Porovnání nálezů MR u glioblastomu a gliosarkomu – mohou být při konvenční MR odhaleny diagnostické rozdíly?


Autoři: O. Kaya 1;  O. Dilek 2;  T. Koseci 3;  T. Cil 3;  C. Yilmaz 2;  B. Gulek 2
Působiště autorů: Department of Radiology, Faculty of, Medicine, Cukurova University, Adana, Turkey 1;  Department of Radiology, University, of Health Sciences, Adana City Training, and Research Hospital, Adana, Turkey 2;  Department of Medical Oncology, University of Health Sciences, Adana, City Training and Research Hospital, Adana, Turkey 3
Vyšlo v časopise: Cesk Slov Neurol N 2021; 84/117(3): 251-256
Kategorie: Původní práce
doi: 10.48095/cccsnn2021251

Souhrn

Cíle: Nálezy při vyšetření zobrazovacími metodami jsou u glioblastomu (GBM) a gliosarkomu (GSM) velmi podobné. Mohou se však lišit a cílem této studie bylo vyhodnotit rozdíly v nálezech MR u GBM a GSM. Materiál a metody: Retrospektivně byla hodnocena vyšetření MR s aplikací kontrastní látky v případě 15 GSM a 32 GSM, které byly sledovány od ledna 2015 do prosince 2019. Byly porovnávány vlastnosti signálu T1-vážených obrazů, T2-vážených obrazů a FLAIR, velikost nálezu a jeho umístění, nekróza a peritumorální edém, cystická komponenta, intenzita a typ zvýšení signálu kontrastní látkou. Pro statistickou analýzu byly použity Kolmogorov-Smirnovův test, t-test pro nezávislé výběry, Mann-Whitneyův U test, chí-kvadrát test a Fischerův exaktní test. Hodnota p < 0,05 byla považována za statisticky významnou. Výsledky: Ve skupině GSM se v solidní oblasti významně více vyskytovaly T2-vážené hyperintenzity a T1-vážené isointenzity nebo mírné hyperintenzity. Intenzita kontrastu se významně nelišila, ale při zesílení kontrastní látkou byl homogenní poměr kontrast lehce vyšší ve skupině GSM. Ve skupině GSM byly signifikantně větší šíře nekrózy a signifikantně vyšší míra výskytu v temporální oblasti, ale mezi ostatními anatomickými oblastmi nebyly zaznamenány významné rozdíly. Závěr: GSM a GBM jsou high-grade nádory, u nichž je pro diferenciální diagnostiku zapotřebí patologické vyšetření. Naše studie však ukázala, že mnoho konvenčních MR nálezů, např. lokalizace, šíře nekrózy nebo T2-vážená hyperintenzita, mohou také k diagnostice přispět.

Klíčová slova:

gliosarkom – glioblastom – MR – rozdíly


Zdroje

1. Molina D, Pérez-Beteta J, Luque B et al. Tumour heterogeneity in glioblastoma assessed by MRI texture analysis: a potential marker of survival. Br J Radiol 2016; 89(1064): 20160242. doi: 10.1259/ bjr.20160242.

2. Yi X, Cao H, Tang H et al. Gliosarcoma: a clinical and radiological analysis of 48 cases. Eur Radiol 2019; 29(1): 429–438. doi: 10.1007/ s00330-018-5398-y.

3. Liao W, Liu Y, Wang X et al. Differentiation of primary central nervous system lymphoma and high-grade glioma with dynamic susceptibility contrast-enhanced perfusion magnetic resonance imaging. Acta Radiol 2009; 50(2): 217–225. doi: 10.1080/ 02841850802616752.

4. Sampaio L, Linhares P, Fonseca J. Detailed magnetic resonance imaging features of a case series of primary gliosarcoma. Neuroradiol J 2017; 30(6): 546–553. doi: 10.1177/ 1971400917715879.

5. Price SJ, Young AM, Scotton WJ et al. Multimodal MRI can identify perfusion and metabolic changes in the invasive margin of glioblastomas. J Magn Reson Imaging 2016; 43(2): 487–494. doi: 10.1002/ jmri.24996.

6. Peckham ME, Osborn AG, Palmer CA et al. Gliosarcoma: neuroimaging and immunohistochemiphasized cal findings. J Neuroimaging 2019; 29(1): 126–132. doi: 10.1111/ jon.12565.

7. Louis DN, Ohgaki H, Wiestler OD et al. The 2007 WHO classification of tumours of the central nervous system. Acta Neuropathol 2007; 114(2): 97–109. doi: 10.1007/ s00401-007-0243-4.

8. Louis DN, Perry A, Reifenberger G et al. The 2016 WHO classification of tumors of the central nervous system: a summary. Acta Neuropathol 2016; 131(6): 803–820. doi: 10.1007/ s00401-016-1545-1.

9. Han L, Zhang X, Qiu S et al. Magnetic resonance imaging of primary cerebral gliosarcoma: a report of 15 cases. Acta Radiol 2008; 49(9): 1058–1067. doi: 10.1080/ 02841 850802314796.

10. Blystad I, Warntjes JBM, Smedby Ö et al. Quantitative MRI for analysis of peritumoral edema in malignant gliomas. PLoS One 2017; 12(5): e0177135. doi: 10.1371/ journal.pone.0177135.

11. Fukuda A, Queiroz LS, Reis F. Gliosarcomas: magnetic resonance imaging findings. Arq Neuro-Psiquiatr 2020; 78(2): 112–120. doi: 10.1590/ 0004-282X20190158.

12. Eidel O, Burth S, Neumann JO et al. Tumor infiltration in enhancing and non-enhancing parts of glioblastoma: a correlation with histopathology. PLoS One 2017; 12(1): e0169292. doi: 10.1371/ journal.pone.0169292.

13. Barker FG, Davis RL, Chang SM et al. Necrosis as a prognostic factor in glioblastoma multiforme. Cancer 1996; 77(6): 1161–1166. doi: 10.1002/ (sici)1097- 0142(19960315)77:6<1161::aid-cncr24>3.0.co;2-z.

14. Noch E, Khalili K. Molecular mechanisms of necrosis in glioblastoma: the role of glutamate excitotoxicity. Cancer Biol Ther 2009; 8(19): 1791–1797. doi: 10.4161/ cbt.8.19.9762.

15. Pierallini A, Bonamini M, Pantano P et al. Radiological assessment of necrosis in glioblastoma: variability and prognostic value. Neuroradiology 1998; 40(3): 150–153. doi: 10.1007/ s002340050556.

16. Smith SF, Simpson JM, Brewer JA et al. The presence of necrosis and/ or microvascular proliferation does not influence survival of patients with anaplastic oligodendroglial tumours: review of 98 patients. J Neurooncol 2006; 80(1): 75–82. doi: 10.1007/ s11060-006- 9158-5.

17. Kozak KR, Mahadevan A, Moody JS. Adult gliosarcoma: epidemiology, natural history, and factors associated with outcome. Neuro Oncol 2009: 11(2): 183–191. doi: 10.1215/ 15228517-2008-076.

Štítky
Dětská neurologie Neurochirurgie Neurologie

Článek vyšel v časopise

Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie

Číslo 3

2021 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se