'PULMOPATOLOGIE

... POU2F3 je významný marker k odlišení skupiny malobuněčných plicních karcinomů se specifickým imunoprofilem a genovými alteracemi

Malobuněčný plicní neuroendokrinní karcinom (SCLC) je agresivní nádor s vysokou smrtností bez ohledu na užitou protinádorovou terapii. Relativně nedávno bylo zjištěno, že se nejedná o uniformní onemocnění, ale jde o nejméně 4 různé skupiny nádorů charakterizované expresí 4 markerů NEUROD1, ASCL1, POU2F3 a YAP1 –⁠ tzv. NAPY (viz Monitor -⁠ 01-2022). SCLC exprimující POU2F3 (SCLC-P) je onemocnění, které může činit diagnostické obtíže vzhledem k tomu, že buď vůbec neexprimuje markery neuroendokrinní diferenciace (CD56, chromogranin A, synaptofyzin, ISMN1) nebo je exprimuje jen velmi málo (nové označení NE-negative či NE-low SCLC). POU2F3 by se tedy mohl stát významným diagnostickým markerem v rámci SCLC. Autorský kolektiv, který publikoval poziční článek o subtypech SCLC na stránkách oficiálního časopisu Mezinárodní společnosti pro studium plicních nádorů (IASLC) Journal of Thoracic Oncology, zveřejnil v červnovém čísle tohoto prestižního časopisu podrobnou studii zkoumající expresi POU2F3 na souboru 254 případů SCLC v porovnání s dalšími markery, najmě neuroendokrinní diferenciace. V tomto souboru autoři zjistili, že POU2F3 exprimuje 12% všech SCLC a z nich u více než 2/3 jde o NE-negative/ NE-low SCLC, zatímco u SCLC s vysokou mírou exprese NE markerů identifikovali pouze 1 případ. Zároveň provedli identifikaci exprese POU2F3 na souboru 433 případů plicních nádorů, kde pozitivitu vykazovalo pouze 6 (12%) případů velkobuněčného plicního neuroendokrinního karcinomu a 7 (22%) vzorků bazaloidního skvamocelulárního karcinomu. Ve vzorcích fyziologického plicního parenchymu pozorovali pozitivitu jen v ojedinělých buňkách v periferních dýchacích cestách suprabazálně lokalizovaných. Ve 123 případech nádorů, které činí diferenciálně diagnostické obtíže (lymfomy, bazaloidní dlaždicobuněčný karcinom, karcinom z Merkelových buněk, melanom a kulatobuněčný sarkom) nebyla exprese POU2F3 zaznamenána s výjimkou slabé jaderné pozitivity u jednoho případu Ewingova sarkomu. Navíc ještě provedli podrobnou genetickou analýzu případů SCLC-P a ostatních SCLC metodou masivního pararlelního sekvenování nové generace (NGS). U „klasických“ aberací známých u SCLC, jako je TP53 a RB1 gen, byly výsledky identické a genové alterace byly nalezeny ve 100% TP53 a 75% RB1. Nádorová mutační nálož byla rovněž obdobná v obou skupinách. Velmi zajímavým nálezem byly zásadní odlišnosti v amplifikaci MYC, aberacích PTEN a amplifikaci lokusu 20q13, kde se nacházejí potentní onkogeny AURKA, GNAS a NCOA3. Tyto nálezy jsou příslibem, že skupina SCLC-P bude léčitelná jinými biologickými činiteli než zbylé podtypy SCLC.

A jaký je význam tohoto extrémně zajímavého pozorování pro rutinního diagnostikujícího patologa? Kromě naděje na možnost podílet se na diagnostice potenciálně mnohem úspěšnější léčby alespoň některých subtypů SCLC jako prototypu smrtícího a rychle progredujícího onemocnění jde hlavně o možnost stanovení správné diagnózy SCLC i u nádorových lézí, které zdánlivě „nečtou odbornou literaturu“ a dovolí si zanedbat expresi markerů neuroendokrinní diferenciace. Je třeba vědět, že takové případy existují a ideálně být vybaven protilátkou, která stanovení správné diagnózy umožní, či alespoň usnadní. V případě protilátky proti POU2F3 to zatím ještě není úplně snadné, ale nepochybně se v blízké době dočkáme diagnostické protilátky od některé z renomovaných firem zaobírajících se imunohistochemií.

Zdroj:

Baine MK et al. POU2F3 in SCLC: Clinicopathologic and Genomic Analysis With a Focus on Its Diagnostic Utility in Neuroendocrine-Low SCLC. J Thorac Oncol 2022; 24: S1556-0864(22)00299-4.