Postery (P)


Vyšlo v časopise: Otorinolaryng. a Foniat. /Prague/, 65, 2016, No. 2, pp. 137-154.
Kategorie: Abstrakta

P 1

LOW DOSE CT PLIC U PACIENTŮ DISPENZARIZOVANÝCH S NÁDORY HLAVY A KRKU

I. Bártová1, J. Vodička1,2, K. Pokorný1, O. Vincent3, L. Teichmanová2, H. Shejbalová1

1Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, NPK a.s., Pardubická nemocnice, Česká republika; 2Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice, Česká republika; 3Radiodiagnostické oddělení, NPK a.s., Pardubická nemocnice, Česká republika

Cíl: Cílem naší prospektivní studie bylo zjistit diagnostický přínos LD CT (low dose computed tomography) plic u pacientů dispenzarozovaných po léčbě nádorů hlavy a krku na klinice ORL a chirurgie hlavy a krku Pardubické nemocnice.

Metodika: Do souboru vyšetřených byli zařazeni nemocní, kteří podstoupili léčbu zhoubného nádoru v oblasti hlavy a krku a současně splňili riziková kriteria pro provedení screeningu plicního karcinomu.  LD CT plic jsme indikovali u pacientů s různým odstupem od dokončení onkologické léčby v rámci vyšetření v ORL dispenzární poradně. Hlavními kritérii pro zařazení nemocných do souboru vyšetřených byl věk 55-80 let, dlouholeté kouření cigaret (1 balíček denně/30 a více let), doba po přestání s kouřením kratší než 15 let. Vyšetření byla indikována u nemocných nevykazujících závažné klinické známky plicního onemocnění. Vyšetření bylo indikováno v období 9/2014-12/2015 u 53 nemocných.

Výsledky: Autoři prezentují data získaná zpracováním souboru.

Závěr: Pacienti, kteří byli léčeni pro zhoubný nádor v oblasti hlavy a krku mají dle světových statistik asi 9% pravděpodobnost rozvoje synchronního případně metachronního zhoubného nádoru. Převážná většina těchto nádorů je dlaždicobuněčných a více než 1/3 se objevuje v plicích. U pacientů s nádory hrtanu a hypopharyngu jsou plíce nejčastější lokalitou těchto nádorů. LD CT vyšetření plic je metoda zaujímající jistě své místo v dispenzární péči o nemocné s nádory hlavy a krku.

Podpořeno studentskou grantovou soutěží Interní grantové agentury Univerzity Pardubice SGS_2016_006.

P 2

AKTINOMYKÓZA U PACIENTA SE SPINOCELULÁRNÍM KARCINOMEM HRTANU

J. Bindasová, M. Šteffl

Oddělení ORL, Fakultní Nemocnice Brno, Česká republika

Aktinomykóza u pacienta se spinocelulárním karcinomem hrtanu / kazuistika /

Aktinomykóza je chronické infekční onemocnění, které je vyvoláno nejčastěji Actinomyces israelii, které jsou běžně přítomny jako komenzál v ústní dutině. U imunokompromitovaných pacientů nebo při porušení integrity sliznice aktinomycety pronikají do tkáně a vytvářejí mnohočetné abscesy, často vzájemně komunikující a obklopené granulační tkání. Tvoří se i četné píštěle. Infekce postupuje dále kontinuálním šířením, méně často se šíří i hematogenní cestou a vytváří vzdálená ložiska.

V ČR je ročně hlášeno kolem 10 případů, prevažujú muži nad ženami v poměru 2-3 :1. Onemocnění podlého povinnému hlášení. Podle lokalizace rozeznávame 4 formy onemocnění.

Nejčastější je forma cervikofaciální. V oblasti obličeje a krku může probíhat jako prostá flegmóna, sinusitída, nebo jako absces tváře, úhlu čelisti nebo submentální oblasti.

Diagnostika spočíva na klinickém obraze a průkazu aktinomycet ve sputu, hnisu nebo bioptických vzorcích. Zde nalézame sírově žlutá tělíska – sulfure granules

V tomto sdělení uvádíme případ pacienta, který byl sledován a léčen se spinocelulárním karcinomem levé hlasivky T3N0M0. Byl mu navržen záchovný protokol, po ukončení terapie se stav pacienta ale zhoršoval. Odběr z místa postižení opakovaně negatívny. PET vyšetření bez patologie, mikrolaryngoskopicky rozsáhlá infiltrace levé poloviny hrtanu. Do úvahy připadala salvage operace. Z nátěru na sklo byla mikroskopicky diagnostikována aktinomykóza a pacient byl předán do péče Kliniky infekčního chorob a nyní se teší dobrému zdraví. 

V literatuře se objevuje jenom několik případů aktinomykózy hrtanu, většinou po předchozí radioterapii, při AIDS nebo u  jinak imunokompromitovaných osob.

Cervikofaciální forma aktinomykózy může být diagnostickým oříškem pro ORL lékaře. Průběh onemocnění může připomínat granulomatózní zánět i malignitu. Je nutné na ní myslet hlavně u oslabených pacientů. Promptní diagnostika a léčba bývají zárukou kompletního uzdravení.

(Langnickel 1972, Nelson and Tybor 1992 USA, Pastor and Amoros 1994 Esp, Zitsch and Bothwell 1999 USA, Syed 2001 UK)

P 3

GIGANTICKÝ TERATOM DUTINY ÚSTNÍ U NEZRALÉHO NOVOROZENCE

V. Biskupová1, J.Pavlíčková1, V. Mixa1, M.Jurovčík2, R. Katra2, P. Švihovec3, M. Hubáček 4

1Klinika anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny 2. LF UK a FN Motol; 2Klinika ušní, nosní a krční 2. LF UK a FN Motol; 3Novorozenecké oddělení s JIRP 2. LF a FN Motol; 4Stomatologická klinika dětí s dospělých 2. LF UK a FN Motol

Úvod: Nádory diagnostikované  v novorozeneckém věku tvoří 0,5 – 2 % všech nádorů u dětí, germinální nádory tvoří 50-60%. Teratomy jsou nejčastější formou  extragonadálně lokalizovaných germinálních nádorů.  35 % tvoří sakrokokcygeální teratomy,  méně než 2% postihují oblast hlavy a krku. Velké orofaryngeální teratomy mohou bránit v polykacím mechanizmu plodu, což způsobuje polyhydramnion,  současný útlak dýchacích cest vede po porodu  asfyxii novorozence.

Metodika: Retrospektivní analýza dat u těžce nedonošeného novorozence s objemným tumorem krku a dutiny ústní (v.s. cervikální teratom, velikost 65x48x62 mm).

Kasuistika: Nedonošený novorozenec s prenatálně diagnostikovaným objemným tumorem,  zcela  vyplňujícím dutinu ústní. Porod per SC, 30+0, p.h. 1300g z I/I gravidity, Apgar skore 4-4-7.  Ve 2. min života   provedena urgentní tracheostomie. Na MRI  potvrzen nález solidní expanze bez prorůstání do okolí. Plánovaně provedena gastrostomie pro výživu (4. den)  a chirurgické odstranění tumoru (6. den). Nádor na cévní stopce vycházející z kořene jazyka byl odstraněn vcelku ze střední mandibulotomie. Po výkonu  nasotracheální intubace, zrušena tracheostomie. Histologické vyšetření  prokázalo, že se jedná a diferencovaný nezralý teratom. Jako pozdní komplikace se objevila porucha polykání způsobená atrofií pravé poloviny jazyka, řešeno reflexní rehabilitací. Ve věku 3 měsíců byla pacientka propuštěna.

Diskuse: U očekávané obstrukce dýchacích cest plodu lze zajistit dýchací cesty  během EXIT procedure ( ex-utero inapartum treatment ), kdy se během modifikovaného sectio cesarea podvazuje pupečník až po zajištění dýchacích cest – více času na zvládnutí airway managementu. V našem případě byla trachestomie jediným možným řešením a byla prováděna až po podvazu pupečníku vzhledem k nízké porodní váze, krátkému pupečníku (35 cm) a nutnému zajištění tepelného komfortu dítěte.

Závěr: U tohoto typu nádorů novorozenců představuje chirurgické řešení kauzální léčbu. Nicméně objemné teratomy dutiny ústní a krku novorozenců jsou často maligní svoji lokalizací. Pro příznivou prognozu je zcela zásadní prenatální diagnostika, dostupnost specializované multioborové péče a zvládnutí managementu zajištění dýchacích cest  ihned po porodu.

P 4

POSTIŽENÍ NOSNÍ DUTINY JAKO VZÁCNÝ EXTRAINTESTINÁLNÍ PROJEV CROHNOVY CHOROBY

M. Čermáková1 , K. Matler2 , R. Kroczek3

Otorhinolaryngologické oddělení, Nemocnice ve Frýdku-Místku, p. o., Frýdek-Místek, Česká republika

Crohnova choroba je idiopatické zánětlivé systémové autoimunitní onemocnění postihující digestivní trakt. Obvykle postihuje tenké střevo a/nebo anus. Ale může postihovat jakoukoliv část trávicího traktu od dutiny ústní k anu.

Až u jedné třetiny případů se vyskytují extraintestinální projevy onemocnění. Nejčastěji jsou postiženy klouby, kůže, oči, hepatobiliární systém, plíce nebo ledviny. Velmi vzácně mohou být postiženy horní dýchací cesty. V odborné literatuře bylo dosud popsáno pouze několik případů výskytu Crohnovy choroby v této oblasti.

Autoři referují o případu nosní manifestace u pacientky s konkomitantní  intestinální formou Crohnovy nemoci.

Cílem sdělení je poukázat na velmi vzácný, ale možný projev tohoto onemocnění v nosní dutině.

P 5

PRVNÍ ZKUŠENOSTI SE SPÁNKOVOU MONITORACÍ U DĚTÍ

L. Černá¹, M. Jurovčík ¹, J. Skřivan¹

¹Klinika ušní, nosní a krční 2. LF UK a FN v Motole, Praha, Česká republika

Cíl: Syndrom obstrukční spánkové apnoe je v dětském věku významným rizikovým faktorem vzniku kognitivních, vývojových a kardiovaskulárních poruch. Výskyt OSAS v dětství je udáván ve 2-4%, velká část těchto pacientů však zůstává nediagnostikována a tedy nevhodně léčena i přes příznivé výsledky vhodné chirurgické terapie. Tato skutečnost nás vedla k zahájení spánkové monitorace pomocí limitované polygrafie.

Metodika a výsledky: Do retrospektivní studie jsme zařadili 36 dětských pacientů vyšetřených metodou limitované polygrafie na našem pracovišti dětské ORL, 2. LF UK, FNM za rok 2015. Monitorovány byly děti, u kterých byly zjištěny hypertrofické tonzily a anamnesticky udáváno chrápání s, nebo bez apnoických pauz. Nejmladšímu pacientovi ze souboru byly 3 roky a 1 měsíc, průměrný věk vyšetřovaných byl 6,9 let. U vyšetřovaných mladších 4 let jsme zachytili velké množství artefaktů (28,8%). U 8 dětí nebyl polygraficky prokázán OSAS, průměrné AHI u zbylé skupiny bylo 10,4. Za rok 2015 jsme pro podezření na OSAS na našem pracovišti provedli 51 tonzilotomií a 22 tonzilektomií s,  či bez adenotomie, dle nálezu v nosohltanu. Z tohoto množství byla předoperačně diagnóza potvrzena (limitovanou polygrafií, nebo polysomnograficky) pouze u 28,7 % pacientů. Krvácení s nutností chirurgické revize se vyskytlo ve 3 případech.

Závěr: Věk je limitujícím faktorem pro provedení polygrafie u dětí. Jako věkovou hranici pro toto vyšetření jsme na našem pracovišti stanovili 4 roky, u mladších jedinců je výtěžnost vyšetření velmi individuální. Část výkonů indikovaných pro podezření na syndrom spánkové apnoe je prováděna bez předchozí spánkové monitorace. Z důvodu zvýšeného pooperačního rizika u pacientů s OSAS je naším cílem verifikovat je před zákrokem a předejít tak možným komplikacím.

Podpořeno projektem koncepčního rozvoje výzkumné organizace 00064203.

P 6

PODTLAKOVÁ LÉČBA RAN HLAVY A KRKU KOMPLIKOVANÝCH VZNIKEM FARYNGOKUTÁNNÍ PÍŠTĚLE

L. Dostálová, M. Šteffl, V. Živicová, M. Zábrodský, Z. Fík, J. Plzák

Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, 1. LF UK a FN v Motole, Praha, Česká republika 

Terapie obtížně se hojících ran pomocí negativního tlaku (VAC - vaccum assisted closure) je metodou, která byla v České republice poprvé použita v roce 1991. Lokální podtlak v ráně podporuje a urychluje tvorbu granulační tkáně, zvyšuje prokrvení a zbavuje jí nadbytečné sekrece. Využívá se při hojení uzavřených ran či k jejich přípravě před definitivním uzavřením v řadě chirurgických oborů, hlavně jako alternativa v momentě, kdy selhávají klasické metody. Otázka použití této metody u pacientů s faryngokutánní píštělí je stále předmětem diskuze. Naším cílem bylo aplikovat tuto metodu u pacientů s pooperačním defektem, komplikovaným dlouhodobě se neuzavírající faryngokutánní píštělí.

V období od října 2015 do února 2016 jsme na Klinice ORL a chirurgie hlavy a krku 1. lékařské fakulty a FN v Motole podtlakovou terapii použili u dvou pacientů s faryngokutánní píštělí, kde selhala konzervativní léčba a u jednoho pacienta dokonce přetrvávala píštěl i po plastice stopkatým myokutánním lalokem. Aplikace systému VAC po dobu 14, respektive 18 dní vedla k urychlení tvorby granulační tkáně a současně k mechanickému kolapsu samotné píštěle. Výměny krytí probíhaly v intervalu 2-4 dní a převazy i samotné působení podtlaku se obešlo bez negativních reakcí ze strany pacientů. Nezaznamenali jsme žádnou komplikaci v souvislosti s použitím VAC systému. Definitivní uzávěr píštěle byl potvrzen pomocí Rtg polykacího aktu.

Použití negativního tlaku je tedy slibnou metodou, která nabízí alternativu v terapii chronických ran využitelnou též v oblasti hlavy a krku. Díky poměrně snadné manipulaci se systémem a nižší frekvenci ošetřování rány lze dosáhnout personální, ale v konečném důsledku i finanční úspory při péči o postižené pacienty. Je též šancí pro onkologické pacienty, kteří profitují z rychlejšího zahojení rány a včasného zahájení adjuvantní onkologické léčby.

P 7

VYŠETŘENÍ OROFARYNGEÁLNÍ DYSFAGIE METODOU FEES

M. Dubová1, M. Šteffl1, R. Pejčoch1, N. Lasotová2

1ORL oddělení FN Brno Bohunice, Brno, Česká republika; 2Neurologická klinika LF MU Brno, Česká republika

Úvod: Orofaryngeální dysfagie je častým symptomem u pacientů onkologických po chirurgických zákrocích v oblasti hlavy a krku, doprovází mnohá neurologická onemocnění (např. cévní mozková příhoda, amyotrofická laterální skleroza, mystenia gravis, Alzheimerova či Parkinsonova nemoc), může se vyskytovat u pacientů s tracheostomií, stejně tak u pacientů po dlouhodobé umělé plicní ventilaci, je častým projevem u pacientů s frakturou krční páteře.

Cíl: Cílem vyšetření orofaryngeální dysfagie je zjistit nebo vyloučit aspirace, především aspirace tiché. Nerozpoznané tiché aspirace komplikují celkový stav pacienta ve smyslu aspirační bronchopneumonie s nutností zavedení ATB terapie a nezřídka vedou k  opakované umělé plicní ventilaci. Aspirační bronchopneumonie může být život ohrožující komplikací, zvláště u těžkých  stavů.

Metody: Vyšetření orofaryngeální dysfagie probíhá ve třech rovinách – screening, klinické vyšetření a vyšetření objektivní. V prvních dvou případech nelze přítomnost tiché aspirace s jistotou zachytit. Přítomnost tiché aspirace může potvrdit pouze objektivní vyšetření schopnosti polykání. Objektivizace může probíhat metodou VFS (vidoefluoroskopické vyšetření) nebo metodou FEES (flexible endoscopic evaluation of swallowing). Na našem pracovišti provádíme vyšetření metodou FEES. Výhodou vyšetření FEES je, že může být provedeno přímo u pacienta na lůžku a umožňuje objektivizaci tichých aspirací již na úrovni slin.

Výsledky: Za roky 2014 a 2015 byl proveden FEES u 270 hospitalizovaných pacientů. Aspirace byly prokázány u 117 pacientů, tj. ve 43,3%. Z toho tiché aspirace byly prokázány u 65 z nich, tj. ve více než polovině případů, tj v 55,6% a to je ve 24,1% případů z 270 vyšetřených pacientů. Procentuální zastoupení jednotlivých diagnoz je součástí prezentace.

Závěr: Vyšetření schopnosti polykání má velký význam pro celkový průběh léčebného procesu a zmírnění možných komplikací. Objektivní vyšetření schopnosti polykání by se mělo stát nedílnou součástí komplexní péče o pacienta s rizikem orofaryngeální dysfagie.

P 8

PŘÍNOS ULTRAZVUKOVÉ ELASTOGRAFIE U TUMORŮ SLINNÝCH ŽLÁZ

J. Heřman1, R. Salzman1, Z. Sedláčková2, T. Fürst3, J. Vomáčka2, I. Stárek1

1ORL klinika, LF UP a FN v Olomouci, Olomouc, Česká republika; 2Radiologická klinika, LF UP a FN v Olomouci, Olomouc, Česká republika; 3Oddělení matematické analýzy a aplikace matematiky, PřF UP v Olomouci, Olomouc, Česká republika

Cíl práce: předpokládáme, že ultrazvuková elastografie jako přídatná modalita zlepšuje rozlišování benigních a maligních lézí při ultrazvukovém vyšetření příušní žlázy. Cílem naší práce bylo vytvořit prediktivní skóre zahrnující elastografické parametry, které by mělo v detekci malignity vyšší senzitivitu a specificitu než standardní ultrazvukové vyšetření.

Metody: 61 pacientů s rezistencí v příušní slinné žláze bylo vyšetřeno konvenčním ultrazvukem, dopplerometricky a elastografií střihové vlny (SWE - shear wave elastography). Hodnocené ultrazvukové parametry byly: nejasné ohraničení, zvětšené krční lymfatické uzliny, centrální vaskularizace, mikrokalcifikace, hypoechogenita, heterogenita, přítomnost oboustranně a přítomnost cystických oblastí. Výstupem SWE byly průměrné, maximální a minimální hodnoty elasticity ve vybrané kruhové oblasti tumoru (ROI - region of interest).

Výsledky: nalezli jsme 3 statisticky signifikantní parametry konvenčního ultrazvuku a dopplerometrického vyšetření: nejasné ohraničení, zvětšené krční uzliny a centrální vaskularizace. Tyto měli v detekci malignity senzitivitu 75 % a specificitu 94 % (pozitivní 2 parametry) nebo senzitivitu 33 % a specificitu 100 % (pozitivní všechny 3 parametry). Přidání elastografického parametru max/min zvyšuje senzitivitu na 83 %, ale snižuje specificitu na 87 % (2 standardní parametry). Při přítomnosti všech 3 standardních UZV kritérií zvyšuje SWE senzitivitu na 50 % a specificita zůstává 100 %.

Závěr: ultrazvuk poskytuje poměrně dobrou senzitivitu a specificitu v předoperační diagnostice tumorů příušní žlázy. Ultrazvuková elastografie jako přídatná modalita výsledky ještě mírně zlepšuje.

Literatura: 

1) Bhatia KS et al. Shear wave elastography of focal salivary gland lesions: preliminary experience in a routine head and neck US clinic. Eur Radiol 2012;22(5):957–965.

2) Heřman J et al. Ultrazvuková elastografie a její využití v oblasti hlavy a krku. Čas. Lék. čes. 2015; 154: 222–226

3) Wiezbicka M et al. Is sonoelastography a helpful method for evaluation of parotid tumours? Rue Arch Otorhinolaryngol 2013;270:2101–2107

Práce byla podpořena grantem č. 16-31881A a prostředky RVO: 61989592.

P 9

PŘEDLÉČEBNÉ STANOVENÍ RADIOSENSITIVITY NÁDORŮ HLAVY A KRKU

Z. Horáková1, H. Binková1, M. Falk2, M. Masařík3, I. Falková2, D. Depeš2, J. Gumulec3, A. Bačíková2, E. Pagáčová2, R. Kostřica1 

1KOCHHK Nemocnice u sv. Anny v Brně, Brno, ČR; 2Biofyzikální ústav AV ČR, Brno, ČR; 3Ústav patologické fyziologie Lékařské fakulta, Masarykova univerzita, Brno, ČR 

Cíle: Nádory hlavy a krku jsou charakterizovány svým agresivním chováním s následky těžkého poškození pacienta podmíněné jednak nádorem samotným, jednak v důsledku chirurgické léčby. Možnosti v tomto směru nabízí stále preferovanější nechirurgická léčba- radioterapie, resp. chemoradioterapie. Velká část nádorů, až 60%, není k léčbě radioterapií dostatečně sensitivní.

Volba primární léčebné modality je pro výsledek a prognózu pacienta stěžejní.

Neexistuje doposud žádný marker charakterizující radiosensitivitu nádoru, který by se stal vodítkem k indikaci primární radioterapie.

Metodika: Naším cílem je optimalizovat detekci γH2AX/53BP1 ohnisek pomocí imunofluorescenční mikroskopie pro pre-terapeutické stanovení citlivosti nádorů hlavy a krku k ionizujícímu záření in vitro.

Předpokládáme, že indukce dvouřetězcových zlomů (DSB) a efektivita jejich reparace korelují s výsledky radioterapie a současně ověřujeme, jak se komplexní buněčná odpověď na poškození DNA liší u jednotlivých nádorů a typů buněk izolovaných z nádoru.

Výsledky: První výsledky naznačují možnost využití imunofluorescenční mikroskopie pro výše popsané účely. Připravili jsme primární linie fibroblastů a nádorových buněk z doposud neléčeného nádoru krku, na kterých jsme kvantifikovali DSB před a ihned po (5 min) ozáření buněk paprsky γ(60Co, 2 Gy), a následně ještě v několika dalších časech až do 24 h PO. Pravděpodobně v důsledku „prekancerózního“ stavu, „normální” fibroblasty izolované z nádoru, podobně jako nádorové buňky, vykazovaly ve srovnání s kultivovanými normálními kožními fibroblasty genomovou nestabilitu (více DSB již před ozářením). Toto vysvětlení se jeví být v souladu s našimi dřívějšími poznatky (Lukášová et al. (2004). Obě primární linie reparovaly DSB zřetelně pomaleji než je obvyklé pro normální fibroblasty.

Závěr: Předběžné výsledky potvrdily odlišnosti chování nádorových a nenádorových buněčných linií v podmínkách in vitro ozáření. Na dosažených výsledcích můžeme navázat s dalším směřováním výzkumného projektu, především korelovat in vivo odpověď nádoru na radioterapii a in vitro chováním buněčných linií, resp.korelovat výsledky s biologickými i histopatologickými parametry nádorů.

Projekt je podporován GAČR GA16-12454S.

P 10

VIZUÁLNĚ POSÍLENÁ AUDIOMETRIE JAKO SOUČÁST DIAGNOSTIKY PORUCH SLUCHU U DĚTÍ

D. Jančatová1,2, B. Kopecká1, K. Zeleník1,2, P. Komínek1,2

1Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Fakultní nemocnice Ostrava, Česká republika; 2Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava, Česká republika 

Úvod: V ideálním případě by měla být sluchová vada dítěte diagnostikována do 6 měsíců věku. U kojenců je však stanovení prahu sluchu obtížné. Stanovení metodami objektivní audiometrie pomocí kmenových potenciálů (BERA) se ukazuje být méně přesné a někdy v rozporu s informacemi získanými od rodičů. Proto byla zavedena vizuálně posílená audiometrie (VRA) jako metoda behaviorální audiometrie, která posiluje reakce dítěte na zvukový podnět vizuálním vjemem. Cílem je včasná a co nejpřesnější diagnostika poruchy sluchu u dětí.

Metodika: Na klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ve FN Ostrava bylo vyšetřeno metodou BERA a VRA v období od 4/2015 do 1/2016 16 dětí se suspektní nedoslýchavostí zjištěnou při screeningu sluchu otoakustickými emisemi. U těchto dětí byl následně porovnán práh sluchu zjištěný dle BERA (klik 1 - 4 kHz) a dle VRA ( tón 1 kHz, 2 kHz a 4 kHz).

Výsledky: U 12/16 (75%) dětí byla výsledný práh sluchu dle VRA nejméně o 20 dB nad prahem sluchu zjištěným dle BERA. Z těchto 12 dětí byl u 3 dětí práh sluchu dle BERA na úrovni těžké sluchové vady, dle VRA nebyla žádná sluchová ztráta potvrzena. U 4/16 (20%) dětí byl práh sluchu dle BERA a VRA shodný. V žádném případě nebyl práh sluchu dle VRA pod prahem sluchu dle BERA.

Závěr: VRA je užitečnou behaviorální metodou k vyšetření prahu sluchu u dětí od 6 měsíců, umožňuje stanovit přesněji a frekvenčně specificky práh sluchu. Zejména přínosná je tato metoda v případě, kdy se výsledky BERA vyšetření a informace o sluchu dítěte získané od rodičů liší. Díky této metodě je možné přesněji určit děti, které potřebují korekci sluchu a případnou korekci lépe zvolit a nastavit.

P 11

LACTOBACILLUS ACIDOPHILUS IN INTRANASAL APPLICATION AND ITS IMPACT ON THE BACTERIAL FLORA IN CHILDREN

M. Jurovčík 1, J. Borský1, D. Kolešková1, O. Nyč2, A. Šalaková3, J. Skřivan1, V. Rada4

1ENT Department, 2nd Faculty of Medicine, Charles University, University Hospital Motol, Prague, Czech Republic; 2Department of Medical Microbiology, Faculty of Medicine, Charles University, University Hospital Motol, Prague, Czech Republic; 3Milcom a.s., VÚM, Prague, Czech Republic; 4Czech University of Life Sciencies, Prague

Introduction: Mixture of Lactobacillus acidophilus CCD 151 and Lactobacillus helveticus was tested in adults and children in the initial phase of a nasopharyngeal infection and recently we tested the same culture in patients prior to surgery of cleft palate.

Methods: In the  first phase of trial we tested intraoral and intranasal use of Lactobacillus in  12 adult then followed by monitoring of 122 children in the period 2012-2015 . The inclusion critera were fever, sore throat,  nasopharyngitis or starting otitis. Control group of 32 children was observed without using Lactobacillus. Usage period was 3 days 3 times a day. Simultaneously we observed inhibitory ability of Lactobacillus mixture on the common bacterium. In cleft patients swab was taken before and after application.

Results: Positive throat swab was in 18% and 73% in the nose. In 63 cases was found Pneumococcus, Moraxella catarhalis in 42 and Haemopillus influenzae in 32. In the basic group, it was necessary to use antibiotics in 9%., while in the control group,  20%. We have seen no side effects. The highest inhibitory activity was observed in Haemophillus and Pneumococcus,smaller at Branhamella and Staphylococcus and smallest at Pseudomonas. Significant effect was observed to suppression of bacteria from the intestinal origin –Escherichia colli, Klebsiella spp. and Raoultella ornithiolytica  in 21 cleft patients.

Conclusions: We confirmed the good tolerability of the lactoflora administered intranasally. Microbiological tests have shown a direct inhibitory ability of the mixture to common pathogens. Comparison groups with Lactobacillus therapy and no therapy has demonstrated the need for lower use of antibiotics in case of application of a mixture. In the group of cleft patients we observed potentially positive effect in the pre-operative care.

Supported by the  Project MZe QJ1210093.

Supported by the Project for conceptual development of research organization 00064203.

P 12

PŘEDOPERAČNÍ ANALÝZA SÉROVÝCH HLADIN SOLUBILNÍCH CYTOKERATINOVÝCH FRAGMENTŮ (TPS, MONOTOTAL A CYFRA 21-1) U VYBRANÝCH DLAŽDICOBUNĚČNÝCH KARCINOMŮ HLAVY A KRKU

D. Kalfeřt1,2, P. Čelakovský1, O. Topolčan3, J. Windrichová3, M. Ludvíková4,5 

1Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, LF UK a FN v Hradci Králové, Česká republika; 2ORL, foniatrie, sluchová protetika s.r.o., Plzeň, Česká republika; 3Centrální imunoanalytická laboratoř, Oddělení nukleární medicíny, LF UK a FN Plzeň, Česká republika; 4Ústav biologie, LF UK  v Plzni, Česká republika; 5Ústav patologie, 1. LF UK a VFN, Praha, Česká republika

Úvod: Cirkulující nádorové markery mohou být v klinické praxi významné v diagnostice a prognózování nádorů i v monitorování průběhu choroby. Jejich klinický přínos však není u některých nádorů jednoznačně stanovený. V naší práci jsme se zaměřili na markery ze skupiny solubilních cytokeratinových fragmentů (TPS, MonoTotal a Cyfra 21-1) a na posouzení jejich možné prognostické role u dlaždicobuněčných karcinomů hlavy a krku.

Metodika a soubor: Prospektivní studie. Soubor je tvořen 46 pacienty, kteří byli primárně chirurgicky léčeni pro dlaždicobuněčný karcinom hlavy a krku (21 orofaryngu, 4 hypofaryngu a 21 laryngu) na Klinice ORL a chirurgie hlavy a krku FN Hradec Králové. Předoperačně byla od všech pacientů v souboru  odebrána venózní krev a následně stanovena sérová hladina sledovaných markerů (TPS, MonoTotal a Cyfra 21-1) imunoradiometrickou analýzou (IRMA). Výsledky byly statisticky zhodnoceny ve vztahu ke klinicko-patologickým parametrům.

Výsledky: Byla prokázána vzájemná korelace hladin všech tří sledovaných markerů. Statisticky významná vyšší sérová hladina Cyfra 21-1 byla u pacientů s karcinomy orofaryngu (p=0,0115) než u nádorů ostatních lokalit.  Ve vztahu ke stádiu onemocnění byla statisticky významně zvýšená hladina Cyfra 21-1 (p=0.0138) a TPS (p=0,0057) u pokročilých nádorů (stádium III a IV).  U pacientů s metastatickým postižením krčních uzlin byly signifikantně vyšší hladiny Cyfra 21-1 (p=0,0057) a MonoTotal (p=0,0409). Cyfra 21-1 (p=0,0242) vykazovala statisticky vyšší koncentrace u p16 pozitivních karcinomů.

Závěr: Vyšší sérové hladiny sledovaných markerů vykazují vztah k pokročilým stadiím onemocnění. Vzhledem k výsledkům a v souladu s recentními studiemi lze u sledovaných markerů předpokládat potencionální prognostický význam.

P 13

PRVNÍ ZKUŠENOST S PET/MRI

D. Kalfeřt1, J. Ludvík2, J. Ferda2

1ORL, foniatrie, sluchová protetika s.r.o., Plzeň, Česká republika; 2Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN v Plzni, Česká republika

Úvod: Hybridní zobrazení PET/MRI kombinuje zobrazení tkání lidského těla magnetickou rezonancí (MRI) se zobrazením látkové výměny pozitronovou emisní tomografií (PET). PET/MRI nachází uplatnění zejména u onkologický nemocných. Hlavní výhodou je snížení radiační zátěže u těchto pacientů, což je výhodou nejen při opakovaných vyšetřeních, ale zejména u dětských pacientů. Dalším pozitivem je spojení vysoce kvalitního zobrazení tkání magnetickou rezonancí s metabolickým obrazem u nemocných, kdy se dosud používala často kombinace zobrazení pomocí PET/CT a MRI. V našem případě prezentujeme využití PET/MRI v diferenciální diagnostice rezistencí na krku u dětské pacientky.

Vlastní kazuistika: V červenci 2015 byla při pravidelné kontrole v naší ambulanci vyšetřena 14-ti letá pacientka s neurofibromatózou typu 1. Při klinickém vyšetření náhodně zjištěny rezistence na krku s maximem vpravo, které sonograficky verifikovány jako pakety uzlin velikosti až 4 cm. Pacientka jinak zcela bez obtíží, ostatní ORL nález v normě. Doporučeno vyšetření v hematoonkologické ambulanci Dětské kliniky FN Plzeň. V rámci diferenciální diagnostiky zvažován lymfom, postižení uzlin v rámci primární diagnózy neurofibromatózou, benigní lymfadenopatie, virová nebo jiná etiologie onemocnění. Vzhledem k nálezu indikováno PET/MRI, kde bez známek FDG akumulující diseminace nádorového onemocnění, jedna aktivovaná nezvětšená uzlina na pravé polovině krku a  na krku prokázány mnohočetné neurofibromy, větší vpravo. Uzavřeno jako projev neurofibromatózy, zatím bez nutnosti histologické verifikace. Doporučena pravidelná dispenzarizace. Při poslední kontrole v prosinci 2015 bez progrese nálezu, stav stacionární.

Závěr: PET/MRI má svůj nezanedbatelný potenciál při diagnostice nádorových onemocnění a v rámci jejich následné dispenzarizace. Své uplatnění však může najit i při diferenciálně diagnostických rozpacích u rezistencí na krku, zejména u dětských pacientů.

P 14

OSTEORADIONEKRÓZA NOSOHLTANU JAKO PROJEV POZDNÍ TOXICITY RADIOTERAPIE

I. Kalivoda1, J. Syrovátka1, J. Jakabovič1, H. Perková2, M. Šenkeřík3

1Oddělení otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Nemocnice Nový Jičín a.s., Nový Jičín, Česká republika; 2Oddělení radioterapie a onkologie, Nemocnice Nový Jičín a.s., Nový Jičín, Česká republika; 3Oddělení radiologie a zobrazovacích metod, Nemocnice Nový Jičín a.s., Nový Jičín, Česká republika

Cíle: Cílem sdělení je seznámit s kazuistikou pacienta s karcinomem nosohltanu, jehož léčba byla komplikována osteoradionekrózou.

Materiál a metodika: Karcinom nosohltanu se vyskytuje 3x častěji u mužů než u žen s incidencí 1/100 000. Nejčastějším zhoubným nádorem v této oblasti je anaplastický karcinom. Vzhledem k lokalizaci a dobré radiosenzitivitě je léčebnou metodou volby radioterapie, resp. konkomitantní radiochemoterapie. Nejčastějšími komplikacemi ozařování pro karcinom nosohltanu jsou xerostomie, chronická externí otitida, sekretorická otitida, poškození sluchu, pituitární dysfunkce, trismus a nekróza měkkých a tvrdých tkání nosohltanu. Osteoradionekróza, respektive osteoradiomyelitida, vzniká poškozením kostního metabolizmu ionizujícím zářením a její rozvoj nastává v řádů týdnů až měsíců po radioterapii. V oblasti nosohltanu je její výskyt poměrně vzácný.

Výsledky (kazuistika): 62-letý pacient s lokálně pokročilým anaplastickým karcinomem nosohltanu T1N1M0 byl léčen kurativní radioterapií 70Gy/59,4Gy v 33 fr. s konkomitantní chemoterapií s dobrým terapeutickým efektem. Klinicky i dle PET/CT nádor regredoval. Po 6 měsících od léčby došlo u pacienta ke zhoršení polykání a omezené hybnosti jazyka při zprvu předpokládané progresi nádorového onemocnění do oblasti průběhu hlavových nervů. Kontrolní MRI zobrazila 60x15x15 mm rozpadovou dutinu na zadní stěně nosohltanu, klivu okcipitalní kosti. Bioptické vyšetření prokázalo pouze nekrotické tkáně. Byl proveden debridement odumřelé tkáně, a po lokální a celkové ATB léčbě se rozpadová dutina po několika týdnech revitalizovala zdravou sliznicí. Pacient zůstává v mezioborové péči ORL, onkologa, logopeda, nutricionisty a neurologa, nádorové onemocnění je v remisi. Jiné v literatuře popisované komplikace jako osteomyelitida páteře, vertebrální instabilita, intrakraniální zánětlivé procesy u pacienta z naší kazuistiky nenastaly.

Závěr: Osteoradionekróza nosohltanu je vzácnou komplikací radioterapie a může činit diagnostické rozpaky. V péči o pacienta s touto komplikací je nutný multioborový přístup.

P 15

BEZOLDŮV ABSCES - RARITNÍ KOMPLIKACE STŘEDOUŠNÍHO ZÁNĚTU

V. Karvay1, J. Vodička1,2, Z. Knížek1

1Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Nemocnice Pardubického kraje, Pardubická nemocnice; 2Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice Česká republika

Úvod: Hnisavý zánět středního ucha je jedno z nejčastějších onemocnění, se kterým se otorinolaryngolog ve své praxi setkává. Komplikace středoušního zánětu se díky antibiotické léčbě vyskytují již méně často, ale i přesto se v dnešní době můžeme setkat s vzácnou komplikací jako je Bezoldův absces.

Cíl: Cílem sdělení je prezentovat případ pacienta s Bezoldovým abscesem vzniklým jako komplikace neléčeného středoušního zánětu.

Shrnutí: 23 letý muž s neléčenou bolestí ucha a nedoslýchavostí na stejném uchu, která po 7 dnech odezněla, se dostavil na naše pracoviště s měsíčním odstupem od vzniku obtíží.  V den přijetí udával bolestivé zduření na krku pod boltcem a bolestivost ucha. Zobrazovacími metodami (HRCT pyramid a CT krku s kontrastem) byl potvrzen Bezoldův absces. Pouze HRCT pyramid v tomto případě nevedlo k přesnému určení diagnózy. U pacienta provedena antromastoidektomie s evakuací abscesu zevně za podpory antibiotické terapie.

Závěr: I v dnešní době musí otorinolaryngolog myslet na komplikaci jako je Bezoldův  absces. Při plánování vyšetření je nutné myslet nejen na zobrazení baze lební, ale také měkkých tkání krku. Terapie chirurgická se současnou antibiotickou terapií.

P 16

ČICH U PACIENTŮ PODSTUPUJÍCÍ ENDOSKOPICKOU ENDONAZÁLNÍ CHIRURGII

Z. Knížek1, J. Vodička1,2

1Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Pardubická krajská nemocnice, Pardubice, Česká republika; 2Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice, Pardubice, Česká republika

Úvod: Pacienti s chronickou rinosinusitidou (CRS) trpí mimo jiné poruchami čichu. Rinosinusitida může být ovlivněna konzervativně či chirugicky (FESS). Chirurgické ovlivnění čichu je dle současných znalostí sporné, proto naším cílem bylo zjistit, kteří pacienti budou mít po FESS pro CRS zlepšený čich.

Metody: Shromáždili jsme data pacientů, kteří podstoupili na našem pracovišti FESS pro CRS s polypy či bez polypů v letech 2012-2015. U těchto pacientů jsme vyšetřili čich Testem parfémovaných fixů (OMT) do 24 hodin před výkonem a následně jsme vybrali nejlepší bodový zisk testu zjištěný při následujících kontrolách v intervalu 4 týdnů až 4 měsíců. Porovnávali jsme jednotlivé rizikové faktory vyplývající z osobní anamnézy, CT obrazu a peroperačního nálezu.

Výsledky: Celkem jsme nashromáždili data 51 pacientů. Čich se pooperačně zlepšil u 25% pacientů, zůstal beze změny u 55% pacientů a zhoršil se u 20% pacientů. Před operací byl rozdíl v bodovém hodnocení čichu u pacientů s polypózou a astmatem. Po operaci nebyl rozdíl v bodovém zisku u těchto pacientů významný (Mann-Whitney U test). Korelace s věkem a Lund-Mackay skóre vykazovala změny po operaci.

Diskuse: Dle jiných studií je patrno, že v našem souboru bylo více pacientů se zhoršením čichu pooperačně. Ve shodě s některými autory jsme určili, že pacienti s polypózou a větším Lund-Mackay skóre budou mít po výkonu zlepšený čich.

Závěr: Změna čichu u pacientů s chronickou rinosinusitidou po výkonu je stále sporná. Čich bude spíše zlepšený u mladších jedinců s rozsáhlejší polypózou a s větším postižením paranazálních dutin v CT obraze.

P 17

SHODA A NESHODA KLINICKÉ A PATOLOGICKÉ TNM KLASIFIKACE U KARCINOMU OROFARYNGU – VLIV NA PROGNÓZU A VÝSLEDKY LÉČBY

P. Kordač¹, D. Kalfeřt¹, K. Smatanová¹, J. Laco², M. Vošmik3, P. Čelakovský¹, V. Chrobok¹

1Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Fakultní nemocnice Hradec Králové; 2Fingerlandův ústav patologie, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové Fakultní nemocnice Hradec Králové; 3Klinika onkologie a radioterapie, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Fakultní nemocnice Hradec Králové

Cíl: Cílem studie bylo určit, v jakém procentu dochází k neshodě mezi c a p TNM klasifikací karcinomu orofaryngu a zdali neshoda mezi c a p klasifikací ovlivňuje frekvenci recidiv a prognózu základního onemocnění.

Soubor a metodika: Retrospektivní soubor 51 primárně chirurgicky léčených pacientů s karcinomem orofaryngu. Klinická TNM klasifikace byla stanovena na základě klinického a zobrazovacího vyšetření (sonografie, CT či MR krku), patologickou klasifikaci stanovil patolog na základě histopatologického vyšetření vlastního tumoru a odstraněných lymfatických uzlin. Shoda a neshoda TNM byla statisticky hodnocena ve vztahu k recidivě tumoru a celkovému specifickému a nespecifickému přežití pacientů. Mezi další statisticky hodnocené potenciální prognostické faktory patřily věk pacienta, rozsah primárního tumoru, histologická pozitivita odstraněných lymfatických uzlin a histologická pozitivita okrajů. 

Výsledky: Neshoda mezi c a pTNM klasifikace byla prokázána u 27 pacientů (52,9 %). U neshody T prokázáno statisticky významně kratší přežití bez známek nádoru (DFS) (p=0,034), i přesto, že neshoda T statisticky významně neovlivnila frekvenci recidiv. Ostatní sledované faktory neměly významnější vliv na frekvenci recidivy či DFS. K úmrtí v souvislosti s primárním tumorem došlo v průběhu sledování u 6 nemocných (11,8 %). U neshody T prokázáno kratší specifické přežití (DSS) na hranici statistické významnosti (p=0,069).  Ostatní sledované faktory neměly významnější vliv specifické úmrtí.

Závěry: Neshoda mezi klinickou a patologickou TNM klasifikací byla prokázána u 52,9 % nemocných s karcinomem orofaryngu. Neshoda c a p TNM klasifikace v oblasti primárního nádoru (kategorie T) se jeví jako potencionálně negativní prognostický faktor. Zlepšení výsledků léčby onkologických pacientů je proto do jisté míry závislé na možnostech a přesnosti předoperační diagnostiky.

P 18

DETEKCE HPV SPECIFICKÝCH TUMOR-INFILTRUJÍCÍCH LYMFOCYTŮ U PACIENTŮ S DLAŽDICOBUNĚČNÝMI KARCINOMY OROFARYNGU

V. Koucký1, S. Partlová2, K. Kloudová2, A. Fialová2, M. Zábrodský1, J. Bouček1

1Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole, Praha; 2Ústav imunologie, 2. LF UK a FN v Motole, Praha, Česká republika

Cíle: Infekce high-risk kmeny HPV, především HPV 16, je vedle kouření a konzumace alkoholu dalším významným etiologickým faktorem dlaždicobuněčných karcinomů orofaryngu (OPSCC). Prokazatelný vliv HPV je popisován u 10 – 90% těchto nádorů. Pacienti s HPV pozitivními OPSCC jsou charakterizováni lepší terapeutickou odpovědí a příznivější prognózou. Dle současných poznatků hraje v tomto fenoménu významnou roli specifická imunitní odpověď. Je známa řada studií zabývajících se analýzami buněčného infiltrátu, které prokazují odlišný imunologický profil HPV pozitivních OPSCC. Některé studované parametry, jako je zastoupení CD8+ T lymfocytů v nádoru, pozitivně korelují s prognózou. Nicméně práce, které by lépe charakterizovaly funkční stav infiltrujících lymfocytů, zatím nejsou k dispozici.

Cílem této práce je metodologické představení analýzy nádorového mikroprostředí určené k  posouzení funkčního stavu a antigenní specificity tumor-infiltrujících T lymfocytů (TILs) ve vztahu k HPV statutu pacientů s OPSCC.

Metody: Pro detekci nádorově-specifických T lymfocytů byla použita stimulace pepmixy derivovanými z virových onkoproteinů E6 a E7, které jsou lymfocytům prezentovány CD14+ buňkami izolovanými z krve pacienta. Pomocí průtokového cytometru byly následně měřeny hladiny IFNγ, který je nádorově-specifickými lymfocyty produkován v odpovědi na stimulaci antigenem.

Výsledky: Na základě dat vycházejících ze souboru našich pacientů je tímto postupem možné detekovat v OPSCC populace CD8+ TILs reaktivních vůči antigenům odvozených z onkoproteinů HPV 16, což dokládáme cytometrickými daty referenčního pacienta.

Závěr: Moderní přístup studia adaptivní buněčné imunity může vést k odhalení nových aspektů lokální imunitní odpovědi v problematice nádorů hlavy a krku a sloužit jako základ nejen pro další výzkum, ale i pro prognostické a terapeutické využití.

P 19

ORBITOCELULITIDA JAKO KOMPLIKACE AKUTNÍ RINOSINUSITIDY - NAŠE ZKUŠENOSTI S LÉČBOU U DOSPĚLÝCH PACIENTŮ

R. Holý1D. Kovář1P. Fundová1T. Belšan2T.Filipovský1J. Astl1

1Klinika otorhinolaryngologie a maxilofaciální chirurgie 3. LF UK a ÚVN Praha; 2Radiodiagnostické oddělení ÚVN Praha

Cíl: Studie má ukázat na závažnost orbitocelulitidy, která přestože je popisována Chandlerem jako počáteční stadium orbitální komplikace rhinosinusitidy může probíhat dramaticky a končit i letálně a to zejména při současném výskytu nitrolební komplikace.

Metoda a materiál: V retrospektivní studii je prezentován soubor 18 pacientů operovaných v letech 1999-2014. Soubor pacientů tvořilo 5 žen, 13 mužů, ve věku v rozmezí od 21 do 75 let, průměrný věk 50 let. Orbitocelulitida se vyskytla vpravo u 8 pacientů, vlevo u 8 pacientů, a u 2 pacientů oboustranně.

Výsledky: Celkem bylo provedeno u 18 pacientů 24 operací. Tyto operace byly provedeny kombinovaným přístupem 11x (46%), zevním přístupem 12x (50%). Endoskopické přístup byl použit jednou (4%). CT navigace byla použita ve 2 případech (8%). Komplikace po operaci: 1 pacient (6%) s dekompenzovaným diabetes mellitus a současné intrakraniální komplikaci zemřel, trvalá diplopie byla pozorována u 2 pacientů (11%).

Závěr: Orbitocelulitida je závažný stav, často vzniklý jako komplikace akutní rhinosinusitidy. Neléčená orbitocelulitida je spojena s vysokým rizikem komplikací a je potenciálně letální.

V léčbě orbitocelulitidy je preferována chirurgická léčba a terapie antibiotiky.

P 20

NAŠE ZKUŠENOSTI S LÉČBOU IDIOPATICKÉ SENZORINEURÁLNÍ NEDOSLÝCHAVOSTI (ISNHL) – EFEKT TERAPIE HYPERBARICKÉ KOMORY A VASODILATAČNÍ INFUSNÍ TERAPIE

B. Kratochvílová1, O. Profant2, J. Astl1, R. Holý1

1Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha, Klinika otorinolaryngologie a maxilofaciální chirurgie 3. LF UK a UVN; 2Fakultní nemocnice v Motole, Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK

Idiopatická sensorineurální nedoslýchavost (ISNHL) je zhoršení sluchu vzniklé náhle během 24-72 hodin, postihující nejméně tři sousední frekvence se ztrátou sluchu 30 decibelů a více, způsobené poškozením vnitřního ucha nebo sluchového nervu bez jasných příčin. Léčba idiopatické percepční nedoslýchavosti je stále diskutovaným tématem. Retrospektivně jsme sledovali v období 2008-2013 88 pacientů s idiopatickou sensorineurální nedoslýchavostíi . Cílem bylo srovnání účinku dvou různých typů terapie (kombinovaná léčba s hyperbarickou oxygenoterapií versus vasodilatační infusní terapie). Zkoumali jsme vztah typu audiometrické křivky a sluchového zisku po terapii, vztah věku k účinnosti terapie a vliv terapie na tinnitus. Prokázali jsme statisticky významný terapeutický efekt u obou léčebných modalit (p<0.0001),  55% (s HBO) versus 65% (bez HBO).  Nejlepší efekt léčby byl u pacientů s apikokochleární sluchovou poruchou. Věk pacienta neměl v našem souboru statisticky signifikantní průkaznost. Zmírnění tinnitu bylo pozorováno hlavně u pacientů s basokochleárním typem nedoslýchavosti.

P 21

BURKITTŮV LYMFOM - VZÁCNÁ PŘÍČINA KRČNÍ LYMFADENOPATIE V ČESKÉ REPUBLICE

R. Kroczek, K. Matler, P. Klečka

ORL oddělení a chirurgie hlavy a krku, Nemocnice ve Frýdku - Místku, Frýdek - Místek, Česká republika

Burkittův lymfom patří mezi rychle proliferující a vysoce agresivní zralá B lymfoproliferativní onemocnění. Klinicky rozlišujeme 3 varianty Burkittova lymfomu, a to: endemickou formu, sporadickou formu a Burkittův lymfom asociovaný s imunodeficitem. Pro náš region typickou - sporadickou formu Burkittova lymfomu jsou charakteristická postižení zejména gastrointestinálního traktu a vyjímečně (pod 25 % případů) projevy zahrnující lokality hlavy a krku. Incidence sporadické formy v Evropě činí 0,2 - 0,3/100 000 obyvatel. Zatímco u dětí představuje až 30 – 50 % všech nehodgkinských lymfomů, u dospělých pacientů jsou to pouhá 2,5 %.

Předmětem této kazuistiky je pacient vyšetřován a následně hospitalizován na našem ORL oddělení s rychle rostoucí, velmi bolestivou krční rezistencí, u kterého byla na základě probatorní excize v celkové anestézii zjištěna diagnóza Burkittova lymfomu. Následně pacient léčen chemoterapií na hematoonkologické klinice ve Fakultní nemocnici Ostrava, kdy byla dosažena remise onemocnění.

Cílem tohoto sdělení je poukázat na méně častou příčinu krční lymfadenopatie, kterou bychom měli zahrnout do diferenciální diagnostiky.

P 22

ZANOŘENÉ RANULY – KAZUISTIKY

M. Kuchař, M. Zábrodský

Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, 1. LF UK a FN v Motole, Praha, Česká republika

Nejčastější komplikací léčby prosté ranuly je recidiva. Četnost recidiv se pohybuje od 3% u exstirpací podjazykových žláz, přes 24% recidiv u marsupializací cyst, po 49% recidiv u pokusů o sklerotizaci. V tomto sdělení budou prezentovány dva případy komplikace léčby klasické ranuly podjazykové žlázy marsupializací. V obou případech došlo ke vzniku zanořené ranuly. I přes velký rozsah vzniklých krčních cyst byly nálezy vyřešeny exstirpací podjazykové žlázy.

P 23

HNISAVÉ AŽ NEKROTIZUJÍCÍ ZÁNĚTY KRKU U 1 060 NEMOCNÝCH

B. Markalous, P. Střihavka, V. Lorenc1, J. Hájek1, E. Čápová2, D. Veselá2, B. Heinigeová2, D. Cempírková3, H. Gabrielová, J. Nejedlý4, E. Větrovcová, N. Grušková

ORL, 1ARO, 2Mikrobiologické, 3Patologicko-anatomické oddělení Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s., 4ORL oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s.

Cíle: Nesprávně léčené hluboké záněty krku (HZK) mohou ohrozit pacienta dušením, septicko-toxickým šokem až úmrtím. Retrospektivní shrnutí výsledků léčby 1060 nemocných hospitalizovaných v jindřichohradecké nemocnici v letech 2001 až 2016 s HZK.

Metody: Peritonzilární abscesy byly řešeny tonzilektomií „za horka“ (výjimečně incizí) a ATB. U HZK prováděli autoři intraorální i zevní incize, tonzilektomie, sanace chrupu, exstirpace cyst, píštělí, odstranění konkrementu slinné žlázy aj. U rozsáhlých HZK včetně nekrotizující fasciitidy (NF) byly výkony rozšířeny o tracheostomie, revize většiny krčních prostorů, kolární mediastinotomie, incize na hlavě a zádech.

Výsledky: U 703 nemocných se vyskytl peritonzilární absces. 345 pacientů onemocnělo HZK: Faryngo-tonzilogenní etiologie v 59 %, odontogenní ve 36 %. Dále se vyskytly 3krát absces štítné žlázy při píštěli pyriformního recesu, hypofaryngeální absces 2krát po intubaci a 2krát po gastrofibroskopii. 2krát provedli antromastoidektomii a 7krát FESS. Pacienti se zhojili bez závažných následků. Jen u jedné nemocné (14 dnů po tyreoidektomii) urgentně intubované pro zástavu oběhu vznikl klostridiový HZK (suspektní tracheoezofageální perforace) s nekrózou horních prstenců trachey a nutností trvalé tracheostomie. 10 pacientů s NF se zhojilo bez těžších komplikací. 2 ženy s NF (83 a 86 let) zemřely na multiorgánové selhání při sepsi. 1krát radikálně operovali pacienta s abscedujícími nekrotickými metastázami bazaloidního karcinomu tonzily, kterého následně předali k onkologické léčbě. Jednu nemocnou s rozpadovou kolikvující supraklavikulární tuberkulózní lymfadenitidou odeslali k terapii pneumologům.

Závěr: Výsledky autorů jsou srovnatelné s literaturou. Zásady léčby: Intenzivní mezioborová spolupráce. Okamžitá empirická první volba ATB při HZK: penicilin + klindamycin + gentamicin + metronidazol. Urgentní sanace fokusu s následným denním chirurgickým ošetřováním dočasně otevřených ran. U perakutních stavů okamžitá iniciální resuscitace oběhu s cílovými parametry podle „Sepsis Resuscitation Bundle“, následovaná protektivní ventilací, podporou orgánových funkcí včetně eliminačních metod. Časná tracheostomie umožní minimalizovat sedaci pacienta, rychlejší odpojení od ventilátoru, komfortní péči o dýchací cesty a v pozdější fázi onemocnění časnou rehabilitaci. Opakovaná kontrastní CT a/nebo MR.

P 24

BRANCHIO-OTO-RENÁLNY SYNDRÓM - RODINNÁ KAZUISTIKA

L. Murgašová1, R. Katra1, M. Jurovčík1, L. Vránová1, P. Myška1 A. Baxová2 

1Klinika ORL 2. LF UK a FN Motol, Praha, Česká republika; 2Ústav biologie a lékařské genetiky VFN, Praha, Česká republika

Cieľ:  Kazuistikou prezentujeme rodinný výskyt autozomálne dominantne dedičného branchio-oto-renálneho syndrómu (BOR syndróm) a variabilnú expresivitu jeho klinického obrazu.

Metódy: Autori prezentujú kazuistiku rodiny s BOR syndrómom, ktorý  je charakterizovaný malformáciami vonkajšieho, stredného a vnútorného ucha, branchiálnymi fistulami či cystami a  renálnymi anomáliami. Syndróm máva i v rámci jednej rodiny výrazne variabilnú expresivitu klinického obrazu. Postihnutí môžu mať percepčnú, zmiešanú, príp. prevodovú poruchu sluchu. Postihnutie obličiek môže varírovať od miernej hypoplázie bez funkčného postihnutia až po obojstrannú renálnu agenézu. U malej časti jedincov môže dôjsť k progresii renálnej insuficiencie.

Výsledky: Prvé dieťa (chlapec, nar. 2010) bolo v prvom roku života prijaté na našu kliniku k fistulografii a následne k extirpácii laterálnej krčnej fistuly vpravo. Pri fyzikálnom vyšetrení boli zistené odstávajúce, nižšie uložené ušnice obojstranne a preaurikulárna fistula vľavo, v osobnej anamnéze zmienka o sledovaní na nefrológii pre obojstrannú dilatáciu ureterov, v rodinnej anamnéze údaj o transplantácii obličky u otca v 20. roku života pre renálnu insuficienciu. Na základe klinického obrazu a rodinnej anamnézy bol na genetickej ambulancii diagnostikovaný familiárny výskyt BOR syndrómu. Na našej audiologickej ambulancii audiometrickým vyšetrením potvrdený normálny sluch.

Druhé dieťa (chlapec, nar. 2013) bolo prijaté na našu kliniku v druhom roku života k fistulografii a následne extirpácii obojstranných laterálnych fistúl krku a k extirpácii bilaterálnych preaurikulárnych fistúl. Pri fyzikálnom vyšetrení tiež zaznamenané odstávajúce, nízko uložené ušnice, pomocou SSEP potvrdený normálny sluch. Dieťa má normálny sonografický nález obličiek. Vzhľadom na klinický obraz bol tiež diagnostikovaný identický syndróm zdedený od otca.

Otec je po transplantácii obličky, má jednostrannú preaurikulárnu fistulu, anomálny tvar ušníc, normálny sluch, laterálne krčné fistuly nemá.

Záver: Pri náleze abnormalít v oblasti 2. žiabrového oblúka a prípadne anomálií v oblasti ušníc musíme myslieť na možnosť BOR sy a doplniť vyšetrenie sluchu, obličiek a genetické vyšetrenie.

Podporené projektom koncepčného rozvoja výskumnej organizácie 00064203.

P 25

SIGNÁLNÍ MOLEKULY EPITELO-MESENCHYMOVÉ INTERAKCE U NÁDORU VYCHÁZEJICÍCH Z DLAŽDICOVÉHO EPITELU

Š. Novák1,3, K. Smetana Jr1,2, B. Dvořánková1,2, P. Szabo1,2

1Anatomický ústav, 1. LF UK v Praze; 2BIOCEV, Biotechnologické a biomedicínské centrum Akademie věd a Univerzity Karlovy  ve Vestci; 3Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, 1. LF UK a FN v Motole, Praha, Česká republika

Je známo, že nádorové stroma netvoří pouze podpůrnou složku nádorů, ale přímo ovlivňuje biologické chování nádorového parenchymu. Nádorové stroma je tvořeno extracelulární matrix (ECM), imunitními buňkami (makrofágy, mastocyty, lymfocyty), cévami, hladkými svalovými buňkami, adipocyty a nádorově asociovanými fibroblasty (CAF). Proces růstu a vytváření sekundárních nádorových ložisek je podpořen zejména aktivitou nádorového stromatu. Interakce nádorového parenchymu a nádorového mikroprostředí můžeme chápat jako složitý komplex proteinů, signálních molekul a chemokinů produkovaných oběma složkami. Buněčně nejpočetnější a metabolicky nejaktivnější částí stromatu jsou CAF.

V předchozí práci jsme izolovali CAF ze spinocelulárního karcinomu hypofaryngu, melanomu, kožní metastázy karcinomu prsu a bazocelulárního karcinomu a sledovali jejich biologickou aktivitu na epitelové buňky. CAF byli schopny měnit jejich fenotyp a epitelové buňky exprimovali myoepitelové markery K8+ a K14+ (Dvorankova et. al., 2012). Ve spolupráci s Ústavem Molekulární genetiky AV ČR jsme provedli microarray analýzy transkriptomu všech typů CAF a vybrali 3 kandidátní molekuly, které by mohly být odpovědné za změnu exprese keratinů u epitelových buněk. Do obohaceného-kondiciovaného media z CAF ze spinocelulárního karcinomu a melanomu jsme přidali komerčně dostupné blokační protilátky proti vybraným molekulám. Takto upravená media přidávaná k epitelovým buňkám neměla vliv na změnu jejich fenotypu. Na druhou stranu obyčejné medium s přídavkem 3 lyofilizovaných proteinů vyvolalo expresi K8+ a K14+  keratinů u epitelových buněk. Námi vybrané kandidátní 3 molekuly by mohly být odpovědné za společný molekulární podpis CAF izolovaných z různých typů nádorů a do budoucna mohou pomoci při úspěšné protinádorové biologické terapii.

Dvořánková, B., Szabo, P., Lacina, L., Kodet, O., Matoušková, E., Smetana, K., Jr.:

Fibroblasts prepared from different types of malignant tumors stimulate expression of luminal marker keratin 8 in the EM-G3 breast cancer cell line. Histochem. Cell Biology DOI: 10.1007/s00418-012-0918-3 (2012)

P 26

PARTIALY ABSORBABLE IMPLANTS IN SLEEP APNEA TREATMENT

V. Pavelec1, B. Rotenberg2; J. T. Maurer3; E. Gillis4, T. Verse5

1LENTE Clinic, Plzeň, Czech Republic;  2Western University, London, Ontario, Canada; 3University Medicine Mannheim, Department of Otorhinolaryngology, Head and Neck Surgery, Mannheim, Germany; 4ReVENT Medical, Inc., Newark CA, USA; 5Asklepios Klinikum Harburg, Department of Otorhinolaryngology, Head and Neck Surgery, Hamburg, Germany

Objective: Many cases of obstructive sleep apnea (OSA) involve collapse of the tongue base and soft palate during sleep, causing occlusion of the upper airway and leading to oxygen desaturation. Existing therapies can be effective, but are plagued by patient compliance issues and the invasiveness of surgical approaches. A new, minimally invasive implant for OSA has been developed that is elastic and contracts a few weeks after deployment, stabilizing the surrounding soft tissue. The device has had good outcomes in preclinical testing; this report describes the preliminary feasibility and safety of its implementation in humans.

Materials and methods: A prospective, multi-center, single-arm, feasibility study was conducted. Subjects were adults with moderate-severe OSA who had previously failed or refused conventional continuous positive airway pressure (CPAP) treatment. Intraoperative feasibility data, post- operative pain, and safety information were collected for a 30-day postoperative period.

Results: 40 subjects participated (37 men, 3 women; average age of 46.1 years); each received two tongue base implants and two soft palate implants. Surgical procedure time averaged 43 minutes. Post-surgical pain resolved readily in most cases; at 30 days post-implantation, fewer than 20% of subjects reported pain, which averaged less than 2 out of 10. Adverse events were generally the mild and expected sequelae of a surgical procedure with general anesthesia and intra-oral manipulation. The device was well-tolerated. Implant extrusions were reported more often with soft palate implants (n=15) than tongue base implants (n=2). 

Conclusion: Implantation of the device was feasible and resulted in very low morbidity. The implanted device was well-tolerated, notwithstanding a relatively high rate of extrusions in the now-

P 27

ANTIBIOTICKÁ PROFYLAXE V ORL

K. Pokorný1, E. Zálabská2, I. Bártová1

1Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Nemocnice Pardubického kraje, a.s., Pardubická nemocnice, Pardubice, Česká republika; 2Oddělení klinické mikrobiologie, Nemocnice Pardubického kraje, a.s., Pardubická nemocnice, Pardubice, Česká republika

Ve sdělení je prezentována dotazníková studie zabývající se problematikou antibiotické (ATB) profylaxe u ORL výkonů v České republice. Menší pracoviště výkony vhodné k ATB profylaxi neprovádí, problematiku provádění ATB profylaxe má formou vnitřního předpisu zpracovánu pouze 1/3 pracovišť. Údaje získané dotazníkovým šetřením jsou diskutovány s publikovanými literárními údaji.

P 28

PROBLEMATIKA TRACHEOESOFAGEÁLNÍCH PÍŠTĚLÍ U DOSPĚLÝCH PACIENTŮ ŘEŠENÝCH NA ORL ODD. FN BRNO V LETECH 2000-2015

L. Rokytová, M. Šteffl, M. Dubová, P. Zavadilová

ORL oddělení, FN Brno, Brno, Česká republika 

Úvod: Tracheoesofageální fistula (TEF) je vrozená nebo získaná komunikace mezi jícnem a průdušnicí. Velmi vzácně se můžeme u dospělých pacientů setkat s nediagnostikovanou píštělí vrozenou, většina je však získaných.

V 80% případů se jedná o TEF maligní, ve zbylých 20% TEF je benigních.

Cíl a metodika: Cílem tohoto sdělení je shrnout problematiku pacientů s diagnosou TEF ošetřených na ORL odd. FN Brno v letech 2000-2015

Jedná se o retrospektivní studii, ve které je zahrnuto celkem 10 případů TEF – z toho 4 benigních a 6 maligních.

Výsledky: Všichni pacienti s diagnózou benigní TEF podstoupili chirurgický výkon – suturu píštěle, který byl v 75% úspěšný.

Terapie pacientů s dg. maligní TEF měla, vzhledem k prognóze a celkovému stavu, převážně paliativní charakter. 

Závěr: TEF je ne příliš častý, ale zato závažný stav, který může vést k těžkým až fatálním, plicním i celkovým, zánětlivým komplikacím. Ať už se jedná o píštěl benigní či maligní, je nutno na možnost jejího vzniku pomýšlet, protože časná diagnostika a léčba jsou pro pacienty stěžejní.

P 29

REHABILITACE HLASU U PACIENTŮ PO TOTÁLNÍ LARYNGEKTOMII POMOCÍ PERSONALISOVANÉ HLASOVÉ SYNTÉZY A JEJÍ VLIV NA KVALITU ŽIVOTA TĚCHTO PACIENTŮ

B. Řepová1, J. Matoušek2, J. Betka1

1Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, 1. LF UK a FN v Motole, Praha, Česká republika; 2Západočeská Univerzita v Plzni, Katedra kybernetiky, Fakulta aplikovaných věd, Plzeň, Česká republika

Cíle: Cílem tohoto projektu je vytvořit systém pro časný záchyt pacientů ohrožených ztrátou hlasu a nahrávání hlasu u těchto pacientů. Nahrávání umožní vytvoření personalizované hlasové syntézy, kterou je pak možné využívat přes elektronická zařízení. Dalším výstupem je pak zhodnocení kvality života u těchto pacientů a porovnání, zda pacienti vnímají zvýšení kvality života díky používání hlasové syntézy.

Metody: Pacienti nahrávají vlastní řeč ve zvukotěsné komoře na kvalitní nahrávací zařízení. Hlas je poté zpracován na KK ZČU, kde je vytvořena personalizovaná hlasová syntéza v takové formě, že je možné vytvářet i ta slova, která nebyla původně nahrávána. Všichni pacienti před a po laryngektomii vypňují dotazníky WHO-QoL a VHI, díky kterým je následně vyhodnocován vliv syntézy na zvýšení kvality jejich života.

Výsledky: V letech 2011-2016 celkem 9 pacientů před totální laryngektomií nahrálo svůj hlas a byla jim vytvořena personalizovaná hlasová syntéza. 3 pacienti odmítli nahrávání kvůli velmi špatné kvalitě hlasu, ale používají zařízení s generickým hlasem. Z devíti nahraných pacientů 4 používají svůj vlastní nahraný hlas v denní komunikaci. První výsledky z dotazníků kvality života ukazují, že tito pacienti mají vyšší kvalitu života způsobenou rozšířenými možnostmi komunikace díky hlasové syntéze.

Závěr: Projekt je zaměřen na pacienty, kteří jsou v riziku ztráty hlasu. Umožňuje nahrát si  svůj hlas a ten pak pomocí elektronických zařízení používat v běžném životě. Pokud pacienti nejsou spokojeni s kvalitou svého hlasu, mohou si vybrat z generických hlasů profesionálních řečníků. Možnost využívat hlasovou syntézu jako další rehabilitační pomůcku při rehabilitaci hlasu vnímají pacienti velmi pozitivně a první data naznačují, že je u nich zvýšená kvalita života, ve srovnání s pacienty po laryngektomii, kteří tuto možnost nevyužili.

Výzkum vedoucí k těmto výsledkům byl financován z prostředků Norského finančního mechanismu na období 2009-2014 a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v rámci projektové smlouvy č. MSMT-28477/2014, projekt č. 7F14236.

P 30

LARYNGOKÉLA - KAZUISTIKA

K. Sádovská, H. Binková, B. Gál

Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, FN u sv. Anny v Brně, Česká republika

Úvod: Laryngokéla je vzácné onemocnění, které je způsobeno abnormální dilatací ventriculus laryngis (sinus Morgani). Slizniční výstelku ventriculu tvoří víceřadý cylindrický epitel s řasinkami a lamina propria mucosae se serózními a mucinózními žlázkami. Laryngokély rozdělujeme dle původu, lokalizace a obsahu. Klinické příznaky: chrapot, kašel, pocit cizího tělesa v krku, obstrukce dýchacích cest nebo rezistence na krku nejčastěji v oblasti II a III. Diagnostika se provádí nepřímou laryngoskopií, endoskopií hrtanu, UZ, CT nebo MRI. Při asymptomatickém průběhu je doporučeno sledování, při klinických potížích je metodou volby chirurgická exstirpace.

Kazuistika: Na naší klinice se od roku 2005 vyskytly 2 případy tohoto onemocnění. Z toho 1 případ, který prezentujeme, bylo nutno řešit chirurgicky. Posterové sdělení prezentuje vzácný případ 50leté pacientky se zevní laryngokélou s klinickými příznaky progredujícího chrapotu a elastického zduření na pravé straně krku. Předkládána je obrazová dokumentace diagnostických metod a perioperačních i postoperačních výsledků.

Závěr: Prezentovaný případ je důkazem, že i přes raritní výskyt onemocnění jej nelze opomenout v diagnostickém procesu a je nutné jej brát v úvahu jako jednu z možných příčin chrapotu, kašle, pocitu cizího tělesa v krku, zhoršeného dýchání a nebo rezistence na krku.

Literatura:

1.Pinho M da C, et al. External laryngo-cele: sonographic appearance - a case report. Radiol Bras. 2007 Aug [cited 2013 Mar 09]; 40(4):279-82 http://dx.doi.org/10.1590/S0100-39842007000400015

2.de Paula Felix JA, Felix F, de Mello LFP. Laryngocele: a cause of upper airway obstruction. Rev. Bras. Otor-rinolaringol. 2008 Feb [cited 2013 Mar 09]; 74(1): 143-6. http://dx.doi.org/10.1590/S0034-72992008000100023

P 31

COMMON CAVITY A KOCHLEÁRNÍ IMPLANTACE

J. Skřivan1, M. Jurovčík1, E. Vymlátilová2, P. Myška2, Z. Aksenovová2, J. Holmanová2, D. Michejdová2, K. Voříšková2, D. Jedličková2, M. Doubnerová2, L. Bauer2, M. Okluský2 

1Klinika ušní, nosní a krční, 2. LFUK, Fakultní nemocnice v Motole, Praha, Česká republika; 2Centrum kochleárních implantací u dětí, Klinika ušní, nosní a krční, 2. LFUK, Fakultní nemocnice v Motole, Praha, Česká republika

Common cavity je vrozená vada vnitřního ucha, která se vyskytuje asi v 8% všech malformací hlemýždě.

Jsou prezentovány dvě pediatrické kasuistiky pacientů s common cavity. První je dvouletý chlapec, který byl sekvenčně implantován oboustranně ve věku 14, resp. 24 měsíců. Druhým pacientem je pětiletý chlapec, který byl implantován jednostranně ve věku 3 let.

První pacient s common cavity a oboustrannou sekvenční implantací je úspěšným uživatelem. Je schopen identifikovat zvuky, rozumí jednoduchým větám a používá několik slov. U druhého pacienta je apikální část elektrody dislokována do vnitřního zvukovodu. Nemá rozvinutou řeč a není schopen s implantátem rozumět řeči. Apikální elektrody vyvolávají parazitickou stimulaci. Proto byl replantován – původní implantát byl odstraněn a byl zaveden nový na stejné straně. Po zhojení rány čeká na reaktivaci.

P 32

AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ V ORL PRAXI

Š. Solecka, K. Matler

ORL oddělení, Nemocnice ve Frýdku-Místku, Frýdek-Místek, Česká republika

Projevy systémových autoimunitních onemocnění v ORL oblasti činí diagnostické problémy praktickým lékařům, revmatologům i otorinolaryngologům. Nezřídka se první symptomy těchto onemocnění manifestují právě v ORL oblasti a správná diagnóza je nezbytná k zahájení včasné imunusupresivní terapie.

Cílem našeho sdělení je formou kazuistiky seznámit s problematikou čtyř systémových autoimunitních onemocnění, která se manifestovala v ORL oblasti.

V první kazuistice se zabýváme pacientkou s Wegenerovou granulomatózou, u které je postižení horních cest dýchacích přítomno u více než 80 procent nemocných. V naší kazuistice byly časnými příznaky Wegenerovy granulomatózy potíže imitující rinosinusitidu a febrílie. Díky rychlé diagnóze byla záhy zahájena potřebná terapie.

V druhé kazuistice popisujeme pacienta s pemhigus vulgaris, který navštívil ORL ambulanci pro odynofagie a dysfagické potíže s klinickým obrazem ulcerózní gingivostomatitidy a byl v minulosti opakovaně přeléčen antibiotiky a antimykotiky. Diagnóza byla stanovena až po histologickém vyšetření probatorní excize z kůže na bérci z drobného makulózního exantému.

V další kazuistice představujeme případ pacienta s Churg Strauss syndromem, vzácným multisystémovým autoimunitním onemocněním, pro které jsou v prodromálním stádiu typické opakované rinosinusitidy s nosní polypózou.

Pacientku s Crohnovou nemocí se zabýváme v poslední kazuistice. Mimostřevní projevy onemocnění se vyskytují až u 1/3 pacientů. Postižení nosní dutiny, které popisujeme, patří mezi velmi vzácnou mimostřevní lokalizaci Crohnovi choroby.

Diagnostika systémových autoimunitních onemocnění je svízelná a otorinolaryngolog může v některých případech hrát klíčovou roli v určení správné diagnózy a zahájení včasné terapie.

P 33

SPECIALIZOVANÁ VYŠETŘENÍ SLUCHU K IDENTIFIKACI RŮZNÝCH STUPŇŮ A TYPŮ PRESBYAKUZE

V. Svobodová1, 2, D. Kuchárová1, 2, O. Profant1, 2, M. Jilek1, Z. Bureš1, J. Lindovský1, J. Betka2, J. Syka1

1Oddělení neurofyziologie sluchu, Ústav experimentální medicíny Akademie věd České republiky, Praha, Česká republika; 2Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Fakultní nemocnice v Motole, Praha, Česká republika 

Presbyakuze - porucha sluchu ve stáří, je jednou z nejčastějších smyslových vad postihujících stárnoucí populaci. Presbyakuze je charakterizována zhoršením zpracování časových parametrů zvuku a rozumění řeči, což naznačuje možnou centrální složku. V našich předchozích pracích (Profant et al., 2013; 2014; 2015) jsme identifikovali podtypy presbyakuze, které vycházely z centrálních změn v sluchovém systému a byly jen minimálně ovlivněné periferním sluchovým postižením.

Cílem naší studie je identifikovat různé stupně a typy presbyakuze prostřednictvím široké baterie sluchových testů, které by měly vést ke zlepšení v kompenzaci sluchového postižení.

V rámci naší studie byly použity následující audiologické testy: laterogram, binaurální řečový chopper, detekce pauzy v šumu, rozdíl v časové následnosti dvou kliků, modulace frekvence, modulace amplitudy, binaurální maskování rozdílů intenzit, sluchový práh krátkých tónů, řečová audiometrie, řečová audiometrie v šumu, vysokofrekvenční tónová audiometrie, dichotomické řečové testy, otoakustické emise.

Dvacet pět starších dospělých (věk > 60 let) a dvacet pět mladých dobrovolníků (kontrolní skupina) bylo vyšetřeno s využitím hardwarového prototypu přístroje (jeho softwarová verze je v současné době testována), obsahujícím baterii popisovaných testů. Naše výsledky jednoznačně ukazují smysl využití uvedených nadprahových testů, které překonávají standardně používanou baterii audiologických vyšetření (tónová audiometrie do 8 kHz, řečová audiometrie, otoakustické emise) a přináší nové informace o stavu sluchu pacientů.

Výsledky studie naznačují existenci různých stupňů a typů presbyakuze, které mají původ v kombinaci vad periferní a centrální části, event. vad pouze centrální části sluchového systému. K jejich identifikaci je nezbytné použití nadprahových sluchových testů.

Výzkumný projekt byl podpořen granty TAČR TG01010135 DP09 a GAČR 16-16729S.

P 34

PŘEDOPERAČNÍ A POOPERAČNÍ HODNOCENÍ LÉZÍ HRTANU POMOCI NBI METODY

J. Šatanková, M. Černý, V. Chrobok

Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Česká republika

Úvod: NBI (Narrow Band Imaging) je optická endoskopická metoda schopná časného zachycení patologické slizniční neovaskularizace. Použitím speciálně filtrovaného světla (modré 415 nm a zelené 540 nm) zobrazuje povrch sliznice s větším kontrastem mezi epitelem a slizničními cévami ve srovnání s bílým světlem.Využívá se především v předoperační diagnostice prekanceróz a suspektních epiteliálních slizničních lézí, při pátraní po neznámém primárním nádorovém ložisku. Peroperačně má význam pro lepší vizualizaci okrajů léze s možností cílené biopsie, případně pro re-staging a identifikaci duplicitních nádorů.

Soubor, metodika: Soubor pacientů jsme rozdělili do dvou skupin. V první skupině bylo celkem 170 pacientů s využitím NBI v rámci předoperační diagnostiky suspektních lézí hrtanu, ve druhé skupině celkem 38 pacientů s využitím NBI peroperačně. Při identifikaci patologické cévní kresby pomocí NBI jsme použili klasifikaci IPCL pro hrtan (Ni et al., 2011).

Výsledky: V první skupině dominoval typ IV IPCL, a to celkem u 71 pacientů, typ V u 47 pacientů, typ III u 25 pacientů, v menším množství nesuspektní léze v NBI (typ I. u 10 a typ II. u 17 pacientů). Suspektní NBI nález (stádium IV-Vc dle klasifikace IPCL) byl v 72 % případů. Z celkového počtu pacientů byla pozitivní histologie v 41 % a negativní u 59%nálezů. V51%to byly středně těžké až těžké dysplastické změny, v 19% karcinom in situ a v 30% invazivní dlaždicobuněčný karcinom. Ve druhé skupině dominoval typ V IPCL, a to celkem u 21 pacientů, typ II u 8 pacientů, typ IV u 7 pacientů a typ III pouze u 2 pacientů. Ani v jednom případě se nevyskytoval typ I. Suspektní NBI nález (stádium IV-Vc) byl v 74% případů. Z celkového počtu pacientů byla pozitivní histologie v 61%, negativní v 39%. V 53% to byly středně-těžké až těžké dysplazie, v 15% karcinom in situ a ve32% invazivní dlaždicobuněčný karcinom. Z našich výsledků vyplývá senzitivita vyšetření pomoci NBI v rámci předoperačního hodnocení IPCL 70 %, specificita 81 %, PPH testu 72 % a NPH 80 %. V rámci peroperační diagnostiky suspektní léze pomocí NBI byla senzitivita 92%, specificita 62%, PPH 82% a NPH 83%.

Závěr: NBI flexibilní endoskopie je velmi užitečnou metodou v předoperační i peroperační diagnostice nádorů hrtanu, především v lepší vizualizaci okrajů superficiálně šířících se nádorů.Nutností je použití HDTV NBI.  V předoperační diagnostice v 9 % případů  NBI metoda odhalila  léze, které nebyly vizualizovány konvenčním bílým světlem,v 36 % případů byl rozsah rozpoznané léze ještě větší ve srovnání s bílým světlem. Zaznamenali jsme přibližně stejný počet falešně pozitivních a falešně negativních výsledků (11% versus 12%). O něco větší rozdíl byl v rámci peroperačního hodnocení nálezů pomocí NBI, kde falešná pozitivita byla ve 13% a falešná negativita v 8%  nálezů.Tento rozdíl může být částečně ovlivněn i menším počtem pacientů.

Literatura:

1. Lukeš P, Zábrodský M, Plzák J et al.: Úloha NBI v endoskopické diagnostice dlaždicových karcinomů hlavy a krku. Endoskopie 2012; 21 (1): 16 – 20

2. Peretti G, Piazza C, Berlucchi M et al.: Pre – and intraoperative assessment of mild – cord erythroplakias: a prospective study on 52 patients. Eur Arch Otorhinolaryngol 2003; 260: 525 - 528

3. Piazza C, Cocco D, Del Bon F et al.: Narrow Band Imaging and High Definition Television in the endoscopic evaluation of upper aero – digestive tract cancer. Acta Otorhinolaryngologica Italica 2011, 31: 70 – 75

4. Tirelli G, Piovesana M, Gatto A et al.: Narrow band imaging in the intra – operative definition of resection margins in oral cavity and oropharyngeal cancer. Oral Oncology 2015; 51: 908 - 913

5. Watanabe A, Taniguchi M, Tsujie H et al.: The value of narrow band imaging for early detection of laryngeal cancer. Eur Arch Otorhinolaryngol 2009; 266 (7): 1017 – 1023

P 35

METASTÁZY KARCINOMŮ V KRČNÍCH UZLINÁCH S NEZNÁMÝM PRIMÁRNÍM TUMOREM

E. Tóthová, H. Binková, Z. Horáková, B. Gál

Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, FN u sv. Anny v Brně, Česká republika

Karcinomy v krčních uzlinách bez známého primárního tumoru (cancer of unknown primary, CUP) jsou diagnostikovány u přibližně 2-9% pacientů s karcinomem hlavy a krku. Pacienti s CUP na hlavě a krku jsou zpravidla muži v 5. až 6. dekádě věku, kuřáci s abúzem alkoholu. Nejčastěji zjištěným histologickým typem je spinocelulární karcinom. Nejčastěji postiženou oblastí je oblast II.

Cílem práce bylo sdělit naši zkušenost s manažmentem CUP a definovat léčebné výsledky, průběh onemocnění a prognózu.

Metody: Zařazeni byli pacienti s histologicky verifikovanou metastázou v krčních uzlinách, u kterých standardní vyšetření (ORL vyšetření, flexibilní, rigidní endoskopie, počítačová tomografie, pozitronová emisní tomografie) nezjistila primární nádor. Vylučovacím kritériem k zařazení byla jiná malignita v osobní anamnéze a histologický nález jiný než karcinom.

Výsledky: Do retrospektivní studie bylo za 11 let 61 pacientů. Kurativně bylo léčeno 78% pacientů, z nichž všichni dosáhli kompletní remise. Recidivovalo 23% pacientů, 16% generalizací, primární tumor se manifestoval u 7%. Origo bylo odhaleno v lokalitách epifarynx, orofarynx - kořen jazyka, hypofarynx a plíce a to v časovém rozestupu 4 - 57 měsíců. 5-letý interval celkového přežití (overall survival, OAS) byl pro všechny pacienty 46%. Interval přežití bez známek onemocnění (disease free interval, DFI) pro 5 let byl 65%. Průměrná doba do relapsu byla 21 měsíců. Statisticky významným faktorem s vlivem na přežití bylo N stádium a extrakapsulární šíření.

Závěr: Není jednotné schéma léčby CUP. Na klinice ORL v Brně preferujeme chirurgickou léčbu s následnou adjuvancí. Prognóza CUP je obdobná jako karcinomů hlavy a krku se známým origem. Z grafů přežití je zjevná kumulace událostí v prvních 2 letech sledování. Generalizace onemocnění, resp. recidiva v krčních uzlinách je dle dostupné literatury i našich výsledků přibližně dvakrát pravděpodobnější než samotná manifestace origa. Tuto informaci je potřeba zohlednit v dispenzarizaci. 

P 36

VESTIBULÁRNÍ AREFLEXIE JAKO DŮSLEDEK KOCHLEÁRNÍ IMPLANTACE

L. Vankátová1, 2, A. Perez Fornos1, JP. Guyot1, N. Guinand1,

1Clinique d´ORL et de CCF, Hôpitaux universitaires de Genève; 2Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Nemocnice Pardubického Kraje, Pardubická nemocnice

Riziko vyvolání vestibulární areflexie zavedením kochleárního implantátu je málo dokumentované, literatura uvádí přibližně 10%. Bilaterální implantace může tedy teoreticky v 1% případů navodit oboustranný vestibulární deficit, handicap, pro který neexistuje léčba.

U pacientů implantovaných v Ženevě v letech 1985-2014 bylo provedeno kompletní vestibulární vyšetření- kalorizační test, a/nebo video Head Impulse Test (vHIT), a/nebo c-/o-VEMPS. Vestibulární areflexie byla definována jako: průměr maximální rychlosti pomalé složky nystagmu při kalorizačním testu ≤6°/s, a/nebo patologický vHIT, a/nebo nevýbavné c-/o-VEMPS na implantované straně.

Vestibulární vyšetření bylo provedeno u 131 pacientů. 43 z nich bylo vyšetřeno před a po kochleární implantaci. Z těchto pacientů měli pooperačně 3 (7%) nově vzniklou vestibulární areflexii na implantované straně.

Vzhledem k handicapu, který oboustranná vestibulární areflexie představuje, musí být riziko jejího vzniku po kochleární implantaci, ačkoli relativně nízké, vzato v potaz při plánování chirurgického výkonu.

Doporučujeme tak důsledné vestibulární předoperační vyšetření u kandidátů na kochleární implantaci. V případě jednostranné poruchy vestibulární funkce bude kochleární implantát pokud možno zaveden na postiženou stranu. V případě plánované oboustranné kochleární implantace bude výkon proveden sekvenčně a druhá strana bude implantována pouze v případě zachované vestibulární funkce na již implantované straně.

Literatura: 

Jacot E, Van Den Abbeele T, Debre HR, Wiener-Vacher SR. Vestibular impairments pre- and post-cochlear implant in children. International journal of pediatric otorhinolaryngology 2009; 73:209-217.

Guinand N, Boselie F, Guyot JP, Kingma H. Quality of life of patients with bilateral vestibulopathy. Ann Otol Rhinol Laryngol 2012; 121:471-477.

P 37

OBOUSTRANNÁ POSTMEDIKAMENTOZNÍ VESTIBULÁRNÍ AREFLEXIE

E. Záthurecký1,2,3, E. Mrázková1,2,3, J. Šichnárek1,3, K. Vojkovská1,3

1Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví LF OU; 2ORL oddělení NsP Havířov; 3Centrum pro poruchy sluchu a rovnováhy Ostrava

Oboustranná vestibulopatie je méně častá, vyskytuje se asi v 1-5% všech závratí a z toho přibližně  50% je způsobeno ototoxickými léky, nejčastěji gentamicinem. Z dalších příčin se jedná o působení infekce při meningitidě, Ménierovu nemoc, sarkoidózu, oboustrannou operaci uší, zejména při oboustranném schwanomu n.VIII. Dalšími příčinami mohou být oboustranná vestibulární neuritida; vrozené vestibulární poruchy s hluchotou, nebo poruchy imunitního systému. Dalším rizikovým faktorem je pokročilý věk, protože počet vestibulárních gangliových buněk klesá s věkem. V 80 letech věku je přítomno asi 50% vestibulárních neuronů. U jedné třetiny všech případů oboustranné vestibulopatie je příčina neznámá.

Postmedikamentozní závrať je obtížná diagnosticky i léčebně vzhledem k farmakodynamice vestibulotoxického léčiva i vzhledem k onemocnění, pro které bylo léčivo podané.

Oboustranné toxické poškození významně pozměnuje obvyklou asymetrii klinického nálezu. Autoři se zabývají oboustrannou vestibulární areflexií u 31-leté pacientky po protrahované léčbě gentamycinem. Vyjmenovávají diagnostické a terapeutické možnosti a porovnávají moderní vyšetřovací metody použité u pacientky. 

P 38

STRATEGIE LÉČBY PERITONZILÁRNÍHO ABSCESU NA ORL ODDĚLENÍ FN BRNO BOHUNICE V LETECH 2006-2015

P. Zavadilová, M. Dubová, L. Milošová, M. Šteffl

ORL oddělení, FN Brno Bohunice, Brno, Česká republika

Cíle: Statistické zpracování dat pacientů léčených na ORL oddělení FN Brno Bohunice s diagnózou peritonzilárního abscesu

Metody: Retrospektivní studie hodnotící průběh vývoje léčby peritonzilárního abscesu na ORL oddělení FN Brno Bohunice ve vztahu k časovému úseku od diagnostiky peritonzilárního abscesu k provedení tonzilektomie. Následné zhodnocení skupiny pacientů, kteří podstoupili tonzilektomii  „ za horka „ (á chaud), tedy několik hodin od zjištění diagnózy. Zpracování údajů o pohlaví, věku, lokalizaci abscesového ložiska, diagnostickém algoritmu  a pooperačních komplikacích.

Závěr: V současné době je na ORL oddělení FN Brno Bohunice u pacientů s diagnózou peritonzilárního abscesu standardně prováděna tonzilektomie „ za horka „, které předchází probatorní  aspirační punkce. Vyjímkou jsou polymorbidní pacienti s kontraindikací k výkonu v celkové anestézii a pacienti odmítající provedení operačního zákroku. Ti jsou léčeni standardní incizí peritonzilárního abscesu s následnými dilatacemi. Tonzilektomii „ za horka „ hodnotíme z medicínského hlediska i z pohledu pacienta jako nejvýhodnější, neboť pacient nemusí podstoupit bolestivou incizi s následnými dilatacemi, zkracuje celkovou dobu léčby v porovnání s provedením tonzilektomie „ za studena „ a zajištuje bezpečnou drenáž abscesu s prevencí vzniku recidiv.


Štítky
Audiologie a foniatrie Dětská otorinolaryngologie Otorinolaryngologie

Článek vyšel v časopise

Otorinolaryngologie a foniatrie

Číslo 2

2016 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Familiární transthyretinová periferní polyneuropatie
Autoři: MUDr. Radim Mazanec, Ph.D.

Diabetes mellitus a kardiovaskulární riziko, možnosti jeho ovlivnění
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se