Přízračný stín postury aneb velmi spletitá historie o špatném citování

Souhrn

Metafora postury, provázející pohyb jako stín, je nedílnou součástí našeho chápání podstaty postury a jejího významu pro pohyb. Autorství je obvykle přisuzováno Robertu Magnusovi nebo siru Charlesi Sherringtonovi, jenže v obvykle uváděných pramenech se tato metafora nevyskytuje. Naše pátrání s využitím současných možností internetových knihoven a vyhledávacích nástrojů ukázalo, že původním autorem metafory byl zřejmě Ramsay Hunt, od kterého ji převzal Sherrington. Tento konkrétní příklad podtrhuje význam návratu k původním zdrojům a význam zodpovědného přístupu k citování, bez ohledu na to, jak úmorná činnost to často je, a také význam kritické četby odborného textu bez ohledu na auru či vavřínový věnec věnčící hlavu jeho autora.

Klíčová slova:

postura – stín – metafora – špatné citování – původní zdroj

If I have seen further than others, it is by standing upon the shoulders of giants. (Isaac Newton)

Úvod

Po letech jsme se opět začetli do prací našich učitelů a slovutných autorit oboru a při snaze dohledat jejich původní zdroje jsme začali narážet na řadu nesrovnalostí. Naším cílem není naše předchůdce nemilosrdně kritizovat. Jejich možnosti editace textu a vyhledávání zdrojů byly ve srovnání se současností velice omezené, těžkopádné a pomalé. Tím větší obdiv si zaslouží to, co sepsali, čím nás poučili a inspirovali.

V současnosti máme k dispozici online přístup k původním pracím a internet nám nabízí skvělé nástroje pro hledání konkrétních výrazů v rozsáhlých textech [1]. Otestovali jsme i pomoc umělé inteligence, ale musíme konstatovat, že její reálná úroveň je horší než žalostná. Drzost fabulací ohromila i nás, staré examinátory ošlehané vichry státních závěrečných i jiných zkoušek, kteří již vyslechli ledacos. I nadále jsme se proto plně spolehli pouze na vlastní inteligenci, pohříchu neumělou.

I když jsme si vědomi, že současný stav našeho poznání bude opět překonán a naše závěry nejspíše vyvráceny, považujeme výsledek našeho bádaní za natolik zajímavý, že ho sdílíme s odbornou obcí. Snad bude čtenářům mementem, aby nepřebírali nekriticky citace z cizích prací, byť je i sepsaly ikony našeho oboru.

Postura jako stín

Magický přízrak postury, provázející pohyb jako stín, formuje naši představu organizace motoriky již řadu desetiletí. Všichni dobře známe a víme, jak zní ona slavná metafora. Autoři tohoto textu ji četli a slyšeli nesčetněkrát od svých učitelů a předchůdců a sami ji pak zodpovědně šířili mezi své studenty [2–4] a vyžadovali její znalost u zkoušek. Na tento dnes již v pravém i dobrém slova smyslu mýtus jsme nedávno opět narazili a pokusili se dokončit to, co jsme před téměř čtvrt stoletím nedokázali. Tedy jednoznačně identifikovat autora tohoto inspirativního výroku, a to vč. jeho originálního textového znění [2]. Za průkopníky v oblasti zkoumání postury jsou považováni Rudolf Magnus (1873–1927), německý profesor farmakologie [5], a sir Charles Sherrington (1857–1952), zřejmě nejvýznamnější neurofyziolog 20. století [6], a dále Walter Hess (1881–1973) a Nikolai A. Bernstein (1896–1966) [7]. Při našem pátrání po původu slavné metafory jsme se zaměřili na práce prvních dvou, protože právě těm bývá její autorství přisuzováno.

V české verzi Vojtovy nejznámější publikace nalezneme výrok Each accurate movement starts from a definite posture and ends in the posture. More then, the posture follows the movement like a shadow, který je přisuzován Magnusovi. Ten ho měl údajně přednést v roce 1916 při své přednášce před Royal Society v Londýně [8]. V seznamu literatury však Vojta tuto přednášku neuvádí a nedaří se nám ji nalézt ani v jiných zdrojích, a to vč. vlastního Magnusova přehledu jeho vlastních publikací [9]. Ani v jeho londýnských přednáškách z 20. let se nevyskytuje substantivum shadow [10,11]. Zmíněný výrok, či jemu podobný není uveden ani v přehledových texech věnovaných Magnusovi [5,12]. Zkrácenou anglickou verzi výroku přisuzuje Magnusovi i Kolář [13], ale bez bližšího určení zdroje. Na německých webových stránkách je také uváděna německá verze Jede Bewegung beginnt und endet in einer Haltung. Die Haltung folgt der Bewegung wie ein Schatten [14–16] s odkazem na Magnusovu nejvýznamnější publikaci z roku 1924 [17]. V této práci se však substantivum Schatten nevyskytuje, substantivum Haltung se v ní sice vyskytuje mnohokrát, ale ne v uvedené souvislosti.

Janda a další autoři citují údajný Sherringtonův výrok posture follows movement like a shadow [18–22] a odkazují přitom na jeho nejznámější práci [23], ve které se nám však tento výrok nedaří dohledat. Substantivum shadow se v ní vyskytuje pouze jednou, a to ve zcela jiné souvislosti. Kristjansson et al. ve svém textu dokonce uvádějí odkaz [Sherrington 1906, p. 417], což vzbuzuje naději, že odkazují na konkrétní stránku. Jenže tato Sherringtonova publikace má pouze 411 číslovaných stránek. Celé je to záhadnější o to více, že Kristjansson et al. neudávají odkaz na konkrétní stránku u žádné další citace ve svém textu. Proč ji tedy uvádějí zde? Mori cituje stejný výrok [24] a odkazuje na Sherringtonovu práci z roku 1910 [25], další autoři [26,27] odkazují na Sherringtonovu práci z roku 1915 [28]. Ani v jedné z nich však zmíněný výrok opět nenalézáme. Zajímavé je, že Sherrington naznačuje význam zevních sil slovy: …active postures may be described as those reactions in which the configuration of the body and of its parts is, in spite of forces tending to disturb them, preserved by the activity of contractile tissues, these tissues then functioning statically [29]. To je ve shodě s tím, k čemu jsme kdysi dospěli bez znalosti Sherringtonova textu [3], ale v pátrání po původu slavné metafory nás to nikam neposunuje. První nadějnou stopu nalézáme až v textu z roku 1932, ve kterém Sherrington jako spoluautor zmiňuje aforizmus posture accompanies movement like its shadow [30]. Sice nás těší Sherringtonovo verbum accompanies, což odpovídá námi prosazovanému provází [2] oproti obvyklému následuje (follows), jenže Sherrington zde neuvádí zdroj tohoto aforizmu, resp. metafory. Až po dalším procházení Sherringtonových prací konečně nacházíme zmínku o původním zdroji. Sherrington píše: The importance of posture is emphasized sometimes by saying that it is the starting-point and the end-
-point for every movement. But posture, as Ramsay Hunt remarks, accompanies “movement like a shadow” [41] [31]. A v seznamu literatury také skutečně uvádí odkaz [41] RAMSAY HUNT. Arch. of Neurol. and Psychiatr., 1922, 10, 37 [32]. Po dohledání této práce se tak konečně dostáváme k originálnímu výroku, který zní:

Movement always starts from posture and terminates in posture. Indeed, posture follows movement like a shadow, adding strength, stability and accuracy to movement itself. In this sense the postural function is secondary and the automatic companion of movement. When movement ceases it serves to convert the muscle into a resting or static mechanism, which resists the continuous forces of gravity and atmospheric pressure [33].

Hunt již v této souvislosti na nikoho neodkazuje. To vzbuzuje naději, že konečně známe původního autora slavné metafory, nicméně již Aristoteles (384–322 př. n. l.) údajně tvrdil, že pohyb předpokládá posturu a že pohyb je to, co děláme mezi dvěma posturami [34]. Zda postura pronásledovala jako přízračný stín již Aristotela, či dokonce Platóna (428/427–347 př. n. l.), to nyní nedokážeme dohledat. Naopak už téměř jistě víme, kde má původ ono follows a tedy i české následuje, nicméně samotný Hunt ihned dodává, že postura je společník (companion) pohybu. K osobě Jamese Ramsaye Hunta (1872–1937) uvádíme tolik, že to byl americký neurolog, který popsal několik syndromů, z nichž nejznámějším je Ramsay-Huntův syndrom [35,36].

Již dále nepátráme, kdo je autorem současné nejznámější verze a co vedlo pozdější autory ke zmatečnému citování prací, ve kterých se výše uvedené výroky nevyskytují. Ani chyby a omyly při citování však nesnižují význam této okřídlené metafory. Celá tato velmi spletitá historie o špatném citování potvrzuje známou pravdu, že i shnilý ukazatel může ukazovat správný směr, stejně jako obézní lékař-kuřák, který pacientovi radí zhubnout a s kouřením přestat.

Závěr

Nebylo by spravedlivé přičítat veškeré výše uvedené chyby v citování na vrub dotyčných autorů. Jak již bylo uvedeno, jejich možnosti byly oproti těm našim současným velmi omezené. Také nároky na obsahovou a formální úroveň citací nebyly tak striktní jako dnes. Nicméně i dnešní úroveň citování má daleko k ideálu. Přesnost citací v renomovaných časopisech kolísá kolem 75–85 % [37,38]. Současně je zřejmé, že významným problémem je používání sekundárních a terciálních zdrojů, což má někdy až groteskní důsledky [39]. I navzdory své nejlepší snaze přehlížíme naše vlastní chyby při citování i samotné tvorbě textu, zatímco chyby ostatních vidíme okamžitě. Však aniž jest co nového pod sluncem [40], neboť stále platí ono biblické vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém břevna neznamenáš [41]. Vracejme se tedy k původním pramenům [42], ale současně i texty právem uznávaných autorit čtěme kriticky. A především nepřestávejme být kritičtí sami k sobě a buďme vděčni za konstruktivní kritiku.

Úvodní citát, jehož původním autorem ovšem není Isaac Newton, vyjadřuje obdiv a úctu k těm, z jejichž poznání a práce dodnes těžíme. Obojí považujeme za samozřejmé a přirozené, ale obdiv a úcta nás nesmí vést k bezmyšlenkovitému přebírání všeho, co kdy řekli či napsali. I přes svůj pronikavý intelekt a rozsáhlé znalosti to byli lidé stejní jako my, tedy omylní a chybující. A současně se naše poznání neustále vyvíjí. Važme si našich předchůdců a učitelů, ale nepřehlížejme jejich chyby a omyly a učme se z nich. Svým způsobem je to jejich nejcennější odkaz, protože nás tak pobízejí používat vlastní rozum na cestě za poznáním. Tak se toho neostýchejme a tomu nebraňme.