Antonín Střížek: Ježíš (1994)

Sbírka Galerie umění GAVU Cheb. Umění 20. a 21. století Foto: Jiří Gordon

Antonín Střížek (nar. 1959) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a od roku 1997 tam pět let působil jako vedoucí ateliéru malby. Patří do generace postmoderních umělců, který je nejen malířem, grafikem a fotografem, ale zasahuje i do dalších oblastí výtvarného umění. Jedním z jeho významných počinů je realizace opony Státní opery v Praze.

Klasické malířské náměty mají v jeho pojetí duchovní náboj a odráží se v nich metafyzická reálnost, typická např. pro představitele metafyzické malby Giorgia de Chirica. Střížkův malířský rukopis je spíše minimalistický, ale spolu s obsahem děl působí naplněně. Střížkovi jde o harmonizaci všech prvků malby.

Ve svých obrazech zachycuje buď příběhy, které pocházejí z jeho osobního prožitku, nebo je pro něj impulzem dílo, které ho zaujalo v reálu či na fotografii a získal k němu silně subjektivní vztah. V procesu vzniku obrazu dochází u umělce k zápasu mezi touhou vyjádřit vlastní prožitek a současně dát svým ideám nadosobní, obecně platný význam. V tomto procesu Střížek neustále obě snahy koriguje, aby dosáhl harmonie celku.

Obraz Ježíš je inspirován pozdně gotickou sochou Odpočívající Kristus z Aše ze začátku 16. století. Antonín Střížek namaloval Krista podle fotografie z muzejního prospektu. Krista ale umístil do prostředí, které připomíná metafyzickou malbu, vyjadřující klid, ticho i ztišení a tajemnou ustálenost. Postava sedí na jakémsi geometrickém útvaru podobném několikastěnnému hranolu, který má výraznou červenou barvu. Silnice, na které odpočívá, je obklopena kvádry v potemnělých, studených barevných odstínech. Mají představovat domy, oproštěné od všech detailů. Střížek ve své interpretaci Ježíše zobrazil stejný ikonografický typ jako má socha, ale v jiném médiu. Přesunul ho navíc do současnosti a ukázal jako odpočívajícího, ale k smrti unaveného cestou na Golgotu.

Juliana Boublíková Jahnová