Co jsme psali

Souhrn

Odkud jdeme a kam směřujeme? Cestu pediatrie naznačí ohlédnutí prostřednictvím vybraných textů, které uveřejnil náš časopis před 75, 50 a 25 lety.

Co psal náš časopis před 75 lety, v roce 1950

Hostomská L, Hynková-Kepková V. LÉČBA DĚTSKÉHO DIABETICKÉHO KOMATU

Při dnešní léčbě diabetického komatu (d. k.) zrevidovaly jsme své dřívější stanovisko, pokud se týče podávání glukosy, množství insulinu a fysiologického roztoku v prvních hodinách léčby, na základě literatury a osobních zkušeností jedné z nás, získaných za půlročního pobytu na klinice prof. dr. Hagedorna v Kodani. Z nových statistik (Joslin r. 1945–47) je zřejmo, že prognosa d. k. závisí nejen na trvání a hloubce bezvědomí, hodnotě alkalické reservy plasmy, výši glykemie, na vyvolávající komplikaci, přítomném kolapsu a věku, ale i na intensitě léčby, t. j. na množství podaného insulinu a fysiologického roztoku v prvních hodinách. (…)

Před započetím léčby musíme si uvědomiti, že různou účast kardiovaskulární složky nutno předpokládati u každého d. k. Diabetik je vždy exsikován a na hranici kolapsu v důsledku nedostatku insulinu, hormonu hospodářství vodního a hospodářství s elektrolyty. Přistoupí-li nyní některá příčina vedoucí ke kolapsu (infekt, trauma, operace), snadno dochází ke kardiovaskulárnímu zhroucení. Stejně si nutno ujasniti, že přítomná kombinace acidosy s kolapsem představují circulus vitiosus, neboť při acidose se odnímá organismu voda s elektrolyty a tím se zhoršuje kolaps, jenž mění kompensovanou acidosu v dekompensovanou. Proto musíme co nejrychleji rozetnouti tento gordický uzel správnou léčbou. (…)

Autorky zrevidovaly v r. 1947 na základě literatury a osobních zkušeností jedné z nich, získaných na klinice prof. Hagedorna v Kodani, dosavadní léčbu diabetického komatu, užívanou na diabetickém oddělení II. dětské kliniky prof. dr. J. Brdlíka v Praze. Vyzdvihují intensivní therapii insulinem a dostatečnou rehydrataci organismu fysiolog. roztokem v prvních 6 hodinách. Vysvětlují, proč souhlasně s literaturou neužívají glukosy na počátku léčby. Výsledky své léčby u 10 komat z r. 1947–49 srovnávají s výsledky 10 přibližně stejně těžkých komat z r. 1945–47, léčených s glukosou a méně intensivně v prvních hodinách. Všechny děti léčené novým způsobem vyžily, při starém způsobu 3 zemřely, při pitvě nalezena jen atrofie pankreatu. (…)     

Pediatrické listy 1950; 5(2): 79–82.

Co psal náš časopis před 50 lety, v roce 1975

Vojtek V. Současný stav kontroly tuberkulózy u nás a některé její aktuální problémy

Čas od času přicházíme se sdělením, které má informovat pediatrickou veřejnost o současném stavu tuberkulózy (TBC) v ČSSR u dětí do dokončeného 14. roku věku. V tomto sdělení chceme také osvětlit, jak se dnes dívat na nové či změněné názory na některé otázky dětské tuberkulózy u nás. Vycházíme z posouzení vývoje TBC u dětí v období let 1955 až 1972. (…)

Vývoj dětské TBC v období let 1955-1972 vykazuje velmi příznivý vývoj. Počet úmrtí –⁠ úmrtnost –⁠ poklesla v tomto období ze 178, tj. 4,9 na 100 000 dětí, na 3 v roce 1972, tj. 0,1 na 100 000 dětí, a od roku 1969 se již kolem tohoto nízkého čísla pohybuje. Nejčastější příčinou úmrtí na TBC u dětí je tbc meningitida, a to pozdě nebo vůbec nepoznaná. Proto je třeba stále ještě i na ni myslit, a máme-li na tbc etiologii jen sebe menší podezření –⁠ je to tehdy, když dítě pochází z tbc rodiny nebo když má i jiné známky tbc onemocnění –⁠ považujeme za potřebné ordinovat AT terapii. V letech 1968–1972 vzniklo ještě v ČSSR ročně průměrně 7 tbc meningitid. V období let 1964–1972 se léčilo pro tbc meningitidu v naší léčebně 19 dětí. Žádné z nich nezemřelo, 15 se zhojilo bez následků, 4 děti s následky. Přichází tedy doba, kdy úmrtnost na TBC u dětí již není znakem epidemiologické situace, ale ukazatelem adekvátnosti a včasnosti terapie, protože účinných léků je dnes již dost. (…)

Československá pediatrie 1975; 30(1–2): 62–66.

Co psal náš časopis před 25 lety, v roce 2000

Hrstková H, Konvičková E, Vokurková J. HEMANGIOMY U DĚTÍ –⁠ LÉČBA INTERFERONEM

(…) Mortalita u velkých, děti na životě ohrožujících hemangiomů je poměrně vysoká hlavně u viscerálních a jaterních hemangiomů a je udávána až v 54 %.

V terapii se nejčastěji užívají steroidy. Jsou ale práce, které prezentují terapeutický účinek interferonu a srovnávají účinek steroidů a interferonu. Léčba interferonem se obvykle doporučuje tam, kde nedochází po 2týdenní terapii prednisonem v dávce 2 mg/kg denně perorálně k dobré terapeutické odezvě. Ezekowitz užil interferon alfa u 20 dětí s hemangiomy, které ohrožovaly svou lokalizací a velikostí děti na životě. Tuto léčbu aplikoval u dětí ve věku 1 týden až 2 roky, délka terapie byla 1–13 měsíců. Děti byly před terapií interferonem léčeny bez dobré terapeutické odezvy prednisonem, heparinem, radiační léčbou i embolizací. Jednalo se o hemangiomy v oblasti hlavy a krku s obstrukcí dýchacích cest, o periorbitální hemangiomy, hemangiomy spojené s konzumpční koagulopatií či jiné. Regrese 50 % a více byla zjištěna u 18 dětí. Z vedlejších účinků léčby interferonem byly zaznamenány febrilie, třesavka, bolesti hlavy, vyrážka, gastrointestinální symptomy a dále výskyt anti-interferon alfa 2a protilátek v nízkém titru u pacienta, který neměl dobrou terapeutickou odezvu. Léčba interferonem se doporučuje obvykle u klasických hemangiomů. Popisuje se i použití interferonu alfa u 2 pacientů se smíšenými lymfhemangiomy s dobrou terapeutickou odezvou bez prokazatelných vedlejších účinků. (…)

Česko-slovenská pediatrie 2000; 55(1): 51–54.