XXXI. sjezd Společnosti rehabilitační a fyzikální medicíny ČLS JEP

Functional diagnostics and therapy of the cervical spine and thoracic outlet syndrome

R. E. Giusti1,2

1 College of Osteopathic Medicine of the Pacific (COMP) of Western University of Health Sciences, Pomona, USA
2 Chair of the Neuromusculoskeletal Medicine/Osteopathic Manipulative Medicine (NMM/OMM) Department Western University
  of Health Sciences, Pomona, USA

This presentation will include a brief examination of the anatomy and perfusion of the cervical spine, the thoracic outlet and other regions of the body to consider in the evaluation of a patient presenting with thoracic outlet syndrome. Key publications related to the efficacy of manual medicine and thoracic outlet syndrome will be reviewed. Osteopathic manipulative techniques that may restore bony alignment, improve neuromuscular functioning and increase microperfusion to this region will be discussed. Participants will also explore how some techniques to this region are highly diverse and sophisticated and therefore, are effective for multiple conditions and preventative care, as demonstrated in our recent research on the efficacy of osteopathic manipulative medicine on the immune response to the covid-19 mRNA vaccine. At the conclusion of the session, participants will have a more thorough knowledge of this region and be able to perform techniques that are simple in application but complex and wide-ranging that may prove beneficial not only to thoracic outlet syndrome and other conditions of this region but provide the patient with preventative care.

Key words: thoracic outlet syndrome (TOS) –⁠ cervical spine diagnostics –⁠ functional examination –⁠ manual medicine –⁠ osteopathic manipulative treatment (OMT)

SAPS –⁠ Guideline for diagnosis and treatment of subacromial pain syndrome

H. Bultman

ForceMed –⁠ Center for Musculoskeletal Medicine, Eindhoven, Netherlands

The lecture “SAPS: Guidelines for the Diagnosis and Treatment of Subacromial Pain Syndrome” contains two parts: one theoretical part and one demonstration of examination and manual treatment techniques.

During the theoretical part topics like prognosis, preventing, diagnostic tests, added value of imaging for diagnosis conservative treatment, when and which surgical treatment and what advices can be given to patients with subacromial pain syndrome (SAPS) will be discussed.

The demonstration shows the most relevant tests and manual treatment in patients with SAPS.

Key words: subacromial pain syndrome (SAPS) –⁠ diagnostic tests –⁠ conservative treatment –⁠ manual therapy –⁠ imaging in diagnosis

 

Headache and orofacial pain –⁠ the role of neurodynamics

B. Taxer

Department of Neurology, Neurocritical Care, and Neurorehabilitation, Christian Doppler University Hospital, Centre for Cognitive Neuroscience, Paracelsus Medical University, Member of ERN EpiCARE, Salzburg, Austria

Orofacial pain conditions such as trigeminal neuralgia, temporomandibular joint (TMJ) pain and primary headaches including migraine and tension-type headache present with high prevalence in specialised physiotherapy settings. These disorders require close collaboration with pharmacological management, while life-style factors such as sleep behaviour, physical activity, and stress regulation play a critical role in a modern multidimensional approach. Manual therapy techniques are well established in the management of TMJ pain, whereas their role in migraine and other primary headache disorders is less well delineated and often underutilised. This presentation outlines the clinical reasoning and application of neurodynamic testing for relevant cranial and cervical neural structures in facial and head pain syndromes. A particular focus is placed on the assessment of the trigeminal nerve and its branches, complemented by a practical demonstration to facilitate safe and clinically meaningful implementation in daily practice.

Key words: orofacial pain –⁠ trigeminal neuralgia –⁠ temporomandibular joint (TMJ) disorders –⁠ manual therapy –⁠ neurodynamic testing

 

Intervenčná algeziológia ako nástroj presnej diagnostiky a personalizovanej liečby vertebrogénnej bolesti

L. Kočan, R. Rapčan, Ľ. Antoni, B. Ľapinová

EuroPainClinics, Košice, Slovensko

Chronická bolesť chrbtice patrí medzi najčastejšie príčiny dlhodobej invalidity a straty pracovnej schopnosti na celom svete. Podľa údajov z roku 2020 ňou trpelo viac než 600 miliónov ľudí a prognózy naznačujú jej ďalší nárast v nasledujúcich desaťročiach [1]. Degeneratívne zmeny chrbtice sú častým nálezom aj u asymptomatických osôb, čo významne komplikuje interpretáciu zobrazovacích vyšetrení, ako sú MR alebo CT, a obmedzuje ich schopnosť jednoznačne identifikovať zdroj bolesti. Vzhľadom na limitovanú špecificitu morfologických nálezov sa preto pozornosť čoraz viac zameriava aj na hodnotenie funkčne relevantných zmien, najmä kvality paravertebrálnych svalov, vrátane ich atrofie a tukovej prestavby na MR, a ich korelácie s klinickým stavom a funkčnou disabilitou pacienta [2].

V klinickej praxi sa čoraz viac uplatňuje individualizovaný, funkčne orientovaný prístup, ktorý integruje dôkladné klinické vyšetrenie s cielene zameranými intervenčnými diagnostickými a terapeutickými technikami. Diagnostika vertebrogénnych bolestí vychádza z podrobnej anamnézy a neurologického a funkčného vyšetrenia, pričom kľúčovým krokom je verifikácia predpokladaného zdroja bolesti pomocou obrazom navigovaných diagnostických testov a selektívnych blokád.

Pri podozrení na fazetový pôvod bolesti sa využívajú verifikačné blokády mediálnych ramienok, po ktorých môže nasledovať rádiofrekvenčná alebo kryoablačná denervácia, prípadne endoskopická dekapsulotómia, ak sa dosiahne signifikantná úľava od bolesti. Diskogénna etiológia sa potvrdzuje provokačnou diskografiou s manometriou, zatiaľ čo radikulárny syndróm možno diagnostikovať a zároveň terapeuticky ovplyvniť transforaminálnou epidurálnou aplikáciou lokálneho anestetika, kortikosteroidu a ozónu [3–5]. Dysfunkcia sakroiliakálneho kĺbu, ktorá sa podieľa približne na 20–30 % prípadov lumbálnej bolesti, sa diagnostikuje kombináciou klinických provokačných testov a cielených periartikulárnych alebo intraartikulárnych blokád [6].

Tento multidisciplinárny prístup, ktorý prepája zobrazovacie, funkčné a intervenčné metódy, umožňuje presnejšiu identifikáciu zdroja bolesti, vedie k cielenej liečbe a prispieva k zlepšeniu kvality života pacientov, pričom zároveň podporuje efektívnejšie využívanie dostupných terapeutických možností.

Súčasný vývoj smeruje k využitiu regeneratívnych terapeutických stratégií pri vybraných diagnózach súvisiacich s patológiou intervertebrálneho disku, ktoré majú potenciál ovplyvniť samotný degeneratívny proces. Jednou z perspektívnych metód je intradiskálna aplikácia autológnych mezenchýmových kmeňových buniek s cieľom podporiť regeneráciu poškodeného diskového tkaniva a obnovu jeho štrukturálnych a funkčných vlastností. Účinnosť tejto liečby možno hodnotiť prostredníctvom zmien klinických parametrov, najmä funkčnej disability, kvality života a intenzity bolesti, ako aj analýzou morfologických zmien na MR, vrátane výšky disku, signálovej intenzity a prítomnosti degeneratívnych znakov, a ich vzájomnej korelácie v rámci longitudinálneho sledovania v definovanom časovom horizonte po aplikácii liečby  [7,8].

Kľúčové slová: vertebrogénna bolesť –⁠ diagnostický algoritmus –
intervenčná algeziológia –⁠ kmeňové bunky –⁠ regeneratívna medicína

 

Literatúra

1. GBD 2021 Low Back Pain Collaborators. Global, regional, and national burden of low back pain, 1990–2020, its attributable risk factors, and projections to 2050: a systematic analysis of the Global Burden of Disease Study 2021. Lancet Rheumatol 2023; 5(6): e316–e329. doi: 10.1016/S2665-9913(23)00098-X.

2. Brinjikji W, Luetmer PH, Comstock B et al. Systematic literature review of imaging features of spinal degeneration in asymptomatic populations. AJNR Am J Neuroradiol 2015; 36(4): 811–816. doi: 10.3174/ajnr.A4173.

3. Helm Ii S, Harmon PC, Noe C et al. Transforaminal epidural steroid injections: a systematic review and meta-analysis of efficacy and safety. Pain Physician 2021; 24(S1): S209–S232.

4. Manchikanti L, Buenaventura RM, Manchikanti KN et al. Effectiveness of therapeutic lumbar transforaminal epidural steroid injections in managing lumbar spinal pain. Pain Physician 2012; 15(3): E199–E245.

5. Roberts ST, Willick SE, Rho ME et al. Efficacy of lumbosacral transforaminal epidural steroid injections: a systematic review. PM R 2009; 1(7): 657–668. doi: 10.1016/j.pmrj.2009.04.008.

6. Cohen SP, Chen Y, Neufeld NJ. Sacroiliac joint pain: a comprehensive review of epidemiology, diagnosis and treatment. Expert Rev Neurother 2013; 13(1): 99–116. doi: 10.1586/ern.12.148.

7. Xu B, Zhang H, Du L et al. Selective retention of bone marrow stromal cells with gelatin sponge for repair of intervertebral disc defects after microendoscopic discectomy: a prospective controlled study and 2-year follow-up. Biomed Res Int 2021; 2021 : 4822383. doi: 10.1155/2021/4822383.

8. Widjaja G, Jalil AT, Budi HS et al. Mesenchymal stromal/stem cells and their exosomes application in the treatment of intervertebral disc disease: a promising frontier. Int Immunopharmacol 2022; 105 : 108537. doi: 10.1016/j.intimp.2022.108537.

 

Rehabilitačná liečba pacientov po NCMP v UNLP a na Slovensku

M. Dziaková

Oddelenie fyziatrie, balneológie a liečebnej rehabilitácie, UNLP, Košice, Slovensko

Cieľom prezentácie je predstaviť možnosti rehabilitačnej liečby pacientov po NCMP v Univerzitnej nemocnici L. Pasteura Košice (UNLP). Od septembra 2023 využívame v liečbe pacientov s neurologickými následkami nielen konvenčnú metódu ale aj roboticky asistovanú rehabilitáciu (RAR). Retrospektívne sme vyhodnotili efekt rehabilitačnej liečby u pacientov, ktorí boli rehabilitovaní len konvenčne a porovnali so skupinou pacientov, ktorí absolvovali aj RAR. Napriek tomu, že sme zistili štatisticky významné zlepšenie vo všetkých sledovaných parametroch u pacientov v oboch súboroch, porovnanie výsledkov týchto dvoch súborov nebolo štatisticky významné. V komplexnej liečbe pacientov našla svoje uplatnenie aj elektroakupunktúrna neuromuskulárna facilitácia (metóda Ac-tive ENF®). V štádiu chronickej spasticity vy-
užívame metódu prof. Graciesa.

Predstavíme pracoviská na Slovensku, ktoré sa zameriavajú na liečbu pacientov po NCMP.

Kľúčové slová: NCMP –⁠ konvenčná a roboticky asistovaná rehabilitácia –⁠ metóda Ac-tive ENF® –⁠ metóda prof. Graciesa

 

Vplyv vybraných fyzikálnych metód na bolesť a funkciu hornej končatiny pri epikondylitíde

V. Haidelmeierova, E. Kňazovická

ŽP Rehabilitácia s.r.o., Podbrezová, Slovensko

Východiská: Horná končatina zohráva významnú úlohu pri každodenných aj pracovných aktivitách. Opakované preťažovanie, monotónne pohyby a dlhodobá statická záťaž môžu viesť k vzniku epikondylitídy, ktorá sa prejavuje bolesťou v oblasti lakťa a zhoršením funkcie hornej končatiny. Na základe týchto skutočností sme sa v práci rozhodli posúdiť účinnosť vybraných fyzikálnych terapeutických metód.

Cieľ: Cieľom práce bolo preskúmať a porovnať účinnosť terapie rázovou vlnou a vysokovýkonným laserom pri zmierňovaní bolesti a zlepšení funkcie hornej končatiny u pacientov s epikondylitídou.

Vzorka: Skúmanú skupinu tvorilo 100 pacientov s laterálnou alebo mediálnou epikondylitídou, ktorí boli rozdelených do 2 skupín po 50 podľa indikácie liečby.

Metódy: Na zber údajov boli použité 2 dotazníky, konkrétne dotazník vlastnej konštrukcie a štandardizovaný dotazník DASH. Hodnotenie prebiehalo pred začiatkom a po ukončení liečby za účasti fyzioterapeuta. Terapeutické procedúry prebiehali podľa jednotného protokolu, vrátane definovaného počtu sedení, intervalov a presných parametrov prístrojového nastavenia.

Výsledky: Výsledky preukázali významné zníženie bolesti pri oboch sledovaných metódach (p < 0,001). Výraznejšie zlepšenie funkcie hornej končatiny bolo zaznamenané po terapii rázovou vlnou (p = 0,0268), zatiaľ čo vysokovýkonný laser priniesol miernejšie zlepšenie (p = 0,11123). Rázová vlna aj vysokovýkonný laser viedli k významnému nárastu úchopovej sily (p < 0,001).

Záver: Záverom možno konštatovať, že fyzikálna terapia predstavuje účinný prístup pri liečbe epikondylitídy, ktorý efektívne zmierňuje bolesť a zlepšuje funkciu hornej končatiny. Adekvátne vybavenie rehabilitačných pracovísk a správna implementácia terapeutických metód môžu výrazne zlepšiť funkčnosť a celkovú výkonnosť pacientov s epikondylitídou.

Kľúčové slová: epikondylitída –⁠ bolesť –⁠ funkcia –⁠ fyzikálna terapia

Literatúra

1. Navrátil L (ed). Fyzikální léčebné metody pro praxi. Praha: Grada Publishing 2019.

2. Aldajah S, Alashram AR, Annino G et al. Analgesic effect of extracorporeal shock-wave therapy in individuals with lateral epicondylitis: a randomized controlled trial. J Funct Morphol Kinesiol 2022; 7(1): 29. doi: 10.3390/jfmk7010029.

3. Król P, Łojewski B, Król T et al. Focused shock wave and ultrasound therapies in the treatment of lateral epicondylitis –⁠ a randomized control trial. Sci Rep 2024; 14(1): 26053. doi: 10.1038/s41598-024-77410-w.

 

Nové trendy vo fyzikálnej terapii

M. Malay1,2

1 Fakulta zdravotníctva, Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Slovensko
2 Poliklinika MO SR Trenčín, Fyziatricko rehabilitačné oddelenie detašované pracovisko ÚVN SNP Ružomberok, Slovensko

Východiská: V posledných rokoch využívame vo fyzikálnej terapii nie len klasické možnosti ale aj nové typy elektroterapie a fototerapie. Vedecký výskum nám dáva nové alternatívy ako napr. vysokovýkonnú laseroterapiu v rôznych modifikáciách, vysokofrekvenčnú magnetoterapiu a rázovú vlnu.

Cieľ: Cieľom prehľadového príspevku je zdôrazniť benefity hlavne vysokovýkonnej laseroterapie MLS v neštandardnej terapii postradiačnej radiodermatitídy, postcovidových syndrómov a nešpecifických pľúcnych ochorení. Zároveň upozorňujeme aj na výhody vysokofrekvenčnej magnetoterapie a rázovej vlny v širokom spektre indikácií.

Metóda: Prehľadný popis nových foriem fyzikálnej terapie. Špecifikácia, indikácie a kontraindikácie vysokovýkonnej laseroterapie MLS, vysokofrekvenčnej magnetoterapie a rázovej vlny.

Záver: Fyzikálna terapia prináša výhody u pacientov z hľadiska zníženia bolesti, zlepšenia funkčného stavu a tým aj kvality života pacientov. Nové formy fyzikálnej terapie sú výhodné pre pacienta aj terapeuta, sú efektívne a menej časovo náročné.

Kľúčové slová: fyzikálna terapia –⁠ vysokovýkonná laseroterapia –⁠ vysokofrekvenčná magnetoterapia –⁠ rázová vlna

Literatúra

1. Navrátil L (ed). Fyzikální léčebné metody pro praxi. Praha: Grada Publishing 2019.

2. Ramos Rocha S, da Costa Ferreira SA, Ramalho A et al. Photobiomodulation therapy in the prevention and treatment of radiodermatitis in breast cancer patients: systematic review. J Lasers Med Sci 2022; 13: e42. doi: 10.34172/jlms.2022.42.

 

Vliv běhu na pět kilometrů na přítomnost tekutiny v kloubech a burzách hodnocený ultrazvukem u zdravých dospělých

J. Jačisko1,2

1 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FNMH, Praha
2 Centrum pohybové medicíny Pavla Koláře, a.s., Praha

Úvod a cíl: Ultrazvukové hodnocení kloubních výpotků a tekutiny v burzách je běžnou součástí klinické praxe, vliv středně intenzivní fyzické zátěže na přechodnou akumulaci tekutiny u asymptomatických jedinců však není jednoznačně popsán. Cílem studie bylo zjistit, zda běh na 5 km vyvolá detekovatelné změny přítomnosti tekutiny ve vybraných kloubech a burzách u zdravých dospělých.

Metodika: Prospektivní observační studie zahrnovala 30 zdravých dobrovolníků (17 žen, 13 mužů, 20–47 let). Ultrazvukem byla bilaterálně hodnocena přítomnost tekutiny v pochvě dlouhé hlavy bicepsu brachii, hluboké infrapatelární burze, retrocalcaneární burze a hlezenním kloubu před během, bezprostředně po doběhu a za 24 hod. Výsledek byl hodnocen binárně (přítomnost/nepřítomnost). Ke srovnání byl použit McNemarův test, velikost efektu byla vyjádřena Cohenovým g.

Výsledky: Signifikantní nárůst výskytu tekutiny byl za 24 hod po běhu zjištěn v retrocalcaneární burze (vlevo p < 0,0005, g = 0,46; vpravo p < 0,0005, g = 0,40) a v hlezenním kloubu (vlevo p = 0,001, g = 0,36; vpravo p = 0,002, g = 0,33). V oblasti dlouhé hlavy bicepsu byly zaznamenány pouze přechodné změny. V hluboké infrapatelární burze nebyly zjištěny významné změny.

Závěr: Běh na 5 km může vést k opožděné, lokalizované akumulaci tekutiny v oblasti hlezna u zdravých osob. Při interpretaci ultrazvukových nálezů je vhodné zohlednit recentní fyzickou zátěž, aby nedocházelo k záměně fyziologických změn za patologii.

Literatura

1. Lee DC, Pate RR, Lavie CJ et al. Leisure-time running reduces all-cause and cardiovascular mortality risk. J Am Coll Cardiol 2014; 64(5): 472–481. doi: 10.1016/j.jacc.2014.04.058.

2. Zhu Z, Li H, Xiao J et al. A fitness training optimization system based on heart rate prediction under different activities. Methods 2022; 205 : 89–96. doi: 10.1016/j.ymeth.2022.06.006.

3. Özçakar L, Kara M, Chang KV et al. EURO-MUSCULUS/USPRM basic scanning protocols for shoulder. Eur J Phys Rehabil Med 2015; 51(4): 491–496.

4. Özçakar L, Kara M, Chang KV et al. EURO-MUSCULUS/USPRM. Basic scanning protocols for knee. Eur J Phys Rehabil Med 2015; 51(5): 641–646.

5. Özçakar L, Kara M, Chang KV et al. EURO-MUSCULUS/USPRM. Basic scanning protocols for ankle and foot. Eur J Phys Rehabil Med 2015; 51(5): 647–653.

 

Selektivní a komparativní kvantifikace pohybu aponeuróz m. gastrocnemius a m. soleus pomocí dynamické ultrasonografie

J. Jačisko

1 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FNMH, Praha
2 Centrum pohybové medicíny Pavla Koláře, a.s., Praha

Úvod a cíl: Svalová skupina triceps surae hraje klíčovou roli v lokomoci a přenosu síly. Přestože je chování svalových snopců dobře popsáno, dynamika klouzání aponeuróz zůstává málo prozkoumaná. Cílem práce bylo ověřit proveditelnost kvantifikace pohybu aponeuróz m. gastrocnemius medialis a m. soleus pomocí dynamické ultrasonografie a popsat jejich vzájemné pohybové charakteristiky u zdravého jedince.

Metodika: Vyšetření bylo provedeno u zdravého 24letého muže na dominantní dolní končetině při pomalé pasivní plantární flexi hlezna v poloze vleže na břiše s extendovaným kolenem. Použita byla lineární sonda 3–12 MHz. Sonda byla stabilizována fixačním systémem umožňujícím současné zobrazení obou aponeuróz. Pohyb byl analyzován snímek po snímku pomocí softwaru pro videoanalýzu. Hodnocena byla celková exkurze a rychlost pohybu obou aponeuróz.

Výsledky: Celková exkurze aponeurózy m. gastrocnemius medialis činila 3,23 cm, u aponeurózy m. soleus 2,21 cm. Průměrná
rychlost pohybu byla 0,371 cm/s (maximum 1,513 cm/s) u gastrocnemiu a 0,261 cm/s (maximum 1,053 cm/s) u soleu. Aponeuróza gastrocnemiu se pohybovala konzistentně rychleji a na větší vzdálenost než aponeuróza soleu. Relativní klouzání mezi strukturami bylo plynulé, bez známek restrikce či patologické diskontinuity.

Závěr: Dynamická muskulární ultrasonografie umožňuje in vivo kvantifikovat pohyb a rychlost klouzání aponeuróz triceps surae. Rozdílné pohybové charakteristiky gastrocnemiu a soleu mohou představovat fyziologický jev. Metoda má potenciál pro objektivní hodnocení poruch fasciální dynamiky, např. u posttraumatických změn či adhezí. Další výzkum by měl stanovit normativní hodnoty na větším souboru a ověřit klinickou využitelnost u patologických stavů.

Literatura

1. Özçakar L, Ricci V, Mezian K et al. A new and dedicated video gallery: EURO-MUSCULUS/USPRM protocols for dynamic ultrasound examination of the joints. Am J Phys Med Rehabil 2022; 101(3): 201–202. doi: 10.1097/PHM.0000000000001956.

2. Pedret C, Balius R, Blasi M et al. Ultrasound classification of medial gastrocnemius injuries. Scand J Med Sci Sports 2020; 30(12): 2456–2465. doi: 10.1111/sms.13812.

3. Bojsen-Møller J, Hansen P, Aagaard P et al. Differential displacement of the human soleus and medial gastrocnemius aponeuroses during isometric plantar flexor contractions in vivo. J Appl Physiol (1985) 2004; 97(5): 1908–1914. doi: 10.1152/japplphysiol.00084.2004.

 

Proč je dobré se zabývat oxidem dusnatým ve fyzioterapii

P. Gaul Aláčová

Ústav klinické rehabilitace, Fakulta zdravotnických věd, UP v Olomouci

Cílem sdělení je shrnout současné poznatky o fyziologické roli oxidu dusnatého (NO) v lidském organizmu a diskutovat jeho význam a praktické implikace pro fyzioterapeutickou a rehabilitační péči se zaměřením na cévní regulaci, neuroplasticitu a adaptaci na zátěž.

Přehled: Za objev role oxidu dusnatého jako klíčové signální molekuly byla v roce 1998 udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství. NO je difuzní mediátor vznikající působením NO-syntáz, který zásadně reguluje cévní tonus, regionální perfuzi a integritu endotelu prostřednictvím dráhy sGC–cGMP. V centrálním i periferním nervovém systému působí jako neuromodulátor ovlivňující synaptickou plasticitu, neurovaskulární coupling a procesy učení, motorické kontroly a kognitivní adaptace. Podílí se rovněž na regulaci respirační homeostázy, imunitní odpovědi a svalové adaptace na fyzickou zátěž.

V rehabilitační praxi lze produkci NO modulovat prostřednictvím cílené pohybové terapie, respiračních intervencí, ovlivnění dýchacího vzorce i adekvátního dávkování fyzické zátěže. Tyto intervence mohou významně ovlivnit perfuzi tkání, ventilačně-perfuzní poměry, svalovou funkci i centrální nervovou adaptaci, což má přímý dopad na funkční obnovu u celého spektra diagnóz, ale také v primární, sekundární i terciální prevenci.

Závěr: NO představuje integrační biologický mechanizmus spojující perfuzi, pohybovou aktivitu a neuroplasticitu. Vědomé zohlednění jeho role může přispět k cílenější modulaci rehabilitačních intervencí, přesnějšímu dávkování terapie a hlubší interpretaci klinických odpovědí a podporuje systematický, evidence-based přístup v rehabilitační péči i prevenci.

Literatura

1. Hasegawa N, Fujie S, Horii N et al. Effects of different exercise modes on arterial stiffness and nitric oxide synthesis. Med Sci Sports Exerc 2018; 50(6): 1177–1185. doi: 10.1249/MSS.0000000000001567.

2. Craighead DH, Heinbockel TC, Freeberg KA et al. Time-efficient inspiratory muscle strength training lowers blood pressure and improves endothelial function, no bioavailability, and oxidative stress in midlife/older adults with above-normal blood pressure. J Am Heart Assoc 2021; 10(13): e020980. doi: 10.1161/JAHA.121.020980.

3. Anwar A, Yameen D, Masood M et al. Neuronal nitric oxide synthase (nNOS) uncoupling in ischemic stroke: Mechanisms of oxidative/nitrosative stress and opportunities for neuroprotection: A review. Int J Biol Macromol 2025; 332(Pt 1): 148589. doi: 10.1016/j.ijbiomac.2025.148589.

 

Fyzioterapie u postpartální pudendální neuralgie –⁠ kazuistika

I. Hurtíková, J. Mašata

Ambulance komplexní fyzioterapie pánevního dna, Klinika gynekologie, porodnictví a neonatologie VFN v Praze

Pudendální neuralgie je méně častou, avšak klinicky významnou příčinou chronické pánevní bolesti, která se může rozvinout i v poporodním období. Projevy neuropatické bolesti bývají často mylně interpretovány jako součást fyziologického hojení, což vede k opožděné diagnostice a léčbě. Cílem kazuistiky je prezentovat efekt cílené fyzioterapie u ženy s postpartální pudendální neuralgií.

Kazuistika 30leté primipary po indukovaném spontánním porodu bez epiziotomie, s bilaterální rupturou hráze. Přibližně měsíc po porodu se objevila neuropatická bolest v oblasti hráze s propagací do zadní strany stehna, parestézie, zhoršení v sedu a stoji, pocit neúplné defekace a výrazná dyspareunie. Ultrazvukové vyšetření prokázalo hypermobilní perineum a bilaterální avulzi m. levator ani bez defektu análních svěračů. Fyzioterapeutická intervence byla vedena komplexně a individuálně se zaměřením na funkční vyšetření a terapii svalů pánevního dna, práci s jizvami po rupturách, optimalizaci posturální stability, respektování neurogenní tolerance a edukaci pacientky.

V průběhu terapie došlo k postupné redukci neuropatické bolesti, zmírnění parestézií a zlepšení tolerance sedu i chůze. Objektivně byla při vaginálním vyšetření zaznamenána lehká elevace perinea a aktivace svalů pánevního dna bez bolestivého odporu, palpační citlivost jizev se postupně snižovala. Subjektivně pacientka udávala významné zlepšení kvality života a pokles bolesti při běžných denních aktivitách i při pohlavním styku. Kazuistika potvrzuje význam včasné, cílené a šetrně vedené fyzioterapie u žen s postpartální pudendální neuralgií. Individuální rehabilitační přístup zaměřený na funkci pánevního dna, nervosvalovou koordinaci a práci s tkáněmi může významně přispět ke snížení bolesti, obnově funkce a zlepšení celkového fyzického a psychického stavu pacientek po porodu.

Literatura

1. Bø K, Sherburn M. Evaluation of female pelvic-floor muscle function and strength. Phys Ther 2005; 85(3): 269–282.

2. Fitzgerald MP, Kotarinos R. Rehabilitation of pelvic floor muscles utilizing trunk stabilization. Phys Ther 2003; 83(10): 879–891.

3. Ilaka O, Patel S, Lemos N et al. Neurologic pelvic pain: Diagnosis and treatment, with attention to hip-spine-pelvis examination. Continence 2024; 11 : 101329. doi: 10.1016/j.cont.2024.101329.

4. Kolář P. Vertebrogenní obtíže a stabilizační funkce páteře –⁠ terapie. Rehabil Fyz Lek 2007; 14(1): 3–17.

5. Tichý M. Dysfunkce kloubu II: Pánev. Praha: Nakladatelství Miroslav Tichý 2006.

 

Posouzení efektivity kombinace intervenční a konvenční rehabilitace u pacientů s adhezivní kapsulitidou na základě dat z inerciálních senzorů

M. Jochec1,2, P. Kolář1, B. Kolářová1, J. Richards3, M. Jasenská4, M. Hudský4

1 Oddělení rehabilitace, FN Olomouc
2 Neurologická klinika FN Olomouc
3 University of Central Lancashire, Preston, United Kingdom
4 Oddělení biomedicínského inženýrství, FN Olomouc

Úvod: Adhezivní kapsulitida (AK) je bolestivé onemocnění ramenního kloubu charakterizované omezením pasivního i aktivního rozsahu pohybu a snížením funkční schopnosti horní končetiny. Změny mobility se projevují i alterací kinematiky pohybu, vč. úhlové rychlosti. Objektivní vyšetření pomocí inerciálních senzorů může přispět k hodnocení efektu terapie. Kombinace intervenčních a konvenčních rehabilitačních postupů v léčbě AK se jeví jako efektivní léčebná strategie.

Cíl práce: Zhodnotit efektivitu kombinace intervenční a konvenční rehabilitace u pacientů s AK na základě změn úhlové rychlosti ramene měřených pomocí inerciálních senzorů se zabudovanými gyroskopy.

Metodika: Do studie bylo zařazeno 14 probandů s AK s omezenou pasivní i aktivní hybností limitující v běžném denním životě. Porovnávána byla úhlová rychlost symptomatického a zdravého ramene při aktivní ventrální flexi a abdukci v 5 časových bodech: při vstupním vyšetření, po intervencích, po 14 dnech, po 1 měsíci a po 3 měsících. Data byla získána z gyroskopických inerciálních senzorů Trigno IM umístěných laterálně na obou pažích a zpracována v prostředí MATLAB s dolní propustí 10 Hz. Ze záznamů byly analyzovány tři střední pokusy a vypočten průměr a rozsah variability úhlové rychlosti. K posouzení změn více parametrů úhlové rychlosti současně a k vyhodnocení vlivu času a patologické strany na celkový pohybový profil ramene byla použita MANOVA.

Výsledky: Byla prokázána významná interakce mezi časem měření a mezi symptomatickou a zdravou končetinou u parametrů flexe i abdukce. Významné změny byly patrné na patologické straně. U flexe došlo k signifikantnímu zlepšení maximální úhlové rychlosti a jejího rozsahu již mezi prvním a druhým měřením. U abdukce bylo signifikantní zlepšení prokázáno až v dalších časových bodech. V průběhu sledování docházelo k postupnému snižování rozdílů mezi symptomatickým a zdravým ramenem.

Závěr: Kombinace intervenční a konvenční rehabilitace vedla ke zlepšení kinematiky pohybu ramene u pacientů s AK. Časné změny byly výraznější u flexe, což poukazuje na efekt intervencí. Zatímco u abdukce se zlepšení projevovalo postupně, pravděpodobně v souvislosti s kontinuální fyzioterapií. Při závěrečném měření po 3 měsících již nebyly rozdíly mezi rameny významné, což naznačuje obnovení funkční symetrie.

 

Průběh obnovy chůze u pacientů po cévní mozkové příhodě

N. Musilová1,2, B. Kolářová1,2, T. Marková1,2, P. Kolář1,2

1 Oddělení rehabilitace, FN Olomouc
2 Neurologická klinika LF UP a FN Olomouc

Cíl: Zhodnocení vlivu intenzivní rehabilitace na průběh motorické obnovy v dílčích testovaných doménách (rychlost chůze, spatiotemporální parametry, motorická obnova hemiparetické dolní končetiny a celková stabilita) u pacientů po primoatace ischemické cévní mozkové příhody (CMP) s ohledem na vstupní motorický deficit a současně posouzení efektivity časné a intenzivní rehabilitační strategie založené na vedeném nácviku chůze na dynamickém chodníku Zebris v kombinaci s využitím zpětné vazby s individuální fyzioterapií vedenou terapeutem.

Metodika: Jednalo se o prospektivní longitudinální pilotní observační kohortovou studii.

Do souboru bylo zařazeno 17 pacientů po primoatace iktu, vstupně klasifikováni jako pacienti neschopni samostatné chůze (hodnota Functional Ambulation Categories 1–3). Všichni zařazení účastníci byli vyšetřeni v souladu s protokolem studie GAITFAST ve 4 časových bodech –
vstupní měření (5–10 dní od vzniku CMP) před zahájením terapie, 2. měření po ukončení 2týdenního programu intenzivní lůžkové rehabilitace, 3. měření za 3 měsíce a 4. měření po 6 měsících po primoatace CMP. Sledovanými parametry byly rychlost chůze hodnocená pomocí 10metrového testu chůze (10mWT), senzomotorika dolní končetiny hodnocená pomocí Fugl-Meyerova vyšetření pro dolní končetinu (FMA-LE), kontrola trupu hodnocená pomocí Trunk Control Testu (TCT) a funkční mobilita hodnocena Timed Up and Go Testem (TUG). Intenzivní lůžková rehabilitace zahrnovala každý všední den po dobu 2 týdnů (10×) 90 min intenzivní fyzioterapie na neurofyziologickém podkladu, 45 min ergoterapie, 30 min trénink chůze na dynamickém chodníku. Celkem tedy až 160 min každý všední den.

Výsledky: V průběhu sledování došlo ke statisticky i klinicky významnému zlepšení rychlosti chůze, motorické funkce dolní končetiny a kontroly trupu. Největší dynamika změn byla zaznamenána v průběhu prvních 2 týdnů časné intenzivní lůžkové rehabilitace. Do 3 měsíců po iktu bylo pozorováno další, avšak méně výrazné zlepšení, následované relativní stabilizací sledovaných parametrů do 6 měsíců. Výsledky dosažené v časné subakutní fázi byly v dlouhodobějším horizontu převážně udrženy.

Závěr: Časně zahájená intenzivní rehabilitace akceleruje míru pohybového zotavení u pacientů po primoatace CMP. Zlepšení u většiny testovaných parametrů dosáhlo klinické významnosti.

Z pilotních výsledků vyplývá, že pohybové dovednosti dosažené v průběhu intenzivní rehabilitace si pacienti udrží následujících 6 měsíců.

 

Fyzioterapie využívající virtuální realitu účinně zlepšuje sílu stisku ruky u lidí s roztroušenou sklerózou

B. Miznerova1,2, J. Reissigova3, L. Vasa4, J. Frank4, L. Rodina5, A. Herynkova2, J. Havlik6, T. Philipp2, K. Rasova2,5

1 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FNMH, Praha
2 Klinika revmatologie a rehabilitace 3. LF UK a FTN Praha
3 Ústav informatiky AV ČR, Praha
4 Katedra informatiky a výpočetní techniky, Fakulta aplikovaných věd, ZU v Plzni
5 Klinika rehabilitačního lékařství 3. LF UK a FNKV Praha
6 Fakulta elektrotechnická, ČVUT, Praha

Úvod: Virtuální realita (VR) představuje moderní perspektivní technologický nástroj s potenciálem být využíván v rehabilitaci lidí s roztroušenou sklerózou (RS). V současné době bylo prokázáno zlepšení spektra funkcí horních končetin. Náš tým vyvinul nový software virtuální reality, který integruje do imerzního virtuálního prostředí dvě fyzioterapeutické metody na neurofyziologickém podkladě, a to Proprioceptivní neuromuskulární facilitaci (PNF) a Motorické programy aktivující terapie (MPAT). Software navádí k provádění fyziologických pohybů horních končetin a trupu, zatímco fyzioterapeut aktivuje motorické programy, spouští svalové souhry a facilituje pohyb končetin. Cílem randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit účinnost nového softwaru VR v rámci ambulantního rehabilitačního programu.

Metody: Účastníci studie absolvovali 8týdenní fyzioterapeutický program (celkem 15 hod, 2× týdně). V intervenční skupině probíhala terapie ve VR, přítomný fyzioterapeut zajišťoval kvalitní provedení. Účastníci kontrolní skupiny absolvovali program o identické časové dotaci bez virtuálního prostředí. Zkoumali jsme efekt na sílu stisku ruky Hand Grip Strength
(HGS) pomocí standardizovaného dynamometru Jamar. Pro statistickou analýzu byla použita dvoufaktorová analýza rozptylu s opakovanými měřeními, která zkoumala vliv faktorů skupina (kontrolní vs. intervenční), čas (před terapií vs. po terapii) a jejich interakce (skupina × čas) na sledované proměnné.

Výsledky: Výsledky analýzy kontrolní skupiny (n = 27) a intervenční skupiny (n = 29) ukázaly statisticky významné zlepšení síly stisku ruky ve všech roztečích (9 cm, 14,5 cm, 17 cm a 20 cm) v průběhu času, a to jak u dominantní, tak u nedominantní končetiny. Síla stisku u rozteče 12 cm se zlepšila u nedominantní ruky (p < 0,001 pro faktor čas), nikoli však u ruky dominantní (p = 0,197 pro faktor čas). Významné rozdíly ve zlepšení úchopové síly mezi skupinami nebyly prokázány.

Závěr: Fyzioterapie má pozitivní vliv na sílu stisku rukou i přesto, že VR i standardní terapie nebyla primárně zaměřena na trénink úchopové síly, ruce byly volné, pohyb byl snímán senzorem na zápěstí. VR tak představuje potenciálně využitelný nástroj v rehabilitaci lidí s RS. K potvrzení těchto výsledků je však zapotřebí studie s větším počtem účastníků.

 

Výzkum byl podpořen Grantovou agenturou Univerzity Karlovy (projekt č. 202322). Podpořeno z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ČR s reg. č.  NW26-09-00096.

 

Vizuomotorické funkce jako zrakově zaměřená větev ideomotorických smyček vnímání-akce: profilování u sportovců, trénovatelnost a klinický přesah do neurovizuální rehabilitace

V. Veselý, P. Kolář (školitel)

Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FNMH, Praha

Úvod a cíl: Vizuomotorické funkce jsou zrakově zaměřená větev ideomotorických smyček vnímání-akce a obsahují kontinuum od kvality vizuálního vstupu přes okulomotoriku a percepčně-kognitivní zpracování až k integrovaným výstupům. Cílem PhD projektu je:

popsat rozdíly ve vícedoménovém vizuomotorickém profilu podle sportovní expertízy, typu sportu a pohlaví;

ověřit trénovatelnost vybraných vizuomotorických funkcí v průběhu dlouhodobého individualizovaného vizuomotorického tréninku a moderátory změny;

ukázat klinický přesah do neurovizuální rehabilitace.

Metodika: PhD projekt je rozdělen do čtyř částí (studií). Studie 1 (průřezová) analyzuje anonymizovaná data z centra sportovní optometrie kombinující standardní optometrické postupy a digitální testovací baterii testující vícedoménový profil vizuomotorických funkcí. Pomocí bayesovské multivariační analýzy se porovnají rozdíly ve vizuomotorických funkcích podle sportovní expertízy, typu sportu a pohlaví. Studie 2 (longitudinální) vyhodnotí opakovaná měření během dlouhodobého individualizovaného vizuomotorického tréninku. Trajektorie změny a moderátory (výchozí výkon, věk, sportovní úroveň) budou modelovány generalizovanými aditivními modely. Studie 3 použije úlohu sledování více objektů (MOT –
multiple object tracking) během funkční magnetické rezonance (fMRI) u pravorukých sportovců a nesportujících kontrol a whole-brain analýzu bez předem omezených regionů. Primárními výstupy budou mapy aktivace při MOT a skupinové rozdíly podle sportovní expertízy a pohlaví. Studie 4 (kazuistika) zdokumentuje neurovizuální intervenci u pacienta s přetrvávajícími vizuálními a vizuomotorickými symptomy po traumatickém poranění mozku. Vstupní a kontrolní vyšetření bude zahrnovat vybrané vizuomotorické funkce, zrakové evokované potenciály a subjektivní hodnocení funkčního dopadu.

Výsledky s komentářem: Napříč studiemi budou kvantifikovány profily vizuomotorických funkcí a jejich vzájemné vztahy, velikost rozdílů mezi skupinami, doménově specifická změna v čase vč. moderátorů a neurální koreláty MOT bez předem omezených regionů. V kazuistice bude změna interpretována ve vztahu k funkčním obtížím a volbě intervence.

Závěr: Projekt propojuje sportovní optometrii s klinickým rámcem neurovizuální rehabilitace a operacionalizuje vizuomotorické funkce jako systém navazujících „uzlů“, které lze cíleně vyšetřit a trénovat.

 

Podíl rehabilitačních lékařů na rozvoji ergoterapie v ČR, zásady odbornosti dle Bílé knihy Evropské sekce fyzikální a rehabilitační medicíny (PRM), srovnání se situací v dalších evropských zemích na základě informací od jejich zástupců v PRM

J. Votava

Fakulta zdravotnických studií, UJEP, Ústí nad Labem

Rehabilitační lékaři podporovali rozvoj ergoterapie (ET), zvláště profesor Pfeiffer umožnil v 70. letech vznik ergoterapeutické sekce v rámci Rehabilitační společnosti a podporoval činnost této sekce. Autor sám inicioval vznik studia ET na 1. LF UK v Praze a podílí se až dosud na výuce studentů ET na fakultě v Ústí nad Labem. Jako český delegát v Evropské sekci PRM byl jedním ze spoluautorů Bílé knihy, která popisuje moderní pojetí rehabilitační medicíny vč. významu ergoterapeutů.

V roce 2016 vytvořil formulář se 16 otázkami a požádal delegáty PRM sekce informace o situaci ET a vztahu rehabilitačních lékařů k ní. Přišly vyplněné dotazníky celkem z 30 evropských zemí. Tyto informace byly aktualizovány v roce 2026. Přehled výsledků je dále uveden.

Ve 25 evropských zemí je ET schválena jako zdravotní specializace a ve 23 jsou ergoterapeuti členy rehabilitačního týmu. V 19 zemích musí doporučit ergoterapeutickou intervenci lékař, aby byla hrazena pojišťovnou. Ve 21 zemích působí ergoterapeuti i mimo zdravotnictví, v 15 i v rámci soukromé praxe. Ve 23 zemích je bakalářské studium ET, v 8 též magisterské. Profesionální organizace ergoterapeutů jsou ve 23 zemích.

Dále bylo zjišťováno, jak podporují lékaři ET, např. zda se podílejí na výuce nebo se účastní národních ergoterapeutických konferencích. Jsou uvedeny překážky pro další rozvoj ET. Lékaři vesměs považují spolupráci s ergoterapeuty jako důležitou a pozitivní.

Průzkum demonstruje velké rozdíly, které mezi evropskými zeměmi v oblasti ET existují. Výrazně se liší poměr mezi počty ergoterapeutů a PRM lékařů v jednotlivých zemích. Za proběhlých 10 let došlo ke zlepšení situace v řadě zemí, kde nebyla ET plně rozvinuta, např. v Polsku, Itálii a Bulharsku. Stále téměř chybí ET v Maďarsku, Rumunsku a v Makedonii. Přes trvající úzké vztahy se nedaří rozvinout ET na Slovensku.

V ČR má ET dobrou úroveň, což lze ilustrovat probíhajícím studiem (vč. kombinovaného v Ústí a magisterského v Praze), publikacemi i účastí na konferenci. S podporou lékařů by bylo možné dosáhnout dalšího zlepšení, např. většího uplatnění ergoterapeutů v praxi.

Literatura

1. European Physical and Rehabilitation Medicine Bodies Alliance. White Book on Physical and Rehabilitation Medicine in Europe. Introductions, Executive Summary, and Methodology. Eur J Phys Rehabil Med 2018; 54(2): 125–155. doi: 10.23736/S1973-9087.18.05143-2.

 

Temná stránka aktivit (Dark side occupations) z pohledu ergoterapeutů –⁠ dotazníková šetření

Z. Rodová1,2, P. Petrová3, K. Vondrová1,4, O. Nováková1, V. Rogalewicz1,3, Y. Angerová1

1 Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze
2 Klinika adiktologie 1. LF UK, Praha
3 Katedra biomedicínské techniky, FBMI ČVUT v Praze
4 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FNMH, Praha

Úvod: Ergoterapeuti se setkávají i s činnostmi, které nejsou primárně zdraví podporující, avšak mají pro klienty osobní význam. Tyto činnosti jsou označovány především v anglické literatuře jako tzv. temné aktivity (dark side occupations) a zahrnují např. užívání návykových látek, gambling, workoholizmus či nadměrné užívání sociálních médií [1,2]. Práce s těmito aktivitami představuje významnou klinickou i etickou výzvu. Cílem studie bylo analyzovat postoje a zkušenosti ergoterapeutů v České republice a v mezinárodním kontextu ve vztahu k práci s temnou stránkou aktivit v klinické praxi.

Metodika: Studie byla založena na dvou elektronických dotazníkových šetřeních šířených prostřednictvím e-mailů, sociálních sítí a metodou sněhové koule. Česká část zahrnovala dotazník s 15 položkami (n = 86), mezinárodní část obsahovala 18 položek (n = 388). Data byla analyzována pomocí deskriptivní statistiky.

Výsledky: V české studii uvedla většina ergoterapeutů témata, která nejsou ochotni v terapii otevírat, nejčastěji oblast sexuality (64 %) a užívání či nadužívání návykových látek (44,2 %). Naopak otevřenost ke všem tématům uvedlo 15,1 % respondentů. Temné aktivity nejsou nikdy cílem terapie u 23,3 % ergoterapeutů, příležitostně se jí věnuje 66,3 %, často 6 % a rutinně 5 % [3]. V mezinárodní studii uvedlo otevřenost ke všem tématům 43,6 % respondentů. Nejčastějšími problematickými oblastmi byly sexualita (43,3 %), užívání návykových látek (21,6 %) a nadužívání léků (21,1 %). Temné aktivity nikdy nejsou cílem terapie u 30,9 % ergoterapeutů, někdy u 56,2 %, často u 8,8 % a vždy u 5,2 %. Obě studie shodně ukázaly, že terapeuti nejčastěji konzultují s kolegy z oboru ergoterapie, zatímco spolupráce s adiktology je minimální.

Závěr: Temná stránka aktivit je běžnou součástí života klientů, avšak značná část ergoterapeutů pociťuje nejistotu při jejím otevírání v terapii. Terminologie je vnímána jako kontroverzní a může ovlivňovat profesní postoje. Ergoterapeutická praxe by měla tyto aktivity reflektovat, uznávat jejich význam pro klienty a hledat rovnováhu mezi podporou zdravějších činností a respektem k autonomním volbám klientů.

 

Příspěvek je napsán v rámci Specifického vysokoškolského výzkumu (SVV) č. 260-758.

Literatura

1. Twinley R. Illuminating the dark side of occupation: international perspectives from occupational therapy and occupational science. Oxford: Routledge 2021.

2. Rodová Z, Nováková O, Vondrová K. Odvrácená strana aktivit (Dark side occupations). [online]. Ergoterapie: Teorie a praxe 2023; 1(7): 34–35.

3. Rodová Z, Hospodková P, Vondrová K et al. Czech occupational therapists’ perspective on dark side occupations. Kontakt 2025; 27(4): 378–383. doi: 10.32725/kont.2025.052.

Když systém selhává: Dopad (ne)včasné terénní ergoterapie na pacienta po cévní mozkové příhodě a jeho rodinu

V. Čábelková1, A. Kuželková2

1 ERGO Aktiv, o.p.s., Praha
2 Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze

Úvod: Fáze přechodu z lůžkové péče do domácího prostředí představuje pro pacienta po cévní mozkové příhodě (CMP) a jeho rodinu nejvíce rizikové období. Absence včasné ergoterapeutické intervence v terénu vede nejen k fixaci sekundárních změn u pacienta, ale také k psychickému a fyzickému vyčerpání neinformovaných rodinných příslušníků.

Cíl: Na konkrétních příkladech z praxe demonstrovat význam včasného propojení zdravotní a sociální složky rehabilitace. Sdělení se zaměřuje na prevenci krizových situací v rodinném systému, zmírnění zátěže pečujících a zajištění stability pacienta v domácím prostředí.

Metodika: Přednáška prezentuje kazuistiky z terénní praxe, které doplňují kvalitativní výstupy výzkumu zaměřeného na koordinovanou komunitní rehabilitaci u osob po CMP. Sledována je souvislost mezi včasností zahájení intervence a udržením pacienta v přirozeném prostředí bez nutnosti rehospitalizace či předčasné institucionalizace.

Výsledky: Výstupy z praxe ilustrují zásadní rozdíly v „cestě pacienta“:

Včasná intervence: Rychlé zajištění kompenzačních pomůcek a úprava prostředí v krizových rodinných situacích (např. náhlá nesoběstačnost v kombinaci s vysokou zátěží pečujících) stabilizuje pacienta a předchází selhání domácí péče.

Pozdní záchyt: Absence odborné podpory v průběhu let vede k deterioraci funkčního stavu, rozvoji kontraktur a následnému bloudění pacienta systémem, které často končí v lůžkových zařízeních sociálních služeb.

Závěry: Terénní ergoterapie je nezbytným nástrojem pro moderní neurorehabilitaci v komunitě. Jejím hlavním přínosem je dosažení maximální soběstačnosti klienta a zajištění funkčnosti a stability celého rodinného systému. Včasné propojení lůžkové a terénní péče je klíčovou prevencí rehospitalizace z důvodu selhání péče a zbytečné institucionalizace osob po CMP.

Využití motivačních rozhovorů v procesu rehabilitace: Motivace pacientů v rehabilitačním procesu na podkladu metodiky motivačních rozhovorů

L. Hormandlová1,2

1 Klinika rehabilitace FN Bulovka a FBMI ČVUT, Praha
2 Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze

Nedostatečná adherence k léčebnému režimu představuje v rehabilitaci významnou bariéru, která často nepramení z nedostatku fyzických schopností pacienta, ale z ambivalence ke změně životního stylu nebo z nízké sebeúčinnosti. Cílem je zhodnotit přínos motivačních rozhovorů (MI –⁠ motivational interviewing) jako specifického komunikačního nástroje pro posílení odhodlání pacienta.

V teoretické části práce definujeme koncepty vnitřní a vnější motivace a rozebíráme transteoretický model změny. Stěžejní část je věnována čtyřem pilířům MI: partnerství, přijetí, soucitu a vyvolávání (evokaci) vlastních argumentů pacienta pro změnu. Na rozdíl od tradičního direktivního přístupu se MI zaměřuje na rozpuštění ambivalence skrze reflexivní naslouchání a posilování tzv. „řeči změny“ (change talk).

Analýza dostupných studií naznačuje, že integrace MI do rehabilitační praxe vede k prokazatelnému zlepšení adherence k domácímu cvičení, zvýšení funkční nezávislosti a lepší subjektivní spokojenosti pacientů. Využití této metody se jeví jako vysoce efektivní zejména u chronických onemocnění a poúrazových stavů, kde je vyžadována dlouhodobá spolupráce. Výsledky z praxe autorky poukazují na potřebu edukace zdravotnických pracovníků v komunikačních dovednostech, které umožňují transformovat roli pacienta z pasivního příjemce péče na aktivního partnera léčebného procesu.

Klíčová slova: rehabilitace –⁠ motivace –⁠ motivační rozhovory –⁠ adherence –⁠ ambivalence –⁠ změna chování

 

Kontroverze v klinice lumboischialgických a lumbocoxalgických syndromů

A. Krobot

FN Olomouc

Kontroverze se vesměs chápe jako názorový spor, kdy se lidé nebo celé skupiny lidí výrazněji neshodují na způsobu řešení určitého tématu. Lze také zjednodušit na „pro“ a „proti“. Ovšem ve funkční pohybové patologii právě toto ano/ne vždy nestačí. Hlavní příčinou je skutečnost, že pohybové funkční poruchy, spíše bolesti, jsou především odrazem mnohotvárných činností mozku. Dalším souvisejícím důvodem je vždy spoluúčast viscerálních systémů.

Když pomineme „prosté“ lumbago, tak typicky častým příkladem je zjednodušení bolestí na dolním konci zad na bolesti vystřelující ze zad gluteálně a bolesti vystřelující spíše ventrálně.

K první skupině se jistě přihlásí všichni neurologicky erudovaní lékaři. U druhé skupiny ta jistota ale selhává. Radikulopatie 4. bederního kořene není řídká, ale nepřesahuje v bederních efekcích 15–20 %. Většina nemocných „končí“ vesměs na ortopedii, kde ale i „sféra gonartróz“ je poměrně široká. Dále do problému vstupují jiné, vesměs chirurgické afekce.

Avizovaná kontroverze, resp. její rozluštění, není v mnoha případech snadné.

Autor nabízí namísto kontroverze tzv. Overtonovo okno (termín ze sociologie), kde s každou kohortou úspěšně odléčených nemocných „se okno posune“ v medicínský benefit většího počtu nemocných.

 

Innovative approaches to nervous system restoration: from spinal cord stimulation to stem cells

G. Zeilig1,2

1 The Rehabilitation Center, Sheba Medical Center & Faculty of Medicine, Tel Aviv University, Israel
2 Visiting Professor, First Faculty of Medicine, Charles University, Prague, Czech Republic

Recent advancements in nervous system rehabilitation are offering new opportunities for improving outcomes in patients with brain and spinal cord injuries. This presentation will focus on key developments in the field, including spinal cord stimulation, which has emerged as a promising technique to enhance sensory and motor recovery in people with spinal cord injuries. A notable example is the pioneering program currently being developed through collaboration between Sheba Medical Center in Israel and the Kessler foundation, New Jersey, USA, exemplifies the integration of precise neuromodulation techniques with rehabilitation strategies to improve function and quality of life.

Evidence also highlights the potential of therapeutic hypothermia in managing acute spinal cord injuries by reducing secondary damage during the early phase of injury. Stem cell-based therapies are an area of active research and exploration, aiming to support regeneration and repair for spinal cord trauma. Advances in brain stimulation technologies, such as transcranial magnetic and deep brain stimulation, are also making strides in addressing neurological challenges like stroke and traumatic brain injury.

This presentation will provide an overview of these cutting-edge approaches, their clinical implications, and how collaborative efforts are driving progress in nervous system rehabilitation worldwide.

 

Roční sledování vlivu elektroakupunktury metodou AC-TIVE ENF u seniorů

P. Olšák, E. Kovářová, R. Popelová

Klinika moderní akupunktury, Brno

V rámci projektu bylo ošetřeno celkem 44 pacientů metodou elektroakupunktury AC-TIVE ENF (28 ve skupině chronická onemocnění a bolest a 16 ve skupině pohybová omezení). Jeden pacient ze skupiny chronických onemocnění byl v průběhu projektu přesunut do skupiny pohybových omezení, čímž došlo ke změně počtu oproti původnímu plánu. Jednalo se o kvadruparetika, u něhož byla vzhledem k dobré odpovědi na léčbu přehodnocena terapeutická cílová kritéria. Celkem bylo realizováno 600 terapií. K vyhodnocení celkové léčby a jejích výsledků byl klientům po ukončení terapie zaslán dotazník. Pacienti hodnotili zejména celkovou spokojenost, efekt terapie a to, zda terapie splnila jejich očekávání. Celková spokojenost s terapií dosáhla 94 %.

Pacienti zařazení do skupiny pohybových onemocnění hodnotili na škále 1–10 zlepšení v oblasti samostatnosti, schopnosti sebeobsluhy a pohyblivosti dříve nehybných částí těla. Do této skupiny bylo zařazeno 16 klientů. Věkový medián skupiny činil 65 let, všichni klienti pobírají invalidní důchod, někteří příspěvek na péči nejvyššího stupně. Zlepšení samostatnosti ohodnotili pacienti na 73 %, schopnost sebeobsluhy se zvýšila o 87 % a hybnost o 84 %. Je nutné vzít v potaz, že se jedná o heterogenní skupinu pacientů zahrnující spinální léze různé výšky a rozsahu a pacienty po cévní mozkové příhodě.

Druhá skupina pacientů zahrnovala seniory s chronickými bolestmi a onemocněními. I zde se jednalo o velmi heterogenní skupinu. Celkem 17 pacientů bylo léčeno pro bolesti různého charakteru, zbývající klienti spadali do skupiny chronických onemocnění. Všichni pacienti byli před zahájením terapie řádně vyšetřeni konvenčními metodami západní medicíny, která jim nenabízela jinou možnost než symptomatickou léčbu analgetiky nebo operační řešení. V některých případech byla indikována preskripce antidepresiv bez výraznějšího efektu. Pacienti s chronickým onemocněním udávali průměrné zlepšení symptomů o 73 %. Bolest se podařilo odstranit, nebo významně snížit její intenzitu u 80 % pacientů. Pouze u jedné pacientky z 28 pacientů nebyla terapie vůbec efektivní; tato pacientka však vyjádřila 100% spokojenost s terapií, neboť jí pomohla v rozhodnutí podstoupit náhradu ramenního kloubu pro těžkou artrózu. S uvedenými výsledky korelují i odpovědi na otázky týkající se zvýšení celkové kvality života a vitality. Medián těchto hodnot dosahuje 90 %, přičemž průměrně pacienti udávají zlepšení o 70 %.

 

Neurostimulační efekt reflexní elektrostimulace mikrosystému plosky nohy u pacienta s těžkou kombinovanou dětskou mozkovou obrnou: kazuistika

D. Havlíček

Rehabilitace Mgr. David Havlíček, Uničov

Úvod: Reflexní terapie mikrosystému plosky nohy je tradiční manuální metoda využívaná k analgetickému a neurostimulačnímu působení. Unikátní aplikační technikou je selektivní elektrostimulace reflexních bodů. Ta umožňuje např. využívat efekt frekvencí, které jsou manuálně nedosažitelné, či stimulovat v rámci prostorové sumace více reflexních zón současně. Prezentuji účinky elektrostimulace mikrosystému nohy u 17letého pacienta s těžkou kombinovanou formou dětské mozkové obrny (DMO).

Metodika: Pro stimulaci konkrétních svalových skupin byly vybrány reflexní body vnitřních orgánů mikrosystému nohy, jejichž šlachosvalové dráhy podle akupunkturních principů přes tyto svaly probíhají. Stimulační frekvence byla 4 Hz a délka stimulace 15–20 min. Pro ovlivnění hypotonie trupových svalů byly stimulovány reflexní body mozečku a páteře. Stimulační frekvence byla 100 Hz. Délka stimulace byla 10–15 min. Počet opakování stimulací jednotlivých reflexních bodů byl individuální. Opakovaly se, dokud efekt stimulace stále progredoval.

Výsledky: Ke zlepšení některých motorických funkcí u pacienta došlo už po prvních stimulacích. Pacient poprvé v životě dokázal napřímit bederní lordózu v poloze na čtyřech. Nově dokázal měkkou stravu přijmout ukousnutím sousta, které předtím musela podávat druhá osoba na stoličky. V případě ovlivnění hypotonie dokázal pacient během série terapií postupně sám sedět bez opory 1 min. Samostatný sed přitom před intervencí nedokázal udržet.

Závěr: Reflexní elektrostimulace mikrosystému plosky nohy vedla u pacienta s těžkou formou DMO k rychlému zlepšení vybraných motorických, ale i posturálních funkcí a orální motoriky. Terapie má velký potenciál využití v neurorehabilitaci, neboť podobné výsledky vykazuje i u dalších neurologických onemocnění postihujících pohybový aparát.

 

Kineziotejping otevřených ran

L. Zbořilová1, I. Lerchová1, M. Kaláb2

1 Oddělení rehabilitace, FN Olomouc
2 Klinika kardiovaskulární a transplantační chirurgie FN Olomouc

Kineziotejping představuje v současné fyzioterapeutické praxi využívanou podpůrnou metodu při terapii funkčních poruch pohybového aparátu a redukci edémů. Elastická bavlněná páska se specifickými adhezivními vlastnostmi umožňuje cílené ovlivnění svalové aktivity a současně prostřednictvím mírného nadzvednutí kožních a podkožních struktur podporuje mikrocirkulaci a lymfatickou drenáž. Tím napomáhá odvodu intersticiální tekutiny a metabolitů z postižené oblasti a vytváří příznivé podmínky pro regeneraci tkání.

Naše současné poznatky naznačují, že při správné aplikaci nemusí být otevřená rána kontraindikací kineziotejpingu.

V tomto příspěvku odprezentujeme kazuistiky pacienta po vysoké femorální amputaci s nehojicí se operační ránou, kdy byla využita aplikace lymfatického kineziotejpu v kombinaci s multioborovou péčí a pacientů s nehojící se ránou po kardiochirurgické intervenci.

Spokojenost pacientů a tolerance rehabilitace pomocí virtuální reality v subakutním stadiu ischemické cévní mozkové příhody

Š. Baníková1^–3, A. Najsrová2, I. Szegedi2,4,5, K. Vítová1, I. Fiedorová1,3, J. Trdá6, O. Volný2,4

1 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství FN Ostrava
2 Centrum klinických neurověd, LF OU, Ostrava
3 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství LF OU, Ostrava
4 Neurologická klinika FN Ostrava
5 Neurologická klinika, Univerzita v Debrecínu, Maďarsko
6 VR LIFE s.r.o., Ostrava

Úvod: Imerzivní prostředí virtuální reality (VR) zvyšuje motivaci a intenzitu tréninku [1]. Subjektivní tolerance a spokojenost pacientů jsou klíčové pro adherenci k léčbě, přesto zůstávají méně probádanými faktory. Cílem práce bylo vyhodnotit míru spokojenosti a toleranci rehabilitace v imerzivní VR [2] a analyzovat vztah mezi jejím dávkováním a spokojeností u pacientů v subakutním stadiu ischemické cévní mozkové příhody (CMP) [3].

Metodika: Do studie bylo zařazeno 19 pacientů (10 žen, 9 mužů) po ischemické CMP (průměrný věk 67,7 ± 11,2 let). Rehabilitace systémem VR Vitalis® Pro byla zahájena ≤ 2 týdny od iktu jako doplněk konvenční fyzioterapie. Pacienti absolvovali průměrně 4,2 ± 4,1 VR sezení. K hodnocení spokojenosti byl použit standardizovaný dotazník User Satisfaction Evaluation Questionnaire (USEQ). Fyzioterapeuti posuzovali výsledky na 5bodové škále ve srovnání s konvenční léčbou. Statistická analýza hodnotila korelaci mezi dávkováním VR a spokojeností a byla doplněna o post-hoc analýzu síly testu a confounding.

Výsledky: Průměrné skóre USEQ dosáhlo 25,0 ± 6,8 bodů (rozmezí 7–30). Vysoká míra spokojenosti (≥ 25 bodů) byla zaznamenána u 68,4 % pacientů, nízká (< 15 bodů) u 5,3 %. Dle fyzioterapeutů vykazovalo 31,6 % pacientů lepší výsledky oproti konvenční terapii, 52,6 % podobné a 15,8 % horší. Nebyla prokázána statisticky významná korelace mezi počtem sezení ve VR a mírou spokojenosti (nízká statistická síla 11 %). Počet terapií ve VR však úzce souvisel s délkou hospitalizace.

Závěr: Rehabilitace v prostředí VR vykazuje v subakutní fázi CMP vysokou míru spokojenosti a tolerance. Pacienti pozitivně vnímají srozumitelnost a přínos technologie, což podporuje dlouhodobou adherenci. Silná korelace mezi dávkou VR a délkou hospitalizace naznačuje vliv klinického stavu na intenzitu intervence. Jako bezpečný a vysoce akceptovatelný doplněk neurorehabilitace má VR potenciál zefektivnit funkční úzdravu pacientů.

Literatura

1. Baníková Š, Najsrová A, Fiedorová I et al. Virtual reality in the rehabilitation of patients after stroke. Cesk Slov Neurol N 2024; 87(3): 185–190. doi: 10.48095/cccsnn2024185.

2. Baníková Š, Najsrová A, Szegedi I et al. Patient satisfaction and tolerance of virtual reality rehabilitation in subacute ischemic stroke: a pilot study. Front Rehabil Sci 2025; 6 : 1660766. doi: 10.3389/fresc.2025.1660766.

3. Fiedorová I, Baníková Š, Najsrová A et al. Investigating dose-response patterns in virtual reality rehabilitation: a pilot study of patient satisfaction in subacute stroke. Front Rehabil Sci 2025; 6 : 1678042. doi: 10.3389/fresc.2025.1678042.

Představa pohybu v terapii chronické muskuloskeletální bolesti

P. Kolář1^–3, B. Kolářová1^–3

1 Oddělení rehabilitace, FN Olomouc
2 Ústav klinické rehabilitace, Fakulta zdravotnických věd, UP v Olomouci
3 Neurologická klinika LF UP v Olomouci

Úvod: Chronická bolest vede ke změněnému vnímání tělesného obrazu, které souvisí s maladaptivní kortikální reorganizací. Neurofyziologické studie poskytují důkazy o tom, že techniky motorické imaginace, založené na představě pohybu, mohou modulovat vnímanou intenzitu bolesti na kortikální úrovni [1] a nacházejí proto své uplatnění v klinické praxi i u pacientů s chronickou muskuloskeletální bolestí [2]. Cílem této rešeršní práce je shrnout výsledky randomizovaných kontrolovaných studií zkoumajících účinnost technik motorické imaginace na zmírnění chronické muskuloskeletální bolesti [3].

Metodika: Pro identifikaci randomizovaných kontrolovaných studií hodnotících účinek motorické imaginace na subjektivní vnímání muskuloskeletální bolesti trvající déle než tři měsíce u dospělých byly systematicky prohledány čtyři databáze: PubMed, Scopus, Proquest a Cochrane Clinical Trials.

Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 10 studií s celkovým počtem 349 účastníků. Většina zařazených studií prokázala, že techniky motorické imaginace vedou ke snížení intenzity bolesti u pacientů s posttraumatickou fantomovou bolestí končetiny, adhezivní kapsulitidou, impingement syndromem a nespecifickou bolestí krku. Účinek byl patrný bezprostředně po terapeutických sezeních a v některých případech přetrvával i v rámci následných kontrolních měření. Intervence trvaly déle než 4 týdny a zahrnovaly minimálně 3 sezení týdně v délce alespoň 10 min.

Závěr: Souhrn dostupných randomizovaných kontrolovaných studií ukazuje, že techniky motorické imaginace mají značný potenciál pro zmírnění chronické muskuloskeletální bolesti.

Literatura

1. Seifert F, Maihöfner C. Central mechanisms of experimental and chronic neuropathic pain: findings from functional imaging studies. Cell Mol Life Sci 2009; 66(3): 375–390. doi: 10.1007/s00018-008-8428-0.

2. Moseley GL. Graded motor imagery is effective for long-standing complex regional pain syndrome: A randomised controlled trial. Pain 2004; 108
(1–2): 192–198. doi: 10.1016/j.pain.2004.01.006.

3. Kolář P, Kovářová M, Kolářová B et al. Effectiveness of motor imagery techniques in the treatment of chronic musculoskeletal pain: a scoping review. Biomed Pap Med Fac Univ Palacky Olomouc Czech Repub 2026; 170(2): 80–92. doi: 10.5507/bp.2025.034.

 

Funkční poruchy hybnosti u jiných neurologických onemocnění

T. Serranová

Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, 1. LF UK a VFN v Praze

Funkční poruchy hybnosti (FPH) představují častou diagnózu v neurologické praxi. Včasná diagnostika a triáž pacientů k účinné, zpravidla multidisciplinární léčbě zahrnující i fyzioterapii jsou klíčové. U většiny pacientů však stále dochází k diagnostickým prodlevám, přehlížení léčitelných komorbidit i k nedostatečnému rozpoznání funkčních
motorických symptomů u jiných neurologických onemocnění.

Přednáška v úvodu kriticky zhodnotí limity současných diagnostických kritérií a běžné klinické praxe. Následně podá přehled komplexního klinického obrazu FPH, vč. častých komorbidních symptomů a onemocnění. Zvláštní pozornost bude věnována neurologickým komorbiditám projevujícím se motorickými symptomy, zejména Parkinsonově nemoci a roztroušené skleróze. V těchto situacích mohou funkční příznaky vést k nadbytečným vyšetřením, chybné interpretaci relapsu či nevhodné eskalaci léčby.

Další část přednášky se zaměří na komorbidity spojené s non-motorickými symptomy, zejména migrénu, fibromyalgii a poruchy spánku. Tyto obtíže často významně snižují kvalitu života, a proto vyžadují aktivní diagnostický přístup a multidisciplinární léčbu.

Cílem přednášky je nabídnout praktický, klinicky orientovaný pohled na FPH jako diagnózu založenou na pozitivních klinických nálezech, která se může vyskytovat samostatně i v kombinaci s jinými onemocněními, a zdůraznit význam rozpoznání a léčby modifikovatelných komorbidit pro zlepšení prognózy i péče o pacienty.

 

Specifika funkčních poruch hybnosti u dětí

P. Danhofer, tým Centra pro funkční neurologické poruchy u dětí FN Brno

Funkční poruchy hybnosti u dětí a dospívajících představují skupinu onemocnění, při nichž dochází k poruše pohybu bez prokazatelného strukturálního poškození nervového systému. Projevují se různorodě, nejčastěji poruchou chůze, slabostí, třesem, dystonií nebo bolestivými stavy. Vznik obtíží bývá často spojen se spouštěcím faktorem, jako je drobný úraz, infekce nebo psychická zátěž, někdy však zjevná příčina chybí. U části pacientů se současně objevují psychické obtíže, např. úzkost nebo depresivní ladění, případně zvýšená psychosociální zátěž.

Diagnostika těchto poruch je založena především na rozpoznání typických klinických znaků –⁠ pozitivních příznaků, nejedná se o diagnózu per exclusionem. Důležitou roli hraje způsob sdělení diagnózy –⁠ srozumitelná, citlivá a respektující komunikace ze strany zdravotníků významně ovlivňuje přijetí diagnózy pacientem i jeho rodinou a následnou spolupráci v léčbě.

Léčba funkčních poruch hybnosti je komplexní a multidisciplinární. Zahrnuje zejména cílenou fyzioterapii, psychologickou podporu a v některých případech i psychiatrickou péči. Klíčovým faktorem úspěchu je aktivní zapojení pacienta, jeho motivace a spolupráce rodiny. Významně se uplatňuje také psychoedukace, která pomáhá pacientovi porozumět povaze obtíží a podpořit jeho kontrolu nad symptomy.

Prognóza bývá obecně příznivější při včasném stanovení diagnózy a rychlém zahájení cílené léčby. Naopak prodleva mezi vznikem obtíží a intervencí může vést k horším výsledkům. Kromě časnosti léčby ovlivňují průběh onemocnění i psychosociální faktory, postoje pacienta a jeho okolí a kvalita terapeutického vztahu.

 

Přijatá výzva: Projekt RehaSÍŤ jako model systematického řešení návaznosti a kvality péče v dětské rehabilitaci

F. Jevič, M. Hrdoušková, B. Schmidtová, A. Sládková Králová, G. Černíková, J. Hanušová, A. Kašparová, M. Ohnisková,
A. Vašinová, A. Dizonová, M. Antoš, J. Nejezchleba, A. Rak, L. Hrdličková

 

Úvod: Před dvěma lety jsme na tomto fóru otevřeli téma nesnadné návaznosti rehabilitační péče u dětských onkologických pacientů po ukončení primární léčby. Konstatovali jsme tehdy, že v systému existují zásadní bariéry, a navrhli jsme, že prvním systémovým krokem musí být jejich přesné pojmenování a zmapování. Přesně z této logiky vznikl projekt RehaSÍŤ, jehož cílem je na základě dat z praxe vytvořit udržitelný model dostupného, návazného a kvalifikovaného systému rehabilitační péče pro dětské pacienty v léčbě a po léčbě onkologického onemocnění.

Metodika: Projekt staví na datech z rozsáhlého dotazníkového šetření (květen–červen 2025), do kterého se zapojilo 394 rodičů, 318 fyzioterapeutů a 85 rehabilitačních lékařů. Na kvantitativní data navázaly na podzim 2025 multidisciplinární focus groups, které detailně řešily definované problémy v oblastech dostupnosti, návaznosti a kvality péče.

Výsledky: Výsledky dotazníkového šetření potvrdily vysokou a často nenaplněnou potřebu rehabilitační péče: během onkologické léčby využilo rehabilitační péči 53 % pacientů a dalších 10 % ji potřebovalo, ale nedostalo. Po ukončení léčby rehabilitovalo 40,5 % dětí a dalších 13 % tuto péči potřebovalo, ale nedostalo. V průběhu léčby nebylo o možnosti rehabilitace pro své dítě vůbec informováno 29 % rodičů. Mezi zdravotníky zase zhruba 50 % zúčastněných hodnotí své znalosti v oboru dětské onkologické rehabilitace jako horší než dostatečné. Jako hlavní bariéry pro zapojení do péče vnímají nedostatek informací, personální podstav, chybějící časové okno v ambulancích a systém úhrad od zdravotních pojišťoven. Na základě těchto zjištění a výstupů z focus groups projekt aktuálně připravuje konkrétní nástroje ke zlepšení situace: on-line „rozcestník“ péče, informační postery pro onkologická oddělení, sdílené mustry zdravotnické dokumentace a ucelený systém vzdělávání pro odborníky.

Závěr: Prezentace představuje projekt RehaSÍŤ nejen jako řešení palčivého problému v dětské onkologii, ale především jako ukázkový model systematického postupu –⁠ od zjištění potřeb terénu po implementaci konkrétních nástrojů –, který lze v budoucnu aplikovat i na další diagnostické skupiny v české dětské rehabilitaci.

Klíčová slova: dětská onkologie –⁠ návaznost péče –⁠ rehabilitace –⁠ RehaSÍŤ –⁠ systémové řešení –⁠ vzdělávání

 

Role roboticky asistované rehabilitace v komplexní pediatrické terapii

M. Zádrapová1,2, I. Fiedorová1,2, M. Vlčková1, M. Stodůlková1

1 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství FN Ostrava
2 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství LF OU, Ostrava

V současné době významně roste rozvoj roboticky asistované rehabilitace, a to zejména u pacientů po úrazech, operacích a s neurologickými deficity. Výzkumy robotické rehabilitace v pediatrii jsou orientovány především na neurologické postižení, děti po traumatech, s neuromuskulárními onemocněními a děti s dětskou mozkovou obrnou.

Prostřednictvím robotických technologií lze cílit terapii nejen na oblast chůze a stability, ale také na funkci horních končetin a kognice. Využití robotických technologií zvyšuje efektivitu, přesnost a zejména intenzitu terapie. Nezanedbatelnou výhodou mnoha těchto zařízení je možnost kvantitativního hodnocení fyzioterapeutických intervencí.

Velké procento robotických zařízení určených pro rehabilitaci bylo vyvinuto pro dospělé pacienty, avšak potřeby pediatrických pacientů se od potřeb dospělých liší a je důležité to zohlednit. Zařízení, která lze použít v terapii dětí, musí být lehká, nastavitelná podle věku, tělesné konstituce, hmotnosti a funkční úrovně. U robotické rehabilitace v pediatrii může být limitem nutnost zaujetí konkrétní polohy, časová dotace na péči, snížená pozornost, vytrvalost a spolupráce dítěte. Z literatury vyplývá, že specifikem robotické rehabilitace v pediatrii je především bezpečnost, kdy u dětí chybí schopnost vyhodnotit možná rizika.

Ve FN Ostrava jsme zahájili robotickou rehabilitaci u dětí v září 2026 a postupně sbíráme zkušenosti.

 

Využití metody dle Philippi pro hodnocení fyzioterapie u pacientů s infantilní posturální asymetrií: série kazuistik

L. Pospíšilová1, B. Vlčková2, M. Šafářová2, A. Carbajo2, J. Jačisko2, A. Kobesová2

1 RL-Corpus s.r.o., Olomouc
2 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FNMH, Praha

Úvod a cíl: Infantilní posturální asymetrie (IPA) představuje častou poruchu raného motorického vývoje, jejímž hlavním projevem je asymetrické držení hlavy a trupu [1]. Terapie je založena na různých přístupech, vč. polohování, manuální terapie, osteopatie či neurovývojových metod [2]. Cílem této kazuistické série bylo zhodnotit účinek Vojtovy terapie (VT) u kojenců s IPA pomocí škály dle Philippi a představit budoucí směry výzkumu v rámci projektu SymBaby, zaměřeného na standardizované hodnocení a longitudinální sledování kojenců s posturální asymetrií.

Metodika: Do sledování byli zařazeni čtyři kojenci ve věku 6–10 týdnů, indikovaní pediatrem k rehabilitaci pro asymetrické držení hlavy a trupu. Hodnocení probíhalo 3×: před zahájením terapie, po 6 týdnech a bezprostředně po závěrečné terapii. Použitá Philippi škála hodnotí asymetrii na 6bodové stupnici ve 4 položkách, celkové skóre se pohybuje mezi 4 (symetrie) a 24 body (maximální asymetrie) [3].

Výsledky: U všech probandů došlo k významnému zlepšení. Redukce skóre činila 9 bodů (16 →7), 8 bodů (21 → 13), 18 bodů (23 → 5) a 10 bodů (15 → 5). Zlepšení se projevilo nejen ve snížení asymetrického držení hlavy a trupu, ale také v kvalitě opory o horní končetiny a celkové posturální stabilitě.

Závěr: Série kazuistik potvrzuje význam včasné intervence Vojtovou reflexní lokomocí a ukazuje, že Philippi škála je vhodným nástrojem pro objektivní hodnocení efektu terapie u kojenců s IPA. Na základě těchto výsledků byl iniciován výzkumný projekt SymBaby, jehož cílem je prostřednictvím multicentrické prospektivní randomizované kontrolované studie a systematického sběru dat potvrdit a kvantifikovat účinnost včasné terapie u kojenců s IPA.

Literatura

1. Jung MW, Landenberger M, Jung T et al. Vojta therapy and neurodevelopmental treatment in children with infantile postural asymmetry: a randomised controlled trial. J Phys Ther Sci 2017; 29(2): 301–306. doi: 10.1589/jpts.29.301.

2. Sánchez-González JL, Sanz-Esteban I, Menéndez-Pardiñas M et al. Critical review of the evidence for Vojta Therapy: a systematic review and meta-anal-
ysis. Front Neurol 2024; 15 : 1391448. doi: 10.3389/fneur.2024.1391448.

3. Philippi H, Faldum A, Jung T et al. Patterns of postural asymmetry in infants: a standardized video-based analysis. Eur J Pediatr 2006; 165(3): 158–164. doi: 10.1007/s00431-005-0027-6.

 

Význam interdisciplinární spolupráce v terapii poruch hlasu u předškolních dětí

J. Vyskotová1,2, K. Kořínková1, D. Dedrle Vavrošová2

1 Ústav klinické rehabilitace, Fakulta zdravotnických věd, UP v Olomouci
2 Centrum pro poruchy sluchu a rovnováhy, Klinika Versis, Ostrava-Poruba

Úvod: Narušená komunikační schopnost (NKS) u dětí je výsledkem multifaktoriálního působení vícera příčin. Symptomatologie je široká. Kromě orofaciální oblasti se tyto poruchy promítají rovněž do celkového držení těla a dýchání s dopadem na jemnou a komunikační motoriku. Na řešení se proto spolu s logopedem podílejí i fyzioterapeut, ergoterapeut, ORL lékař, speciální pedagog, případně další odborníci. Cílem pilotního výzkumu bylo zhodnotit vliv speciálně vytvořeného audiovizuálního cvičení v základních polohách těla (leh na zádech, uvolněný sed, korigovaný sed, stoj) na maximální dobu fonace hlásek „a“, „s“, „z“ u dětí předškolního věku.

Metodika: Celkem bylo testováno 24 dětí předškolního věku (průměrný věk 5,48 ± 0,80; 11 dívek, 13 hochů). Experimentální soubor tvořily děti s NKS (n = 11; 5 dívek, 6 hochů), kontrolní soubor zdravé děti (n = 13; 6 dívek, 7 hochů). Ve spolupráci s logopedkou byla vytvořena speciální audiovizuální fonační cvičení. Intervence trvala 4 týdny. Ve vstupním a kontrolním vyšetření byla testována maximální fonační doba v základních posturálních pozicích. Data byla statisticky zpracována pomocí Friedmanovy ANOVA, Kendallova koeficientu shody, Mann-Whitneyova U Testu a Wilcoxonova párového testu.

Výsledky: V celém souboru se v kontrolním vyšetření ve všech měřených polohách prodloužila maximální fonační doba. Byl prokázán statisticky významný vliv (p < 0,05) polohy korigovaného sedu na maximální fonační dobu u obou podsouborů i v celém souboru ve výstupním vyšetření po čtyřtýdenní intervenci. Zároveň byly zaznamenány statisticky významné rozdíly při fonování v jednotlivých polohách.

Závěr: Spolupráce logopeda, fyzioterapeuta a předškolních pedagogů je důležitá v terapii fonačních poruch u dětí předškolního věku.

Klíčová slova: narušená komunikační schopnost –⁠ fonace –⁠ hlas –
terapie hlasu

 

Bolest a pohybové dysfunkce: kdy intervenovat a kdy vyčkávat? Pohled akademika vs. pohled intervenčního praktika

P. Konečný1,2, P. Kolář3, M. Míková4

1 Ústav klinické rehabilitace, Fakulta zdravotnických věd, UP v Olomouci
2 Neurologická klinika LF UP v Olomouci
3 Oddělení rehabilitace FN Olomouc
4 Ústav fyzioterapie a vybraných medicínských oborů, Zdravotně sociální fakulta, JU v Českých Budějovicích

Bolest a pohybové dysfunkce patří k nejčastějším důvodům, proč pacient vstupuje do rehabilitační péče. Přesto zůstává klíčová otázka stále otevřená: co je primární příčinou obtíží a kdy nastává správný okamžik k aktivní intervenci –⁠ a kdy je naopak namístě vyčkávat [1].

Diskuzní blok nabídne řízenou konfrontaci dvou odborných přístupů, které se v klinické praxi často setkávají, někdy míjejí a jindy se vzájemně inspirují. Akademický pohled akcentuje patofyziologii bolesti, centrální a periferní mechanizmy, význam precizní diferenciální diagnostiky a respekt k principům evidence-based medicine. Naproti tomu intervenční praktický přístup vychází z každodenní klinické reality, lokální diagnostiky a cílené terapie s důrazem na rychlou a funkčně smysluplnou úlevu pacienta.

Hlavní osou diskuze bude vztah bolesti a dysfunkce, volba mezi vyčkávací a intervenční strategií, otázka přiměřené míry diagnostiky, role zobrazovacích metod vč. SONOnavigace a rozhodování mezi lokálním a systémovým terapeutickým přístupem [2–6]. Cílem není hledání vítěze, ale kultivovaná výměna argumentů, která nabídne inspiraci pro racionální, bezpečné a klinicky udržitelné rozhodování v každodenní rehabilitační praxi. Diskuze bude vedena s respektem k odborným datům, zkušenosti i s elegantním nadhledem.

Klíčová slova: bolest –⁠ pohybová dysfunkce –⁠ rehabilitace –⁠ intervenční strategie –⁠ klinické rozhodování

Literatura

1. Rangan A, Brealey SD, Keding A et al. Management of adults with primary frozen shoulder in secondary care (UK FROST): a multicentre, pragmatic, three-arm, superiority randomised clinical trial. Lancet 2020; 396(10256): 977–989. doi: 10.1016/S0140-6736(20)31965-6.

2. Gabrhelík T, Marek O, Krobot A et al. Anesteziologické a algeziologické techniky v rámci rehabilitace poruch ramene. Rehabil Fyz Lek 2004; 11(1): 25–32.

3. Horák S, Konečný P, Pastucha D et al. Intervenční rehabilitace. Med praxi 2014; 11(6): 332–334.

4. Mezian K, Novotný T, Naňka O. Ultrasound-guided interventions for the shoulder. Acta Chir Orthop Traumatol Cech 2025; 92(Suppl 1): 9–13. doi: 10.55095/achot2025/017.

5. Konečný P, Krejstová G, Szwarcová T. The importance and principles of interventional rehabilitation. Rehabilitácia 2025; 61(2): S1–S8. doi: 10.61983/lcrh.v62i2.101.

6. Machara J. Efektivita intervenční rehabilitace u pacientů se ztuhlým ramenem. Olomouc, 2020. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd. Vedoucí práce: MUDr. Petr Kolář, Ph.D.

 

Lymfatická insuficience u dětí –⁠ potřeba systémové podpory a revize indikačních kritérií lázeňské péče

K. Langerová1, M. Honzíková1, L. Hubičková1,2, M. Wald1,3

1 Pracovní skupina pro péči o děti s lymfatickou nedostatečností a lymfedémem České lymfologické společnosti ČLS JEP
2 Centrum preventivní medicíny Lymfocentrum s.r.o., Praha
3 Chirurgická klinika 2. LF UK a FNMH, Praha

Úvod: Lymfatická insuficience v dětském věku představuje chronické, celoživotně probíhající onemocnění s významným dopadem na kvalitu života. Přestože je v porovnání s dospělou populací méně častá, vyžaduje včasnou diagnostiku, správně nastavenou dlouhodobou péči a multidisciplinární přístup. V současnosti není tato diagnóza zahrnuta v indikačním seznamu lázeňské péče, což omezuje komplexní terapeutické možnosti.

Metodika: Impulzem pro systematické řešení problematiky bylo dotazníkové šetření realizované na vzorku 59 osob pečujících o děti a dospívající (0–19 let) s lymfatickou insuficiencí. Sledovány byly zdroje zejména informací o onemocnění a okolnostech jeho manifestace.

Výsledky: První příznaky onemocnění byly u téměř poloviny dětí zachyceny již před 2. rokem života a u dvou třetin dětí před 4. rokem života. V počátku onemocnění byl dominantním zdrojem informací internet, po stanovení diagnózy specializovaná lymfologická pracoviště. Pouze malý podíl informací poskytovali praktičtí dětští lékaři. Data poukazují na nedostatečnou informovanost v primární péči a absenci systematické podpory rodin.

Organizační iniciativa: Na kongresu České lymfologické společnosti ČLS JEP LYMPHO 2025 byla představena nově vzniklá Pracovní skupina pro péči o děti s lymfatickou nedostatečností a lymfedémem, založená v roce 2025 při této odborné společnosti pod vedením doc. MUDr. Martina Walda, Ph.D. Cílem skupiny je vytvoření podpůrné platformy pro pacienty, rodiče i odborníky, sběr epidemiologických dat, edukace veřejnosti, organizace vzdělávacích aktivit a posílení multioborové spolupráce.

Závěr: Lymfatická insuficience v dětském věku vyžaduje časnou diagnostiku, kontinuální komplexní terapii a systematickou podporu rodin. Zařazení této diagnózy do indikačního seznamu lázeňské péče představuje logický krok ke zlepšení dostupnosti komplexní léčby a dlouhodobých výsledků péče.

 

Jedna dekáda péče o jeden lymfedém

L. Hubičková

Centrum preventivní medicíny Lymfocentrum s.r.o., Praha

Lymfedém v dětském věku je vzácné onemocnění. Převažující příčinou je dysplazie mízních cév a/nebo uzlin (lymfedém primární). Vrozená lymfatická insuficience se někdy projeví jako viditelný otok hned při narození, ale může se manifestovat i později v dětském věku, v průběhu dospívání, někdy až v dospělosti.

Praktické aspekty dlouhodobé péče o lymfedém ukazuje kazuistika dokumentující jednu dekádu života pacientky, u které se primární lymfatická insuficience manifestovala po banálním úrazu jako jednostranný lymfedém celé dolní končetiny a podbřišku ve věku 10 let. Je zachycen průběh diagnostiky a léčby s využitím všech metod a pomůcek komplexní dekongestivní léčby v kombinaci s péčí spolupracující rodiny v průběhu dětského věku a dospívání až k dospělosti. S přibývajícím věkem dívky přibýval i podíl její sebepéče.

Ve věku 20 let byl objem postižené končetiny zmenšen liposukcí, později byla provedena lymfovenózní anastomóza.

Nyní již mladá žena vede plnohodnotný život, studuje pedagogickou fakultu, sportuje dle možností, v péči o lymfedém využívá kompresní návlek, domácí přístrojovou lymfodrenáž (Lymfoven) a rehabilitační cvičení. Plánuje zapojit se jako peer konzultant do edukačních akcí v rámci Pracovní skupiny pro péči o děti s lymfatickou insuficiencí a lymfedémem, která vznikla při České lymfologické společnosti ČLS JEP v loňském roce.

 

Objektivizace outdoorových aktivit v lázeňské terapeutické krajině

M. Maráček

Institut lázeňství a balneologie v.v.i., Karlovy Vary

Lázeňská péče představuje specifické terapeutické prostředí, ve kterém se přirozeně propojuje léčebná rehabilitace, pohybová aktivita a působení terapeutické krajiny. Outdoorové aktivity realizované v lázeňském okolí mají významný potenciál nejen pro podporu fyzického zdraví, ale také pro pozitivní ovlivnění psychické pohody, motivace a adherence pacientů k léčebným programům. Jejich terapeutický přínos je však v klinické praxi často hodnocen převážně subjektivně.

Předkládaný příspěvek se zaměřuje na objektivizaci pohybové aktivity v lázeňské terapeutické krajině s využitím moderních monitorovacích technologií, jako jsou nositelná zařízení (chytré hodinky, hrudní pásy). Získaná data umožňují kontinuální sledování intenzity, objemu a struktury pohybové aktivity v reálném venkovním prostředí a vytvářejí podklad pro individualizaci lázeňské léčby.

Významnou inovací je tvorba nových lázeňských tras diferencovaných podle výkonnosti pacientů, které vycházejí z objektivně měřených parametrů pohybové aktivity a funkční zdatnosti. Trasy jsou navrhovány s ohledem na délku, převýšení, povrch, náročnost terénu a požadovanou intenzitu zátěže, což umožňuje bezpečné a cílené zapojení pacientů s různým stupněm fyzické kondice a zdravotního omezení. Terapeutická krajina se tak stává aktivním nástrojem rehabilitace, nikoli pouze pasivním kontextem léčby.

Objektivní monitoring pohybu poskytuje zdravotníkům cennou zpětnou vazbu pro hodnocení efektivity terapie, úpravu zátěže a sledování vývoje funkční kapacity pacienta v průběhu lázeňského pobytu. Současně působí jako významný motivační a edukační prvek pro pacienty, kteří získávají přehled o své výkonnosti a mohou aktivně participovat na plánování vlastní pohybové aktivity.

Závěrem příspěvek diskutuje přínos výkonnostně strukturovaných lázeňských tras a objektivizace outdoorových aktivit pro rozvoj moderní lázeňské rehabilitace. Tento přístup podporuje holistické pojetí péče, zvyšuje bezpečnost a efektivitu léčby a otevírá nové možnosti pro personalizaci rehabilitačních programů i dlouhodobou prevenci chronických onemocnění.

 

Tento příspěvek byl podpořen z Operačního programu Spravedlivá Transformace. Registrační číslo projektu –⁠ CZ.10.01.01/00/22_001/0000261.

Klinické algoritmy volby robotické rehabilitace u pacientů s poruchou funkce horní končetiny a chůze

I. Fiedorová1,2, T. Adamec1,2, Z. Guřan1,2, N. Nitschová1

1 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství FN Ostrava
2 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství LF OU, Ostrava

Úvod a cíl: Roboticky asistovaná rehabilitace je v současnosti běžnou součástí fyzioterapie u pacientů s neurologickým i ortopedickým postižením. Přestože řada systematických přehledů a metaanalýz prokazuje její terapeutický potenciál, klinická praxe často postrádá jednotný a strukturovaný přístup k volbě konkrétního robotického nebo senzorického systému podle dominantního funkčního deficitu pacienta. Dostupné důkazy ukazují, že efekt robotické terapie je ovlivněn typem funkční poruchy, fází onemocnění i parametry použitého zařízení, nikoli pouze samotným využitím robotiky [1,2]. Cílem příspěvku je vytvořit klinicky orientované algoritmy volby robotické rehabilitace horní končetiny a chůze využitelné v každodenní fyzioterapeutické praxi.

Metodika: Na základě analýzy nejčastějších klinických deficitů horní končetiny (porucha opěrné funkce, omezení fázického pohybu, porucha úchopu a jemné motoriky, spasticita, bolestivé stavy vč. komplexního regionálního bolestivého syndromu, neglect) a poruch chůze hodnocených pomocí Functional Ambulation Categories (FAC) byly vytvořeny rozhodovací algoritmy. Tyto algoritmy propojují výsledky funkčního vyšetření s terapeutickým cílem a indikací vhodného typu roboticky asistované nebo senzoricky podporované terapie v souladu se současnými důkazy z metaanalýz [1–4].

Výsledky: Navržené algoritmy umožňují cílenou a individualizovanou volbu robotické terapie podle aktuální funkční úrovně pacienta. U horní končetiny podporují výběr systému dle dominantního deficitu, přičemž literatura potvrzuje rozdílný efekt robotické terapie v závislosti na typu zařízení, míře asistence a fázi zotavení [1,2]. U chůze algoritmus vychází z klasifikace FAC a reflektuje důkazy o pozitivním vlivu roboticky asistovaného nácviku chůze na zlepšení funkční ambulační úrovně, rovnováhy a vytrvalosti, zejména u pacientů s nízkou až střední úrovní mobility [3,4].

Závěr: Strukturované klinické algoritmy představují praktický nástroj pro fyzioterapeuty při indikaci robotické rehabilitace. Opírají se o funkční vyšetření pacienta a současné důkazy z metaanalýz, podporují racionální klinické rozhodování, individualizaci terapie a efektivní využití robotických systémů v klinické praxi.

Literatura

1. Boardsworth K, Rashid U, Olsen S et al. Upper limb robotic rehabilitation following stroke: a systematic review and meta-analysis investigating efficacy and the influence of device features and program parameters. J Neuroeng Rehabil 2025; 22(1): 164. doi: 10.1186/s12984-025-01662-4.

2. Wang L, Li X, Liu Y et al. Effects of robotic-assisted upper extremity therapy for stroke patients in different recovery phases: a systematic review and meta-analysis. Front Neurol 2026; 16 : 1640522. doi: 10.3389/fneur.2025.1640522.

3. Hu MM, Wang S, Wu CQ et al. Efficacy of robot-assisted gait training on lower extremity function in subacute stroke patients: a systematic review and meta-analysis. J Neuroeng Rehabil 2024; 21(1): 165. doi: 10.1186/s12984-024-01463-1.

4. Moucheboeuf G, Griffier R, Gasq D et al. Effects of robotic gait training after stroke: a meta-analysis. Ann Phys Rehabil Med 2020; 63(6): 518–534. doi: 10.1016/j.rehab.2020.02.008.

 

ICU GARDEN: Naivní sen nebo nový standard?

M. Stodůlková1, D. Jatagandzidis2, I. Chwalková1

1 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství FN Ostrava
2 Herz-Thorax-Gefäßchirurgische Anästhesie und Intensivmedizin, HTG ITS, AKH Vídeň, Rakousko

Úvod a cíl: Pobyt na jednotce intenzivní péče (JIP) bývá spojen s vysokou mírou stresu, úzkosti a senzorickou deprivací. Koncept terapeutických zahrad při JIP (ICU garden) nabízí možnost tyto negativní dopady zmírnit a podpořit komplexní regeneraci pacienta. Cílem příspěvku je představit principy ICU garden, shrnout dostupné poznatky a prezentovat praktické zkušenosti z FN Ostrava.

Metodika: Vycházeli jsme z dostupných zahraničních studií hodnotících efekt přírodního prostředí na pacienty na JIP a z klinických zkušeností z University Hospital Carl Gustav Carus, Drážďany. Dále jsme analyzovali sérii kazuistik pacientů KARIM FN Ostrava, kteří absolvovali krátký terapeutický pobyt mimo uzavřený prostor JIP s využitím přenosných medicinálních plynů.

Výsledky: Pobyt v přirozeném venkovním prostředí přinesl u pacientů zřetelnou redukci stresu a úzkosti, zlepšení nálady a aktivaci pozitivních emocí. Současně jsme zaznamenali vyšší motivaci k rehabilitaci, lepší toleranci vertikalizace a zvýšenou míru aktivní spolupráce. Díky přívodu medicinálních plynů se otevřely možnosti širšího využití i pro pacienty s přístrojovou podporou.

Závěr: ICU garden představuje funkční a bezpečný doplněk intenzivní péče, jenž podporuje psychickou pohodu, motivaci a rehabilitaci pacientů. Integrace přírodních podnětů do prostředí JIP může potenciálně přispět i ke zkrácení doby hospitalizace. Vzhledem k prokazatelným benefitům je naším dlouhodobým cílem realizace ICU garden také ve FN Ostrava. Přínosem bude nejen pro pacienty, ale i pro personál a zároveň vytvoří příjemné a uklidňující zázemí pro rodinné příslušníky hospitalizovaných pacientů.

Literatura

1. Ulrich RS, Cordoza M, Gardiner SK et al. ICU patient family stress recovery during breaks in a hospital garden and indoor environments. HERD 2020; 13(2): 83–102. doi: 10.1177/1937586719867157.

2. Sasano N, Kato Y, Tanaka A et al. Out-of-the-ICU mobilization in critically ill patients: the safety of a new model of rehabilitation. Crit Care Explor 2022; 4(1): e0604. doi: 10.1097/CCE.0000000000000604.