Neinvazivní biomarkery v diagnostice a sledování nádorů močového měchýře

Souhrn

Neinvazivní biomarkery v moči představují slibnou alternativu ke stávajícím diagnostickým metodám nádorů močového měchýře. Cílem práce je představit hlavní dostupné biomarkery, zhodnotit jejich přínos a možnosti využití v diagnostice a sledování.

Nádory močového měchýře představují celosvětově časté onemocnění. Mnohdy se jedná o recidivující nádory s nutností dlouhodobého sledování, což z nich činí nádory s vysokou prevalencí. Základní diagnostickou metodou je cystoskopie, která je nezbytná i v rámci sledování. V obou případech, v diagnostice i dispenzarizaci, tedy využíváme invazivní metodu s nezanedbatelným rizikem komplikací. Jediným doporučeným neinvazivním vyšetřením je cytologie moči. Limitace cystoskopie a cytologie moči motivují výzkum celé řady neinvazivních biomarkerů detekovaných v moči s cílem nalezení dostatečně senzitivního a specifického vyšetření, které by bylo možné využít nejen v diagnostice a sledování nádorů močového měchýře. Doposud bylo na trh uvedeno několik biomarkerů vyskytujících se v přítomnosti nádorového postižení močového měchýře. V článku jsou představeni hlavní zástupci neinvazivních biomarkerů a jejich možné využití.

Klíčová slova:

nádory močového měchýře – neinvazivní diagnostika – neinvazivní biomarker

Úvod

Miniinvazivita, tekuté biopsie, včasná diagnostika, cost-benefit – to jsou pojmy rezonující lékařskými obory. Pokrok ve vývoji molekulární biologie a moderních technologií mění diagnostiku a léčbu onkologických onemocnění, urologii nevyjímaje. Přesto je doposud jedinou doporučenou neinvazivní metodou v diagnostice nádorů močového měchýře cytologie moči, která však má své limitace.

Diagnostika nádorů močového měchýře se opírá o cystoskopii, efektivní, ale invazivní vyšetření, které je pro pacienta nekomfortní, nese rizika komplikací a je finančně nákladné [1]. Ekonomická zátěž je navíc umocněna faktem, že se v případě neinvazivního nádoru močového měchýře jedná až v 80 % o recidivující onemocnění vyžadující dlouhodobé až celoživotní sledování [2].

Limitace konvenčních diagnostických metod a snadná proveditelnost odběru moči vybízejí k výzkumu močových biomarkerů již s několika slibnými zástupci na trhu. Potenciální využití neinvazivních biomarkerů může zahrnovat zpřesnění diagnostiky, časnou detekci onemocnění u rizikové populace, redukci invazivních vyšetření v diagnostice i sledování, detekci recidivy onemocnění ještě ve stadiu mikroskopického postižení, předpověď vývoje onemocnění, event. odpovědi na intravezikální terapii [3]. V současné době však není žádný moderní neinvazivní biomarker dle Evropské urologické společnosti (EAU – European Association of Urology) doporučen [4].

Diagnostika nádorů močového měchýře Základními metodami v diagnostice a sledování nádorů močového měchýře jsou cystoskopie a cytologie moči, v případě podezření na přítomnost nádoru následované transuretrální resekcí (TUR) močového měchýře [4]. Znalost validity diagnostických metod ve smyslu senzitivity a specificity je zásadní v jejich využití v klinické praxi.

Cystoskopie

Nezbytnou metodou v diagnostice a sledování nádorů močového měchýře nadále zůstává cystoskopie, a tedy invazivní vyšetření dolních močových cest. Dle současných doporučení EAU ji nelze nahradit samotnou cytologií či jiným neinvazivním vyšetřením moči [4].

Senzitivita cystoskopie s použitím bílého světla je v detekci všech nádorů močového měchýře 76 %, přičemž v detekci papilárních lézí dobře (LG – low-grade) i špatně diferencovaných (HG – high-grade) dosahuje 86 %, ale v diagnostice carcinoma in situ (CIS) klesá až na 55 % [5]. Specificita cystoskopie je udávaná v širokém rozmezí 64–100 %, což může představovat vysoké riziko falešně pozitivních výsledků [6]. V kontextu diagnostiky nádorů močového měchýře poté představuje nedostatečná senzitivita riziko přehlédnutí nádoru, a naopak falešně pozitivní výsledek nadbytečnou indikaci k TUR či biopsii, a tedy operačnímu výkonu s nutností anestezie a všemi doprovodnými riziky.

Hlavními limitacemi cystoskopie jsou tedy subjektivní hodnocení, které závisí na zkušenosti vyšetřujícího, od čehož se odvíjí i její senzitivita a specificita a její invazivní charakter.

Zvýšení senzitivity v detekci HG plochých lézí lze dosáhnout použitím doplňkových zobrazovacích technik – fotodynamická diagnostika (PDD – photodynamic diagnosis) metodou fluorescenční cystoskopie či úzkopásmového zobrazení (NBI – narrow band imaging) [5,7]. Při fluorescenční cystoskopii do močového měchýře s předstihem aplikujeme roztok kyseliny aminolevulové či hexaminolevulinátu. V nádorových buňkách z nich vznikají a ve zvýšeném množství se akumulují protoporfyriny a především protoporfyrin IX. Jedná se o fluorescenční látku, která se následně při použití modrého světla zobrazí jasně červenou barvou, čímž usnadňuje identifikaci nádoru [8]. Vzhledem k organizační a finanční náročnosti však nemusí být snadné PDD do běžné praxe implementovat [9]. Další možností zvýšení senzitivity cystoskopie je využití NBI. Princip NBI je založen na využití úzkého spektra světla, které je vysoce absorbované hemoglobinem, což zvýrazní vaskularizaci nádorem postižené sliznice [7].

Ve snaze eliminovat lidský faktor při cystoskopii jsou zkoumány možnosti využití umělé inteligence (AI – artificial intelligence). AI sice dle dostupných studií dokáže v detekci nádorů předčit člověka, nicméně studie byly prováděny na statických obrazech, což neodpovídá reálnému provedení cystoskopie. Využití AI při cystoskopii v reálném čase je též ve fázi výzkumu [10].

Cytologie

Jediným doporučeným neinvazivním biomarkerem v diagnostice nádorů močového měchýře je v současné době cytologie moči standardizovaně hodnocená dle tzv. Pařížského systému. Aktuální verze Pařížské klasifikace z roku 2022 rozlišuje pět kategorií cytologie moči dle přítomných cytomorfologických změn:

1. nediagnostický nález;
2. negativní nález pro uroteliální karcinom;
3. atypické uroteliální buňky;
4. podezření na HG uroteliální karcinom;
5. HG/G3 (grade 3) uroteliální karcinom [11].

Cytologii však nelze využít jako samostatnou diagnostickou metodu a uplatňuje se především jako doplňková metoda k cystoskopickému vyšetření. Její výhodou je vysoká specificita udávaná přes 90 %, nevýhodou je však senzitivita, která je u dobře diferencovaných nádorů udávána obvykle < 20 % [12,13]. U nízce diferencovaných nádorů bývá senzitivita vyšší, dle studií se pohybuje v rozmezí 54–84 %, což ale stále znamená, že až 46 % HG nádorů močového měchýře nemusí být pomocí cytologie detekováno [13,14]. Dalším úskalím  cytologie moči je její hodnocení, které se odvíjí od kvality odebraného vzorku a zkušeností vyšetřujícího patologa.

I v případě cytologie jsou vyvíjeny snahy využít AI a dostupné studie vykazují slibné výsledky. Sanghvi et al. hodnotili pomocí AI celkem 2 405 cytologických preparátů. V průměru na digitálním snímku sklíčka detekovali 36 000 buněk, z čehož 5 400 bylo uroteliálních. Vyhodnocení jednoho celého sklíčka trvalo v průměru 8 min. Jejich algoritmus dosahuje pro detekci HG nádoru senzitivity 79,5 %, specificity 84,5 % a AUC (area under curve) 88 % [15].

Cystoskopie (s využitím NBI, PDD, nebo bez něj) s cytologií moči sice nadále zůstávají zlatým standardem v diagnostice nádorů močového měchýře, obě metody však mají svá úskalí. Cystoskopie je sice senzitivní metoda v detekci papilárních lézí, ploché léze ale mohou být přehlédnuty a jedná se o invazivní vyšetření. Cytologie moči je neinvazivní, ale málo senzitivní především v detekci LG nádorů.

Neinvazivní močové biomarkery

Limitace cystoskopie a cytologie moči motivují výzkum celé řady neinvazivních biomarkerů detekovaných v moči s cílem nalezení dostatečně senzitivního a specifického vyšetření. Doposud bylo Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA – U. S. Food and Drug Administration) schváleno několik biomarkerů, u nichž studie nicméně neprokázaly dostatečné výsledky, nejsou využívány v běžné klinické praxi, a především nejsou doporučeny dle současných doporučení EAU [4]. Jedná se o kvantitativní a kvalitativní vyšetření proteinu jaderné matrix NMP22 (nuclear matrix protein 22), kvantitativní a kvalitativní vyšetření antigenu nádoru močového měchýře (BTA – bladder tumor antigen), UroVysion a ImmunoCyt/ uCyt+. Všechny tyto biomarkery byly vyvinuty již v 90. letech minulého století nebo na přelomu tisíciletí. Je však nutné zmínit, že některé nové biomarkery jsou již nyní komerčně dostupné, aniž by bylo o schválení FDA usilováno [16].

Požadavky na senzitivitu, specificitu, pozitivní (PPV – positive predictive value) a negativní prediktivní hodnotu (NPV – negative predictive value) se odvíjí od klinické situace, ve které mají být biomarkery využity – zda se jedná o screening, diagnostiku či sledování, event. predikci recidivy či odpovědi na intravezikální terapii. V případě diagnostiky nádoru močového měchýře požadujeme od biomarkeru především vysokou specificitu a PPV, abychom se vyvarovali co nejvíce falešně pozitivním výsledkům. U metod využívaných při sledování nádorů močového měchýře pak očekáváme vysokou specificitu i senzitivitu a NPV. Negativní výsledek takového biomarkeru totiž umožňuje vynechat prozatím doporučená vyšetření, jako je cystoskopie během sledování, event. opakovaná transuretrální resekce (reTUR) [17].

Další požadavky, které na neinvazivní biomarkery máme, jsou snadno proveditelné vyšetření a jasná interpretace výsledků. Upřednostňujeme automatizované systémy před metodami závislými na zkušenostech vyšetřujícího.

Neinvazivní nádorové biomarkery mohou být různé povahy a může se jednat o nádorové buňky nebo různé molekuly – bílkoviny, nukleové kyseliny nebo metabolity uvolňované do moči z nádorových buněk, a následně detekované různými laboratorními technikami. V závislosti na látkách, které pomocí vyšetření detekujeme, můžeme neinvazivní biomarkery rozdělit pro lepší orientaci do skupin (obr. 1).

Proteinové biomarkery

Prvním zástupcem proteinových biomarkerů je BTA. Test detekuje protein (komplementovému faktoru H příbuzný protein), který se podílí na regulaci imunitní odpovědi, čímž chrání nádorové buňky před imunitním systémem. Antigen je v moči detekován pomocí protilátek, které se na něj specificky váží [18]. Existují dvě metody stanovení proteinu v moči – laboratorní kvantitativní stanovení antigenu pomocí imunologické metody ELISA (enzyme-linked immunosorbent assay) BTA TRAK a kvalitativní test BTA stat, který je možno provést v ambulanci a výsledek máme k dispozici v řádu minut [19]. Oba testy jsou schváleny FDA pouze ve sledování pacientů s již diagnostikovaným nádorem močového měchýře.

(Abbott Laboratories, USA, 2001)

UroVysion využívá metody fluorescenční in situ hybridizace (FISH), pomocí které detekuje chromozomální změny obvykle přítomné v buňkách uroteliálního karcinomu. Jedná se o změny na chromozomech 3, 7, 17 a ztrátu oblasti na 9p21 (tedy deleci tumor supresorového genu p16) [16].

Nevýhoda biomarkerů využívajících fluorescenční značení obecně spočívá v jejich technické náročnosti.

Neinvazivní testy založené na detekci RNA

V moči lze detekovat při nádoru močového měchýře ve zvýšeném množství různé molekuly RNA, čehož využívají konkrétně v detekci mRNA Cxbladder a Xpert Bladder Cancer.

1. Cxbladder

(Pacific Edge, Nový Zéland, 2013)

Cxbladder je neinvazivní test založený na detekci 5 mRNA v moči pomocí kvantitativní polymerázové řetězové reakce (qPCR – quantitative polymerase chain reaction) nebo také označované jako real-time PCR. Jedná se o molekuly mRNA MDK (midkine), HOXA13 (homeobox A13), CDC2 (cell division cycle 2) známý také jako CDK1 (cyclin-dependent kinase 1), IGFBP5 (insulin-like growth factor binding protein 5) a CXCR2 (C-X-C motif chemokine receptor 2). Čtyři z těchto mRNA jsou spojovány s uroteliálními nádory (MDK, HOXA13, CDC2, IGFBP5), zatímco CXCR2 je biomarker zánětu, který je v setu přidán k odlišení nádorové a zánětlivé etiologie, a tedy ke snížení falešné pozitivity [33]. Senzitivita, specificita, PPV a NPV Cxbladder Detect a Monitor jsou uvedeny v tab. 1 a 2 [33–37].

Xpert Bladder Cancer Detection a Monitor jsou neinvazivní metody založené na detekci 5 mRNA (ABL1, CRH, IGF2, UPK1B, ANXA10), které jsou u nádoru močového měchýře exprimovány ve zvýšeném množství, pomocí qPCR. Obě metody – Xpert Bladder Cancer Detection i Monitor – detekují stejné mRNA, ale používají jiné mezní hodnoty a algoritmy tak, aby splňovaly požadavky na vyšetření využívané v diagnostice nebo sledování [38]. Senzitivita, specificita, PPV a NPV Xpert Bladder Cancer Detection a Monitor jsou uvedeny v tab. 1 a 2 [39–41].

Xpert Bladder Cancer představuje slibný neinvazivní biomarker, jehož přednostmi jsou vysoká senzitivita a specificita především v detekci HG nádorů, a rychlý automatizovaný systém, přičemž vyšetření trvá přibližně 90 min [42]. Slabou stránkou je nicméně nižší senzitivita detekce LG nádorů a vyšší cena.

Kromě mRNA je v moči možno detekovat i mikroRNA (miRNA) nebo dlouhé nekódující RNA (lncRNA – long non-coding RNA). MiRNA jsou malé nekódující RNA, které ovlivňují genovou expresi téměř všech bílkovin, vč. těch uplatňujících se v diferenciaci buněk, proliferaci a apoptóze. Změny v expresi miRNA je možné identifikovat u různých nádorových onemocnění vč. nádorů močového měchýře [43].

Dlouhé nekódující RNA jsou RNA, které ovlivňují genovou expresi na různých úrovních. Obojí, miRNA i lncRNA, mohou být přenášeny exozomy. Exozomy jsou malé (30–150 nm) extracelulární vezikuly uvolňované z buněk do tělních tekutin, a tedy i moči. Nesou molekuly vč. výše zmiňovaných miRNA, lncRNA, čímž ovlivňují různé biologické procesy, chování nádorů nevyjímaje. Není tedy překvapivé, že i exozomy jsou předmětem výzkumu v oblasti neinvazivních biomarkerů [44].

Epigenetické biomarkery

Epigenetické změny, konkrétně metylaci DNA, detekuje neinvazivní test Bladder EpiCheck. V moči sleduje 15 metylačních biomarkerů. DNA je analyzováno metodou PCR a výsledky jsou zpracovány pomocí Bladder EpiCheck softwaru. Výsledná zpráva obsahuje kvantitativní skóre – episkóre, které může dosahovat hodnot 0–100. Čím vyšší hodnota, tím více bylo detekováno metylací DNA. Episkóre ≥ 60 je považováno za pozitivní [45]. Hodnoty senzitivity, specificity, PPV a NPV testu Bladder EpiCheck v diagnostice a sledování jsou uvedeny v tab. 1 a 2 [41,46–48].

2. Uromonitor, Uromonitor-V2 (UroSens, Portugal, 2017)

Uromonitor a Uromonitor-V2 jsou neinvazivní testy detekující mutace DNA, konkrétně mutace v promotoru TERT (telomerase reverse transcriptase) a FGFR3 (fibroblast growth factor receptor 3) a v případě novější verze Uromonitor-V2 ještě KRAS (Kirsten rat sarcoma virus), pomocí qPCR [49]. Hodnoty senzitivity, specificity, PPV a NPV testu Uromonitor v diagnostice a sledování jsou uvedeny v tab. 1 a 2 [49–53].

Možné využití neinvazivních biomarkerů

Požadavky na senzitivitu, specificitu, PPV a NPV neinvazivních testů se odvíjejí od klinické situace, ve které mají být využity. Potenciální uplatnění zahrnuje screening a časnou detekci, diagnostiku, detekci reziduálního nádoru po TUR, pravidelné sledování nebo predikci chování onemocnění a odpovědi na léčbu.

Screening a časná detekce

Snaha diagnostikovat nádorové onemocnění močového měchýře co nejdříve vedla k vytvoření studií zkoumajících využití neinvazivních biomarkerů ve screeningu, potažmo časné detekci. Roobolová et al. zkoumali využití čtyř biomarkerů:

1. NMP22;
2. mutace FGFR3;
3. mikrosatelitů DNA;
4. metylace DNA.

Do programu pozvali muže ve věku 50–75 let, u nichž byla následně vyšetřena moč na přítomnost hematurie. V případě pozitivního výsledku byli dále zařazeni do studie a byli podrobeni testu moči pomocí biomarkerů. V době publikace bylo do studie zařazeno 1 611 mužů, z nichž u 378 byla detekovaná hematurie, u 282 byly v době publikace dostupné výsledky biomarkerů. Z těchto mužů bylo pro pozitivní výsledek jednoho a více biomarkerů indikováno k cystoskopii 66 mužů, u jednoho byl nalezen nádor močového měchýře [54]. Grossman et al. zkoumali využití samotného NMP22 v časné detekci, kdy do studie pozvali 1 331 pacientů se zvýšeným rizikem přítomnosti nádoru močového měchýře (anamnéza nikotinizmu, hematurie, dysurie). V této skupině bylo diagnostikováno 79 nádorů močového měchýře, přičemž test NMP22 byl pozitivní u 44 z nich se senzitivitou 55,7 % a specificitou 85,7 %. Test byl však pozitivní také ve čtyřech případech, kdy na první cystoskopii nádor nalezen nebyl a byl diagnostikován až při kontrolní cystoskopii [55]. Starke et al. testovali také rizikovou populaci (věk > 50 let, nikotinizmus, profesionální expozice karcinogenům) pomocí NMP22. Z 925 pacientů mělo 57 pozitivní test NMP22 a u dvou byl detekován nádor močového měchýře [56].

V souladu s výše zmíněnými výsledky studií platí, že screening (ani pomocí neinvazivních biomarkerů) není doporučován [4]. Důvody jsou pro screening relativně nízká incidence onemocnění v populaci, nutnost provedení následné invazivní cystoskopie v případě pozitivního výsledku a vyšší cena neinvazivní diagnostiky.

Diagnostika nádoru močového měchýře

V diagnostice nádoru močového měchýře v případě podezření na jeho přítomnost od neinvazivního testu očekáváme vysokou specificitu a NPV s cílem co nejvíce eliminovat falešně pozitivní výsledky. Vysoké specificity dosahovaly testy založené na detekci mRNA – Cxbladder (specificita 85–94 % [34]), Xpert Bladder Cancer Detection (specificita 77–84 % ve všech případech, v přítomnosti hematurie dokonce 90 %; tab. 1) [57]. Doposud jsou doporučenými vyšetřeními pouze cystoskopie a cytologie, nicméně neinvazivní biomarkery lze využít jako doplněk ke zmiňovaným vyšetřením s cílem zvýšit jejich senzitivitu [4].

Další možné uplatnění mohou neinvazivní biomarkery přinést ve vyšetřovacím algoritmu nízkorizikových pacientů. V klinické praxi se nezřídka setkáváme s pacienty, u nichž zvažujeme riziko invazivního vyšetření oproti riziku nedetekování nádoru jako např. asymptomatická mikrohematurie u mladého pacienta. Pacienty lze dle Americké urologické společnosti (AUA – American Urological Association) rozdělit do nízko-, středněa vysokorizikové skupiny, přičemž do nízkorizikové skupiny spadají ženy < 50 let a muži < 40 let s asymptomatickou mikrohematurií, nekuřáci, bez dalších rizikových faktorů (pozitivní rodinná anamnéza, profesionální expozice apod.). U takových pacientů je možným postupem (s pacientovým souhlasem) cystoskopii neindikovat a provést s odstupem kontrolní vyšetření moči [58]. Dle AUA jsou pacienti do rizikových skupin stratifikováni pouze na základě klinických parametrů. Možnost zpřesnit toto zařazení do skupin vyšetřením biomarkerů v moči (přítomnost mutací genů FGFR3, TERT, HRAS a metylací genů OTX1, ONECUT2 a TWIST1) zkoumali de Jong et al. Nádor byl diagnostikován pouze u pacientů ze skupiny s vysokým rizikem s pozitivními biomarkery s incidencí 16,8 %. V případě negativního výsledku biomarkerů bylo riziko přítomnosti nádoru močových cest 0,3–2 % v závislosti na zařazení do rizikové skupiny dle klinických kritérií. Dle výsledků studie je bezpečné u pacientů ze skupiny s nízkým rizikem a negativním výsledkem biomarkerů cystoskopii neindikovat [59].

U 84 pacientů byla v následujících měsících nalezena recidiva, přičemž její přítomnost byla dle provedené analýzy významně asociována s pozitivním výsledkem neinvazivního testu (HR = 9,7; 95% CI 5–18; p < 0,001) [60].

Prognostická hodnota neinvazivního testu

Dalším předmětem výzkumu neinvazivních biomarkerů je jejich prognostická hodnota. Význam pozitivního výsledku z hlediska prognózy v případě negativní cystoskopie zkoumali Todenhöfer et al. V rámci dispenzarizace vyšetřovali moč 114 pacientů kombinací neinvazivních testů (cytologie, UroVysion, ImmunoCyt/uCyt+, NMP22). Dle výsledků studie dospěli k závěru, že výsledek biomarkeru NMP22 má prognostickou hodnotu v predikci recidivy. Pacienti s negativním výsledkem cytologie, ale pozitivním testem NMP22 mají časnější recidivu (p = 0,01). V případě negativní cytologie i negativního NMP2 mají naopak riziko recidivy v následujících 24 měsících nízké, čehož lze potenciálně využít v plánování dispenzarizace těchto pacientů [61]. Prognostickou hodnotu v predikci recidivy mají dle studií i mutace TERT a FGFR3 [62,63].

Závěr

Neinvazivní biomarkery detekované v moči představují nadějnou oblast výzkumu v onkourologii. Přestože dle současných guidelines nejsou jako samostatná metoda doporučeny v diagnostice ani sledování nádorů močového měchýře, mohou již nyní pomoci jako doplňková vyšetření k cystoskopii a cytologii moči [4,64]. Novější biomarkery (ADXBLADDER, Xpert Bladder Cancer, Cxbladder, Bladder Epicheck a Uromonitor) v dosavadních studiích dosahují slibných výsledků, nicméně k jejich zavedení do praxe je potřeba dalších kvalitních klinických studií [57]. Zároveň je potřeba zhodnotit jejich proveditelnost v praxi a finanční náročnost. Zpracování a odečítání vzorků neinvazivních testů je často závislé na kvalifikovaném personálu, provedení některých metod může být navíc vázáno na laboratoře výrobce, což může bránit jejich širšímu využití. Snazší implementaci do běžné praxe lze očekávat u automatizovaných systémů.

Úskalím neinvazivních biomarkerů často bývá nedostatečná senzitivita v detekci LG nádorů. Senzitivita biomarkerů sice obvykle dosahuje vyšších hodnot než cytologie (Xpert Bladder Cancer Monitor 42,9–64,5 % u LG nádorů [39–41, 57], Bladder EpiCheck 40–53,7 % [41,46–48]), nedosahuje však senzitivity cystoskopie, kterou by měly potenciálně nahradit [5].

I přes svoje limitace mají neinvazivní biomarkery velký potenciál. Prvním benefitem je možnost snížení invazivních vyšetření v podobě cystoskopií jak v diagnostice (např. u nízkorizikových pacientů), tak ve sledování. Jejich nižší frekvence by představovala menší zátěž pro pacienty i zdravotnická zařízení [1]. Uplatnění neinvazivních biomarkerů nalezneme nicméně i v případě nutnosti provedení cystoskopie, a to zejména v situacích s nejasným nálezem, které mohou vést k nadbytečným invazivním výkonům.

Seznam zkratek

AI – umělá inteligence (artificial intelligence)

AUA – Americká urologická společnost (American Urological Association)

AUC – plocha pod křivkou (area under curve)

BTA – antigen nádoru močového měchýře (bladder tumor antigen)

CDC2 – cell division cycle 2

CDK1 – cyclin-dependent kinase 1

CI – interval spolehlivosti (confidence interval)

CIS – carcinoma in situ

ctDNA   – cirkulující nádorová DNA (circulating tumor DNA) CXCR2 – C-X-C motif chemokine receptor 2

EAU – Evropská urologická společnost (European Association of Urology)

ELISA    – enzyme linked immunosorbent assay

FDA – Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration)

FGFR3 – fibroblast growth factor receptor 3 G1, G2 – stupeň 1, stupeň 2 (grade 1, grade 2) HOXA13 – homeobox A13

HG – vysoký stupeň (high-grade) HR – poměr rizik (hazard ratio)

IGFBP5 – insulin-like growth factor binding protein 5 KRAS – Kirsten rat sarcoma virus

LG – nízký stupeň (low-grade)

LncRNA – dlouhé nekódující RNA (long non-coding RNA) MDK – midkine

MiRNA – mikroRNA

NBI – úzkopásmové zobrazení (narrow band imaging) NMP – protein jaderné matrix (nuclear matrix protein) NPV – negativní prediktivní hodnota (negative predictive value)

PCR – polymerázová řetězová reakce (polymerase chain reaction)

PDD – fotodynamická diagnostika (photodynamic diagnosis) PPV – pozitivní prediktivní hodnota (positive predictive value)

qPCR – kvantitativní PCR (quantitative PCR) reTUR – opakovaná transuretrální resekce TERT – telomerase reverse transcriptase TUR – Transuretrální resekce

Střet zájmů: Autoři prohlašují, že v souvislosti s příspěvkem nemají žádný konflikt zájmů.

 

Prohlášení o podpoře: Zpracování tohoto článku nebylo podpořeno žádnou společností.