Ze sbírky moderního českého a slovenského umění

Antonín Procházka:

Štěstí

GALERIE UMĚNÍ KARLOVY VARY, FOTO BOŘIVOJ HOŘÍNEK

Antonín Procházka (1882–1945) je znám především jako vynikající představitel českého malířského kubismu. Procházkova kubistická tvorba se rozvíjela ve druhém desetiletí 20. století. Ještě předtím se v cizině seznámil s evropským uměním. Jeho malířské začátky jsou expresionistické. Kubistické obrazy vznikají přibližně od roku 1910. Jsou to pozoruhodná díla srovnatelná s francouzským kubismem a přitom originální. Některá bývají označována jako Procházkův orfický kubismus. Procházka maluje především zátiší, podobizny nebo obrazy nekonkrétních lidí, které se vyznačují osobitou barevností i skladbou forem. Stává se tehdy členem avantgardní skupiny Osma. V dalším tvůrčím období se však, v duchu tehdejších tendencí, vydává směrem civilistního neoklasicismu, někdy ozvláštněného prvky naivismu. Jeho postavy jsou nápadně plastické. Malíř toho dosahuje výrazným odstíněním tvarů. Procházka se zajímal o umění starověku, egyptské a především řecké. I s tím patrně souviselo jeho sošné pojímání postav. Studoval také náročnou techniku enkaustiky, kterou použil na některých obrazech. Enkaustika je starobylá malířská technika, při níž se barva míchá s včelím voskem a nanáší nejčastěji na dřevěnou desku. Příkladem takového zpracování díla je Procházkův obraz Štěstí z roku 1932, který vlastní Galerie umění v Karlových Varech.

Štěstí zosobňuje záhadně působící dívka s kytičkou v ruce. Přitahuje pozornost velkýma temnýma očima a tajuplným i líbezným úsměvem, ale také plasticky modelovanými detaily, jako je náramek, prsten, růže, vlasy nebo lem přehozu. Děvče-Štěstí odhrnuje bohatě zdobený závěs a zjevuje se nám jako dočasný dar, který může zase zmizet, když se skryje za oponou, představující možná proměnlivý čas. Obraz si musíme vychutnat, protože Štěstí je prchavé. Není ale prchavé pro karlovarskou galerii, která ho získala už v roce 1968. Obraz totiž nese na rubu přípis, patrně od předchozího majitele JUDr. Karla Růžičky: „Štěstí tomu, kdo mne má.“ Kromě toho lze objevit na zadní straně ještě dva texty o štěstí. Latinský od Horatia a kratší řecký. Oba nabádají k tomu, aby člověk využíval dary života, dokud je mladý.

Juliana Boublíková Jahnová