Ultrasound as the primary investigative method in the diagnosis of cam-type femoroacetabular impingement: a case report and literature review
Femoroacetabular impingement syndrome is a condition arising from a mechanical conflict between the proximal femur and acetabulum. The standard initial imaging method when this impingement is suspected is an anteroposterior radiograph of the pelvis and an axial view of the proximal femur. In imaging examinations, the axial radiograph is often overlooked or not performed correctly, which may result in underdiagnosis of this significant condition. In this article, we present a review of the literature concerning femoroacetabular impingement syndrome and a case report demonstrating the use of ultrasound in diagnosing this disease.
case study – femoroacetabular impingement – ultrasonographic imaging – osteoarthritis hip
Autoři: T. Jandusová Působiště autorů: Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze Vyšlo v časopise: Rehabil. fyz. Lék., 105, 2025, No. 3, pp. 136-144. Kategorie: Kazuistika doi: https://doi.org/10.48095/ccrhfl2025136
Femoroacetabulární impingement syndrom je onemocnění vzniklé na podkladě mechanického konfliktu proximálního femuru a acetabula. Standardní vstupní zobrazovací metodou při podezření na tento konflikt je předozadní skiagrafický snímek pánve a axiální snímek proximálního femuru. V rámci zobrazovacího vyšetření je axiální snímek často opomíjen či nemusí být technicky správně proveden, výsledkem může být poddiagnostikování této významné jednotky. V článku prezentujeme přehled literatury týkající se femoroacetabulárního impingement syndromu a kazuistiku, ve které představujeme využití ultrazvuku v diagnostice tohoto onemocnění.
ultrasonografie – kazuistika – femoroacetabulární impingement – artróza kyčelních kloubů
Femoroacetabulární impingement (FAI) je mechanický konflikt proximálního femuru a acetabula vlivem morfologické vady těchto struktur. Opakovaný konflikt zmíněných částí kyčelního kloubu může vést k poškození acetabulárního labra a degeneraci kloubní chrupavky. Podle mechanizmu vzniku se FAI dělí na CAM lézi, Pincer lézi a smíšený typ, který je v populaci nejčastější (obr. 1).
Obr. 1. Schematické znázornění typů femoroacetabulárního impingementu (vytvořeno pomocí AI). Fig. 1. Schematic representation of the types of femoroacetabular impingements (created using AI).
Femoroacetabulární impingement syndrom je klinicko-radiologická jednotka vyznačující se triádou symptomů, typickým nálezem při vyšetření kyčle a radiologickým nálezem CAM a/nebo Pincer léze. V současnosti je tato jednotka významnou příčinou bolesti kyčlí u mladé sportující populace a je považována za příčinu primární koxartrózy [1]. Z těchto důvodů je důležitá včasná diagnostika a terapie tohoto onemocnění. Pro svou rychlost provedení, vysokou senzitivitu a specificitu nachází své místo v diagnostice CAM morfologie ultrazvukové vyšetření.
Cílem tohoto článku je poskytnout přehled aktuálních informací o FAI syndromu a na kazuistice pacienta s bolestí kyčle představit senzitivní postup při diagnostice CAM léze s využitím ultrazvuku.
FAI je mechanický konflikt proximálního femuru a okraje acetabula (intraartikulární impingement). Vlivem morfologické vady těchto struktur dochází při pohybu kyčelním kloubem ve fyziologickém rozsahu k jejich kontaktu a následnému poškození labra a kloubní chrupavky [2]. Dle mechanizmu vzniku rozlišujeme dva základní typy intraartikulárního FAI:
Výrazně vzácněji je přítomen extraartikulární impingement, ať už mezi kostními (spina iliaca anterior inferior × proximální femur), nebo měkkotkáňovými strukturami (šlacha musculus iliopsoas × kloubní pouzdro), tento typ impingementu nebude předmětem článku.
Prevalence CAM léze se ve studiích pohybuje mezi 5 a 75 %. Četnost výskytu léze se liší podle věku, rasy a míry sportovní zátěže jednotlivých skupin [3–5]. Nejvyšší prevalence byla zjištěna u profesionálních ledních hokejistů, a to 75 % [6]. Rizikovým faktorem pro vznik CAM léze je mužské pohlaví, sportovní zátěž během kostního růstu (běh, skoky) a bílá rasa.
Prevalence Pincer léze se pohybuje mezi 10 a 60 %. Tato skupina zahrnuje široké spektrum morfologických odchylek. Rizikovým faktorem je nicméně opět sportovní zátěž během růstového spurtu (prevalence u ledních hokejistů 60 %). Pohlaví v této skupině nehraje roli, ale např. pacienti s hlubokým acetabulem jsou převážně ženy [7].
Nejčastěji se v populaci setkáme se smíšeným typem léze (76 % případů).
CAM léze je stav, kdy je původně konkávní prostor CK přechodu vyplněn kostní tkání, která se v krajní poloze kyčelního kloubu dostane do kontaktu s acetabulem. Děje se tak nejčastěji při asféricitě hlavice femuru nebo při osteoprodukci v oblasti CK přechodu. Primární CAM léze může vzniknout opakovanou axiální zátěží (běh, skoky, gymnastika) během pubertálního růstového spurtu [8]. Sekundární CAM léze vzniká na podkladě jiného onemocnění, např. vývojová dysplazie kyčelního kloubu, vadné hojení fraktury krčku, stav po nekróze hlavice, coxa vara adolescentium. Změny typu CAM pozorujeme nejčastěji na ventrální/ventrolaterální (VL) straně krčku [9], proto dochází k mechanickému konfliktu nejčastěji při flexi a vnitřní rotaci kyčle.
Pincer léze vzniká abnormálním krytím hlavice femuru, ať už kvůli celkově hlubší kloubní jamce (coxa profunda, protruze acetabula), nebo malorientací jamky (retroverzí (RV), či zvýšenou anteverzí (AV) acetabula). Tento typ mechanického konfliktu může ovšem vzniknout i na funkčním podkladě při konstituční hypermobilitě, či při anteverzním postavení pánve, kdy je acetabulum ve funkčně retroverzním postavení vůči hlavici femuru.
Femoroacetabulární impingement má – dle výše zmíněného – v populaci mladých sportovců vysokou prevalenci (až 75 % u ledních hokejistů v případě CAM léze). Důležité je zdůraznit, že se jedná o pouhou predispozici, která však může při nevhodné zátěži a neideálním složení kloubní chrupavky vést k manifestaci onemocnění, tedy k FAI syndromu, při chronickém opakování mechanického konfliktu až k artróze kyčelního kloubu. Jedinci s CAM lézí mají 9× vyšší riziko vzniku koxartrózy než jedinci bez deformity [10]. Čím je výraznější návalek krčku femuru, tím rychlejší je progrese koxartrózy [11]. Pincer morfologie na rozdíl od CAM tak významný korelát s vývojem koxartrózy nemá [12].
FAI syndrom se vyznačuje typickými symptomy a nálezem při klinickém a zobrazovacím vyšetření [13]. Ze subjektivních obtíží je nejčastěji přítomna bolest třísla či kyčle (jedná se o nejčastější příčinu bolesti kyčle mladé sportující populace [14]), signifikantní je tzv. C sign, kdy se pacient při lokalizaci bolesti chytne rukou za bok v oblasti lopaty kosti kyčelní. Bolest je obvykle vyvolána pohybem, který odpovídá vzniku mechanického konfliktu, a je již považována za příznak poškození měkkých tkání kyčelního kloubu (labrum, chrupavka). Může být vázána na statickou polohu (hluboký sed v autě, sed s nohou přes nohu), či pohybovou zátěž (plužení na lyžích u přední CAM léze). Z dalších subjektivních příznaků je přítomno omezení rozsahu pohybu v kloubu, zasekávání či přítomnost zvukových fenoménů při pohybu [15]. Prvním příznakem pacientů s izolovanou CAM lézí a omezenou hybností kyčle bývá také – vzhledem k jejich funkčnímu propojení – bolest beder či radikulární syndromy dolní bederní páteře při herniích disků.
Při vyšetření chůze a stoje na jedné noze pozorujeme oslabení laterálních stabilizátorů pánve [16]. Ve stoji viditelné anteverzní držení pánve může mít přímo za následek funkční retroverzi kloubních jamek s důsledky odpovídajícími anatomické retroverzi (tedy Pincer lézi). Dále pozorujeme omezení rozsahu pohybu v kyčli, nejčastěji omezená vnitřní rotace ve flexi kopíruje prevalenci CAM léze a RV jamky [17].
Vyšetření může být zkresleno při konstituční hypermobilitě či naopak při zkrácení jednotlivých svalových skupin, proto je nutné srovnávat rozsah hybnosti s druhou stranou. Anteverznímu držení pánve při vyšetření (a tedy funkční retroverzi acetabula) můžeme předejít semiflexí nevyšetřované končetiny.
Senzitivní testy na FAI v závislosti na lokalizaci konfliktu femuru s acetabulem jsou tyto:
Obr. 2. FADIR (fl exe 90°, addukce 30°, následná vnitřní rotace) test na mechanický konfl ikt ve ventrální části kyčelního kloubu, šipky udávají směr pohybu vyšetřované končetiny. Fig. 2. FADIR test (fl exion 90°, adduction 30°, followed by internal rotation) for impingement in the anterior part of the hip joint. Arrows indicate the direction of movement of the examined limb.
Obr. 3. FABER (fl exe od 45° až do maximální fl exe, abdukce 30°, následná zevní rotace) test na mechanický konfl ikt v dorzální části kyčelního kloubu. Fig. 3. FABER test (fl exion 45° to maximal fl exion, abduction 30°, followed by external rotation) for impingement in the posterior part of the hip joint.
Standardní vstupní zobrazovací metodou při klinickém podezření na FAI syndrom je anteroposteriorní (AP) skiagrafický snímek pánve. Na tomto snímku hledáme – co se týče Pincer léze – patologickou verzi acetabula (RV, nadměrná AV), či nadměrnou hloubku kloubní jamky (coxa profunda / protruze acetabula). Na AP snímku je viditelná pouze laterální část krčku femuru, k ozřejmění CAM léze VL strany krčku je nutné provedení axiální projekce proximálního femuru, nejvhodnější se jeví Dunnova projekce ve 45° flexi a 20° abdukci [18]. Na AP i axiálním snímku pozorujeme při CAM lézi asféricitu hlavice či osteoprodukci v oblasti CK přechodu.
Ultrazvukové (UZ) vyšetření kyčle zobrazí VL stranu krčku femuru, tedy místo s nejčastějším výskytem CAM léze, dále můžeme hodnotit změny způsobené mechanickým konfliktem – lézi VL části labra, zvýšenou náplň kloubního pouzdra, synovitidu (obr. 4). Přítomnost CAM léze můžeme pomocí UZ vyšetření hodnotit buď kvalitativně (nález asféricity hlavice / osteoprodukce), či kvantitativně (měření alfa úhlu, anterior femoral distance (AFD), offsetu hlavice). Dynamickým testem lze též vizualizovat mechanický konflikt labra a krčku femuru. UZ vyšetření je limitováno větší tělesnou konstitucí pacienta, či zastíněním kyčelního kloubu strukturami nepropouštějícími ultrazvukový paprsek – kalcifikace v povrchovějších strukturách. V praxi jde tedy o UZ vyšetření pacienta lineární sondou o frekvenci 5–10 MHz (u silnějších pacientů je vhodné nastavení nižší frekvence), pacient leží v supinační poloze s kyčlemi v neutrální poloze [19], sondu přikládáme nad kyčel pod úhlem 90° pro hodnocení ventrální části krčku, pod úhlem 45° pro hodnocení VL části krčku (obr. 5).
Obr. 4. Sonogram kyčelního kloubu, fyziologický nález. Fig. 4. Sonogram of the hip joint, physiological fi nding. cap fem – hlavice stehenní kosti, * – cervikokapitální přechod, coll – krček stehenní kosti, acet – kostěný okraj acetabula, přerušovaná bílá čára – labrum acetabulare, caps art – kloubní pouzdro, iliopsoas – musculus iliopsoas, rectus fem – musculus rectus femoris
Obr. 5. Ultrazvuková sonda přiložena nad kyčelním kloubem v ose krčku femuru. Náklon vůči povrchu pro vyšetření: a – ventrální části krčku femuru, b – ventrolaterální části krčku femuru. Fig. 5. Ultrasound probe placed above the hip joint along the axis of the femoral neck. Tilting of the probe surface for the examination of: a – anterior part of the femoral neck, b – anterolateral part of the femoral neck.
Klasická magnetická rezonance (MR) má významný diferenciálně diagnostický význam při koxalgiích. Pro hodnocení intraartikulárních patologií (např. léze labra či chrupavky) je vhodné kontrastní vyšetření (MR artrografie), pro zobrazení CK junkce se zhotovuje axiální projekce.
Artrografie, 3D a 4D CT kyčelního kloubu je vyšetření využívané pro plánování rozsahu operačního zákroku, či ve sledování pooperačního průběhu.
Terapii FAI syndromu volíme dle bolesti, typu vady a s ohledem na věk a způsob zátěže daného jedince.
Při akutních bolestech z důvodu dekompenzace FAI syndromu doporučujeme typicky klidový režim, nesteroidní antiflogistika, fyzikální terapii.
Dlouhodobým terapeutickým cílem je minimalizace bolesti, prevence degenerace kloubní chrupavky a ochrana bederní páteře před přetížením. Z hlediska úspěšnosti terapie je zásadní dodržování režimových opatření. Nemocný by měl být edukován o podstatě mechanického konfliktu v kyčli a o pohybech, které tento konflikt vyvolávají. Pacienti s předním konfliktem (přední CAM léze, RV jamky), tedy omezenou vnitřní rotací ve flexi, by se měli vyvarovat sedu v hlubokém křesle, sedu s nohou přes nohu, jízdě na kole s nízkým sedlem, W sedu. Pro pacienty se zadním konfliktem (zadní CAM léze, zvýšená AV jamky), a tedy omezenou zevní rotací, nebude optimální lezení na stěně, turecký sed, plavání prsou. Pacienti s konstituční hypermobilitou by neměli využívat krajní rozsahy kyčelních kloubů.
Fyzioterapii cílíme na korekci pánve do neutrálního postavení, úpravu svalové dysbalance v oblasti kyčle (aktivaci oslabených kyčelních abduktorů a zevních rotátorů, relaxaci a protažení adduktorů a flexorů), aktivaci hlubokého stabilizačního systému (HSS). Pro prevenci přetížení bederní páteře při omezené hybnosti kyčlí je důležitý nácvik izolované hybnosti kyčle bez přenesení pohybu do bederní páteře a aktivace HSS. Fyzioterapii nicméně přizpůsobujeme anatomii kyčlí, pacient s retroverzí acetabula (omezenou flexí kyčle) se při flexi nad 90° uchyluje k abdukčnímu a zevněrotačnímu postavení kyčlí a kyfotizaci bederní páteře. Fyzioterapie bude v tomto případě zaměřena na nácvik flexe kyčle, při flexi nad 90° sice s kyfotizací beder, ale s aktivovaným hlubokým stabilizačním systémem.
Neméně důležitá preventivně, ale i symptomaticky jsou chondroprotektiva. Kyselina hyaluronová aplikovaná intraartikulárně (s výhodou pod sonografickou kontrolou) snižuje bolest a napomáhá regeneraci kloubní chrupavky [20].
V případě výrazných klinických obtíží i přes terapii a dodržování režimových opatření zvažujeme záchovnou chirurgickou terapii, stěžejní je však její načasování do doby, než dojde k výraznějším degenerativním změnám kyčelního kloubu. V případě pokročilé koxartrózy a klinických obtíží je indikována kloubní výměna.
Pacient (muž, 40 let, bývalý profesionální fotbalista, pacientův otec měl totální náhradu kyčelního kloubu v 55 letech) přichází k rehabilitačnímu lékaři pro bolest beder a levé kyčle. Kolísavé bolesti beder měl pacient od období puberty, ve 20 letech se přidaly bolesti levé kyčle po delším běhu či sedu v autě. Na jiném pracovišti byl v minulosti zhotoven rentgenový snímek kyčlí (AP projekce) s nálezem bilaterální koxartrózy I. stupně. Opakovaně zhotovená MR bederní páteře odhalila cirkulární protruzi disku L4/5 a L5/S1. Několik sérií fyzioterapie zaměřených na aktivaci hlubokého stabilizačního systému a korekci postury nevedlo ke zmírnění bolesti zad ani kyčle.
V době prvního vyšetření na našem pracovišti byly přítomny pouze bolesti beder po sportovní zátěži (běh, fotbal). Při vyšetření chůze bylo zřejmé bilaterální oslabení laterálních stabilizátorů pánve. Ve stoji měl pacient anteverzní držení pánve, ve stoji na jedné noze byl přítomen Trendelenburgův příznak bilaterálně. Při vyšetření vleže na zádech dominovalo omezení pasivní vnitřní rotace kyčlí (vlevo 0°, vpravo 10°). FADIR test byl pozitivní bilaterálně. Při vyšetření aktivních pohybů nebyl pacient schopen rozizolovat pohyb kyčle od pohybu pánve a beder. Neurologický nález v normě, bez známek radikulopatie.
V ordinaci provedený UZ kyčlí odhalil absenci konkavity VL části CK junkce femuru – CAM lézi a otok acetabulárního labra pravděpodobně jako následek mechanického konfliktu s krčkem femuru, kloubní pouzdro bez výpotku, bez známek synovitidy (obr. 6). Na našem pracovišti jsme zopakovali rentgenový snímek pánve ve dvou projekcích. V AP projekci byla popsána bilaterální coxartróza II. stupně, frustně lze vlevo pozorovat i – radiologem nepopsanou – asféricitu hlavice v laterální části CK junkce (obr. 7). V axiální projekci na proximální femur je viditelná absence konkavity na ventrální straně krčku, vlevo až konvexní křivka (obr. 8).
Obr. 6. Sonogram kyčelního kloubu s nálezem: a – otoku acetabulárního labra, b – CAM léze. Fig. 6. Sonogram of the hip joint showing: a – swelling of the acetabular labrum, b – CAM lesion. cap fem – hlavice stehenní kosti, acet – kostěný okraj acetabula, bílá šipka – otok acetabulárního labra, caps art – kloubní pouzdro, iliopsoas – musculus iliopsoas, rectus fem – musculus rectus femoris, * – konvexita cervikokapitální junkce
Obr. 7. Nativní skiagram pánve, AP projekce, vlevo naznačena laterální CAM léze (bílá šipka). Fig. 7. Plain X-ray of the pelvis, AP projection, where a subtle lateral CAM lesion can be seen on the left (white arrow)
Obr. 8. Nativní skiagram pánve, axiální projekce – Dunnova projekce ve 45° f lexi a abdukci kyčle, s nálezem ventrální CAM léze bilaterálně (označeno bílými šipkami). Fig. 8. Plain X-ray of the pelvis, axial view – Dunn view at 45° flexion and abduction of the hip, showing bilateral anterior CAM lesions (marked with white arrows).
Byla stanovena diagnóza FAI syndromu smíšeného typu (CAM léze + funkční RV jamek při AV držení pánve). Fyzioterapii jsme zaměřili na korekci pánve do neutrálního postavení a aktivaci laterálních stabilizátorů pánve. V neposlední řadě pacient posiloval hluboký stabilizační systém a učil se nepřenášet pohyb kyčle přes pánev do bederní páteře, aby nedocházelo k dalšímu poškozování meziobratlových disků a bolesti zad. Po sérii šesti fyzioterapií a zavedení režimových opatření (pacient se vyvaroval sedu s nohou přes nohu, v autě si zvýšil sedačku, aby nedocházelo k tak výrazné flexi kyčle) došlo k minimalizaci bolestí zad, pacient doposud bez recidivy bolestí kyčle.
Výše popsaná kazuistika prezentuje využití ultrazvuku jako vstupní („screeningové“) zobrazovací metody u pacienta s podezřením na FAI syndrom.
Standardní vstupní vyšetření užívané pro diagnostiku FAI je rentgenový snímek kyčlí ve dvou projekcích. AP projekce pánve je vhodná pro diagnostiku Pincer léze. Pro zobrazení ventrálně/VL umístěné CAM léze je nutné doplnění axiální projekce proximálního femuru. Existuje několik variant této projekce, neexistuje jednotný konsenzus ve výběru dané varianty a ne všechny jsou vhodné ke zobrazení krčku femuru (obr. 9). Závažným nedostatkem vyšetření je též úplné vynechání axiální projekce. Z vlastní klinické praxe je limitem pro samotné provedení vybrané axiální projekce omezení rozsahu pohybu v kyčelním kloubu, a tím nemožnost dosažení polohy potřebné pro snímek. I přes správný výběr projekce a správné technické provedení nemusí snímky odhalit drobné kostní prominence ventrální strany krčku femuru. Výsledkem těchto úskalí může být poddiagnostikování morfologických změn krčku femuru, a tím i FAI syndromu.
Obr. 9. Nativní skiagram pravé kyčle, nevhodná axiální projekce kvůli sumaci velkého trochanteru (označeno šipkou) s krčkem femuru. Fig. 9. Plain X-ray of the right hip, unsuitable axial view due to superimposition of the greater trochanter (marked by arrow) over the femoral neck. cap fem – hlavice stehenní kosti
Řešením by mohlo být provedení MR, což je vyšetření vysoce senzitivní a specifické pro hodnocení CAM léze, nicméně pro zobrazení VL strany krčku vyžaduje též zhotovení speciální axiální projekce a dostupnost interpretujícího odborníka [21].
Při UZ vyšetření zobrazíme ventrální i VL stranu krčku femuru v poloze nenáročné pro pacienta. Změny CK přechodu krčku lze hodnotit kvalitativně či kvantitativně (měření alfa úhlu, AFD, offsetu hlavice). Buck et al. srovnávali ve své studii senzitivitu záchytu CAM léze při UZ vyšetření ve srovnání s axiálním snímkem MR. UZ vyšetření v neutrální poloze kyčlí prokázalo vysokou senzitivitu (86–93 %) pro nález CAM deformity krčku femuru. Nález osteoprodukce v oblasti krčku femuru při UZ vyšetření je navíc dle studie specifický pro CAM lézi [22]. Stran kvantitativního hodnocení CAM léze byla v rámci jiných studií prokázána silná korelace mezi UZ měřením alfa úhlu (v neutrální poloze a 20° vnitřní rotaci v kyčlích) a hodnotami naměřenými z axiálních rentgenových snímků i axiálních snímků MR [23,24]. Co se týče sekundárních změn při FAI, lézi VL části acetabulárního labra zachytilo UZ vyšetření v 72 % případů potvrzených při artroskopii [25]. V tomto případě je samozřejmě UZ vyšetření omezeno pouze na zobrazení VL části labra a při podezření na labrální lézi je nutné doplnění MR.
V kazuistice našeho pacienta s pozátěžovou bolestí kyčle a beder poukazujeme na limity provedení AP snímku pánve, který plně nezobrazí VL část krčku femuru. Výrazně omezená hybnost kyčlí, pozitivní test na impingement a UZ kyčle provedený při vstupním vyšetření odhalily pravděpodobnou příčinu obtíží, tedy VL CAM lézi. Doplněný rentgenový snímek na AP projekci zobrazil bohužel již koxartrózu II. stupně, CAM léze krčku byla viditelná až na axiální projekci. Hernie disků dolní bederní páteře byly pravděpodobně způsobeny sekundárně v rámci omezené hybnosti kyčlí.
UZ vyšetření je rychlé, nákladově efektivní a senzitivní vyšetření vhodné pro diagnózu CAM léze již v rámci prvního kontaktu s pacientem. Pro hodnocení CAM léze je validní subjektivní posouzení přítomnosti kostního návalku v oblasti CK přechodu krčku femuru. Značnou výhodou je možnost dynamického vyšetření s vizualizací mechanického konfliktu struktur, orientační zobrazení sekundárních změn kloubu (léze labra či zvýšená náplň kloubního pouzdra) a též možnost provedení UZ navigované intraartikulární aplikace analgetik či chondroprotektiv. Limitací UZ vyšetření je absence vizualizace morfologie acetabula (Pincer léze), nedostatečné zobrazení kloubní chrupavky a celého obvodu acetabulárního labra.
S ohledem na výše zmíněné je UZ vyšetření vhodnou alternativou k axiálnímu rentgenovému snímku v diagnostice CAM léze. Ke komplexnímu posouzení FAI syndromu nicméně patří pečlivé klinické vyšetření, rentgenový snímek (AP a axiální projekce), vhodné je i doplnění MR k vyloučení poškození labra a kloubní chrupavky [26].
Femoroacetabulární impingement je nejčastější příčinou bolestí kyčle mladých, fyzicky aktivních jedinců a představuje významný rizikový faktor pro rozvoj časné koxartrózy. Z těchto důvodů je zásadní včasná diagnostika, ideálně před ireverzibilní destrukcí kyčelního kloubu.
UZ vyšetření je senzitivní způsob diagnostiky CAM léze a má v tomto ohledu potenciál stát se dostupnou zobrazovací metodou první linie, zejména v rukou rehabilitačních lékařů.
1. Agricola R, Heijboer MP, Bierma-Zeinstra SM et al. Cam impingement causes osteoarthritis of the hip: a nationwide prospective cohort study (CHECK). Ann Rheum Dis 2013; 72(6): 918–923. doi: 10.1136/annrheumdis-2012-201643.
2. Chládek P. Femoroacetabulární impingement syndrom. Praha: Galén 2016.
3. Van Klij P, Heerey J, Waarsing JH et al. The prevalence of cam and pincer morphology and its association with development of hip osteoarthritis. J Orthop Sports Phys Ther 2018; 48(4): 230–238. doi: 10.2519/jospt.2018.7816.
4. Pollard TC, Villar RN, Norton MR et al. Femoroacetabular impingement and classification of the cam deformity: the reference interval in normal hips. Acta Orthop 2010; 81(1): 134–141. doi: 10.3109/17453671003619011.
5. Frank JM, Harris JD, Erickson BJ et al. Prevalence of femoroacetabular impingement imaging findings in asymptomatic volunteers: a systematic review. Arthroscopy 2015; 31(6): 1199–1204. doi: 10.1016/j.arthro.2014.11.042.
6. Philippon MJ, Ho CP, Briggs KK et al. Prevalence of increased alpha angles as a measure of cam--type femoroacetabular impingement in youth ice hockey players. Am J Sports Med 2013; 41(6): 1357–1362. doi: 10.1177/0363546513483448.
7. Diesel CV, Ribeiro TA, Coussirat C et al. Coxa profunda in the diagnosis of pincer-type femoroacetabular impingement and its prevalence in asymptomatic subjects. Bone Joint J 2015; 97-B(4): 478–483. doi: 10.1302/0301-620X.97B4.34577.
8. Agricola R, Heijboer MP, Ginai AZ et al. A cam deformity is gradually acquired during skeletal maturation in adolescent and young male soccer players: a prospective study with minimum 2-year follow-up. Am J Sports Med 2014; 42(4): 798–806. doi: 10.1177/0363546514524364.
9. Pfirrmann CW, Mengiardi B, Dora C et al. Cam and pincer femoroacetabular impingement: characteristic MR arthrographic findings in 50 patients. Radiology 2006; 240(3): 778–785. doi: 10.1148/radiol.2403050767.
10. Agricola R, Heijboer MP, Bierma-Zeinstra SM et al. Cam impingement causes osteoarthritis of the hip: a nationwide prospective cohort study (CHECK). Ann Rheum Dis 2013; 72(6): 918–923. doi: 10.1136/annrheumdis-2012-201643.
11. Shapira J, Owens JS, Jimenez AE et al. Dunn view alpha angle more useful than femoral head-neck offset to predict acetabular cartilage damage in patients with femoroacetabular impingement syndrome undergoing hip arthroscopy. Arthroscopy 2022; 38(4): 1193–1200.
12. Agricola R, Heijboer MP, Roze RH et al. Pincer deformity does not lead to osteoarthritis of the hip whereas acetabular dysplasia does: acetabular coverage and development of osteoarthritis in a nationwide prospective cohort study (CHECK). Osteoarthritis Cartilage 2013; 21(10): 1514–1521. doi: 10.1016/j.joca.2013.07.004.
13. Griffin DR, Dickenson EJ, O‘Donnell J et al. The warwick agreement on femoroacetabular impingement syndrome (FAI syndrome): an international consensus statement. Br J Sports Med 2016; 50(19): 1169–1176. doi: 10.1136/bjsports-2016-096743.
14. Reiman MP, Agricola R, Kemp JL et al. Consensus recommendations on the classification, definition and diagnostic criteria of hip-related pain in young and middle-aged active adults from the International Hip-related Pain Research Network, Zurich 2018. Br J Sports Med 2020; 54(11): 631–641. doi: 10.1136/bjsports-2019-101453.
15. Clohisy JC, Knaus ER, Hunt DM et al. Clinical presentation of patients with symptomatic anterior hip impingement. Clin Orthop Relat Res 2009; 467(3): 638–644. doi: 10.1007/s11999-008-0680-y.
16. Freke MD, Kemp J, Svege I et al. Physical impairments in symptomatic femoroacetabular impingement: a systematic review of the evidence. Br J Sports Med 2016; 50(19): 1180. doi: 10.1136/bjsports-2016-096152.
17. Philippon MJ, Briggs KK, Yen YM et al. Outcomes following hip arthroscopy for femoroacetabular impingement with associated chondrolabral dysfunction: minimum two-year follow-up. J Bone Joint Surg Br 2009; 91(1): 16–23. doi: 10.1302/0301-620X.91B1.21329.
18. Meyer DC, Beck M, Ellis T et al. Comparison of six radiographic projections to assess femoral head/neck asphericity. Clin Orthop Relat Res 2006; 445 : 181–185. doi: 10.1097/01.blo.0000201168.72388.24.
19. Lerch S, Kasperczyk A, Warnecke J et al. Evaluation of Cam-type femoroacetabular impingement by ultrasound. Int Orthop 2013; 37(5): 783–788. doi: 10.1007/s00264-013-1844-2.
20. Abate M, Scuccimarra T, Vanni D et al. Femoroacetabular impingement: is hyaluronic acid effective? Knee Surg Sports Traumatol Arthrosc 2014; 22(4): 889–892. doi: 10.1007/s00167-013-2581-1.
21. Czerny C, Hofmann S, Neuhold A et al. Lesions of the acetabular labrum: accuracy of MR imaging and MR arthrography in detection and staging. Radiology 1996; 200(1): 225–230. doi: 10.1148/radiology.200.1.8657916.
22. Buck FM, Hodler J, Zanetti M et al. Ultrasound for the evaluation of femoroacetabular impingement of the cam type. Diagnostic performance of qualitative criteria and alpha angle measurements. Eur Radiol 2011; 21(1): 167–175. doi: 10.1007/s00330-00010-1900-x.
23. Balci S, Karanfil Y, Oguz B et al. Validity of US measurements of cam-type femoroacetabular impingement parameters: a preliminary study in an asymptomatic adult population. Jpn J Radiol 2020; 38(11): 1082–1089. doi: 10.1007/s11604-020-01005-4.
24. Lerch S, Kasperczyk A, Berndt T et al. Ultrasound is as reliable as plain radiographs in the diagnosis of cam-type femoroacetabular impingement. Arch Orthop Trauma Surg 2016; 136(10): 1437–1443. doi: 10.1007/s00402-016-2509-6.
25. Gao G, Fu Q, Wu R et al. Ultrasound and ultrasound-guided hip injection have high accuracy in the diagnosis of femoroacetabular impingement with atypical symptoms. Arthroscopy 2021; 37(1): 128–135. doi: 10.1016/j.arthro.2020.08.013.
26. Karampinas P, Galanis A, Vlamis J et al. The role of ultrasonography in hip impingement syndromes: a narrative review. Diagnostics (Basel) 2023; 13(15): 2609. doi: 10.3390/diagnostics13152609.
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
