Pláč českého jazyka

Kolegové, kteří autorsky přispívají do Česko-slovenské patologie, již mají se mnou zkušenost, že v recenzním posudku jejich práce často kritizuji nadměrné používání upravených anglických výrazů (anglicizmů) v případech, kdy je k dispozici vhodné české (a u našich východních kolegů slovenské) slovo. Nejde ale jen o náš časopis; při sledování české medicínské literatury obecně je vnímavý čtenář často na rozpacích, je-li článek vůbec psán naší mateřštinou.

Jsem si vědom, že některé specializované anglické pojmy nemají vhodný český překlad. V mnoha případech je ale anglicizmus zbytečný a samoúčelný. Když se snažím vysvětlit si tento nešvar, napadá mne, že příslušný autor ve svém textu cituje (?opisuje) z anglického originálu a buď neumí, či je mu zatěžko anglický pojem přeložit. Zní snad „konvenční karcinom“ ledviny lépe než „běžný karcinom“?

Abych nehovořil jen obecně, uvedu alespoň několik případů „ze života“, s přijatelným českým protějškem:

Slyšíte v nich tu angličtinu?!

Někdy je vliv cizího jazyka cítit i ze slovosledu: „Adamantinomu podobný mozkový nádor“ (Adamantinoma –⁠ like brain tumor), místo přirozeného „Mozkový nádor podobný adamantinomu“.

Projevem vlivu angličtiny je i používání (v tabulkách, grafech apod.) desetinných teček.

Co říci závěrem? Angličtinu si ponechme pro publikace v zahraničí; doma pišme česky (resp. slovensky), anebo opravdu anglicky. Náš časopis vítá práce v angličtině.

I. Šteiner