Vzpomínka na MUDr. Olgu Přibylovou, Ph.D.


Autoři: B. Konopásek
Působiště autorů: Onkologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha
Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2011; 24(2): 158
Kategorie: Osobní zprávy

V ruce držím fotografii z roku 1996. Je na ní as. MUDr. Olga Přibylová, Ph.D., v průběhu prvního ročníku onkologické konference „Staškovy dny“. Letos proběhne již 16. setkání. Organizací byla jako vždy pověřena MUDr. Přibylová. V předsednictvu ji však již neuvidíme. Náhle nás opustila, doslova u rozpracovaného vědeckého programu.

jp_35297_f_1
jp_35297_f_1

Mohl bych nyní přistoupit k vypočítávání všech zásluh, které jí onkologie může připsat. Některé z nich byly oceněny, jiné zůstaly zcela anonymní. Zprvu se věnovala problematice dětské onkologie a pozdním následkům radioterapie. Mnohé děti, které léčila v osmdesátých letech, jsou dnes již samy rodiči. Později se zaměřila na onkogynekologii a nádory prsní žlázy. Stála u řady výzkumných programů a v některých se stala hlavním řešitelem. Spolupodílela se na realizaci mezinárodních klinických studií a byla to právě ona, která naši kliniku reprezentovala v zahraničí. Někteří významní onkologové z Evropy i Ameriky ji oslovovali „Olgo“ a ona je na oplátku pozvala do Prahy na Staškovy dny. A to je podstatné pro opravdovou spolupráci jak v oboru, tak i napříč jinými specializacemi. Kromě své klinické praxe se věnovala negraduální výuce medicíny. Budoucí lékaři ji již neuslyší na přednáškách a stážích ani se k ní nebudou moci přihlásit na zkoušku. V posledních letech plně organizovala klinický i bazální výzkum. Značnou energii odevzdala onkologii též v rámci svého členství v České onkologické společnosti. Její odchod ranil nás všechny, ale především její pacienty, kteří se jen těžko mohou smířit se skutečností, že je jejich lékařka navždy opustila. Nebudu dále pokračovat, ale sám sobě bych si rád připomněl.

Byla třeskutá zima a my jsme na vrcholu jednoho alpského velikánu seděli s kolegy v útulné horské chalupě. Popíjeli jsme nějaký místní šnaps a pak nám přikázali sjet z vrchu na saních. Losovali jsme, kdo s kým pojede, a mně los přiřknul Olinu. Vyjeli jsme a ve tmě sjeli z cesty a skončili na sjezdovce. Saně se vůbec nedaly kontrolovat. Řítili jsme se, já seděl vpředu, řídil a slyšel, jak Olina křičí: „Měj rozum, vždyť nám je dohromady sto let.“

Přestože jsem značně starší, vždy jsem o jejích slovech a názorech pečlivě uvažoval. Uměla totiž dobře rozlišit mezi věcí závažnou a malicherností. Často mě nabádala: „Nerozčiluj se, nestojí to za to, jde o maličkost. Ještě tě raní mrtvice.“

To, že jsi, Olgo, odešla, však maličkost není!

doc. MUDr. Bohuslav Konopásek, CSc.


Štítky
Dětská onkologie Chirurgie všeobecná Onkologie

Článek vyšel v časopise

Klinická onkologie

Číslo 2

2011 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Arteriální hypertenze ve světle nových evropských guidelines
Autoři: MUDr. Libor Jelínek

Precizní medicína v onkologii
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se