38. celostátní odborná konference České asociace ergoterapeutů

Až za dveře ložnice

I. Hradilová^1–3

1 Centrum Paraple, Praha
2 2. LF UK a FNMH, Praha
3 Freya, z.s., Praha

Sexualita představuje nedílnou součást kvality života člověka a je odbornými společnostmi řazena mezi základní denní aktivity. Přesto zůstává v rehabilitační praxi často opomíjenou oblastí, zejména u osob s fyzickým znevýhodněním. Ergoterapeuti se přitom běžně věnují nácviku soběstačnosti, kompenzačním pomůckám, úpravě prostředí a participaci v rolích –
tedy intervencím, které jsou plně přenositelné i do oblasti intimního života.

Přednáška představuje možnosti zapojení ergoterapeuta do podpory sexuality osob s různými typy fyzického omezení (zejména po poškození míchy, u neurologických a pohybových onemocnění). Zaměřuje se na praktické intervence: edukaci, výběr vhodných kompenzační a erotických pomůcek, podporou při objevování nových aspektů sexuality, nácvik modelové činnosti. Stěžejní část sdělení je věnována využití běžně dostupných erotických pomůcek jako kompenzačních a terapeutických prostředků. Budou prezentovány možnosti jejich indikace s ohledem na omezení úchopu, hybnosti, citlivosti, spasticitu, bolest či únavu. Uvedeny budou konkrétní příklady pomůcek pro senzitivní stimulaci, masturbaci, partnerskou stimulaci a pomůcek pro kompenzaci polohy a pohybu, vč. principů bezpečného použití a edukace klientů.

Cílem sdělení je ukázat, že sexualita není nadstavbovým tématem rehabilitace, ale přirozenou součástí života člověka a jeho identity. Ergoterapeut může díky svým kompetencím významně přispět k obnovení intimního života klientů, snížení studu a zvýšení kvality života –⁠ často již prostřednictvím jednoduchých, běžně dostupných a finančně nenáročných řešení.

 

Ergoterapeut –⁠ úředník, robot nebo člověk? Aneb profesní i osobní sebeúcta jsou důležité…

K. Svěcená^1–3

1 Česká asociace ergoterapeutů, Praha
2 Fakulta zdravotnických studií, ZU v Plzni
3 FN Bulovka

Úvod: Ergoterapie jako zdravotnický obor prochází v posledních letech výraznou proměnou, která je podmíněna rozvojem digitalizace, standardizace péče a nástupem moderních technologií vč. robotiky a umělé inteligence. Ergoterapeut se tak stále častěji ocitá na pomezí několika rolí: odborníka poskytujícího individuální a skupinovou podporu a péči, administrativního pracovníka zatíženého dokumentací a potenciálně i uživatele či „operátora“ technologických systémů, robota automaticky vyplňujícího potřebné záležitosti, vyjednavače a mediátora na poli při jednání s „vyššími orgány“, pojišťovnami a ministerstvy.

Mezi těmito všemi rolemi je potřeba nezapomínat na sebe a rozmazlovat vlastní sebeúctu, a to jak tu profesní, tak i tu osobní.

Cílem tohoto abstraktu je reflektovat otázku, zda se role ergoterapeuta posouvá směrem k úředníkovi, robotovi, nebo zda si nadále zachovává podstatu lidského, klientsky orientovaného přístupu a stále zůstává člověkem.

Metodika: Přednáška je výsledkem analýzy literatury, legislativy, profesních i osobních zkušeností a zaměřuje se na současné trendy v ergoterapii, zdravotnickou legislativu a implementaci praktických poznatků do klinické praxe. Dále text využívá kvalitativní poznatky z praxe ergoterapeutů, které reflektují jejich každodenní zkušenosti s administrativní zátěží, využíváním standardizovaných nástrojů a technologických pomůcek. Komparativní přístup umožňuje identifikovat hlavní faktory ovlivňující proměnu profesní role do osobní role, vč. systémových požadavků, organizačních struktur a technologického pokroku.

Závěr: Role ergoterapeuta je dnes komplexnější než kdy dříve. Administrativní požadavky a standardizace péče mohou vést k pocitu „úřednické“ práce, kdy ergoterapeut je nucen okolnostmi zapomínat nejen na pacienty, ale i na sebe a svou sebeúctu. Rostoucí využití technologií může evokovat roli „operátora“ či „robota“.

Přesto však zůstává klíčovým prvkem ergoterapie lidský vztah, empatie a schopnost individualizovat intervenci podle potřeb klienta. Budoucnost oboru pravděpodobně spočívá v hledání rovnováhy mezi efektivitou, kterou přinášejí technologie a systémy, a zachováním humanistického jádra profese. Ergoterapeut tak není ani pouhým úředníkem, ani robotem, ale adaptivním odborníkem, který integruje různé role ve prospěch klienta.

 

Komplexní hodnocení a multidisciplinární intervence u dětí po dětské cévní mozkové příhodě s využitím MYRO®: systematická případová studie

L. Krenželoková1, E. Satinská2, B. Kunrtová1, M. Dabrowská1, T. Cieplá2, K. Brejchová2

1 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství LF
2 Katedra speciální pedagogiky

Úvod: Dětská cévní mozková příhoda je vzácný, ale závažný stav patřící mezi významné příčiny dlouhodobého neurologického postižení. Incidence dosahuje přibližně 1–2 případů na 100 000 dětí ročně u ischemické formy a 1–1,7 případů na 100 000 u hemoragické formy, přičemž 40–70 % dětí vykazuje přetrvávající motorické a kognitivní deficity.

Cíl: Analyzovat změny v motorice horní končetiny, grafomotorice a sebeobsluze u dvou dětí po dětské cévní mozkové příhodě při zařazení interaktivní terapie MYRO® do rehabilitace.

Metodika: Systematická případová studie zahrnovala dvě děti (7 a 11 let) s jednostranným postižením po ischemické cévní mozkové příhodě. Intervence probíhala formou 10 terapeutických sezení (30 min, 2× týdně). Pre -⁠ a posthodnocení bylo provedeno pomocí Nine-Hole Peg Testu, Box and Block Testu, dynamometrie JAMAR, dotazníku Pediatric Quality of Life Inventory (PedsQL) a škály sebeobsluhy dle Čadové. Analyzována byla také digitální data z MYRO® a grafomotorické výstupy (DiaGraMo).

Výsledky: U obou dětí se zlepšila jemná i hrubá motorika a manuální obratnost. U jednoho byla obnovena funkce horní končetiny, u druhého se výkon přiblížil věkové normě. Grafomotorika byla plynulejší a přesnější. Sebeobsluha se zlepšila zejména v hygieně, oblékání a stolování. Výsledky zároveň potvrdily vyšší motivaci a spontánní zapojování končetiny.

Závěr: Zařazení terapie MYRO® do multidisciplinární péče vedlo ke klinicky významnému funkčnímu pokroku v motorice, grafomotorice i aktivitách denního života (ADL –⁠ activities of daily living). Kombinace standardizovaného testování a digitálních výstupů umožňuje objektivní sledování změn a podporuje transfer terapeutických cílů do školního i rodinného prostředí.

Klíčová slova: dětská cévní mozková příhoda –⁠ systematická případová studie –⁠ MYRO® –⁠ motorické funkce –⁠ sebeobsluha –
grafomotorika

Literatura

1. Amoah D, Schmidt M, Mather C et al. An international perspective on young stroke incidence and risk factors: a scoping review. BMC Public Health 2024; 24(1): 1627. doi: 10.1186/s12889-024-19134-0.

2. Malone LA, Levy TJ, Peterson RK et al. Neurological and functional outcomes after pediatric stroke. Semin Pediatr Neurol 2022; 44 : 100991. doi: 10.1016/j.spen.2022.100991.

3. Cooper AN, Anderson V, Greenham M et al. Motor function and daily living skills 5 years after paediatric arterial ischaemic stroke: a prospective longitudinal study. Dev Med Child Neurol 2019; 61(2): 161–167. doi: 10.1111/dmcn.13915.

4. Mrakotsky C, Williams TS, Shapiro KA et al. Rehabilitation in pediatric stroke: cognition and behavior. Semin Pediatr Neurol 2022; 44 : 100998. doi: 10.1016/j.spen.2022.100998.

5. Paulasová Schwabová J, Paulas L. Ischemická cévní mozková příhoda v dětském věku. Neurol praxi 2022; 23(4): 306–311.

 

Ergoterapie dětí na logopedickém pracovišti

A. Waldsbergerová

Logosvět s.r.o., Brno

Úvod: Vývoj řeči a komunikace je v odborné literatuře pediatrické rehabilitace popisován jako výsledek komplexní interakce motorických, senzorických a kognitivních funkcí, který může být ovlivněn přítomností neurologického či motorického deficitu [1]. Vývoj řeči probíhá souběžně s rozvojem motorických dovedností, které formují dětské interakce s okolím a vytvářejí podmínky pro rozvoj komunikačních schopností [2]. U dětí s neurovývojovými poruchami se obtíže v oblasti komunikace často pojí s narušenou posturální kontrolou, koordinací, senzomotorickým zpracováním a oslabeným motorickým plánováním, což může negativně ovlivnit rozvoj řeči a komunikace.

Cíl: Cílem příspěvku je představit ergoterapeutický přístup uplatňovaný na logopedickém pracovišti, který vychází z neurovývojových principů, a poukázat na jeho vliv na funkční zapojení dítěte do logopedické intervence.

Metodika: Příspěvek vychází z klinické praxe ergoterapeutky, působící na logopedickém pracovišti, s téměř dvouletou zkušeností s dětskou klientelou. Intervence je zaměřena především na rozvoj hrubé a jemné motoriky, rovnováhy, koordinace, senzorických funkcí, spolupráce hemisfér a inhibice přetrvávajících primárních reflexů.

Nácvik aktivit denního života je do terapie zařazován až po vytvoření dostatečných motorických předpokladů. Ergoterapie není cíleně zaměřena na orofaciální stimulaci, ale na vytváření podmínek, které umožňují efektivnější zapojení dítěte do logopedické terapie.

Výsledky a závěr: V rámci našeho pracoviště se tento přístup ukazuje jako funkční. Podpora motoriky, koordinace a senzorických funkcí usnadňuje dětem zapojení do logopedické terapie a může podporovat rozvoj řeči a komunikace.

Literatura

1. Alexander MA, Matthews DJ. Pediatric rehabilitation: principles and practice. 4th ed. New York: Demos Medical 2010.

2. Iverson JM. Developing language in a developing body: the relationship between motor development and language development. J Child Lang 2010; 37(2): 229–261. doi: 10.1017/S0305000909990432.

 

Ergoterapie u vzácných metabolických onemocnění –⁠ Lesh Nyhan syndrom, kazuistika

V. Bohdanová

Jedličkův ústav a školy, Praha

Lesh Nyhanův syndrom je velmi vzácné geneticky podmíněné onemocnění. Jde o poruchu metabolizmu purinů vázanou na X chromozom. V České republice je několik chlapců s touto diagnózou. Takový klient má těžké neurologické obtíže od kojeneckého věku a projevy spojené s agresivitou. Dále je syndrom doprovázen problémy s trávením a tvorbou močových kamenů.

Jedličkův ústav se dlouhodobě věnuje klientům s tělesným nebo kombinovaným hendikepem. Takovým je i klient s touto diagnózou. Náš klient je v péči ergoterapeuta od začátku školní docházky a úzce spolupracujeme s rodinou, která potřebuje podporu ve všech oblastech.

Vzhledem k velmi specifickým potřebám je velká výzva pro ergoterapeuta v zajištění základního fungování ve škole i v domácím prostředí, hledání kompenzačních pomůcek a společně s klinickým logopedem řešení komunikace a sebesycení. Vzhledem k těžkým motorickým obtížím typu dystonie celého těla a v orofaciální oblasti, které ovlivňují základní potřeby a aktivity denního života (ADL –⁠ activities of daily living), je třeba úzká spolupráce mezi rodinou, školním prostředím a ergoterapeutem a dalšími pečujícími.

Mezi nejzávažnější projevy tohoto onemocnění patří i agresivita jak proti vlastní osobě, tak vůči pečujícím blízkým osobám. S narůstajícím věkem se objevují autoagresivní projevy jako okusování prstů nebo rtů, které nejdou vůlí ovlivnit.

Ergoterapeut tedy řeší bezpečné zajištění základní péče, přesunů a poloh. Tedy usazení v mechanickém vozíku, tak i polohování během přebalování, příjmu potravy nebo spánku. Prostředí musí být individuálně upraveno v maximální míře tak, aby bylo bezpečné pro klienta i pečující osoby. Je třeba splňovat legislativní podmínky dobré praxe. Ergoterapeut mapuje český trh a hledá výrobce, kteří jsou schopni komponenty individuálně přizpůsobovat.

Přednáška se zaměří na kazuistiku, průběh ergoterapeutické intervence a mapování dostupnosti kompenzačních pomůcek upravených či vyrobených na míru v České republice. Nastíní spolupráci v rámci multidisciplinárního týmu v Jedličkově ústavu a školách a spolupráci s externími firmami zaměřenými na kompenzační pomůcky.

Klíčová slova: Lesh Nyhan syndrom –⁠ Jedličkův ústav –⁠ ergoterapie ve školním prostředí –⁠ chování náročné na péči –⁠ komunikace –
kompenzační pomůcky –⁠ multidisciplinární tým

 

Možnosti ergoterapie v komplexní individualizované onkologické rehabilitaci

P. Sládková

Klinika rehabilitace FN Bulovka a FBMI ČVUT, Praha

Úvod: Onkologická léčba je často provázena závažnými dlouhodobými motorickými, kognitivními a psychosociálními problémy, které významně ovlivňují každodenní fungování pacientů. Ergoterapie v onkologii je zaměřena na hodnocení a podporu soběstačnosti, pracovních a volnočasových aktivit, kognitivních funkcí a participace pacientů v průběhu celé onkologické léčebné trajektorie. Intervence jsou individualizovány dle typu nádoru, fáze léčby a funkčních potřeb pacienta a probíhají v úzké spolupráci s ostatními členy interprofesního rehabilitačního týmu. V dnešní době je často skloňována role ergoterapie v onkologické prehabilitaci a telerehabilitaci.

Metodika: Naší klinické studie se za 24 měsíců zúčastnilo celkem 32 žen v rámci multimodální prehabilitace v režimu 4/7 (pondělí–čtvrtek). Studie probíhala po 3 týdny před plánovaným operačním výkonem pro maligní nádor ovaria, endometria nebo děložního hrdla. Ergoterapie byla změřena na vyšetření a následnou terapii v oblasti kognitivních funkcí, jemné motoriky horních končetin, soběstačnosti a kvality života. Ergoterapeutické intervence byly nastaveny dle výsledku funkčního vyšetření a probíhaly 4× týdně celkem 45–60 min se zaměřením na individuálně identifikované problémy pacientek.

Výsledky: Ergoterapeut aplikoval vybrané funkční nástroje (MKF klasifikace, Hand grip test, MoCA test, WHODAS 2.0, Katzův index, Frailty index) pro zjištění efektu prehabilitační intervence. Testy byly aplikovány na začátku a na konci prehabilitačíno programu. Ke statisticky významnému zlepšení došlo u MKF klasifikace, Frailty indexu, Katzova indexu a MoCA testu.

Závěr: Budoucnost moderní rehabilitace založené na důkazech spočívá v efektivní interprofesní spolupráci, kde ergoterapie představuje klíčový nástroj pro transformaci zlepšení funkčního stavu do reálného každodenního života osob s onkologickým onemocněním.

Doporučené zdroje:

1. Sládková P, Brtnický T, Hormandlová L et al. Ergoterapie v onkogynekologii –⁠ pilotní studie. Ceská Gynekol 2025; 90(2): 113–121. doi: 10.48095/cccg2025113.

2. Sládková P, Tichá M, Kotrbová K et al. Multimodální prehabilitace v onkogynekologii –⁠ případová studie. Klin Onkol 2025; 38(2): 144–146. doi: 10.48095/ccko2025144.

 

Práce byla podpořena interním grantem Fakultní nemocnice Bulovka č. grantu 24-IGS02-36. Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (FNBul, 00064211).

 

Výsledky:

 

Integrativní onkoergoterapie: možnosti a beneficence

M. Švábenická, P. Sládková, K. Bednářová

Klinika rehabilitace FN Bulovka a FBMI ČVUT, Praha

Úvod: Integrativní přístupy představují koordinované využívání komplementární péče v souladu s odbornou evidencí a primární léčbou. U pacientů s onkologickým onemocněním stoupá zájem o tyto intervence, jelikož přínosy bývají zřetelně vnímatelné i na subjektivní úrovni. Ergoterapeuti díky své holistické perspektivě a chápání životních potřeb dle biopsychosociálního modelu jsou považováni za vysoce kompetentní pro aplikaci integrativních přístupů v rámci onkoergoterapie jako např. Feldenkraisovy metody (FM).

Metodika: Integrativní přístupy lze představit na podkladě jejich základní kategorizace. Jednou z možností jsou body-mind movement-based mindfulness intervence. Mezi ty patří i aktuálně využívaná FM v onkoergoterapeutické prehabilitaci a rehabilitaci, jejíž principem je somatické vzdělávání na podkladě uvědomění těla a pohybu. Hlavními zájmy a benefity integrativní péče je zmírnění symptomů onkologického onemocnění a vedlejších účinků primární léčby. Pro průběžnou monitoraci a ověření přínosů se využívají opakovaná objektivní i subjektivní hodnocení, na jejichž podkladě lze dále zajišťovat kvalitní moderní personalizovanou péči.

Výsledky: Dosavadní evidence, klinické zkušenosti a výsledky studií potvrzují a opakovaně prokazují beneficenci integrativních přístupů. Pozitivní vliv onkoergoterapie využívající prvky FM se zatím ukazuje i v tuzemské pilotní studii věnující se multimodální prehabilitaci v onkogynekologii. Z výsledků vyplývá kladný vliv FM zejména na somatopercepci a duševní zdraví pacientek.

Závěr: Integrativní přístupy, vč. aplikace Feldenkraisovy metody, jsou perspektivním nástrojem pro zajištění komplexní vysoce personalizované péče. Ve srovnání se standardními rehabilitačními přístupy je však potřeba zejména tuzemskou úroveň evidence na toto téma posílit a prohloubit –⁠ např. obohatit o telerehabilitaci a další mindfulness intervence.

Doporučené zdroje:

1. Sládková P, Tichá M, Kotrbová K et al. Multimodální prehabilitace v onkogynekologii –⁠ případová studie. Klin Onkol 2025; 38(2): 144–146. doi: 10.48095/ccko2025144.

2. Campione E, Irwin KE, Chladek N et al. The effect of movement-based mind-body therapies on quality of life and function in older adults with cancer: a systematic review. Rehabil Oncol 2024; 42(1): 9–22. doi: 10.1097/01.reo.0000000000000357.

3. Martin S, La Monica C, Soto L et al. Feldenkrais method and clinical psychology: a systematic literature review exploring the potential of Feldenkrais Method in psychiatric care. Complement Ther Med 2024; 85 : 103073. doi: 10.1016/j.ctim.2024.103073.

 

Práce byla podpořena interním grantem Fakultní nemocnice Bulovka č. grantu 24-IGS02-36. Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (FNBul, 00064211).

 

Využití virtuální reality u onkogynekologických pacientek

K. Bednářová1^–3, K. Vondrášková1, M. Švábenická1,3, P. Sládková1,3

1 Klinika rehabilitace FN Bulovka a FBMI ČVUT, Praha
2 Institut sportovního lékařství a.s., Praha
3 Katedra informačních a komunikačních technologií v lékařství FBMI ČVUT, Praha

Úvod: Mezi nejčastější obtíže onkologických pacientek patří únava, bolest, snížená svalová síla, omezená hybnost, stres, poruchy rovnováhy, nebo obtíže v kognitivních funkcích. Takové projevy mohou pacientky omezit v zapojování se do aktivit běžného denního života, které jsou pro ně důležité. Hlavní rolí ergoterapeuta v onkologii je podpora celkového zdravotního stavu, duševní pohody a znovuzapojení se do smysluplných aktivit pacienta.

Virtuální realita (VR) přináší do ergoterapie moderní terapeutický nástroj, který umožňuje trénovat motorické, kognitivní i funkční dovednosti pacientek v bezpečném prostředí. Ve FN Bulovka pracují ergoterapeuti s VR headset (brýle) a ovladači pro sledování pohybů rukou a těla pacientů. Terapeut sleduje a řídí průběh terapie přes tablet. Cílem této práce bude popsat zkušenosti ergoterapeutů při implementaci VR do ergoterapie, zhodnotit efekt terapií a soulad objektivních výsledků naměřeného skóre se subjektivním dojmem onkogynekologických pacientek.

Metodika: Práce bude zaměřena na skupinu 2–4 žen s diagnostikovaným onkogynekologickým onemocněním. Sběr dat bude probíhat mezi únorem a dubnem 2026 na onkogynekologickém oddělení FN Bulovka. Pacientky budou v programu prehabilitace absolvovat v rozmezí tří týdnů alespoň tři ergoterapie, během kterých bude probíhat funkční nácvik pomocí VR. Výběr aktivit a počáteční úrovně obtížnosti virtuálních aktivit budou zvoleny dle individuálních potřeb pacientek. Po dokončení terapií proběhne vyhodnocení skóre v jednotlivých aktivitách a subjektivní zpětná vazba, kdy pacientky odpoví na následující dotazy: 

Ve které aktivitě jste se nejvíce zlepšila?

Která aktivita vám přišla nejobtížnější?

Jaké vidíte výhody v terapii s virtuální realitou?

Jaké vidíte nevýhody v terapii s virtuální realitou?

 

Závěrem bude porovnáno naměřené skóre se subjektivním pocitem největšího zlepšení a pocitem nejobtížnější aktivity. Výsledkem bude také souhrn výhod a nevýhod používání VR v terapii dle pacientek.

Literatura

1. Landim SF, López R, Caris A et al. Effectiveness of virtual reality in occupational therapy for post-stroke adults: a systematic review. J Clin Med 2024; 13(16): 4615. doi: 10.3390/jcm13164615.

2. Táborský M. Digitální medicína 2022. Praha: EEZY 2022.

3. Waller Z, Howes S, Pate K. OTs’ experiences with and perceptions of the use of virtual reality technology during treatment. Am J Occup Ther 2022; 76(Suppl 1): 7610505109p1. doi: 10.5014/ajot.2022.76S1-PO109.

4. WFOT. Occupational Therapy and Telehealth. 2021 [online]. Available from: https://wfot.org/resources/occupational-therapy-and-telehealth.

 

Role koordinátora-ergoterapeuta v oblasti rehabilitační péče u žen s karcinomem prsu

L. Mudrová1,2

1 Klinika rehabilitace FN Bulovka a FBMI ČVUT, Praha
2 FBMI ČVUT, Praha

Úvod a cíl: Léčba karcinomu prsu představuje komplexní proces s významným dopadem na funkci horní končetiny, každodenní aktivity i psychosociální fungování ženy. Rehabilitační péče je proto nedílnou součástí komplexního onkologického přístupu.

V českém prostředí se postupně rozvíjí role koordinátora onkologické péče, avšak její systematické ukotvení v oblasti rehabilitace zatím chybí. Specifický model představuje koordinátor-ergoterapeut, který propojuje odbornou znalost funkčních dopadů onemocnění s organizační a navigační rolí v rámci multidisciplinárního týmu.

Cílem příspěvku je představit roli koordinátora-ergoterapeuta v rehabilitační péči o ženy s karcinomem prsu a popsat praktickou organizaci péče na Klinice rehabilitace FN Bulovka.

Metodika: Text vychází z klinické zkušenosti pracoviště, kde je rehabilitační péče systematicky organizována a koordinována jedním kontaktním pracovníkem. Popsán je model návaznosti lékařského vyšetření, ergoterapie a fyzioterapie v preoperačním i pooperačním období.

Výsledky / Klinická zkušenost: Koordinátor-ergoterapeut zajišťuje časovou návaznost vstupního vyšetření, objednání na ergoterapii a dle indikace i na fyzioterapii. V preoperační fázi je cílem příprava pacientky na chirurgický výkon, edukace a prevence funkčních omezení. Po operaci se péče zaměřuje na obnovu soběstačnosti, práci s jizvou, prevenci maladaptivních stereotypů a podporu návratu k běžným aktivitám. Fyzioterapie je indikována individuálně podle klinického stavu.

Důležitým aspektem je kontinuita kontaktu –⁠ pacientka komunikuje s jednou osobou, která zná její situaci a orientuje se v systému péče. Tato role podporuje adherenci k terapii, snižuje administrativní zátěž a přispívá k efektivní mezioborové spolupráci.

Závěr: Role koordinátora-ergoterapeuta představuje funkční model organizace rehabilitační péče u žen s karcinomem prsu. Propojení odborných a koordinačních kompetencí umožňuje zajistit kontinuitu péče, cílené načasování intervencí a podporu kvality života pacientek. Systematické ukotvení této pozice v onkologické rehabilitaci v České republice však zatím zůstává výzvou.

Citace: Osobní absolvování kurzu –⁠ „Kurz Koordinátorství“ na Fakultě biomedicínského učení na Kladně ve dnech 15. 1. a 16. 1. 2026.

 

Ergoterapie v prehabilitaci pacientky s karcinomem prsu: kazuistika zaměřená na zachování funkčních schopností a návrat k volnočasovým aktivitám

D. Ševčíková1, P. Sládková1,2

1 Klinika rehabilitace FN Bulovka a FBMI ČVUT, Praha
2 FBMI ČVUT, Praha

Úvod: Prehabilitace představuje důležitou fázi péče o ženy s karcinomem prsu, jejímž cílem je podpora funkční připravenosti, psychické stability a zachování každodenních aktivit před plánovaným zákrokem. Příspěvek prezentuje kazuistiku pacientky v prehabilitační ergoterapeutické péči a poukazuje na možnosti a přínos ergoterapie v této fázi onkologického onemocnění.

Metodika: Kazuistika prezentuje pacientku s karcinomem prsu indikovanou k mastektomii. Ergoterapeutické hodnocení zahrnuje subjektivní nástroje zaměřené na funkci horní končetiny a celkové fungování (QuickDASH, WHODAS II), objektivní vyšetření svalové síly, funkce horní končetiny a soběstačnosti (balonkový dynamometr, Frenchayský test paže, Barthelův index) a strukturovaný rozhovor zaměřený na psychosociální funkce. Součástí vyšetření je také zhodnocení kognitivních funkcí, tělesného schématu, body image, sexuality a očekávání pacientky ve vztahu k běžnému životu po operaci.

Průběh intervence a průběžné výsledky: Prehabilitační ergoterapeutická intervence byla zaměřena na edukaci a nácvik aktivit pro přípravu na pooperační omezení. Dále byly doporučeny kompenzační strategie v oblasti soběstačnosti. Součástí intervence byla práce s psychosociálními aspekty, vč. podpory adaptace na změny body image, citlivosti a vnímání vlastní identity. Ergoterapie v prehabilitaci přesahuje rámec fyzické přípravy a významně přispívá k well-beingu a zachování smysluplných životních rolí. Pacientka je v současné době po chirurgickém výkonu. Výstupní ergoterapeutické vyšetření s navazující intervencí proběhnou v průběhu dalších měsíců a výsledky budou prezentovány na konferenci.

Závěr: Prehabilitační ergoterapie u žen s karcinomem prsu představuje multidimenzionální přístup zaměřený na funkční, fyzické i psychosociální aspekty života pacientek. Prezentovaná kazuistika ilustruje potenciál ergoterapie v podpoře kvality života, autonomie a připravenosti na nadcházející léčebné změny.

Doporučené zdroje:

1. Burešová I, Halámková J, Kiss I et al. Predictors of maintaining motivation to exercise in women with breast cancer –⁠ preliminary results of a qualitative study. Klin Onkol 2024; 37(Suppl 1): 112–118. doi: 10.48095/ccko2023S112.

2. Pitr K, Študentová K. Rehabilitace pacientek po léčbě karcinomu prsu. Med praxi 2016; 13(5): 256–260. doi: 10.36290/med.2016.055.

 

Práce byla podpořena interním grantem Fakultní nemocnice Bulovka č. grantu 24-IGS02-36. Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (FNBul, 00064211).

 

Komplexní management jizev a adhezí u poranění šlach ruky: celostní perspektiva Integrace biomechanických, fyziologických a psychosomatických aspektů v péči o jizvu po poranění ruky

L. Hormandlová1^–3, D. Ševčíková1

1 Klinika rehabilitace FN Bulovka a FBMI ČVUT, Praha
2 Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze
3 Fakulta zdravotnických studií, ZU v Plzni

Poranění šlach ruky a následný vznik adhezí představují jednu z největších výzev v rámci terapie ruky. Tradiční přístup se často omezuje na lokální ošetření měkkých tkání a pasivní protahování. Celostní model péče, který vnímá jizvu nikoli jako izolovaný lokální defekt, ale jako součást komplexního systému pojivových tkání a nervové regulace.

Fasciální kontinuita a biomechanické řetězce, kde tuhost v oblasti jizvy může negativně ovlivňovat kinestetiku celého horního limbického řetězce. Diskutována bude role metabolizmu tkání a hydratace, které jsou klíčové pro správné klouzání šlach (gliding). Pozornost je věnována neurofyziologickému aspektu, kdy jizva může představovat zdroj chronické bolesti a aferentní dysbalance ovlivňující kortikální reprezentaci ruky v mozku.

Důraz bude kladen také na psychosomatické souvislosti. Ruka je nástrojem identity a exprese; trauma spojené s jejím poškozením často vede k senzomotorické amnézii nebo obranným posturálním vzorcům. Celostní přístup proto zahrnuje techniky pro podporu tělesného schématu, využití vizualizace a prvků všímavosti (mindfulness) pro desenzibilaci jizev. Cílem přednášky je poskytnout terapeutům širší rámec uvažování, který kombinuje precizní manuální techniky s edukací pacienta a podporou jeho vnitřní motivace k aktivnímu uzdravení.

Klíčová slova: ruka –⁠ šlachy –⁠ jizvy –⁠ adheze –⁠ fascie –⁠ neuroplasticita –⁠ celostní přístup

 

„Byla jednou jedna sekačka na dříví“ –⁠ aneb možnosti terapie ruky po polytraumatu

M. Korduliaková1,2, D. Schneiderová1

1 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství FN Ostrava
2 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství LF OU, Ostrava

Úvod: Ruka je mimořádně složitý a funkčně významný orgán lidského těla, jehož poškození může vést k výraznému snížení kvality života. Polytrauma ruky představuje kombinované poranění více anatomických struktur –⁠ kostí, svalů, šlach, cév a nervů –⁠ často příčinou vysokoenergetických úrazových mechanizmů, nejčastěji důsledkem dopravních nehod, pracovních úrazů nebo poranění řeznými a drtivými předměty. Mezi nejzávažnější poranění patří poškození šlachového aparátu, které zásadně ovlivňuje funkci ruky a její schopnost úchopu. Závažnost polytraumat je dána nejen rozsahem poranění, ale i postižením dominantní ruky a věkem pacienta.

Komplexnost těchto úrazů vyžaduje multidisciplinární přístup –⁠ od urgentní medicíny, přes traumatologii, plastickou a cévní chirurgii, neurochirurgii až po dlouhodobou rehabilitaci.

Metodika: Prezentace kazuistiky 48letého muže po závažném úrazu levé horní končetiny, kdy došlo k jejímu zachycení mezi hnací kolo a řemenici štípačky. Úraz způsobil otevřenou frakturu předloktí, následně akutní compartment syndrom, parciální lézi arteria radialis a poškození několika svalových a šlachových struktur. Rozvinula se také periferní paréza nervus medianus a nervus ulnaris.

Kazuistika seznamuje s procesem řízené rehabilitace, především ergoterapie ve všech fázích léčebného procesu, kdy byla aplikována široká škála terapeutických metod a technik k obnově funkční hybnosti ruky. Pro zkvalitnění výsledku péče byly využívány individuální polohovací a funkční dlahy z termoplastických materiálů vyrobeny protetikem.

Vedle konvenční ergoterapie byla použita terapie v imerzivním prostředí virtuální reality i např. terapie léčebnými ladičkami.

Závěr: Výsledkem kvalitní součinnosti péče chirurga ruky, rehabilitačního lékaře, protetika a ergoterapeuta bylo docíleno funkční hybnosti a končetiny, která nadále významně neomezuje pacienta při personálních aktivitách denního života (ADL –
activities of daily living). Významné zkvalitnění péče zajišťuje komunikace ergoterapeuta v rámci multidisciplinárního týmu, časné zahájení rehabilitace, využití nejrůznějších terapeutických metod a dobrá návaznost následné rehabilitační péče.

Klíčová slova: terapie ruky –⁠ polytrauma ruky –⁠ poranění flexorového aparátu ruky

Literatura

1. Petráš M. Polytrauma horní končetiny. Acta Chir Plast 2021; 63(3): 123–130.

2. Nečas M. Chirurgie ruky. 2. vyd. Praha: Grada 2018.

 

Zlomenina distálního radia jako výzva pro funkci ruky i profesní identitu ergoterapeuta

L. Hormandlová1^–3, K. Bednářová1,4, M. Švábenická1,4, K. Vondrášková1, P. Sládková^1–4, L. Mudrová1,4,
D. Ševčíková1,4, K. Svěcená1^–3

1 Klinika rehabilitace FN Bulovka a FBMI ČVUT, Praha
2 Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze
3 Fakulta zdravotnických studií, ZU v Plzni
4 FBMI ČVUT, Kladno

Zlomenina distálního radia patří mezi nejčastější úrazy horní končetiny a může mít významný dopad nejen na funkční schopnosti ruky, ale i na psychickou pohodu a profesní fungování jedince. Cílem této kazuistiky je popsat průběh konzervativně léčené zlomeniny distálního radia u 26leté ergoterapeutky a poukázat na souvislosti mezi tělesným postižením, rehabilitačním procesem a profesní identitou zdravotníka. Kazuistika zahrnuje diagnostiku, imobilizační fázi, následnou rehabilitaci a ergoterapeutickou intervenci zaměřenou na obnovu rozsahu pohybu, svalové síly, senzomotorických funkcí a soběstačnosti v aktivitách denního života. Důraz je kladen na včasné zahájení terapie po sejmutí fixace a jeho vliv na návrat funkce ruky a prevenci komplikací. Text dále reflektuje psychologické a profesní aspekty úrazu, zejména proměnu role terapeuta v pacienta a její vliv na vnímání vlastní profesní identity. Zkušenost úrazu vedla k prohloubení empatie, autenticity a schopnosti reflektovat potřeby klientů. Kazuistika ukazuje, že fyzické omezení nemusí znamenat oslabení profesní identity, ale může se stát impulzem k osobnímu i profesnímu růstu a k hlubšímu porozumění komplexnímu pojetí ergoterapie.

Klíčová slova: zlomenina distálního radia –⁠ ergoterapie –⁠ rehabilitace ruky –⁠ profesní identita

 

Kognitivní rehabilitace plná otazníků

D. Schneiderová1, A. Hřivňacká2

1 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství FN Ostrava
2 Dětský rehabilitační stacionář při Městské nemocnici Ostrava

Úvod: Kognitivní rehabilitace představuje klíčovou součást komplexní péče o pacienty po cévní mozkové příhodě (CMP). Jedná se o dynamický proces vyžadující interdisciplinární spolupráci a individuální přístup. Ergoterapeut v kognitivní rehabilitaci hraje zásadní roli při hodnocení dopadu kognitivního deficitu na provádění aktivit denního života (ADL –⁠ activities of daily living) a fungování jedince v běžném prostředí. Zaměřuje se především na funkční kognici, tedy schopnost člověka plánovat, organizovat, řešit problémy a adaptovat se v různých situacích a prostředích. V terapeutickém procesu kombinuje restorativní a kompenzační přístupy s cílem maximalizovat nezávislost klienta v jeho životních rolích a aktivitách [1].

Metodika: Prezentace kazuistiky 39letého muže po CMP při uzávěru vrcholu arteria basilaris a horní mozečkové tepny vlevo na podkladě foramen ovale patens. Po vzniku CMP dne 11. 11. se rozvinula levostranná hemiparéza s expresivní afázií a diplopií, následně došlo k poruše vědomí a akutní respirační insuficienci. Po stabilizaci zdravotního stavu a navázání kontaktu byla zahájena rehabilitační intervence s následnou hospitalizací na Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství FN Ostrava. Kazuistika se zaměřuje na proces rehabilitace kognitivních funkcí a na problematiku validnosti kognitivního screeningu u pacienta se současnou expresivní afázií a diplopií. Součástí terapie bylo využití muzikoterapie a roboticky asistovaných systémů.

Závěr: Cílem příspěvku je poukázat na možné nesoulady mezi jednotlivými odbornými pohledy v rámci interdisciplinární péče a otevřít diskuzi nad praktickými obtížemi, se kterými se ergoterapeut v kognitivní rehabilitaci ve všech procesech rehabilitace setkává. Zároveň prezentuje specifické možnosti ergoterapie aplikované u uvedeného pacienta.

Klíčová slova: ergoterapie –⁠ kognitivní funkce –⁠ rehabilitace kognitivních funkcí –⁠ muzikoterapie –⁠ diplopie –⁠ expresivní afázie

Literatura

1. American Occupational Therapy Association. Role of OT in assessing functional cognition. 2021 [online]. Available from: https://www.aota.org/practice/practice-essentials/payment-policy/medicare1/medicare---role-of-ot-in-assessing-functional-cognition.

 

Systematický trénink kognitivních funkcí v rehabilitaci osob se získaným poškozením mozku

M. Vodová, M. Svobodová

ERGO Aktiv, o.p.s. –⁠ Centrum neurorehabilitace pro osoby se získaným poškozením mozku, Praha

Intenzivní trénink kognitivních funkcí (TKF) představuje významnou součást moderní neurorehabilitace u pacientů v subakutní a chronické fázi po získaném poškození mozku. Cílem je popsat strukturu a doložit přínos systematického, multidisciplinárně vedeného programu TKF a zhodnotit jeho dopad na kognitivní výkonnost a funkční soběstačnost klientů.

Implementace programu v denním stacionáři vede ke zlepšení kognitivních a exekutivních funkcí a současně ke zvýšení soběstačnosti v aktivitách denního života. Schopnost průběžně reagovat na psychický i zdravotní stav klienta a na základě toho upravovat průběh terapií snižuje míru frustrace a podporuje motivaci k tréninku. Zásadním prvkem je spolupráce multidisciplinárního týmu složeného z psychologa (zaměřeného na kognitivní a emoční procesy), speciálního pedagoga (pro adaptaci vzdělávacích metod) a ergoterapeuta (pro integraci kognitivních dovedností do každodenního života). To zajišťuje efektivnější přenos trénovaných dovedností do reálných situací a podporuje dlouhodobé udržení dosažených změn, ale také umožňuje vnímat klienta v celém kontextu a tím lépe postihnout jeho potřeby. Kombinace strukturované diagnostiky, průběžné evaluace a funkčního zaměření na každodenní život zajišťuje efektivitu tréninků kognice. To vede ke zlepšení kognitivního výkonu klienta, ale i k posílení autonomie a kvality jeho života.

Program TKF je nedílnou součástí neurorehabailitačního programu denního stacionáře. Zkušenost, kterou zažíváme v našem zařízení, potvrzuje, že propojení různých odborností spolu s aktivní účastí rodiny přináší smysluplné a trvalejší výsledky.

 

Benzodiazepiny a kognitivní dysfunkce: funkční dopady na ADL a možnosti ergoterapeutické intervence

D. Iskendri1^–3, L. Šťastná1,2

1 Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze
2 1. LF UK, Praha
3 Fakulta zdravotnických studií, ZU v Plzni

Benzodiazepiny patří dlouhodobě mezi jedny z nejčastěji předepisovaných psychoaktivních léků v České republice. Přestože jsou doporučována ke krátkodobému podávání, klinická praxe ukazuje významný podíl dlouhodobé preskripce. Chronické užívání je spojeno s rozvojem závislosti a neurokognitivních změn, které mohou zásadně ovlivnit funkční soběstačnost pacienta. Obtíže se projevují v učení, plánování, organizaci a rozhodování, což negativně ovlivňuje instrumentální aktivity denního života (ADL –⁠ activities of daily living) i pracovní fungování.

Benzodiazepiny zesilují účinek inhibičního neurotransmiteru GABA, čímž zvyšují tlumivý efekt v centrálním nervovém systému. Dlouhodobá expozice vede k neuroadaptaci receptorů, změnám synaptické plasticity a alteraci paměťových a exekutivních funkcí. Současně může docházet k narušení zpracování senzorických podnětů a snížené schopnosti jejich adekvátní integrace. Z pohledu ergoterapie je také zásadní reflektovat dysregulaci rovnováhy mezi excitací a inhibicí neuronální aktivity a intervenčně podporovat obnovu adekvátní senzorické integrace, zejména v období odvykání a postupné redukce dávky benzodiazepinů.

Cílem příspěvku je shrnout neurobiologické mechanizmy účinku benzodiazepinů na kognitivní funkce, prezentovat epidemiologický kontext jejich užívání v České republice a analyzovat dopad dlouhodobého užívání na kognici, kvalitu života a ADL z pohledu ergoterapie. Součástí sdělení budou rovněž parciální výsledky probíhajícího výzkumu zaměřeného na testování kognitivních funkcí u pacientů se závislostí na benzodiazepinech a bude představena kazuistika z praxe adiktologické ambulance.

 

Tento článek vznikl v rámci programu Cooperatio, vědní oblasti HEAS a grantem č. 260758 v rámci Specifického vysokoškolského výzkumu + Institucionální podpoře RVO-VFN64165 (VFN).

 

První zkušenosti se zavedením neurovizuální rehabilitace do ergoterapeutické praxe

H. Hlochová, V. Veselý

Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FNMH, Praha

Úvod a cíl: Poruchy zrakových funkcí u pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP) představují častý a klinicky významný faktor ovlivňující soběstačnost, bezpečnost a funkční výkon v běžných denních činnostech [1]. Mezi nejčastější poruchy patří výpadky zorného pole, poruchy zrakové pozornosti vč. neglect syndromu a poruchy okulomotoriky, často v kombinaci s poruchami rovnováhy [2]. Cílem sdělení je prezentovat zkušenosti se zavedením neurovizuální rehabilitace do ergoterapeutické praxe u dospělých pacientů po CMP s využitím hierarchického přístupu v rámci mezioborové spolupráce.

Metodika: Neurovizuální rehabilitace byla zavedena do péče pacientů po CMP v roce 2024 (12 hospitalizovaných na lůžkovém oddělení a 6 v ambulantním režimu). Terapeutický koncept vycházel z hierarchie zrakových funkcí a zahrnoval intervence zaměřené na stabilizaci fixace pohledu, rozvoj okulomotoriky a strukturovaný scanning (cílené prohledávání okolí). Terapie byla individualizována s ohledem na funkční potřeby jednotlivých pacientů a cíleně propojena s aktivitami denního života (ADL). Specifikem intervence bylo propojení zrakového tréninku s posturální zátěží, vč. využití prostředí imerzní virtuální reality v systému VR Medical.

Výsledky a komentář: V klinické praxi bylo u sledovaných pacientů pozorováno zlepšení prostorové orientace a zvýšení bezpečnosti při provádění ADL. Pacienti vykazovali lepší toleranci kombinované zrakové a posturální zátěže. Využití platformy VR Medical se ukázalo jako vhodný nástroj pro zvýšení motivace pacientů k terapii.

Závěr: První zkušenosti potvrzují, že hierarchicky vedená neurovizuální rehabilitace, realizovaná v mezioborové spolupráci a podpořená moderními technologiemi, představuje funkčně relevantní součást ergoterapeutické péče o pacienty po CMP. Z pohledu ergoterapeuta umožňuje cíleně ovlivnit zrakové funkce ve vztahu k funkčnímu výkonu v ADL. Mezi hlavní limity patří časová náročnost intervence a zvýšená unavitelnost pacientů, což klade zvýšené nároky na dávkování terapie.

Literatura

1. Rowe F et al. Visual impairment following stroke: A systematic review. NIHR Journals Library 2019.

2. Pollock A, Hazelton C, Rowe FJ et al. Interventions for visual field defects in patients with stroke. Cochrane Database Syst Rev 2019; 5(5): CD008388. doi: 10.1002/14651858.CD008388.pub3.

 

Integrace principů kognitivně-behaviorální terapie do ergoterapeutické praxe

D. Iskendri1^–3, L. Šťastná1,2

1 Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze
2 1. LF UK, Praha
3 Fakulta zdravotnických studií, ZU v Plzni

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je široce využívaný psychoterapeutický přístup zaměřený na identifikaci a změnu maladaptivních vzorců myšlení a chování. V ergoterapii lze její prvky integrovat do terapeutického procesu s cílem podpořit klienty v osvojování funkčních strategií pro zvládání každodenních aktivit. Prvky KBT lze dále efektivně začlenit do kognitivní rehabilitace, nácviku sociálních a komunikačních dovedností, podpory návratu do pracovního procesu, edukace v oblasti self-managementu či při intervencích zaměřených na zvládání bolesti a únavy. Tento přístup se osvědčuje napříč různými diagnózami a typem postižení.

Příspěvek si klade za cíl systematicky představit základní principy kognitivně-behaviorální terapie a ukázat, jak lze její teoretická východiska smysluplně a strukturovaně integrovat do ergoterapeutické praxe. Zaměří se na propojení práce s myšlenkami, emocemi a chováním s konkrétními každodenními aktivitami klienta a na podporu funkční změny v reálném životním kontextu. Budou představeny praktické techniky, jako je kognitivní restrukturalizace, behaviorální experimenty, práce s automatickými myšlenkami, nácvik zvládání stresu či plánování aktivit, a jejich využití v rámci intervence zaměřené na zlepšení výkonu aktivit denního života, pracovních rolí a sociální participace.

Součástí sdělení bude rovněž demonstrace aplikace těchto principů na vybraných kazuistikách z klinické praxe, které ilustrují konkrétní terapeutický proces, průběh intervence i dosažené změny v oblasti kognitivního, emočního a funkčního fungování klientů. Cílem je nabídnout účastníkům prakticky využitelný rámec pro implementaci prvků KBT do každodenní ergoterapeutické práce.

 

Tento článek vznikl v rámci programu Cooperatio, vědní oblasti HEAS a grantem č. 260758 v rámci Specifického vysokoškolského výzkumu + Institucionální podpoře RVO-VFN64165 (VFN).

 

Od dušnosti k participaci: Ergoterapie v podpoře výkonu ADL u pacientů s respiračním onemocněním

T. Kopecká^1–3

1 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství FN Ostrava
2 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství LF OU, Ostrava
3 Katedra fyzioterapie, Fakulta tělesné kultury, UP v Olomouci

Úvod: Respirační onemocnění, především chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), představují významnou příčinu funkčního omezení a snížení kvality života. Dušnost, únava a snížená tolerance zátěže zásadně ovlivňují schopnost vykonávat běžné denní činnosti (ADL –⁠ activities of daily living). Příspěvek vychází z disertační práce autorky zaměřené na roli ergoterapeuta v rehabilitaci pacientů s CHOPN a prezentuje možnosti podpory soběstačnosti prostřednictvím cílených intervencí v oblasti ADL.

Metodika: Text se zaměřuje na principy energetické konzervace, nácvik dechových technik při aktivitách, úpravu tempa a úlevových poloh, využití kompenzačních pomůcek a environmentální modifikace. Součástí výstupu je edukační brožura obsahující vizuálně zpracované modifikace klíčových ADL (např. osobní hygiena, oblékání, příprava stravy), které reflektují specifika respirační limitace.

Závěr: Cílem sdělení je poukázat na význam systematické ergoterapeutické intervence jako nedílné součásti komplexní respirační rehabilitace a nabídnout prakticky využitelný nástroj pro klinickou praxi. Ergoterapeut zde vystupuje jako odborník podporující funkční nezávislost, prevenci exacerbací a zvyšování kvality života pacientů s CHOPN.

Literatura

1. Fialová T, Michalčíková T, Neumannová K. Ergoterapie jako součást komplexní terapie u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí. Stud Pneumol Phthiseol 2019; 79(4): 143–151.

2. Kopecká T, Hoňková L, Raisová K. Využití Manchesterského dotazníku dýchacích obtíží při aktivitách denního života u pacienta s chronickou plicní obstrukční nemocí po atypické pneumonii –⁠ případová studie. Ergoterapie: Teorie a praxe 2023; 1(2): 13–20.

3. Kopecká T, Raisová K, Popelková P et al. Evaluation of the effect of occupational therapy on the performance of activities of daily living in patients with chronic obstructive pulmonary disease. Stud Pneumol Phthiseol 2024; 84(4): 127–134.

 

Neurovizuální trénink v ergoterapii

A. Rejtarová1,2

1 Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze
2 Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FNMH, Praha

Úvod: Poruchy vizuálních funkcí jsou častým důsledkem neurologických onemocnění, jako jsou cévní mozkové příhody, traumata mozku či neurodegenerativní choroby. Tyto deficity ovlivňují vizuomotorickou koordinaci, prostorovou orientaci, kognitivní funkce, vizuální pozornost a každodenní aktivity (ADL, iADL), což snižuje samostatnost pacientů. Neurovizuální trénink je cílený terapeutický přístup zaměřený na stimulaci vizuálních funkcí a integraci zrakového vnímání s motorickými funkcemi.

Cíl: Cílem příspěvku je představit neurovizuální trénink v ergoterapii u neurologických pacientů s důrazem na hierarchii vizuálního systému, možnosti diagnostiky a konkrétní terapeutické přístupy v praxi.

Metody: Prezentace zahrnuje hierarchii vizuálního systému –
od základních funkcí (zraková ostrost, zorné pole, fixace) přes vizuální pozornost a percepci až po komplexní vizuomotorickou integraci. Ukazuje standardizované a funkční metody vyšetření, ale i možnosti sebehodnoticích škál. Terapie je demonstrována na praktických příkladech, zahrnujících vizuomotorická cvičení, trénink sakadických pohybů očí, rozvoj prostorové orientace a vizuální pozornosti. Součástí intervence je také adaptace prostředí se zaměřením na nácvik funkčních úkolů a ADL.

Výsledky: Literatura potvrzuje, že cílený neurovizuální trénink zlepšuje vizuomotorickou koordinaci, udržení vizuální pozornosti, prostorovou orientaci a schopnost provádět ADL a iADL. Strukturovaný přístup umožňuje individualizaci terapií a cílené zaměření na konkrétní deficity, zejména u pacientů po cévní mozkové příhodě, traumatech mozku či při neurodegenerativních onemocněních.

Závěr: Neurovizuální trénink je účinným nástrojem neurologické ergoterapie, který podporuje vizuální funkce a samostatnost pacientů. Systematická integrace hierarchie vizuálního systému, vyšetření a praktická cvičení umožňuje ergoterapeutům cíleně zlepšovat funkční nezávislost. Další kontrolované studie jsou však nezbytné pro zjištění efektivity tréninku.

 

Příspěvek mohl vzniknout na základě výzkumu, který byl podpořen Grantovou agenturou Univerzity Karlovy (projekt č.: 506225).

 

Význam legislativy v klinické praxi ergoterapeuta

K. Hoidekrová^1–3

1 Rehabilitační nemocnice Beroun
2 Česká asociace ergoterapeutů, Praha
3 1. LF UK, Praha

Úvod: Klinické standardy ergoterapeutické praxe představují klíčový nástroj pro zajištění kvality, bezpečnosti a odborné úrovně poskytované zdravotní péče. V kontextu platné legislativy umožňují sjednocení klinických postupů napříč zdravotnickými zařízeními, podporují aplikaci principů evidence-based practice a poskytují ergoterapeutům jasný rámec pro klinické rozhodování v souladu s právními a profesními požadavky. Standardy zároveň přispívají k transparentnímu vymezení kompetencí ergoterapeuta v multidisciplinárním týmu, posilují jeho profesní odpovědnost a usnadňují mezioborovou spolupráci. V neposlední řadě slouží jako významný nástroj pro hodnocení, kontrolu a rozvoj kvality poskytované péče ze strany poskytovatelů i kontrolních orgánů.

Cílem práce bylo vytvoření odborného klinického standardu pro ergoterapeutickou praxi u osob po cévní mozkové příhodě s důrazem na jeho legislativní ukotvení v podmínkách českého zdravotnického systému.

Metody: Při tvorbě klinického standardu byla použita metodika systematické analýzy dostupných odborných zdrojů, zahraničních klinických ergoterapeutických guidelinů a doporučených postupů zaměřených na rehabilitaci osob po cévní mozkové příhodě. Nedílnou součástí metodického postupu byla analýza relevantních právních předpisů upravujících poskytování zdravotních služeb a výkon profese ergoterapeuta v České republice. Zahraniční doporučení byla následně kriticky porovnána s podmínkami českého zdravotnického systému, zejména z hlediska legislativních, organizačních a kompetenčních rámců. Standard byl koncipován v souladu s principy evidence-based practice, bio-psycho-sociálním modelem zdraví a rámcem Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF).

Výsledky: Nově vzniklý Standard ergoterapeutické péče u pacientů po cévní mozkové příhodě je koncipován jako ucelený metodický rámec pro klinickou ergoterapeutickou praxi v akutní, následné i ambulantní rehabilitaci. Standard strukturovaně popisuje podmínky poskytování péče, kvalifikační a technické předpoklady, proces ergoterapeutického vyšetření, stanovení cílů a plánů intervence. Součástí standardu jsou přehledy vhodných hodnoticích nástrojů a ergoterapeutických přístupů a technik v souladu se současnou evidence-based practice. V intervenční části je kladen důraz na terapii soběstačnosti, funkce horní končetiny, kognitivních funkcí a podporu participace pacienta v běžném životě. Standard rovněž definuje kritéria ukončení péče a indikátory kvality umožňující systematické hodnocení efektivity ergoterapeutických intervencí.

Závěr: Prezentovaný standard představuje praktický ukotvený nástroj, který podporuje jednotný, bezpečný a odborně podložený výkon ergoterapeutické profese v klinické praxi a je v souladu se současnými legislativními požadavky a nařízeními.

Klíčová slova: standard –⁠ ergoterapie –⁠ cévní mozková příhoda

 

Mapování cesty pacienta po cévní mozkové příhodě: Analýza bariér dostupnosti terénní ergoterapie v ČR

A. Kuželková1, V. Čábelková2

1 Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze
2 ERGO Aktiv, o.p.s., Praha

Úvod: Vzhledem k incidenci, závažnosti a následkům onemocnění, které mohou výrazně ovlivnit participaci jedince po cévní mozkové příhodě (CMP) v každodenním životě, si zaslouží tyto osoby a jejich rodiny adekvátní odbornou intervenci v různých fázích nemoci. Významná je především fáze přechodu z institucionálního do domácího prostředí, ve které je obzvlášť podstatné zaměření na propojení zdravotní a sociální složky rehabilitace, s neodmyslitelným zapojením ergoterapeuta. I navzdory přetrvávající fragmentaci systému lze hledat dostupná řešení k optimalizaci procesu [1].

Cíl: Prezentovat systémové bariéry, které brání včasnému protnutí cesty pacienta z nemocnice s odbornou intervenci v přirozeném sociálním prostředí pacienta.

Metody: Vychází z dat disertační práce zaměřené na koordinovanou komunitní rehabilitaci u osob po CMP, s důrazem na prezentaci kvalitativních výstupů v rámci případových studií. Vizuální zpracování formou infografiky „Patient Journey“ (Cesta pacienta) přiblíží mapující kritické body od propuštění po dlouhodobou péči s důrazem na zjištěné potřeby osob díky výstupům z hloubkových rozhovorů.

Výsledky: Data ukazují na nízkou informovanost o terénních službách a absenci včasné indikace po návratu z hospitalizace. Komunitní ergoterapie pořád není běžnou praxí. To vše vede k „bloudění“ pacienta systémem, který často končí v instituci vzhledem k deterioraci stavu, místo rehabilitace v přirozeném prostředí. Pečující rodina nemá adekvátní odbornou podporu. Přitom výzkumem zjištěné potřeby osob v průběhu let souvisí právě s potřebou návaznosti rehabilitace vzhledem k potřebě udržení zdravotního stavu, psychické podpory a odpoutání se od nemoci [2].

Závěry: Poster zdůrazňuje nutnost metodického propojení lůžkových a terénních složek péče jako nezbytný trend pro moderní neurorehabilitaci v komunitě.

Literatura

1. Kuželková A. Úloha ergoterapeuta v rámci koordinované rehabilitace u pacientů se získaným poškozením mozku [online]. České Budějovice, 2024. Disertační práce (Ph.D.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce: doc. Mgr. et Mgr. Jitka Vacková, Ph.D. Dostupné z: https://theses.cz/id/nhtrjx/.

2. Kuželková A, Vacková J, Bendová M et al. Quality of life and needs of persons with acquired brain injury 3 to 5 years after completion of coordinated rehabilitation. Journal of Nursing, Social Studies, Public Health and Rehabilitation 2024; 15(3–4): 99–112. doi: 10.32725/jnss.2024.010.

 

Využití transkraniální stimulace stejnosměrným proudem v ergoterapii u pacientů po cévní mozkové příhodě

A. Kiššová, J. Pavelková

Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze

Úvod: Cévní mozková příhoda (CMP) patří mezi nejčastější příčiny dlouhodobého funkčního postižení a významně ovlivňuje motoriku horní končetiny i soběstačnost. Transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS) je neinvazivní neuromodulační metoda podporující modulací kortikální excitability neuroplasticitu. Dostupné metaanalýzy [1] naznačují její pozitivní vliv na motorické zotavení po CMP, zejména v kombinaci s rehabilitací.

Příspěvek představuje výsledky pilotního šetření využití tDCS v ergoterapii u dospělých po CMP na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze.

Cíl: Pilotně ověřit a popsat specifika využití tDCS v ergoterapii u dospělých pacientů v subakutní či chronické fázi po CMP.

Metodika: Pilotní studie probíhala od září 2025 do ledna 2026. Zařazeni byli pacienti 18–65 let, po CMP, bez kontraindikací tDCS, zařazení do měsíčního denního stacionáře, s neurologickým deficitem horní končetiny, s informovaným souhlasem. Zapojeno bylo šest pacientů, pět studii dokončilo.

Stimulace probíhala 3× týdně 20 min 2 mA při ergoterapii, s aplikací anody na M1, katody frontopolárně. Současně probíhala cílená ergoterapie. Hodnocení bylo provedeno pomocí testů ARAT (Action Research Arm Test) a BBT (Box and Block Test).

Výsledky: Pět pacientů stimulaci dobře tolerovalo, zaznamenáno bylo pouze přechodné zarudnutí v místě aplikace elektrod. Jedna pacientka po první aplikaci odstoupila pro nepříjemné až bolestivé pocity a únavu. Tři pacienti subjektivně vnímali vyšší efekt terapie při současné aplikaci tDCS. U všech pěti pacientů, kteří studii dokončili, došlo k dílčímu zlepšení alespoň v jednom sledovaném testu. Výraznější zlepšení bylo pozorováno u pacientů s kratší dobou od CMP; u dvou pacientů byla v testech BBT a ARAT prokázána klinicky významná změna.

Závěr: Pacienti snášeli tDCS velmi dobře, u žádného z indikovaných pacientů nedošlo k mimořádné události či komplikaci, metoda je při dodržení indikačních kritérií bezpečná a dobře tolerovaná. V budoucnu by bylo vhodné výzkum rozšířit na větší soubor s kontrolní skupinou a sledovat některé dílčí aspekty, jako je účinnost stimulace tDCS ve vztahu k frekvenci poskytování této stimulace, či ve vztahu ke stáří neurologického deficitu.

Klíčová slova: ergoterapie –⁠ cévní mozková příhoda (CMP) –⁠ transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS)

Literatura

1. Marquez J, van Vliet P, McElduff P et al. Transcranial direct current stimulation (tDCS): does it have merit in stroke rehabilitation? A systematic review. Int J Stroke 2015; 10(3): 306–316. doi: 10.1111/ijs.12169.

2. Bastani A, Jaberzadeh S. Does anodal transcranial direct current stimulation enhance excitability of the motor cortex and motor function in healthy individuals and subjects with stroke? A systematic review and meta-analysis. Clin Neurophysiol 2012; 123(4): 644–657. doi: 10.1016/j.clinph.2011.08.029.

3. Lefebvre S, Liew SL. Anatomical parameters and non-invasive brain stimulation for motor recovery after stroke: systematic review. Neurorehabil Neural Repair 2017; 31(4): 300–312.

4. Lee JH, Jeun YJ, Park HY et al. Effect of transcranial direct current stimulation combined with rehabilitation on arm and hand function in stroke patients: a systematic review and meta-analysis. Healthcare 2021; 9(12): 1705. doi: 10.3390/healthcare9121705.

 

Individualizace kompenzačních pomůcek pomocí 3D tisku u pacientky s amyotrofickou laterální sklerózou

Š. Strubinská

Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze

Úvod: Amyotrofická laterální skleróza (ALS) je progresivní neurodegenerativní onemocnění vedoucí k zániku motoneuronů a následné svalové atrofii [1]. Postižení drobných svalů ruky zásadně limituje pacienty v aktivitách všedního dne (ADL –
activities of daily living), zejména při manipulaci s drobnými předměty vyžadujícími jemný úchop a rotační moment. Cílem této práce je prezentovat proces modifikace a praktické využití individuálně přizpůsobeného adaptéru na klíče vyrobeného technologií 3D tisku pro konkrétní pacientku s ALS.

Metodika: V rámci kazuistiky byla u pacientky s monomelickou formou ALS provedena analýza úchopů a měření svalové síly. Jako základní řešení byla vybrána existující digitální šablona adaptéru, která byla následně v CAD softwaru (Computer-Aided Design) [2] modifikována a škálována tak, aby přesně odpovídala požadavkům pacientky a specifickému typu klíče. Pro přípravu tiskových dat byl využit program PrusaSlicer, kde byly nastaveny parametry pro tisk z materiálu PLA (polylaktid). Výroba proběhla metodou FDM (fused deposition modeling) s vysokým stupněm výplně pro zajištění mechanické odolnosti pomůcky v krutu [3].

Výsledky: Využití 3D tištěného adaptéru vedlo ke zlepšení soběstačnosti při odemykání. Pacientka díky modifikovanému úchopu přešla na stabilnější laterální úchop s využitím delšího ramene páky, což eliminovalo nutnost náročné manipulace či asistence druhé osoby. Náklady na materiál činily méně než 15 Kč. Použití předpřipravené šablony výrazně zkrátilo čas přípravy, přičemž technologie umožňuje v případě další progrese svalového oslabení model znovu snadno modifikovat a během několika hodin vytisknout novou verzi odpovídající aktuálnímu funkčnímu stavu.

Závěr: 3D tisk a využití modifikovatelných šablon se v ergoterapii ukazuje jako vysoce efektivní nástroj pro tvorbu personalizovaných pomůcek [4]. U progresivních diagnóz, jako je ALS, umožňuje flexibilní reakci na měnící se potřeby klienta, což u komerčně dostupných pomůcek není možné. Implementace aditivní výroby do klinické praxe zvyšuje kvalitu péče, podporuje soběstačnost a setrvání pacienta v domácím prostředí.

Literatura

1. Štětkářová I, Matěj R, Ehler E. Nové poznatky v diagnostice a léčbě amyotrofické laterální sklerózy. Cesk Slov Neurol N 2018; 81(5): 546–554. doi: 10.14735/amcsnn2018546.

2. Regassa Hunde B, Debebe Woldeyohannes A. Future prospects of computer-aided design (CAD) –⁠ a review from the perspective of artificial intelligence (AI), extended reality, and 3D printing. Results Eng 2022; 14(3): 100478. doi: 10.1016/j.rineng.2022.100478.

3. Joseph TM, Kallingal A, Suresh AM et al. 3D printing of polylactic acid: recent advances and opportunities. Int J Adv Manuf Technol 2023; 125(3–4): 1015–1035. doi: 10.1007/s00170-022-10795-y.

4. Hunzeker M, Ozelie R. A cost-effective analysis of 3D printing applications in occupational therapy practice. Open J Occup Ther 2021; 9(1): 1–12. doi: 10.15453/2168-6408.1751.

 

Role ergoterapie v komplexní péči o pacientky s karcinomem prsu –⁠ klinická perspektiva

D. Ševčíková1, L. Mudrová1,2, M. Švábenická1,2, K. Svěcená1,3, P. Sládková1,2

1 Klinika rehabilitace FN Bulovka a FBMI ČVUT, Praha
2 FBMI ČVUT, Praha
3 Fakulta zdravotnických studií, ZU v Plzni

Úvod: Ženy s karcinomem prsu čelí v průběhu léčby i po jejím ukončení celé řadě obtíží, které významně ovlivňují jejich každodenní fungování, kvalitu života, role i zapojení do volnočasových aktivit. Ergoterapie představuje součást komplexní onkologické péče, jejímž cílem je podpora autonomie, well-beingu a zachování smysluplných aktivit a rolí napříč léčebným procesem. Cílem posteru je představit roli ergoterapie u žen s karcinomem prsu v jednotlivých fázích léčby s důrazem na klinickou praxi.

Metodika: Poster vychází z analýzy odborných zdrojů a klinické zkušenosti ergoterapeuta. Pozornost je věnována ergoterapeutickým intervencím v období prehabilitace, perioperační
péče, aktivní onkologické léčby, remise, pracovně-sociální reintegrace a paliativní péče. Jednotlivé oblasti jsou ilustrovány stručnými klinickými příklady reflektujícími reálné potřeby pacientek v různých fázích onemocnění.

Výsledky: Ergoterapie přispívá ke zlepšení kvality života a well-beingu žen s karcinomem prsu prostřednictvím individuálně cílených intervencí zaměřených na každodenní fungování, management symptomů a zachování rolí. V prehabilitační a perioperační fázi se zaměřuje na edukaci a přípravu pacientek na očekávané změny citlivosti a omezení pohybu. Během aktivní léčby je důraz kladen na zvládání symptomů a psychické zátěže, vč. adaptace činností s ohledem na sníženou energetickou kapacitu. Po ukončení léčby ergoterapie podporuje návrat k práci, volnočasovým aktivitám, obnovu tělesného schématu a identity.

Závěr: Přehled ergoterapeutických intervencí ukazuje potenciál cílené podpory kvality života, well-beingu a návratu k běžnému fungování. Přesto zůstává její systematické zapojení do onkologické péče v České republice stále limitované.

Doporučené zdroje:

1. He K, Jiang J, Chen M et al. Effects of occupational therapy on quality of life in breast cancer patients: a systematic review and meta-analysis. Medicine 2023; 102(31): e34484. doi: 10.1097/MD.0000000000034484.

2. Pitr K, Študentová K. Rehabilitace pacientek po léčbě karcinomu prsu. Med praxi 2016; 13(5): 256–260. doi: 10.36290/med.2016.055.

3. Fockeová E, Uhlířová J., Švestková O. Návrat žen po karcinomu prsu do pracovního procesu. Reviz posud Lék 2018; 21(1): 3–7.

 

Práce byla podpořena interním grantem Fakultní nemocnice Bulovka č. grantu 24-IGS02-36. Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (FNBul, 00064211).

Závěs nejen pro paretickou horní končetinu –⁠ finální výsledky výzkumu a vývoje

M. Hrůšová

Rehabilitační klinika FN Hradec Králové

Ve FN Hradec Králové jsme v letech 2022 a 2024 prováděli výzkum pro zhotovení univerzálního závěsu pro horní končetinu. Naším cílem bylo vytvořit univerzální závěs s možností nastavení vhodné polohy horní končetiny a zároveň předejít přetěžování krční páteře při zavěšení horní končetiny jako u jiných fixačních pomůcek. Vycházeli jsme z předchozích zkušeností, kdy jsme na Rehabilitační klinice šili závěsy individuálně. V průběhu výzkumu jsme vytvořili dva prototypy, testovali je u pacientů s diagnózami cévní mozkové příhody, Sudeckův syndrom, brachiální plexus a poúrazové stavy horní končetiny. Díky testování se upravil konečný prototyp. Provedli jsme rešerše, zda se na trhu nevyskytuje tento prototyp v této podobě. Dále jsme oslovili firmy, které by výrobek zhotovily pro použití v praxi. Pomůcka je jednoduchá na manipulaci. Lze jí využívat v zařízeních akutní a následné lůžkové péče, rehabilitačních ústavech i v domácím prostředí. Prezentace zmapuje jednotlivé kroky výzkumu až do finálního výsledku. Součástí prezentace bude praktická ukázka použití fixačního závěsu a možnost vlastního ozkoušení.

 

Vývoj ergoterapeutických kódů v České republice

B. Novotná1^–3, K. Hoidekrová3^–5

1 Katedra informačních a komunikačních technologií v lékařství, FBMI ČVUT, Praha
2 Centrum komplexní rehabilitace, Lázně Bělohrad a.s.
3 Česká asociace ergoterapeutů, Praha
4 Rehabilitační nemocnice Beroun
5 Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze 

Východiska: V České republice existuje minimum článků a přehledů, které by poukazovaly na profil profese se zaměřením na vývoj ergoterapeutických kódů a celkového rozvoje ergoterapie v rehabilitaci [1–3].

Cíl: Cílem práce bylo vytvořit aktualizovaný přehled počtu ergoterapeutických vykazovaných kódů v České republice a specifikovat nejčastější oblasti ergoterapeutické intervence na základě vykazovaných výkonů.

Metody: Dle veřejně dostupných dat z Národního zdravotnického informačního portálu byly vyfiltrovány všechny ergoterapeutické kódy. Následně byly identifikovány tři kódy s nejvyšší a nejnižší četností vykazovaní za rok 2023 a bylo provedeno jejich srovnání v letech 2013–2023.

Výsledky: Nejvíce vykazovaným ergoterapeutickým kódem v rámci veřejného zdravotního pojištění za rok 2023 byl kód Individuální ergoterapie základní –⁠ 21621 (n = 305 029), poté Nácvik všedních denních činností –⁠ ADL –⁠ 21625 (n = 256 454) a Ergoterapie skupinová základní –⁠ 21627 (n = 59 186). Vývoj kódů mezi lety 2013–2023 ukazuje růst (mimo mezi lety 2019 a 2020) u kódů 21621 a 21625. Nejméně vykazovaným ergoterapeutickým kódem bylo Klasifikování podle mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví –⁠ 21612 (n = 575), Specializované kontrolní ergoterapeutické vyšetření –⁠ 21610 (n = 1 671) a Specializované ergoterapeutické vyšetření při zahájení ergoterapie –⁠ 21609 (n = 4 044).

Závěr: Práce poukazuje na zvyšování vykazování ergoterapeutických kódů v České republice v rámci veřejného zdravotního systému. Výhodou je získání dat ohledně počtu ergoterapeutických výkonů, ale i desetiletého srovnání třech kódů s nejvyšší a nejnižší četností ve vykazování. V budoucnu se dá předpokládat nárůst četnosti výkonů. Také se předpokládá, že navýšení kódu 21609 je způsobené vyšší indikací lékařů, kteří požadují po ergoterapeutech využívání speciálních a standardizovaných testů nejen k vyšetření hrubé a jemné motoriky, ale i kognitivních funkcí k objektivnímu zhodnocení soběstačnosti a celkového funkčního stavu jedince.

Literatura

1. Míková V, Kučerová A. Rozvoj rehabilitace v České republice. Rehabil Fyz Lek 2023; 30(1): 40–46. doi: 10.48095/ccrhfl202340.

2. Rodová Z, Rybářová K, Kadeřábková L et al. Profil profese ergoterapie v České republice. Rehabil Fyz Lek 2021; 28(3): 132–138. doi: 10.48095/ccrhfl2021132.

3. Kyseľová A, Benešová K, Jarkovský J et al. Výkony zdravotní péče vykázané v rámci veřejného zdravotního pojištění u jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb včetně hlavní diagnózy (otevřená data). 2026 [online]. Dostupné z: https://www.nzip.cz/data/1745-vykony-zdravotni-pece-verejne-zdravotni-pojisteni-poskytovatel-zdravotnich-sluzeb-otevrena-data.