboké inervace oblastí přispívajících k různé incidenci a intenzitě bolesti.

Výsledky

Autoři vytvořili přehled srovnávající klinické symptomy s projekcí povrchové a orgánové inervace, což může pomoci vysvětlit lokalizaci a penetraci bolesti do vzdálených oblastí. Na základě distribuce vláken z jednotlivých nervových plexů zásobujících struktury zasažené bolestí také sestavili seznam potencionálních obtíží ve vzdálenějších oblastech.

Závěr

Srovnání klinických symptomů a jejich anatomického substrátu mohou v budoucnosti pomoci určit nové možnosti ovlivňování chro­nické pánevní bolesti a tím zvýšit kvalitu života pacientů trpících chronickou bolestí. Detailní znalost anatomických poměrů nám umožní provádění mini- a mikroinvazivních technik (endoskopicky asistované operace, operace kontrolované stimulací mini elektrodami).

Integrovaný přístup k chronické pánevní bolesti - myšlenkové překonávání bolesti

Fügner D.

AGEL, Nemocnice Šumperk, Česká republika

Nejenom urologové jsou nuceni přijmout nový model chronické pánevní bolesti. Přístup k chronické prostatitidě se postupně mění. Urologové musejí převzít nový přístup k porozumění tohoto, nebo spíše těchto, chronických stavů. Je třeba se zbavit starého přístupu k léčbě onemocnění prostaty a převzít nové způsoby myšlení.

Výsledky myšlenkového překonávání bolesti v klasickém pojetí omezují úspěšnost léčby různých onemocnění. Takzvaná chronická prostatitida je hlavním zástupcem tohoto způsobu v urologii.

Každý zkušený urolog bude jistě souhlasit. Více než 75 % pacientů nejenom s chronickou prostatitidou má „psychické problémy“, které způsobují nebo připívají k procesu onemocnění. V dnešní době existuje obrovské množství empirických důkazů podporujících souvislost těla a mysli.

Měnící se přístup je následující: Chronická bolest nepředstavuje periferní poškození, poškození samotného orgánu, ale spíše onemocnění nervového systému, bez ohledu na příčinu vzniku. Biopsychologický model bolesti předčí staré pojetí biomedicínského modelu.

V čem spočívá složitost chronické bolesti? Mluvčí se pokusí pomocí prezentace vysvětlit neurální plasticitu, senzitizaci bolesti, „gate theory“, povahu bolesti, roli poznání a internalizaci emocí percepce bolesti.

Autor zdůrazňuje pojetí syndromu myofasciální a viscerální bolesti a pokouší se zavést nejsnadnější a nejobecnější termín: pánevní myoneuropatie.

Chronická zánětlivá onemocnění malé pánve, jejich vliv na fertilitu

Matoušková M., Hanuš M.

Urocentrum, Praha, Česká republika

Nejčastějšími urologickými onemocněními u mladých mužů jsou zánětlivá onemocnění malé pánve, jako jsou prostatitida, orchiepididymitida, uretritida a další onemocnění. Jejich průběh výrazně obtěžuje samotného pacienta i jeho nejbližší a ani nepřidá klidu ošetřujícími lékaři. Pacient s chronickým zánětlivým onemocněním navštěvuje ambulanci 4krát častěji než pacienti s BPH nebo karcinomem prostaty. Součástí klinické diagnózy u pacienta se zánětlivým onemocněním malé pánve je u 37 % případů infertilita neznámé příčiny a u 12 % pacientů erektilní dysfunkce.

Uropatogenní flóra (gramnegativní nebo grampozitivní mikroorganizmy) byla prokázána jako příčina onemocnění pouze u malého počtu pacientů. Důkladné laboratorní vyšetření však může nakonec odhalit příčinu. Většina patří do skupiny STIs (pohlavně přenosné infekce). Dokonce výše uvedené „uropatogeny“ lze zařadit do skupiny STIs. Nejčastější jsou chlamydiové infekce, které s roční incidencí více než 90 milionů případů představují celosvětový problém. Přesto nedosahují incidence nejčastěji se vyskytující STI, kterou je infekce HPV. Pro STI je charakteristický polysymptomatický nebo asymptomatický průběh, a to často u obou partnerů. Během antimikrobiální léčby "běžných" problémů se vyvine multirezistence. Signifikantní je rychlý nárůst výskytu virových a chlamydiových infekcí, které jsou pouze obtížně léčitelné. Některá onemocnění souvisí se vznikem tumorů (HPV, HPSV, a také chlamydióza). Tubární infertilita u žen je téměř ve 100% případů způsobena chlamydiovou infekcí.

Tato studie uvádí pohled na komplexní diagnostiku STIs a zánětlivých onemocnění malé pánve, nálezy mikrobiologických testů a vyšetření ejakulátu. Na základě výsledků léčby některých STIs prokážeme složitost léčby a rozporuplnost nebo absenci terapeutických guidelines. Je pravděpodobné, že alespoň u jednoho onemocnění lze umožnit prevenci pomocí vakcinace. Stále však zůstává zodpovědět otázky týkající se účinku viru a podmínek státní ekonomiky (hromadné očkování). Největší důraz je proto třeba klást na primární prevenci.

Význam hodnocení presakrální nervové blokády při léčbě syndromu chronické prostatitidy/chronického pánevního syndromu

Mašková V.1, Urban M.1,2, Heráček J.1,2

1Urologická klinika, 3. lékařská fakulta, Karlova Univerzita, Praha, Česká republika

2Androgeos, Praha, Česká republika

Úvod

Hodnocení úspěšnosti nového terapeutického přístupu (biofeedback + presakrální nervová blokáda) ve srovnání s běžně užívanou léčbou.

Materiál a metody

Prospektivní studie zahrnující 20 pacientů, kteří byli vyšetřeni na základě následujícího protokolu: laboratorní a urodynamická vyšetření (P/Q studie), subjektivní hodnocení kvality života pacienta a stupeň závažnosti symptomů - National Institutes of Health Chronic Prostatitis Symptom Index (NIH-CPSI), doba trvání symptomů. Vylučujícími kritérii byly infekce močových cest a bakteriální prostatitida.

Výsledky

Střední doba sledování byla 17 měsíců (rozmezí 8–26). Doba trvání symptomů se pohybovala od jednoho do deseti let. U 3 pacientů (15 %) bylo na základě P/Q studie zjištěno obstrukční mikční onemocnění, které bylo dále léčeno, u dalších 3 pacientů (15 %) byly zjištěny symptomy hyperaktivního močového měchýře. U 14 pacientů (70 %) s normosenzitivním stabilním detruzorem byla provedena nervová blokáda + biofeedback.

U 11 pacientů (78,57 %) bylo dosaženo uspokojivého výsledku, u 3 pacientů (2,43 %) nebylo dosaženo žádného efektu (21,43 %). Účinek byl pozorován po jednom dni až jednom týdnu a trval po dobu 3 až 6 měsíců. Nebyly pozorovány žádné komplikace.

Závěr

Náš terapeutický přístup představuje minimálně invazivní metodu se středně až dlouhodobým účinkem. Výsledky prokázaly, že pacienti, kteří měli na počátku méně intenzivní (závažné) symptomy, hodnotí léčbu příznivěji než pacienti s dlouhotrvajícími, závažnějšími symptomy. V současné době je zřejmé, že urodynamické vyšetření a NIH-CPSI hrají významnou roli při klasifikaci pacientů na základě kvality, závažnosti a prognózy onemocnění. Cílem dalšího pokračování této studie bude najít léčbu, která pomůže předejít progresi akutních problémů na chronické.

Urologické a sexuální poruchy po těžkém poranění pánve

Grill R.1,2, Džupa V.1,3, Mašková V.2, Báča V.1,6, Fric M.1,4, Otčenášek M.1,5, Urban M.2

1Centrum pro integrované studium pánve, 3. lékařská fakulta, Karlova Univerzita, Praha, Česká republika

2Urologická klinika,, 3. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

3Ortopedicko- traumatologická klinika, 3. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

4Klinika anesteziologie a resuscitace, 3. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

5Ústav péče o matku a dítě Praha Podolí, Praha, Česká republika

6Ústav anatomie, 3. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Úvod

Cílem této studie je retrospektivní hodnocení urologických a sexuálních chronických následků poranění pánve.

Materiál a metody

Sledovaná skupina zahrnovala 86 pacientů (33 žen a 53 mužů) ve věku od 16 do 89 let (rozmezí věku žen 16–89 let; rozmezí věku mužů 17–87 let), průměrný věk 39 let (ženy 41 let, muži 39 let).

Výsledky

Ve srovnání se zlomeninami souvisejícími s primárním poraněním urogenitálního systému je incidence urologických a sexuálních poruch u těžkých poranění pánve (fraktura typu B s diastázou symfýzy více než 2,5 cm a fraktura typu C podle klasifikace AO/ASIF) vyšší a rozdíl je signifikantní (p = 0,002).

Závěr

Výsledky této studie potvrdily, že četnost a závažnost přechodných i chronických následků urologické i sexuální povahy závisí spíše na závažnosti poranění anteriorního pánevního segmentu než na počtu poranění samotného urogenitálního systému.

Vliv poruchy endokrinního systému na fertilitu savců

Pěknicová J.1, Nováková V.1, Buckiová D.2, Boubelík M.1

1Ústav molekulární genetiky, Akademie věd české republiky, Praha, Česká republika

2Ústav experimentální medicíny, Akademie věd české republiky, Praha, Česká republik

Množství chemických látek uvolňovaných do životního prostředí může mít vliv na funkci endokrinního systému člověka a živočichů. Tyto látky mohou zahrnovat sloučeniny běžně se vyskytující v rostlinách jako například fytoestrogeny a syntetické chemikálie (xenoestrogeny). V naší studii jsme se zaměřili na xenoestrogeny (bisfenol-A (BPA), p-nonylfenol (NP), diethylstilbestrol (DES)) and fytoestrogeny (genistein (GEN), resveratrol (RES)). Všechny tyto látky znečisující prostředí narušují endokrinní systém (endokrinní disruptory - ED). V multigenerační studii byl testován vliv BPA, NP, DES, GEN a RES na tělesnou hmotnost, váhu některých orgánů, stav akrozomů spermií a in vivo fertilitu myší. F1 a F2 generace dospělých myší byla během celého života vystavena vybraným látkám.

U BPA a NP byl prokázán negativní vliv na mláďata, reprodukční orgány, a integritu akrozomů u myších spermatozoí. U generací P, F1 a F2 byl zjištěn rozdílný účinek. Fertilita myší vystavených DES byla narušena, zejména u mláďat první generace. Naopak aplikace GEN a RES neměla žádný dopad na fertilitu CD1 myší, ale měla vliv na reprodukční parametry s výjimkou integrity spermií. Jako biomarkery poškození spermií byly užity monoklonální protilátky proti intraakrozomálním proteinům.

Tato studie byla podpořena grantem EUREKA OE211 a granty Ministerstva školství čR 1M06011 a 2B06151.

Etiologie infertility z genetického hlediska

Kosařová M.

Sanatorium Pronatal, Praha, Česká republika

Příčiny reprodukčních poruch jsou u mužů i žen heterogenní. Je zaznamenán stále větší výskyt genetických příčin, které mohou být de novo nebo dědičné. Pro umožnění účinné léčby je nezbytné nepřehlédnout příčinu selhání reprodukce a informovat pár o možných genetických rizicích pro potomka.

V tomto příspěvku budou diskutovány numerické poruchy chromozomů, strukturální aberace (intra- nebo interchromozomální přestavby, mikrodelece), monogenní onemocnění (autozomální nebo související s pohlavím), multifaktoriální genetická onemocnění, mitochondriální poruchy a poruchy související s reprodukcí.

Pokročilý věk otce - genetická rizika a možnosti genetické analýzy

Gaillyová R.1, Kadlecová J.1, Baxová A.2, Křepelová A.3

1Ústav lékařské genetiky, Fakultní nemocnice v Brně, Česká republika

2Ústav biologie a lékařské genetiky, 1. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

3Ústav biologie a lékařské genetiky, 2. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Nové mutace mohou vznikat při každém mitotickém i meiotickém dělení během spermatogeneze i oogeneze. V počtu a načasování mitotického i meiotického dělení existují mezi oběma pohlavími velké odlišnosti. Pacientkám starším 35 let se doporučuje prenatální diagnostika zaměřená na detekci numerických chromozomálních abnormalit vznikajících následkem zvýšeného rizika „nondisjunkce“. Spermatogeneze je kontinuální řetězec buněčného dělení, který probíhá po celý život muže, jehož výsledkem je přibližně jedna miliarda spermií. Tyto buňky jsou produktem přibližně 30 mitotických dělení od embryonální fáze až do puberty a po skončení puberty přibližně 20 až 25 replikací za rok.

Tento proces s sebou přináší vysoké riziko vzniku replikačních chyb a nových mutací ve spermiích. Počet nových mutací se zvyšuje spolu s věkem otce. Tento fakt byl prokázán u některých dědičných onemocnění jako například achondroplazie nebo neurofibromatózy. Pro tato onemocnění je charakteristický velký počet nových mutací, přenos z otce a jeho pokročilý věk. Prenatální diagnostika je u těchto onemocnění velmi omezená. Doporučujeme genetické poradenství, ultrazvukové vyšetření plodu a v případě podezření na kostní dysplazii i test DNA genu FGFR3.

Cytogenetické a molekulární genetické faktory přispívající k mužské infertilitě

Lonský P., Mašková S., Bürgerová E., Širůčková K., Gregor V.

Sanatorium Pronatal, Praha, Česká republika

Úvod

Cílem této studie bylo hodnocení typu a frekvence výskytu chromozomálních aberací, mikrodelecí chromozomu Y a mutací genu CFTR u infertilních mužů vyšetřovaných v Sanatoriu Pronatal v období od října 2002 do září 2006.

Materiál a metody

Pomocí Giemsa-trypsin-Giemsa banding byly analyzovány metafázické chromozomy 1 389 mužů, zahrnující 130 mužů s azoospermiía 449 mužů s oligospermií. U 607 infertilních mužů, včetně 116 mužů s azoospermií, byly pomocí metody multiplex PCR zkoumány mikrodelece chromozomu Y. Genetická analýza lokusu CFTR byla provedena pomocí kombinace multiplex PCR kit Elucigene 29 a vyšetření Slavic mutation (CFTRdel21kb). Tento přístup zahrnuje 92,47 % všech mutací CFTR.

Výsledky

Chromozomální aberace byly zjištěny u 3,2 % infertilních mužů, mikrodelece chromozomu Y u 1,6 % infertilních mužů. Mutace CFTR byly detekovány u 3,0% vyšetřovaných pacientů. Při srovnání s normozoospermií byla u všech zkoumaných parametrů prokázána úzká spojitost s azoospermií a těžkou oligoastenozoospermií.

Závěr

Vysoké procento výskytu abnormalit u zkoumaných parametrů u infertilních mužů ukazuje potřebu rutinního provedení genetické analýzy před zahájením asistované reprodukce. Role klinických genetiků při léčbě neplodných párů je nenahraditelná.

Poškození chromatinu u fertilních mužů

Rubeš J.1,2, Rybář R.1, Marková P.3, Věžník Z.1, Švecová D.1, Zajícová A.1, Kunetková M.1, Přinosilová P.1, Kopecká V.1

1Výzkumný ústav veterinárního lékařství, Brno, Česká republika

2Genprogress, Brno, Česká republika

3Sanatorium ART, české Budějovice, Česká republika

Úvod

Naše současná znalost léčby mužské infertility ukazuje, že kvalita ejakulátu není charakterizována pouze základními parametry spermií, ale že zásadní význam má i kvalita genetických faktorů. Nezbytná je normální funkce genů podílejících se na vývoji embrya. Narušení integrity těchto genů vede k selhání vývoje embrya nebo plodu a tedy k infertilitě.

Materiál a metody

Celkem bylo zkoumáno 235 mužů z infertilních párů, 91 mladých fertilních mužů a 59 mužů z párů trpících idiopatickou infertilitou. U těchto mužů nebyla provedena preselekce. Integrita chromatinu byla měřena pomocí Sperm chromatin structure assay (SCSA), založeného na zvýšené náchylnosti změněné DNA (strand breaks) v chromatinu ve spermiích k denaturaci in situ měřené pomocí průtokové cytometrie po barvení s užitím akridinové oranži (AO). Poškození bylo poté kvantifikována pomocí DNA fragmentačního indexu (DFI) a spodní hranice kondenzace chromatinu (populace nezralých forem spermatozoí) pomocí HDS parametru.

Výsledky

Nejmenší poškození chromatinu ve spermiích bylo detekováno u mladých fertilních mužů (DFI = 12,4 ± 7,2), nejhorší poškození u mužů z párů trpících idiopatickou infertilitou (DFI = 18,9 ± 10,2; P < 0,01). DFI a HDS u mužů s normálními parametry spermií byly nižší než u mužů s alespoň jedním parametrem mimo normální rozmezí (DFI = 11,8 ± 6,4 vs 18,8 ± 11,1; HDS = 12,9 ± 5,9 vs 18,5 ± 9,2; P < 0,01). Korelační analýza prokázala možnou souvislost mezi DFI a dalšími parametry jako například morfologií (r = 0,361; P < 0,001) a motilitou (r = -0,333; P < 0,001). Integrita chromatinu ve spermiích zřejmě souvisí s věkem. Vliv kouření na integritu chromatinu nebyl prokázán.

Závěr

Z výsledků studie vyplývá, že poškození chromatinu je větší u mužů z infertilních párů. U mužů z párů trpících idiopatickou infertilitou může být toto poškození příčinou postfertilizačního selhání.

Genová terapie a erektilní dysfunkce

Zámečník L.

Urologická klinika, 1. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

V současné době dostupné možnosti léčby erektilní dysfunkce (ED) jsou účinné, přesto však dochází k selhání a/nebo výskytu vedlej­ších účinků. Přestože vývoj inhibitorů fosfodiesterázy typu 5 (PDE5) (tj. sildenafil, tadalafil a vardenafil) způsobil převrat v léčbě ED, u některých těžko léčitelných skupin (diabetici, muži po radikální prostatektomii) jsou tyto orální medikamenty méně účinné. V nedávné době provedené studie prokázaly, že v těchto případech může přinést benefit genová terapie. Pokrok v léčbě ED závisí na porozumění regulace tonusu korporální hladké svaloviny a identifikaci vhodných molekulárních cílů. V současné době jsou ve studiích na zvířecích modelech zkoumány tkáňové inženýrství a genová terapie, které by mohly najít využití při rekonstrukci tkáně penisu a léčbě erektilní dysfunkce. Léčba ED v budoucnosti může využívat molekulární technologie, jako je například genová terapie. Jako potencionální te­rapeutická pomůcka může genová terapie poskytnout účinné a specifické způsoby změny intrakavernózního tlaku „na požádání“ bez ovlivnění klidové funkce penisu. Genová terapie se zaměřuje na léčbu dalších onemocnění spojených s ED včetně fibrózy. Genová terapie může dále zlepšením bioaktivity oxidu dusného pomoci prodloužit účinek inhibitorů PDE5. Vzhledem k lokalizaci a dostupnosti penisu, nízkému cirkulačnímu průtoku v ochablém stavu a přítomnosti endotelem lemovaných (lakunárních) prostorů je penis vhodným místem pro aplikaci genové terapie. Genová terapie se zaměřuje na zkoumání četných signálních drah, které jsou nezbytné pro erekci penisu, jako jsou například oxid dusný/cyklický guanosin monofofát, RhoA/Rho-kináza, růstové faktory, iontové kanály, peptidy a kontrolu oxidačního stresu. Tento přehled poskytuje stručný pohled na současnou roli genové terapie při léčbě ED.

Operační korekce zanořeného penisu

Hartmann I., Šmakal O., Študent V., Vrána J.

Urologická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc, Česká republika

Úvod

Zanořený penis je normálně vyvinutý penis, který je vnořen do suprapubického tukového polštáře s nedostatečným přilnutím kůže k Buckově fascii. Studie uvádí výsledky modifikované operační techniky.

Materiál a metody

Sedm chlapců (ve věku od 12 měsíců do 4 let) se zanořeným penisem podstoupilo operační korekci. Ve spojení vnitřního a vnějšího listu předkožky je provedena kruhová incize. Po preparaci podkožní tkáně je vnitřní list předkožky přišit přímo k Buckově fascii. Celá procedura je zakončena opětovným přiblížením vnějšího a vnitřního listu předkožky. Ve všech případech byl zaveden suprapubický katétr.

Výsledky

Po operaci nebyly pozorovány žádné závažné komplikace. U všech pacientů bylo dosaženo uspokojivých výsledků a žádný nevyžadoval provedení další operace.

Závěr

Kongenitální zanořený penis představuje syndrom, který lze úspěšně korigovat s dobrým kosmetickým výsledkem.

Erektilní dysfunkce a role partnerky

Šrámková T.

Úrazová nemocnice Brno, Traumatologická klinika Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity Brno, Pohotovostní služba města Brna, Česká republika

Úvod

Sex je nedílnou součástí naplňujícího vztahu. Erektilní dysfunkce představuje pro pár stresující záležitost. Role partnerky je při léčbě ED často přehlížena. Studie TED, kanadská neintervenční pozorovací studie provedená v roce 2006, která hodnotila roli partnerky při léčbě ED prokázala, že 75 % pacientů informovalo své partnerky o užívání inhibitorů PDE5, ale pouze12 % partnerek bylo zapojeno do studie. Pro hodnocení spokojenosti byl vyplněn dotazník EDITS. Na naší klinice jsme se zaměřili na roli partnerky při léčbě ED u specifické skupiny pacientů s poraněním míchy.

Materiál metody

Vzorek zahrnoval 16 partnerek 16 mužů s ED, k níž došlo po poranění míchy. Zkoumali jsme účinek aplikace tadalafilu na ED. Doporučená frekvence pohlavního styku byla 2krát týdně a každý pár si vedl „log book“. Spokojenost partnera byla hodnocena verzí dotazníku EDITS pro páry (Erectile Dysfunction Inventory of Treatment Satisfaction).

Výsledky

Aplikace tadalafilu zlepšila erekci (GAQ) u 94 % mužů. U stejného počtu došlo ke zlepšení SEP2. 68 % pacientů a jejich partnerů (11 z 16) potvrdilo úspěšné uskutečnění pohlavního styku (SEP3). Oboustrannou spokojenost uvedlo 9 párů z 11, tj. 81 %. EDITS index skóre se u všech pacientů pohyboval v rozmezí 50 % a 70 %. 8 z 11 párů pokračovala v léčbě tadalafilem i po jednom roce.

Závěr

Páry trpící paraplegií představují při léčbě ED specifickou skupinu klientů. Partneři se obvykle aktivně podílejí na léčbě. Všech 16 pacientů s paralýzou prodělalo léčbu bez jakýchkoliv komplikací. Účinek inhibitorů PDE5 je u paraplegiků horší než u normálních pacientů. Navzdory tomu EDITS index dosahoval až 70%, 81% párů udávalo oboustrannou spokojenost. Spolupráce s párem zvýšila u mužů s erektilní dysfunkcí motivaci a komplianci.

Předčasná ejakulace a virtuální sex

Spilková J.

GONA - Sexuologické centrum, Praha, Česká republika

Úvod

Předmětem mé prezentace je kazuistika muže navštěvujícího mou soukromou praxi, který si stěžoval na problémy ve vztahu se svou ženou. Na počítači objevil její korespondenci s jinými muži. Zmiňoval se zejména o nevěře a cítil se velmi zraněný. Klient byl přesvědčený, že doposud se v jejich vztahu ani pohlavním životě nevyskytly jakékoliv problémy. Teprve při třetí návštěvě připustil, že od zahájení sexuálního života trpí ED.

Materiál a metody

42letý muž přišel na první konzultaci v lednu 2007, očividně napjatý a depresivní. Po 20 let trvajícím vztahu, který popsal jako „pěkný“, minulý týden objevil, že jeho žena na internetu chatuje s jinými muži, s jedním mužem si vytvořila citové pouto a posílá mu své pornografické fotografie. Klient tvrdil, že v jejich sexuálním životě se nevyskytly žádné potíže, a že ho vždy sám inicioval. V říjnu roku 2006 se žena přestěhovala do vlastní ložnice, údajně z důvodu bolesti zad. Zpětně hodnotí jako hlavní problém vztahu nedostatek komunikace. Při další návštěvě se zabývá spíše otázkou budoucnosti a táže se, zda má manželce dát ještě jednu šanci. Klientovi bylo doporučeno, aby přišel na konzultaci i s manželkou. Během 3. návštěvy postupně dochází k závěru, že problém zřejmě tkví v něm, nebo ejakuluje příliš brzy, někdy již před proniknutím do vaginy, někdy několik sekund po zahájení aktu. Spolu s pokračováním psychoterapie byla doporučena léčba setralinem.

Závěr

U tohoto druhu pacientů je nejdůležitější důkladná analýza a samozřejmě komplexní prohlídka. Tento klient uvedl nejprve své manželské potíže. Pozdní léčba ED nemusí zachránit manželství, ale rozhodně může přispět k lepší komunikaci partnerů. K vyřešení tohoto případu by byla žádoucí i spolupráce manželky.

Komorbidita mužů s ED - představuje ED varovný signál skrytého onemocnění u jinak zdravého muže?

Jarabák J., Zachoval R.

Urologická klinika, Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha, Česká republika

Úvod

ED je prevalentní porucha vyskytující se u mužů. Mnohé studie prokázaly souvislost ED s rizikovými faktory a jinými onemocněními. ED může být užívána jako časný klinický marker stavu vaskulárního systému a dalších onemocnění, zejména kardiovaskulárních chorob.

Materiál a metody

Tato retrospektivní studie hodnotila první příznaky závažného onemocnění, vyskytujícího se u mužů, kteří byli léčeni na naší androlo­gické ambulanci z důvodu ED.

Doba hodnocení: leden 2005–prosinec 2006.

Výsledky

Hodnoceno bylo 162 pacientů, střední hodnota věku 52 let. V 70 případech vyšetření ED vedlo ke zjištění nediagnostikované abnormality, nejčastěji kardiovaskulárního onemocnění. Diagnostika nově zjištěného kardiovaskulárního onemocnění se zvyšovala s věkem.

Závěr

Detailní a komplexní vyšetření pacienta s ED představuje nejlepší možnost detekce skrytého nediagnostikovaného onemocněnía snížení možnosti výskytu komplikací, dále snižuje náklady na léčbu spojenou s ED a umožňuje zlepšení kvality života.

Vliv autoerotické stimulace penisu - kazuistika

Vidlář A., Hartmann I., Študent V.

Urologická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc, Česká republika

Mladý muž (27 let), dlouhodobě nespokojený se středním zakřivením penisu směrem doleva, se rozhodl odchylku napravit násilným ohýbáním. Posléze pocítil silnou bolest a slyšitelné prasknutí následované vznikem hematomu na penisu a skrotu. Pacient byl vyšetřen urologem v místě bydliště a posléze byl poslán na naše oddělení. Potvrdili jsme traumatickou rupturu corpora cavernosa bez známek uretrálního poškození. Ruptura byla léčena neoperativně. V průběhu 2 let došlo k ještě většímu zakřivení. V konečném stádiu bylo zakřivení 5 cm na levou stranu a pacient trpěl problémy při pohlavním styku. Pacient byl znovu vyšetřen na našem oddělení a byla mu doporučena operace - korekce penisu pomocí Nesbitovy procedury. 3 měsíce po operaci měl pacient minimální zakřivení penisu, normální erekci a pohlavní styk uskutečňoval bez jakýchkoliv problémů. V západních zemích se ruptura corpora cavernosa obvykle nevyskytuje a většinou je způsobena nárazem penisu na perineum při pohlavním styku. V některých oblastech středního východu je častým důvodem ruptury snaha o rychlé dosažení detumescence po masturbaci (taghaandan).

Na našem oddělení jsme vyléčili 2 fraktury corpora cavernosa vzniklé následkem manuální korekce zakřivení penisu. V literatuře jsme nenašli žádný podobný případ.

Význam histomorfologického vyšetření testikulární biopsie při léčbě pacientů s azoospermií

Mandys V.1, Sobotka V.2

1Patologická klinika, 3. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

2Sanatorium Pronatal, Praha, Česká republika

Testikulární biopsie je jednou z možností morfologického vyšetření alterací testikulární tkáně u infertilních mužů. V této studii uvádíme výsledky testikulárních biopsií prováděných na našem oddělení v uplynulých šesti letech. Studie zahrnovala 164 infertilních mužů, střední hodnota věku 31,4 let. Ze stejného varlete byly zároveň odebrány vzorky tkáně pro TESE. Vzorky tkáně byly fixovány v Bouinově roztoku. Parafínové bloky byly nařezány a bylo provedeno barvení HQE, modrý trichrom a PAS. Histologické změny byly klasifikovány do 5 kategorií: normální spermatogeneze (29 případů), hypospermatogeneze (46 případů), zástava maturace (29 případů), aplazie zárodečných buněk (40 případů), a aplazie zárodečných buněk s fokální spermatogenezí (11 případů). U 9 případů byly přítomny další ojedinělé mikroskopické nálezy: aplazie zárodečných buněk s perzistujícími nezralými tubuly (3 případy), sklerotizující tumor Sertoliho buněk (1 případ), Kallmannův syndrom (2 případy), Klinefelterův syndrom (1 případ), neoplazie intratubulárních buněk (1 případ) a seminom (1 případ). Výsledky histologického vyšetření byly u všech případů srovnány s klinickými a laboratorními nálezy a výsledky TESE. Naše studie zkoumající výsledky testikulárních biopsií dokazuje, že biopsie představuje užitečnou metodu pro klasifikaci patologických změn a identifikaci přítomnosti spermatozoí a spermatid v testikulární tkáni.

Inhalační anestetika a riziko pro lidskou reprodukci

Málek J.

Klinika anesteziologie a intenzivní péče, 3. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Miliony lidí jsou vystaveny inhalačním anestetikům (IA), a to buď jako pacienti nebo zdravotní pracovníci. IA nejsou chemicky inertnía mohou mít poškozující účinky na různé funkce organizmu včetně reprodukce. Nejvíce zkoumanou látkou je pravděpodobně oxid dusný (N2O), který může mít vliv na rychle rostoucí buňky včetně spermií a tkáně plodu. N2O je stále nejčastěji užívaným IA. Rizikové skupiny představují pacienti v reprodukčním věku, zejména gravidní ženy podstupující operaci, lékařský personál a pacienti, u nichž se provádí in vitro fertilizace.

Vystavení N2O bylo zkoumáno v experimentálních studiích na zvířecích modelech, kdy byla provedena simulace expozice N2O v situaci lékaře i pacienta. Velmi dlouhá a intenzivní expozice způsobovala zvýšení incidence fatálních abnormalit. Naopak rozsáhlá studie prováděná v letech 1973–1981 na gravidních pacientkách potvrdila pouze častější incidenci postnatálního úmrtí v případě, že opera­ce proběhla v druhém a třetím trimestru, ovšem nikoliv v prvním trimestru, v této studii však nebyla identifikována konkrétní anestetika.

Několik studií prováděných v 60. a 80. letech 20. století prokázalo riziko potratu a problémy s fertilitou nejen u žen pracujících na ope­račním sále, ale i u partnerek mužů vystavených inhalačním preparátům.

Zvyšující se obliba in vitro oplodnění v posledních letech umožnila detailní studium účinku anestetik. U různých anestetických preparátů byl testován jejich vliv na oplodnění a rýhování oocytů, graviditu a donošení plodu. Mezi různými druhy inhalačních anestetik nebyly zjištěny žádné rozdíly, v jedné studii však byla při užití celkové anestezie prokázána signifikantně nižší míra klinické gravidity než při užití lokální anestezie. Několik studií se zabývalo účinkem inhalačních anestetik na spermie - u mužů, kteří byli vystaveni anestetikům a kteří nikoliv však nebyl zjištěn signifikantní rozdíl. Závěrem můžeme říci, že při užívání moderních anestetik a odsávacích systémů je riziko narušení reprodukce po celkové anestezii velmi nízké.

Nehormonální možnosti mužské antikoncepce

Heráček J., Urban M.

Urologická klinika, 3. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Androgeos, Praha, Česká republika

Existuje pouze malý počet možností mužské antikoncepce. Autoři uvádějí stručný přehled současně dostupných nehormonálních metod mužské antikoncepce- vazektomie, vazektomie bez užití skalpelu, biomedicínských pomůcek, intravazální sutury, užití měděného drátu a elektrických zařízení, Bionyx control valve, tantalových svorek, perkutánní injekce sklerotizujících a nesklerotizujících chemických preparátů a injikovatelné nebo neinjikovatelné zátky. Autoři hodnotí důležitá kritéria těchto metod - bezpečnost, účinnost, cenu a možnost zvrácení účinku.

Varikokéla u pediatrického pacienta - indikace pro časnou operační korekci: prospektivní studie

Kočvara R.1, Doležal J.2, Dítě Z.1, Sedláček J.1, Dvořáček J.1, Staněk Z.2, Novák K.1

1Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta, IPVZ, Praha, Česká republika

2Urologické oddělení, Nemocnice české Budějovice, Česká republika

Úvod

Indikace pro provedení varikokelektomie u dětských pacientů jsou stále poněkud kontroverzní. Cílem tohoto projektu bylo stanovit indikační kritéria související s testikulární hypoplazií, stupněm varikokély a stádiem puberty.

Materiál a metody

V letech 1997 - 2004 bylo 166 pacientů, průměrného věku 14,6 let (8,1 až 17,4 let), s varikokélou stupně II-III, prospektivně rozděleno do tří skupin. U pacientů bez signifikantní testikulární atrofie (index atrofie AI < 4,3) byla provedena operace - Skupina 1 (41), nebo aplikována konzervativní léčba - Skupina 2 (55). U pacientů se signifikantní testikulární atrofií (AI > 29,4) nebo bilaterální varikokélou bylo provedena operace - Skupina 3 (52) nebo v případě, že operace nebyla provedena, byli pacienti přiřazeni ke konzervativní skupině (retrospektivně) - Skupina 4 (18). Laparoskopická varikokelektomie byla provedena s (LS) nebo bez šetření lymfatik (LNS). Střední doba sledování: 3,6 let (rozmezí 1 až 8).

Výsledky

Mezi skupinami 1 a 2 nebyly zjištěny žádné rozdíly v hormonálních a spermatických parametrech. Po korekci LS bylo ve Skupině 1 dosaženo vyšší progresivní motility (45,0 % versus 29,2 %; p = 0,02 722) a lepší morfologie spermií (57,0 % versus 45,4; p = 0,01 549) než při operaci LNS. Ve skupině 3 byla zjištěna vyšší koncentrace spermií (73,8 versus 43,5 mil/ml; p = 0,02 081) a vyšší progresivní motilita (38,3 versus 28,0 %; p = 0,02 885) než ve Skupině 4. Po operaci LS byla ve Skupině 3 zjištěna u varikokély III stupně (versus II stupně) vyšší stimulační hladina LH (17,7 versus 9,1 IU; p = 0,03 455), lepší morfologie spermií byla zjištěna u pacientů operovaných v I - III stádiu puberty než ve IV - V stádiu (58,0 versus 49,8 %; p = 0,01 658).

Závěr

Varikokéla s asymetrickými varlaty (zejména stupeň III) u dětských pacientů představuje již během adolescence vážné a progresivní onemocnění, u něhož by měla být indikována časná operace se zachováním lymfatik; u symetrických varlat je vhodné pozorování až do spolehlivé analýzy spermií.

Podpořeno grantem IGA MZCR No 6983-4, 8817-4.

Prodloužená pozdní autonomní dysreflexie po TESE u pacienta s vysokou míšní lézí

Sutory M., Šrámková T.

Úrazová nemocnice Brno, Traumatologická klinika Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity Brno, Pohotovostní služba města Brna, Česká republika

Úvod

Vznik autonomní dysreflexie (AD) je popisován u pacientů s vysokou transversální míšní lézí - nad C6. Při provádění asistované reprodukce je AD popisována u artificiální ejakulace - pomocí vibrostimulace nebo elektroejakulace. V databázi Medline jsme nenašli žádný odkaz týkající se výskytu AD v souvislosti s TESE.

Materiál a metody

U 32letého pacienta byla 16 let po poranění míšní léze v oblasti C6 provedena v celkové anestezii TESE. Operace proběhla bez kom­plikací. Byl zaveden permanentní katétr, který pacient v minulosti bez problému snášel. Jakmile dozněly účinky anestezie, u pacienta došlo k autonomní dysreflexii - objevila se úzkost a nepokoj, mohutné pocení horní poloviny těla s postupným zvýšením krevního tlaku až k hodnotám 220/130 a masivní makroskopická hematurie. Po komplexní farmakoterapii došlo pouze k částečné stabilizaci pacienta. K normalizaci stavu došlo až 60 hodin po odstranění permanentního katétru, který byl ponechán z důvodu rizika tamponády močového měchýře. Další průběh byl bez komplikací.

Výsledky

Celkově vysoká reflexní aktivita u pacienta s míšní lézí vede spolu s dlouhodobým narušením funkce vyprazdňování močového měchýře a operačním zákrokem ve výjimečně silné aktivní reflexní oblasti ke vzniku AD, kterou lze léčit pouze po odstranění všech podnětů z pánevní oblasti a po komplexní farmakoterapii, tj. po konzistentní aplikaci analgetik, anxiolytik a kombinací antihypertenziv.

Závěr

Provedení TESE u pacientů s míšní lézí může být doprovázeno AD nejenom během zákroku, ale i po jeho provedení.

Kvalita zdravotní péče - její implementace, výsledky a dopady ve zdravotnickém zařízení

Sobotka V., Mardešiæ T., Brokešová M., Dvořáková J.

Sanatorium Pronatal, Praha, Česká republika

Autoři prezentují Akreditovaný systém zdravotní péče (Quality Management System), který je využíván více než 7 let v Sanatoriu Pronatal. Uvádějí jeho klady, nezbytné pomůcky s cílem dosažení funkčního systému a negativní dopad na zdravotnické zařízení.

Autoři dále popisují základní pojetí - certifikaci a akreditaci - a vysvětlují je na dokumentaci týkající se jednotlivých standardů.

Mezinárodní zkušenost s certifikací medicínských zařízení

Kohl H.

CEO of LGA InterCert and TÜV Rheinland Cert, Nuremberg and Cologne, Germany

Certifikace medicínských zařízení všech druhů od fakultních klinik přes lékařská centra, až po pečovatelská centra a lékárny je důležitým tématem na mezinárodním trhu zdravotní péče. LGA InterCert pečuje přibližně o 1 000 pacientů v oblasti zdravotní péče. Prezentace poskytne přehled současných tendencí a certifikačních standardů v různých oblastech medicíny. Speciální pozornost bude věnována IVF.

Konzervativní léčba Peyronieho onemocnění - užití nízkovýkonného laseru

Horák A.1, Fojtik P.2

1ANDROPHARM, Urologicko-andrologická ambulantní klinika, Ostrava - Poruba, Česká republika

2Urologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, Česká republika

Peyronieho onemocnění (PD) je charakterizováno vznikem penilního plaku (který může být z počátku bolestivý), zakřivením penisu a erektilní dysfunkcí. Incidence je 66 na 10 000 mužů ve věku 50–59 let, více než 60 % pacientů s PD je ve věku 40–60 let. Histologicky je toto onemocnění klasifikováno jako benigní fibromatóza Dupuytrenova typu. Jeho příčina není známa, v úvahu přichází několik teorií: traumatická, genetická a infekční. Základními metodami pro stanovení diagnózy je odebrání anamnézy, palpační nálezy, zobrazovací vyšetření nebo CIS- test, USG (5–7,5 MHz). Konzervativní léčba zahrnuje perorální, fyzikální nebo alternativní přístup a injikaci různých substancí do plaku. Léčba může sestávat z jediné terapie nebo z kombinace více terapií. Perorální medikamenty do­stupné v české republice zahrnují tokoferol, tamoxifen, kolchicin a interferon alfa-2b POTABA. Alternativní léčba zahrnuje nízkovýkonný laser (LPL) aplikovaný jako monoterapie nebo kombinovaný s výše uvedenými medikamenty. LPL má analgetické, protizánětlivé, vazodilatační a biostimulační účinky. Monoterapie umožňuje 88 % míru remise plaku a u 74 % pacientů léčených kombinovanou terapií i aplikací verapamilu byla popsána úplná remise. Hodnocení výsledků konzervativní léčby PD je stále diskutabilním tématem. Různé výsledky jsou způsobeny rozmanitostí případů považovaných za PD. Lepších výsledků lze dosáhnout v dřívějším stadiu onemocnění. Výhodami konzervativní léčby jsou nízká morbidita, možnost kombinovat různé druhy léčby a opakovat tyto procedury. Nevýhody spočívají v nejistém konečném výsledku a době trvání léčby. LPL má své využití jak v monoterapii, tak při kombinované léčbě a představuje minimálně invazivní, opakovatelnou a dostupnou metodu. V současné době neexistuje žádná pevně stanovená modalita pro léčbu PD. Pacientovi by mělo být nabídnuto co nejvíce konzervativních možností a teprve po jejich selhání by měla být zvážena operace. Součástí léčebného plánu je i psychoterapeutický přístup.

Lokální aplikace verapamilu při léčbě Peyronieho onemocnění: naše zkušenost u 12 pacientů

Zámečník L.

Urologická klinika, 1. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Úvod

Induratio penis plastica - Peyronieho onemocnění (PD) je charakteristické přítomností fibrózního plaku v tunika albuginea penisu. Cílem této studie bylo hodnocení role injekce verapamilu do léze při léčbě PD a zjištění míry úspěšnosti léčby.

Materiál a metody

V období od prosince 2005 do února 2007 bylo celkem 12 pacientů léčeno lokální intralézní aplikací verapamilu. Věk pacientů se pohyboval mezi 37–62 lety (průměr: 50,2 let) a průměrná délka trvání onemocnění byla 41,1 roků. Indikací pro léčbu byl symptomatický plak penisu neodpovídající na předchozí orální medikamentózní terapii. Měření velikosti a lokalizace plaku a hodnocení kalcifikací bylo provedeno pomocí ultrazvukového vyšetření a palpace. Velikost plaku byla 1,0–2,5 cm (průměr 1,4 cm) a u 2 případů byly přítomny kalcifikace. Verapamil (Lekoptin® 5 mg/2ml) byl injikován v dávce 5mg přímo do plaku v 8-30 opakováních (průměrně 17 opakování) s intervalem jednoho týdne. Hodnocen byl subjektivní stav a klinické nálezy po aplikaci. Dále byla analyzována změna zakřivení, zmírnění bolesti, změna konzistence a velikosti plaku a stupeň závažnosti vedlejších účinků.

Výsledky

Subjektivní zlepšení bylo zaznamenáno u 9 pacientů (75 %), k zmenšení zakřivení penisu došlo u 8 pacientů (65 %), k vymizení bolesti během erekce došlo u 9 pacientů (75 %) a změna konzistence a velikosti plaku byla zaznamenána u 7 pacientů (58,1 %). Výskyt vedlejších účinků nebyl zaznamenán.

Závěr

Aplikace varapamilu přímo do léze představuje při PD poměrně účinnou a velmi dobře snášenou možnost lokální léčby.

Naše zkušenost s lokální aplikací verapamilu u pacientů s plastickou indurací penisu

Hrabec M., Študent V.

Urologická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc, Česká republika

Úvod

Cílem této studie bylo hodnocení naší zkušenosti s aplikací verapamilu u pacientů s plastickou indurací penisu (IPP). Indikací pro léčbu byla IPP, u níž selhala orální farmakoterapie.

Materiál a metody

V období od listopadu 2005 do března 2007 jsme léčili 9 pacientů pomocí lokální aplikace verapamilu do léze penisu. Průměrný věk pacientů byl 56 let (50–59 let). Verapamil (lekoptin) jsme aplikovali v dávce 5 mg (2 ml) v intervalu 1–2 týdnů až do maximální dávky 120 mg.

Výsledky

U všech 9 (100 %) pacientů jsme zaznamenali úlevu bolesti léze. U 6 pacientů (67 %) bylo zaznamenáno změkčení léze, u 2 pacientů (22 %) bylo zaznamenáno zmenšení zakřivení penisu. Nebyly zjištěny žádné lokální ani celkové nepříznivé účinky.

Self-injekce cizího materiálu pod kůži penisu

Macek P., Zámečník L., Pavlík I.

Urologická klinika, Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Úvod

Autoři prezentují 2 případy injikace cizího materiálu pod kůži penisu s cílem zvětšení jeho průměru.

Materiál a metody

Pacient 1, věk 35 let. 3 týdny před manifestací příznaků si pacient sám aplikoval na několika místech injekci tekutého parafínu pod kůži celého penisu. Celkový objem látky není znám. U pacienta se vyskytly obtíže s močením, otok a fialová barva předkožky, bolest a horečka až 38 stupňů. US neprokázal žádné zřetelné nashromáždění tekutiny, zjištěno bylo pouze zesílení podkožní tkáně, erektilní tělesa byla intaktní. Pacient byl přijat na oddělení. Zde mu bylo aplikováno širokospektrální ATB a zaveden suprabubický katétr. Vzhledem k tomu, že během 24 hodin nebylo zaznamenáno žádné zlepšení, byla provedena obřízka. Po operaci se pacientovi dařilo lépe, obnovila se spontánní mikce. Histologické vyšetření prokázalo akutní zánětlivou reakci tkáně.

Pacient 2, věk 25 let. Pacient si v roce 2002 sám aplikoval injekci zahřáté masti Framykoin® pod kůži penisu bez akutních aplikací. V roce 2006 byl pacient stále bez komplikací, ovšem žádal odstranění podkožního granulomu z důvodu neatraktivního vzhledu. US prokázal několik zapouzdřených depozitů na levé laterální straně uprostřed penisu, erektilní tělesa intaktní. Operační odstranění bylo provedeno pomocí „degloving“ techniky a pacient byl po operaci bez komplikací. Histologie prokázala velkobuněčnou granulomatózní reakci.

Výsledky

Oba pacienti požadovali operační řešení po injekci cizího materiálu pod kůži penisu nebo na vlastní žádost. Po operaci byli oba pacienti bez komplikací.

Závěr

Injekce cizího materiálu pod kůži penisu je obvykle spojena s komplikacemi vyvolanými zánětlivou reakcí tkáně nebo granulomatózní reakcí na cizí těleso (materiál). Tyto komplikace často vedou k okamžité nebo opožděné operační intervenci.

Barevná a power Dopplerova sonografie s 3D-rekonstrukcí: zaměření na vaskulární příčinu erektilní dysfunkce

Sauvain J.L.1, Palascak P.2, Gomez-Orozco W.2

1Imaging medical center, Vesoul, France

2Urology Department, CHI Paul Morel, Vesoul, France

Úvod

Cílem této studie bylo zhodnotit roli barevné a power Dopplerovy sonografie s 3D rekonstrukcí při léčbě erektilní dysfunkce.

Materiál a metody

Do studie bylo zahrnuto 47 pacientů s ED, kteří podstoupili Dopplerovu sonografii s injikací 20 µg PGE1. U všech pacientů byla pomocí dvojrozměrného zobrazovacího vyšetření zhodnocena kavernózní i spongiózní tělíska spolu s jejich fasciálními vrstvami a tunika albu­ginea. Pomocí pulzní, barevné a power Dopplerovy 3D-rekonstrukce byly vizualizovány iliakální a pudendální arterie, intrakavernózní a dorzální cévy.

Výsledky

U všech pacientů bylo vyšetření provedeno správným způsobem. Navzdory částečné arteriální okluzi intrakavernózní arterie vyskytující se u 26 pacientů (u těchto případů poskytuje 3D vaskulární rekonstrukce zajímavou informaci týkající se kvality anastamózy a dorzokavernózní perforace) byla u 37 pacientů zjištěna normální odpověď. U 16 pacientů byla pozorována abnormální odpověď: u 9 pacientů arteriální nedostatečnost (4 případy proximální nedostatečnosti a 5 případů distální nedostatečnosti), u 2 pacientů žilní únik, u 2 pacientů bylo diagnostikováno Peyronieho onemocnění. U jednoho pacienta jsme zjistili přítomnost posttraumatické arterio-venózní píštěle a u dalšího pacienta unilaterální vrozenou hypoplázii kavernózního tělíska.

Závěr

Barevná a power Dopplerova sonografie představuje účinnou a cenově přijatelnou možnost explorace vaskulárních příčin erektilní dysfunkce.

Zachování erektilní funkce u pacientů s karcinomem prostaty

Lent V.

Department of Urology, St. Nikolaus - Stiftshospital, Andernach, Germany

Úvod

U pacientů s karcinomem prostaty je nejlepší možností zachování erektilní funkce časná diagnostika karcinomu ve fázi, kdy je tumor ohraničen na orgán, a nervy šetřící prostatektomie bez provádění procedur majících negativní dopad na potenci, jako jsou například radioterapie nebo androgenní blokáda.

Materiál a metody

Pacienti našeho centra byli vyšetřeni po časné diagnostice tumoru pomocí měření hladiny PSA (hranice ³ 2,5 ng/ml nebo velocita/rok ³ 0,75-1,0 ng/ml) a po nervy šetřící retropubické prostatektomii s užitím zvětšovacího skla a silného čelního reflektoru. Hodnotila se míra kontroly tumoru, kontinence a potence.

Výsledky

Nejlepších výsledků kontroly tumoru s ohledem na zabránění provádění procedur s negativním dopadem na potenci a zachování erektilní funkce lze dosáhnout při co nejčasnější diagnostice karcinomu a nejpreciznějším provedení operace.

Závěr

Kritéria úspěšnosti léčby pacientů s karcinomem prostaty nezahrnují pouze míru mortality, ale také možnost provedení časné nervy šetřící prostatektomie bez provádění primárních a sekundárních terapií (radioterapie, androgenní blokáda), které mají negativní dopad na potenci.

Androgenní suplementace: potencionální riziko pro prostatu stárnoucího muže

Marenčák J.

Urologické oddělení, Nemocnice s poliklinikou Skalica, Slovenská republika

Populace osob pokročilejšího věku je nejrychleji se zvětšující věkovou skupinou, které je třeba věnovat náležitou pozornost. Pokles hladiny androgenů představuje jeden z nejvýznamnějších aspektů u stárnoucí populace. Syndrom nedostatečnosti testosteronu (TDS) je klinický a biochemický syndrom, který způsobuje signifikantní narušení kvality života a nepříznivě ovlivňuje funkci mnohých orgánů. Patofyziologie poklesu hladiny testosteronu (T) u starších osob nebyla ještě zcela dokonale definována. Potencionální mechanizmy zahrnují snížení produkce GnRH v hypotalamu, narušení testikulární steroidogeneze a pohlavní steroidní negativní zpětnou vazbu. Zavedení nových orálních a transdermálních preparátů způsobilo změny na celosvětovém farmaceutickém trhu. Suplementace testo­steronu je bezpečná a účinná metoda umožňující zlepšení symptomů souvisejících s androgenní nedostatečností. Rizika androgenní nahrazovací terapie (ART) jsou pouze mírná a kontraindikace jsou dobře definovány. V průběhu terapie se doporučuje provádět důkladné sledování pacienta.

Jedním z nejrozporuplnějších aspektů ART je vliv T na funkci prostaty. Prospektivní studie na toto téma doposud prokázaly v souvislosti se substitucí testosteronu (TRP) pouze nízkou incidenci výskytu karcinomu prostaty. Podle současných standardů je androgenní terapie absolutně kontraindikována u mužů s podezřením na přítomnost karcinomu prostaty a karcinomu prsu. Tato skupina pacientů zahrnuje muže s abnormálními výsledky digitálního rektálního vyšetření (DRE) a/nebo abnormální hladinou prostatického specifického antigenu (PSA), u nichž nebyla vyloučena přítomnost karcinomu prostaty. Aplikace androgenů u mužů s prostatickou intraepiteliální neoplázií (PIN) představuje prozatím rozporuplnou otázku.

Závěr

Doposud nemáme k dispozici žádné vědecké důkazy prokazující vliv T na progresi karcinomu prostaty. Je nezbytné získat dlouhodobější a rozsáhlejší údaje týkající se účinků T léčby u populace starších mužů, které prokáží specifická rizika pro prostatu a kardiovaskulární systém.

LUTS související s BPH - představují rizikový faktor pro vznik sexuální dysfunkce?

Palasčák P.1, Gomez-Orozco W.1, Sauvain J.L.2

1Urology Department, CHI Paul Morel, Vesoul, France

2Imaging medical center, Vesoul, France

Úvod

Cílem této studie bylo provést syntézu údajů z několika studií zabývajících se výskytem LUTS v souvislosti s BPH a sexuální dysfunkcí.

Materiál a metody

Hodnotili jsme prevalenci sexuální dysfunkce u dostatečného počtu randomizovaných pacientů nebo pacientů s LUTS/BPH. Studie, z nichž jme čerpali údaje, zahrnovaly větší počet pacientů a byly provedeny pomocí zkřížené metody. Dále jsme hodnotili fyziopatologické mechanizmy, které se běžně vyskytují u pacientů s LUTS/BHP trpících sexuální dysfunkcí.

Výsledky

Epidemiologické studie potvrdily prevalentní souvislost mezi výskytem LUTS/BHP a sexuální dysfunkcí.

Závěr

LUTS/BPH představují prediktivní faktor pro erektilní insuficienci a umožňují zlepšení diagnostiky a léčby tohoto onemocnění. Detekce prevalentních fyziopatologických mechanizmů charakteristických pro tyto dvě patologie umožňuje vhodnější volbu léčby.

Operační korekce mužských zevních genitálních orgánů

Heráček J., Urban M.

Urologická klinika, 3. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Androgeos, Praha, Česká republika

Operace zevního genitálu představuje jednu z nejnáročnějších oblastí rekonstrukční urologie. Autoři uvádějí přehled operačních metod užívaných při korekci velikosti penisu a Peyronieho onemocnění. Prodlužování penisu je prováděno z řady důvodů - jak kosmetických, tak lékařských. Operační léčba Peyronieho onemocnění zahrnuje rekonstrukční operaci s prodloužením konkávní strany (incize nebo vytvoření štěpu) nebo zkrácením konvexní strany (Nesbitova procedura nebo plikace) penisu a implantaci penilní protézy s nebo bez incize plaku. Autoři hodnotí indikace, výsledky a komplikace spojené s těmito metodami.

Operační korekce ženských zevních pohlavních orgánů

Roztočil A.

Oddělení gynekologie a porodnictví, Nemocnice Jihlava, Česká republika

Korekční operace zahrnují operační techniky umožňující modifikaci formy a funkce tkání i orgánů. V případě ženských zevních genitálních orgánů je oblast zájmu vymezena kraniálně vulvou, laterálně fossae genitocruralis a dorzálně perineem. Z viscerálního pohledu je tato oblast ohraničena hymen. Z hlediska oblasti zájmu a lékařské specializace představuje tento typ operace multidisciplinární zákrok. Ženské zevní genitální orgány sousedí s distálními částmi močového systému a aborálním koncem trávicího ústrojí. Operaci provádí sám gynekolog nebo ve spolupráci s plastickým chirurgem a urologem. Cílem zákroku je obnovit normální funkci zevního genitálu a okolních orgánů, zejména sexuální funkci a funkci vylučovacích orgánů, omezit patologickou rezistenci (což je součástí onkogynekologické terapie), provést estetickou korekci pohlavních orgánů a tedy zlepšit psychický stav pacientky. Z velkého množství operačních technik užívaných pro ženský zevní genitál jmenujme ty nejčastější: zvětšení hypoplastického vaginálního ospia, operační léčba condylomata accuminata, pseudocystitida Bartolinovy žlázy, sutura episiototomiae male sanata, descensus vaginae, hypotrofie labia minora, adrenogenitální syndrom, vaginální ageneze, malformace hymen, zohavení ženského genitálu (FGM) u afrických žen a tumory vulvy.

Implantace penilní protézy - hodnocení pacientů při dlouhodobém sledování

Pacík D., Khamzin A.

Urologická klinika, Fakultní nemocnice Brno, Lékařská fakulta Masarykovy Univerzity, Brno, Česká republika

Úvod

Implantace penilní protézy představuje nejvíce invazivní, ale doposud stále nejúčinnější možnost léčby erektilní dysfunkce. Vzhledem k nedostatečné zkušenosti lékařů zůstává tato modalita pacientům trpícím erektilní dysfunkcí, u nichž selhaly méně invazivnější metody léčby, často skryta.

Materiál a metody

Autoři prezentují vlastní studii 65 pacientů, kteří byli operováni v letech 1992 - 2002 a sledováni po dobu 5-15 let (střední doba 10,6 let). Pacienti byli dotazováni pomocí speciálního dotazníku vyvinutého autory studie.

Výsledky

97 % pacientů uvádí, že protéza naplnila jejich očekávání - u 100 % pacientů došlo ke zlepšení provádění pohlavního styku, u 80 % pacientů došlo ke zvýšení frekvence pohlavního styku, dále došlo ke zvýšení pacientova sebevědomí (u 100 % pacientů v sexuální oblasti, u 81 % ve společenské oblasti a u 74 % pacientů v oblasti profesních aktivit), u 93 % došlo ke zlepšení partnerského vztahu, 90 % partnerek uvádí zlepšení sexuálního života. 97 % pacientů by tuto operaci doporučilo dalším pacientům, a 97 % pacientů by znovu podstoupilo stejný zákrok.

Závěr

Implantace penilní protézy představuje invazivní ale velmi účinnou možnost léčby, která pečlivě vybraným pacientům a jejich partnerkám přináší naprostou spokojenost. Specialisté by na tuto modalitu neměli zapomínat a měli by ji doporučovat pacientům, u nichž selhala méně invazivní léčba.

Časná detekce karcinomu prostaty (KAPROS II.) v Olomouckém kraji - první výsledky

Študent V.

Urologická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc, Česká republika

Úvod

Cílem studie byla sekundární prevence karcinomu prostaty v Olomouckém kraji u pacientů ve věkovém rozmezí 40–70 let. Podobná studie nebyla doposud v populaci českých mužů provedena.

Materiál a metody

Prospektivní studie zahrnující 362 respondentů z Olomouckého kraje v období od července 2006 do března 2007. Muži byli informováni prostřednictvím mediální kampaně v místním tisku a bylo jim umožněno zdarma podstoupit měření PSA na urologickém oddělení bez jakýchkoliv lékařských doporučení. Po změření hladiny PSA byla provedena základní urologická prohlídka a na základě výsledků bylo pacientům případně nabíduto provedení biopsie.

Výsledky

Údaje prokázaly, že průměrný věk mužů podstupujících vyšetření byl 61,5 let (rozmezí 39–85 let) a průměrný věk mužů s diagnostikovaným karcinomem prostaty byl 63,8 let (rozmezí 49–85 let).

Průměrná hodnota PSA všech testovaných mužů byla 11,02 ng/ml (1,3–25,8). U mužů s hladinou PSA nižší než 50 ng/ml činila průměrná hodnota PSA 8,6 ng/ml (1,3–37,2).

Biopsii prostaty podstoupilo 243 mužů, karcinom prostaty byl detekován u 57 případů (23 %). V tabulce jsou uvedeny hodnoty PSA u pacientů s pozitivní biopsií prostaty.

Tab. 1.

Tab. 2.

Závěr

Naše výsledky prokazují důležitost časné detekce karcinomu prostaty, kterou lze považovat za sekundární prevenci karcinomu. Populace mužů není stále dostatečně informována o rizicích vzniku karcinomu prostaty, zejména ve věkové kategorii 50–60 let. Detekce karcinomu u 7 pacientů s hladinou PSA < 4,0 ng/ml prokazuje, že neexistuje žádná „normální hodnota“ PSA. U nižších hodnot PSA je nezbytné určit velocitu PSA (PSAV).

Roboticky asistovaná radikální prostatektomie (Da Vinci prostatektomie - DVP)

Kočárek J., Köhler O.

Urologické oddělení, Ústřední vojenská nemocnice Praha, Praha, Česká republika

Úvod

Karcinom prostaty představuje signifikantní příčinu morbidity a mortality v rozvinutých zemích a je druhým nejčastěji se vyskytujícím karcinomem u mužů. V současné době je možné pacienty s lokalizovaným karcinomem prostaty úplně vyléčit. Prvním krokem při léčbě lokalizovaného karcinomu prostaty je obvykle radikální prostatektomie (RP). Jejím cílem je radikální odstranění tumoru, zachování erektilní funkce a močové kontinence. Nejčastěji prováděnou metodou prostatektomie je v současné době retropubický přístup. Výsledek operace závisí nejen na zkušenosti operatéra, ale zejména na praktické interpretaci. Vzhledem k nedostatku operačního prostoru při retropubickém přístupu, velkého cévního zásobení prostatické žlázy, nutnosti zachování neurovaskulárních svazků, hrdla močového měchýře a uretrálního svěrače je radikální retropubická prostatektomie považována za jednu z nejnáročnějších operační technik.

Laparoskopický přístup umožňuje lepší vizualizaci, minimální invazivitu a snížení pooperační morbidity, která je obvykle spojena s otevřenou RP. Laparoskopická radikální prostatektomie vyžaduje značnou zkušenost a má dlouhou učební křivku s dlouhou počáteční délkou trvání operace. Mnohým problémům souvisejícím s běžným laparoskopickým přístupem lze předejít při užívání robotického operačního systému da Vinci - da Vinci RP (dVP).

Cíl

Prezentace terapeutických výsledků 80 dVPs prováděných v průběhu uplynulého roku na urologickém oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

Materiál a metody

V období od ledna 2006 do února 2007 byla dVP provedena u 80 pacientů s klinicky lokalizovaným karcinomem prostaty. U 76 pacientů jsme užili extraperitoneální přístup a u 4 pacientů transperitoneální přístup. Všechny zákroky byly provedeny pomocí čtyřramenného robotického systému da Vinci (Intuitive Surgical, Kalifornie, USA). dVP byla provedena retrográdním způsobem v 23° šikmé poloze (Trendelenburg).

Pomocí digitální disekce malou incizí pod pupkem jsme vytvořili preperitoneální prostor. 2 robotické porty byly umístěny v pravé části hypogastria, třetí robotický port a port asistenta byly umístěny v levé části hypogastria. Robotická kamera byla zavedena incizí pod pupkem. V případě transperitoneálního přístupu jsme po insuflaci CO2 zavedli pod zrakovou kontrolou všechny 4 porty na stejné místo do peritoneální dutiny. Tukově vazivová tkáň pokrývající prostatu je pečlivě vypreparována, což umožní odkrytí pánevní fascie, puboprostatických ligament a povrchové větve dorzální žíly. Roboticky asistovanou incizi endopánevní fascie provádíme na obou stranách prostaty a podvazujeme dorzální venózní komplex. Následně otevřeme hrdlo močového měchýře, identifikujeme chámovody a odstraníme semenné váčky. Hlavním úkolem je identifikace a zachování neurovaskulárního svazku. Pomocí klipů sevřeme laterální pedikly a poté je excidujeme. Po oddělení prostaty od rekta transekujeme uretru co možná nejblíže k apexu. Prostatu uložíme do extrakčního sáčku a odstraníme ji portem umístěným pod pupkem. Uretrovezikální anastomózu uzavřeme pomocí kontinuální sutury oboustrannou jehlou. Zákrok je ukončen zavedením drénu a zašitím incize.

Výsledky

V naší studii jsme srovnávali skupinu prvních 40 dVPs (1.) a skupinu následujících 40 zákroků (2.). Operační doba v první skupině se pohybovala průměrně kolem 260 minut (150–450 min.), ztráta krve byla 410 mililitrů (100–4 800 ml). Průměrná doba operace v druhé skupině byla 170 minut (110–230 min.), ztráta krve 70 mililitrů (30–340 ml). Preparace preperitoneálního prostoru trvala přibližně 5 minut, elektroinstalace robotického systému a nastavení robotických ramen přibližně 10 minut (2.)

Hlavním cílem radikální roboticky asistované prostatektomie je zmenšení ztráty krve, snížení pooperační morbidity, zkrácení doby hospitalizace a zotavování pacienta včetně katetrizace močového měchýře. Tato metoda je bezpečná i u pacientů s vyšším indexem tělesné hmotnosti. Různé výsledky v první a druhé skupině lze přičítat učební křivce.

Závěr

Při užívání da Vinci robotické prostatektomie lze po krátké době zaškolení personálu dosáhnout dobrých výsledků srovnatelných s otevřenou retropubickou RP. Hlavní výhoda dVP spočívá v menší ztrátě krve, kratší době hospitalizace a zotavení pacienta a kratší době katetrizace močového měchýře. Na rozdíl od laparoskopické RP má dVP mnohem kratší učební křivku. Hlavním benefitem preperitoneálního přístupu je absence krve a moči v peritoneální dutině a menší pravděpodobnost poškození intraperitoneálních orgánů. Hlavní nevýhodu dVP představuje její cena.

Naše první zkušenost se zachováním prostatické fascie (Venušin závoj) při DaVinci robotické laparoskopické radikální prostatektomii

Kolombo I., Beňo P., Toběrný M., černohorský S., Bartůněk M., Tobiaš J.

Centrum robotické chirurgie a urologie, Nemocnice Na Homolce Praha, Česká republika

Úvod

Obnova sexuální funkce po anatomické nervy šetřící radikální prostatektomii dosahuje různé úrovně. Nové techniky prezervace prostatické fascie (Afroditin závoj) mohou vést ke zlepšení pooperační potence.

Materiál a metody

5 potentních pacientů podstoupilo v období od září do prosince 2006 roboticky asistovanou laparoskopickou radikální prostatektomii klinicky lokalizovaného karcinomu prostaty se zachováním prostatické fascie (PSA < 10 µg/l, Gleasonovo skóre < 7, IIEF > 17, cT1c).U těchto pacientů byly pro kontrolu cév v prostatické fascii a pediklech užity svorky, při operaci se neprováděla koagulace. Pro odstra­nění prostatické fascie z kapsuly prostaty byly užity studené robotické daVinci nůžky. Intraoperační údaje a první pooperační výsledky byly prospektivně zaznamenávány. Po 3 měsících byla hodnocena pooperační potence (definovaná jako dosažení erekce dostatečné pro penetraci s nebo bez užití orální farmakoterapie).

Výsledky

V této studijní skupině nebyl zjištěn výskyt žádných intraoperačních ani pooperačních komplikací. Přítomnost pozitivních okrajů byla za­znamenána pouze u jednoho pacienta (pT3). Při kontrole 2 pacienti uvedli, že dosahují erekce dostatečné pro uskutečnění pohlavního styku s/bez aplikace PDE5I. U dalších 2 pacientů byla zaznamenána obnova potence se zlepšenou erekcí, která však nebyla dostatečná pro uskutečnění styku. Jeden pacient zůstal i navzdory orální aplikaci PDE5I impotentní.

Závěr

daVinci robotická radikální prostatektomie zachovávající prostatickou fascii představuje bezpečnou techniku, která umožňuje lepší prezervaci kavernózní neurovaskulární tkáně. Tato nová technika je příslibem zejména pro potentní pacienty s klinicky lokalizovaným karcinomem prostaty.

Metastazující karcinom prostaty s nízkou hladinou PSA (PSA představuje stále dobrý marker pro adenokarcinom prostaty)

Yaghi M., Jirásek E.

Urologické oddělení, Nemocnice Chomutov, Česká republika

70letý muž byl přijat na oddělení interní medicíny z důvodu zjištění stádia kolorektálního karcinomu a provedení kolonoskopie vyšetřením per rectum. Při vyšetření byla zjištěna přítomnost velkého útvaru způsobujícího obstrukci lumen rekta. Hodnota PSA naměřená rok před tímto vyšetřením byla 1,14. Při CT-vyšetření byl dorzálně k močovému měchýři zjištěn velký nehomogenní útvar o velikosti 11 cm × 9 cm × 10 cm, nediferenciované prostatické a semenné váčky. Útvar byl umístěn na dorsální stěně močového měchýře, lumen rekta bylo nepravidelně zúžené a vychýlené na pravou stranu, stěna rekta naplněna patologickým útvarem. Při ultrazvukovém vyšetření byly pozorovány zvětšené retroperitoneální lymfatické uzliny a zvětšující se útvar mezi prostatou a ampulí rekta. Kolonoskopie prokázala přítomnost karcinomu tvaru květáku, křehkého a krvácejícího, naplňujícího ampuli rekta. Během kolonoskopie byly odebrány 2 biopsie. Histologické vyšetření prokázalo přítomnost karcinomatózních buněk progredujících z močopohlavního systému do rekta. Patolog doporučil provedení cystoskopie. Pacient byl následně hospitalizován na našem oddělení. Provedli jsme flexibilní cystoskopii bez průkazných nálezů, posléze byla provedena sextantová biopsie. Histologické vyšetření prokázalo přítomnost karcinomatózních prostatických buněk, hladina PSA v době diagnózy byla podle imunochemického vyšetření 5,4. Diagnostikován byl dezmoplastický karcinom prostaty. Kostní sken prokázal podezřelý patologický nález na pravém ramenním kloubu a v hlavě levého femuru, pacient byl odeslán na onkologické oddělení na ozařování.

Vyšetření a nálezy radiologického vyšetření

Ultrazvukové vyšetření břicha

  1. Mírná hepatomegalie
  2. Retroperitoneální lymfadenopatie- paraaortální
  3. Parapánevní cysty v obou ledvinách
  4. Podezření na divertikl močového měchýře
  5. Rozšiřující se útvar v pánvi mezi prostatou a ampulí rekta

RTG vyšetření plic: bez patologických nálezů

CT vyšetření pánve

  1. Rozsáhlá masa tumoru dorzálně od močového měchýře, infiltrující okolní orgány
  2. Pánevní a retroperitoneální lymfadenopatie
  3. Podezření na divertikl močového měchýře

Kolonoskopie

  1. Tumor ve tvaru květáku, křehký a krvácející, naplňující ampuli rekta
  2. Vnitřní hemeroidy
  3. ivertikulóza sigmoidní části střeva

Kostní sken

  1. podezřelý nález v oblasti pravého ramenního kloubu a levého femuru
  2. degenerativní změny páteře

Histologické vyšetření rekta

Karcinomatózní buňky progredující do rekta z močopohlavního systému.

Hladina hlavních androgenů v tkáni a séru u pacientů s benigní prostatickou hyperplazií a karcinomem prostaty

Heráček J.1, Hampl R.2, Hill M.2, Stárka L.2, Sachová J.1, Kuncová J.3, Eis V.4, Urban M.1, Mandys V.4

1Urologická klinika, 3. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

2Endokrinologický ústav, Praha, Česká republika

3Department of Surgery, Division of Urology, St. Chiara Hospital, University of Pisa, Italy

4Ústav patologie, 3. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika

Úvod

Androgeny hrají podstatnou roli při patogenezi benigní prostatické hyperplazie (BPH) a karcinomu prostaty. Význam stanovení hladiny androgenů v tkáni a séru při progresi karcinomu nebyl doposud dostatečně objasněn. Cílem naší studie bylo zjistit u obou onemocnění hormonální odlišnosti, jejich souvislost s intraprostatickými a sérovými hodnotami a prediktivní hodnotu.

Materiál a metody

U 57 pacientů s BPH, kteří podstoupili transvezikální prostatektomii a 121 pacientů s karcinomem prostaty, kteří podstoupili radikální prostatektomii, byla zjištěna hladina testosteronu, dihydrotestosteronu, androstenedionu a epitestosteronu v tkání prostaty. U 75 pacientů s karcinomem prostaty a 51 pacientů s BPH byla měřena hodnota testosteronu, dihydrotestosteronu a SHBG v séru.

Výsledky

U pacientů s karcinomem prostaty byly zjištěny signifikantně vyšší koncentrace androgenů v prostatě než u pacientů s BPH, tj. 8,85 ± 6,77 vs. 6,44 ± 6,43 pmol/g, p < 0,01 u dihydrotestosteronu a 4,61 ± 7,02 vs. 3,44 ± 4,53 pmol/g, p < 0,05 u testosteronu. Ve tkáni karcinomu byla zjištěna také vyšší hladina epitestosteronu. Mezi sérovými hodnotami však nebyl zjištěn žádný rozdíl. Ve skupině pacientů s BPH i karcinomem prostaty byly zjištěny významné korelace mezi koncentrací androgenů a epitestosteronu a dále mezi koncentrací testosteronu a dihydrotestosteronu v séru (p < 0,001). Mezi hladinou testosteronu a dihydrotestosteronu v odpovídajících vzorcích tkáně a séra nebyly ani v benigním ani karcinomatózním vzorku zjištěny žádné korelace.

Závěr

Výsledky ukazují na význam měření hormonální hladiny v prostatě při hodnocení androgenního stavu pacienta a prokazují nízkou hladinu hormonů v séru.


Štítky
Dětská urologie Urologie

Článek vyšel v časopise

Urologické listy

Číslo 3

2007 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Soutěž Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se