K sedmdesátinám doc. MUDr. Pavla Maňáka, CSc.

Je naší milou povinností informovat kolegy i veřejnost o významném životním jubileu, kterého se v tomto roce dožívá náš dlouholetý spolupracovník, zakladatel a první primář Traumatologického oddělení FN Olomouc pan docent Maňák.

Narodil se 1. října 1940 ve Zlíně. Dětství prožil v Uherském Brodě, kde jeho otec působil jako soudce a středoškolská studia ukončil v roce 1957 maturitou na Jedenáctileté střední škole v Uherském Hradišti. V roce 1963 promoval na Lékařské fakultě Masarykovy university v Brně, kde od roku 1960 působil jako asistent na anatomickém ústavu u profesora Žlábka. Po promoci nastoupil na chirurgické oddělení nemocnice v Tanvaldě v rámci tehdejších „umístěnek“. Na dobu strávenou v malé pohraniční nemocnici vždy velmi rád vzpomíná. V roce 1967 složil atestaci z chirurgie I. stupně a v roce 1972 pak chirurgickou atestaci II. stupně –⁠ to již jako sekundární lékař I. chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, kam nastoupil v roce 1968. Zde poznal docenta Wondráka, který v něm probudil zájem o úrazovou chirurgii. Mimo zájmů odborných spojovaly oba kolegy i záliba v literatuře a výtvarném umění obecně a silné přátelství vydrželo i po odchodu profesora Wondráka do důchodu.

Ačkoliv tehdejší doba docentu Maňákovi příliš nepřála a kandidátem lékařských věd se mohl stát až v roce 1984, neboť přijetí do aspirantury bylo původně zamítnuto závodním výborem KSČ, snažil se rozšiřovat své znalosti z traumatologie a chirurgie ruky alespoň na krátkodobých odborných stážích. Většinu z nich absolvoval na úkor své řádné dovolené (Německo, Maďarsko, Polsko, Bulharsko, SSSR). Po roce 1989 se opakovaně zúčastnil kurzů osteosyntézy ve švýcarském Davosu a absolvoval celoroční stáž v Hua Shan Hospital Šanghai v Číně, kde se věnoval chirurgii ruky. Když v roce 1994 hledala nadace Člověk v tísni lékaře, kteří by pomohli v sarajevské státní nemocnici v době vojenské blokády města, přihlásil se a pracoval zde 6 týdnů.

V roce 1996 vzniklo z jeho iniciativy ve FN Olomouc samostatné Traumatologické oddělení, které vedl po dobu 10 let, a které se později stalo základem Traumacentra FN Olomouc. Postupně se mu podařilo zajistit materiální vybavení a vybudovat lékařský i sesterský tým, schopný ošetřovat nejen veškeré úrazy, ale především sdružená poranění a polytraumata ve spádové oblasti celého Olomouckého kraje. Navíc se toto pracoviště profilovalo také léčbou akutních úrazů i řešení následků a komplikací poranění zápěstí a ruky se spádovou oblasti prakticky celé republiky.

Pokud bychom zde měli uvádět výčet jubilantových publikací a odborných sdělení, členství v odborných společnostech nebo v redakčních radách odborných periodik, byl by to seznam velmi dlouhý a navíc není doposud uzavřen. Z ocenění, kterých se mu dostalo, jmenujme alespoň národní cenu České chirurgické společnosti za první provedenou replantaci amputované ruky v republice.

V roce 2006 předal docent Maňák vedení traumatologického oddělení současnému primáři a ve zkráceném úvazku se nyní věnuje především pregraduální výuce úrazové chirurgie. Je členem atestační komise oboru úrazová chirurgie a na Katedře fyzioterapie FTK UP Olomouc vyučuje studenty chirurgii a traumatologii.

Výčet minulých i současných pracovních aktivit docenta Maňáka by mohl ve čtenáři vzbudit dojem, že na zájmy a koníčky mu již nemůže zbývat žádný čas. Opak je však pravdou. Vždy nás udivoval svým širokým rozhledem především v oblasti literatury, historie a současného výtvarného umění a s mnoha kulturními osobnostmi jej pojí úzké přátelské vztahy. V roce 2003 například zahajoval v Olomouci vernisáž svého přítele grafika Oldřich Kulhánka. Navíc publikační aktivity docenta Maňáka nesměřují jen do oblasti úrazové chirurgie. Důkazem toho jsou články a přednášky o zapomenutých osobnostech německé a židovské kultury spjaté s předválečnou Olomoucí nebo knížka „Čtení (nejen) o ruce“ určená (nejen) lékařské veřejnosti.

Hlavní životní oporou je docentu Maňákovi bezesporu jeho rodina, především manželka Drahomíra (interní lékařka), se kterou vychoval dva syny a v současnosti jim největší radost přináší společné chvíle strávené s jejich čtyřmi vnoučaty.

Přejeme panu docentovi hodně zdraví, štěstí a spokojenosti do dalších let!

Kolektiv pracovníků

Traumatologického oddělení FN Olomouc