Zpráva z kongresu
11. Evropský kongres společnosti pro úrazovou a akutní chirurgii

Ve dnech 16.-18. 5. 2010 se v nově zrekonstruovaném prostoru SQUARE v Bruselu uskutečnil již 11. Evropský kongres ESTES. Při této události se již tradičně setkávají špičkoví odborníci mnoha specializací, aby diskutovali nejnovější poznatky a trendy dynamicky se rozvíjejícího oboru úrazové chirurgie.

Tak jako v minulých letech, i letos se díky přispění sponzorů účastnila kongresu i početná skupina předních českých a slovenských traumatologů/ ortopedů. Potěšitelné je, že u mnoha z nich byla účast aktivní.

Nabídka přednášek zahrnovala školící sdělení špiček daného oboru, diskuzi jednotlivých odborných společností, zvané přednášky odborníků, diskuzi nad standardními sděleními výsledků vědeckých prací a prezentaci posterů v elektronické podobě. V každý moment probíhalo 6-8 sekcí naplněných většinou zajímavým obsahem.

V neděli, první den kongresu, jsem se účastnil především sekcí, zaměřených na nitrodřeňové hřebování. Diskutovalo se hlavně řešení metafyzárních zlomenin a prezentován byl nám již známý systém zajištěného nitrodřeňového hřebování –⁠ tzv. nitrodřeňový fixátor. Obecně lze říci, že indikační kritéria a výsledky byly podobné našim, snad jen prof. Seligson, předseda Küntscher society, nás všechny trochu vyděsil přednáškou o primární déze retrográdním hřebem u zlomenin pilonu. Odpoledne jsem věnoval sekcím zaměřeným na chirurgii nohy. Zazněly zajímavé přednášky na posterolaterální přístup a dlahování zlomenin zadní hrany tibie, znovu byl zdůrazněn význam kvalitní repozice syndezmózy u zlomenin fibuly a doporučeno provádění per -⁠ nebo pooperační CT kontroly. V dalším bloku již zazněla i první přednáška z našeho pracoviště pojednávající o dlouhodobých výsledcích v léčbě zlomenin talu. Lze říci, že v kontextu evropské chirurgie nohy se nemáme zač stydět. Naopak odmítnuty byl přednášky jižních kolegů prezentujících zastaralé způsoby ošetřování zlomenin kalkanea. Ve večerních hodinách proběhlo slavnostní zahájení kongresu a uvítací recepce za účasti prezidenta kongresu dr. Nijse a prezidenta ESTES prof. Rommense. Celé se neslo v duchu pohybového divadla a připomenutí slavných postav kreslených příběhů belgických autorů.

Počátek druhého dne kongresu jsem věnoval protetice ramenního kloubu. Zaujaly mě výborně dokumentované přednášky dr. Nijse o jeho strategii léčby zlomenin v této lokalitě. Potvrdila se stoupající popularita užití reverzních náhrad ramenního kloubu v primární i sekundární indikaci. Zvláštní pozornost je rovněž třeba věnovat precizní fixaci hrbolků, což dokládalo několik biomechanických prací. V další sekci zaměřené na biomechaniku zaznělo druhé sdělení z našeho pracoviště, týkalo se modelování odolnosti nitrodřeňové osteosyntézy humeru svazkem drátů. Vyvolalo živou diskuzi, bylo patrné, že tato metoda upadla u západních sousedů již zcela v zapomnění. Předseda prof. Pohlemann nicméně zdůraznil její současnou renezanci. Odpoledne jsem navštívil sympozium expertní skupiny na téma periprotetických zlomenin. Byla připomenuta hlavně stoupající incidence této komplikace a její prevalence u necementovaných náhrad. Přednášející patřili ke skutečné špičce v obou a přinesli některé inspirativní myšlenky v tématu operačních přístupů, např. posterolaterální paratricipitální přístup k horní polovině pažní kosti nebo hřebování periprotetických zlomenin tibie. Dominuje však užití zámkových preformovaných dlah kombinovaných s kabelovými cerklážemi a masivních zajištěných revizních endoprotéz, zvláště při uvolňování acetabulárních komponent. Podvečerní sekce prezentující téma následků nestabilních pánevních poranění zahájil vynikající přednáškou prof. Pohlemann, který hovořil o německém národním pánevním registru.

Skutečně impozantní dílo dvou generací traumatologů, čítající toho času 4,500 komplexních záznamů, dovoluje statisticky hodnotit i poměrně raritní komplikace. Jistě příklad hodný následování, o což se v našich podmínkách pokouší doc. Džupa s kolektivem spolupracujících traumacenter (k nimž naše samozřejmě patří). Z dalších sdělení bych zdůraznil příspěvek o užití sakrálních tyčí v řešení bilaterálních pakloubů sakra v porotickém terénu a sdělení na aktuální téma porovnávající přesnost různých moderních navigačních systémů při zavádění sakrálních šroubů. Očekávaně se jako nejlepší z hlediska přesnosti i radiační zátěže operatéra jeví nyní již i u nás dostupná 3D navigace, která nejspíše postupně vytlačí 2D navigaci i dnes u nás nejčastěji užívanou rtg navigovanou osteosyntézu.

Poslední den kongresu jsem zahájil účastí na expertní skupině věnující se zlomeninám obou konců pažní kosti. Zvláště zajímavá byla přednáška indického kolegy o řešení inveterovaných zlomenin distálního humeru, kdy dosahoval na naše zeměpisné šířky neuvěřitelných výsledků. V další sekci věnované chirurgii ruky zaznělo zajímavé sdělení prof. Sieberta o zlomeninách skafoidu. Kromě nutnosti pooperační sádrové fixace i u stabilních zlomenin zmínil i vhodnost kontroly postupu hojení CT namísto zavádějícího rtg. Další příspěvky se věnovaly porovnávaní nitrodřeňových implantátů k řešení zlomenin distálního radia. Tato technika však není z mnoha důvodů v naší republice rozšířena. Poslední příspěvek přinesl významný poznatek o zvýšené kvalitě a trvanlivosti interfragmentární komprese zlomenin skafoidu při užití druhé generace kompresních šroubů v porovnání s běžnými tahovými šrouby a první generací samokompresních šroubů. Úplný závěr jsem věnoval návštěvě expertní skupiny pro otázky sportovních úrazů, kde nejprve prof. Zwipp upozornil na specifika etiologie a terapie zlomenin a vazových lézí v oblasti nohy u sportovců, následovala sdělení o úponových syndromech dolní končetiny. Velmi zajímavá komplexní přednáška prof. Verdoncka z Belgie obsahovala stále aktuálnější myšlenky k tématu řešení chondrálních defektů kolenního a hlezenného kloubu, s nimiž se i v naší praxi setkáváme. Kromě vyzdvihnutí role mozaikové plastiky vzpomněl i aktuálně nejmodernější a široce doporučovanou techniku tzv. mimikrových kompletně syntetických implantátů, které zjednodušují a nahrazují doposud nejčastěji užívanou techniku autologní transplantace kultivovaných chondrocytů. Poslední příspěvek berlínského kolegy o technice plastiky LCA poukázal na časté chyby v umisťování kanálů pro implantaci, zvláště dorzalizaci tibiálního a ventralizaci femorálního. K mé úlevě je i ve vyspělém Německu single bundle technika stále zlatým standardem.

Poté již následovalo slavnostní zakončení kongresu s vyhlášením nejlepších prací a nejlepšího článku časopisu ESTES. Prof. Rommens, předseda ESTES v letech 2009-2010, předal žezlo novému prezidentovi prof. Fingerhutovi, který bude úřadovat ve funkčním období 2010-2011. Dr. Zago nás jakožto prezident 12. kongresu ESTES pozval na příští rok do Milána.

Kromě odborné části splnil kongres i svoji společenskou úlohu. Znovu jsme se setkali s mnoha českými, slovenskými i evropskými kolegy, dohodli další dů-ležitou spolupráci a navázali nové kontakty. Čas zbyl i na obdivování válkou neponičeného centra Bruselu s fascinující architekturou a na ochutnávku belgických specialit, z nichž k nejmilejším patřily jistě pralinky, vafle a pivo. Nelze rovněž nevzpomenout zcela nutnou návštěvu u tzv. „čůrajícího chlapečka“ a překvapení nad existencí tzv. „čůrající holčičky“.

11. kongres ESTES v Bruselu se prostě vydařil.

MUDr. Lubomír Kopp

TC Masarykova nemocnice

Ústí nad Labem

lubomirkopp@seznam.cz