Co jsme psali

Odkud jdeme a kam směřujeme? Cestu pediatrie naznačí ohlédnutí prostřednictvím vybraných textů, které uveřejnil náš časopis před 75, 50 a 25 lety.

Co psal náš časopis před 75 lety, v roce 1951

KUBÁT K. JESLE V SSSR

Jesle v Sovětském svazu patří k nejdůležitějším zdravotnickým zařízením. Stát, který již socialismus vybudoval, pomáhá jimi pečovati o výchovu a vývoj dětí žen, jež skutečně zrovnoprávněny s muži přinášejí společnosti svou práci v závodech, kolchozech i jiných pracovištích a účastní se veškeré společenské činnosti. Jesle se těšily a stále těší největší pozornosti všech činitelů, vlády, strany, samotných pracujících i matek. Sovětské jesle tvoří nejhustší síť na celém světě. Celkový počet v loňském roce byl 755 000 míst ve stálých městských jeslích, 500 000 ve stálých venkovských a 4 677 000 míst v sezónních jeslích. Jejich organisace i chod jsou vypracovány a stále zdokonalovány na základě vědeckých výzkumů a pozorování. Poskytují dětem od 1. měsíce do 3 let péči a výchovu nejvyšší úrovně.

Po stránce stavební jsme viděli v SSSR různé druhy jeslí: nové i adaptované, jesle pro všechny skupiny dětí, jesle jen pro dvě skupiny starší. Při závodech se budují hlavně pro kojící matky, mnohem více je jich při obytných domech, aby matky nemusely nosit dětí daleko od domova. Spolupráce závodních jeslí s ženským kabinetem závodu zajišťuje plynulé uvolňování míst kojencům a převádění starších do jeslí při bydlišti matky. Pestrost jeselních typů je dána etapami vývoje tak ohromného počtu jeslí a rozličnými zeměpisnými poměry tak obrovské země. U sovětských jeslí jsme neviděli snahu po maximálním luxusním vybavení, nýbrž tendenci k určitému ekonomickému optimu v rozsahu, jež vyhovuje jak zdravotně, tak provozně. Stavby byly postupem času typisovány, jsou stavěny s ohledem na rozsah skupin o 15–20 dětech, zásadně oddělených. Plány podléhají schválení hygienika, který již předem dbá, aby všechny zdravotnické a protiepidemické zásady byly v plánech skutečně respektovány a také při stavbě dodrženy; je samozřejmostí, že se plánují v nových čtvrtích, při stavbách nových továren a kolchozů již předem a že se jim vymíní dostatečně velký pozemek a obstará jeho ozelenění. (…)

 PEDIATRICKÉ LISTY 1951; 6(4): 218–221

Co psal náš časopis před 50 lety,  v roce 1976

Königová R. Problematika těžké popáleniny

Úrazy tvoří jednu z největších kategorií nemocnosti dětí. Významnou kapitolu v dětské úrazovosti, jak dokazují četné zahraniční studie, tvoří úmyslné fyzické poškozování či zneužívání dítěte (battered child syndrome) jinou osobou. Nejčastěji se setkáváme s poraněním lehkým měkkých tkání včetně popálení. Těžké popálení či opaření, jak uvádějí světové statistiky, se vyskytují v rámci syndromu týraného dítěte asi v 15 % případů. Při pátrání po mechanismu úrazu v anamnéze narážíme na nejasné matoucí údaje a je nutno vyšetřit řadu okolností a anamnézu rodinnou, abychom úraz vysvětlili a celý případ objasnili. Postižení bývají častěji chlapci, a to ve věku od 3 měsíců do 11 let. Sociálně ekonomické pozadí těchto dětí je většinou neuspokojivé, což se pak může projevit i v mentální retardaci. Osoby nesoucí vinu za úraz dítěte nebývají starší 30 let a často jsou u nich zjištěny psychické abnormality či morální narušenost. Kromě rodičů mají podíl na syndromu týraného dítěte i sourozenci či kamarádi, ale také vychovatelé či pečovatelé.

Na jednotce intenzivní péče oddělení popálenin byl léčen od 1. dubna do 1. října 1973 devítiletý chlapec pro popálení III.–IV. stupně postihující 60 % tělesného povrchu. Demonstrujeme jeho případ jako těžký úraz zaviněný úmyslně staršími kamarády. Podle překladové zprávy z mimopražské nemocnice, kde byla zahájena resuscitace, šlo o hru „na Indiány“, kdy postižený byl přivázán ke stromu a zapálen. Dal se od starších hochů mučit zcela dobrovolně, aby dokázal svou rovnocennost. Určité rysy sebepoškozování se projevily i později v průběhu léčení. Z hlediska intenzity stressu byla tato skutečnost pozitivním faktorem. Poplachová reakce se totiž nevystupňovala do té míry, aby nadměrné vyplavování katecholaminů způsobilo ischemické změny orgánů s následnými komplikacemi, běžnými u jiných těžce popálených (nejvýraznější vasokonstrikci nacházíme v ledvinách, gastrointestinálním ústrojí, plicích, játrech, nadledvinkách, kůži). (…)

ČESKOSLOVENSKÁ PEDIATRIE 1976; 31(6): 308–311.

Co psal náš časopis před 25 lety, v roce 2001  

Dluholucký S, Králinský K, Raffaj D, Laho L. Uhryznutie zmijou u detí –⁠ niektoré kontroverzné otázky a vlastné skúsenosti

Autori prezentujú prehľad súčasných poznatkov po uhryznutí zmijou a prezentujú aj vlastné skúsenosti s ošetrovaním 11 detí vo veku 6-15 rokov. 8 detí si zavinilo pohryznutie samo tým, že sa snažili zmiju chytiť –⁠ uhryznutie bolo do prsta ruky. Len v troch prípadoch bol použitý turniket a neboli pokusy o vysatie rany, vypálenie, vyrezanie –⁠ čo bolo správne. Priebeh po pohryznutí bol benigný, spravidla s lokálnou reakciou (opuch –⁠ s rôznym šírením centripetálne), v dvoch prípadoch s reakciou regionálnych lymfatických uzlín a jedným prípadom so zvracaním. Zatiaľ čo v rokoch 1997-1999 bolo takmer vždy podané antisérum už pri prvom ošetrení –⁠ preventívne, v roku 2000 napriek tomu, že lokálne reakcie boli väčšie, sérum nebolo podané. Priemerná doba hospitalizácie bola dva dni. Autori predkladajú návrh postupu v diagnostike a liečbe dieťaťa po zmijom uhryznutí. Liečba je lokálna, symptomatická a antisérum sa má použiť len pri pohryzení malého dieťaťa, do centrálnej lokalizácie, resp. pri intravenóznej envenomácii a závažných celkových a lokálnych reakciách.

ČESKO-SLOVENSKÁ PEDIATRIE 2001; 56(8): 438–442.