ESGO/ISUOG guidelines for needle biopsies in gynecologic oncology – the adapted version
The aim of this article is to summarize current knowledge on performing biopsies using a core needle, which have become a routine method in gynecologic oncology. The text is based on international guidelines focusing on the selection of imaging techniques for navigation, selection of approach, indications, and contraindications of this method. Additionally, the article addresses recommendations to minimize the risk of bleeding, proper management of anticoagulant or antiplatelet therapy, and provides an overview of the biopsy technique. Finally, it includes recommendations for the required expertise of physicians performing biopsies to ensure maximum safety.
core needle biopsy – tru-cut biopsy – core-cut biopsy – fine needle aspiration – ultrasound guidance
Autoři: R. Poncová ; D. Fischerová ; F. Frühauf Působiště autorů: Klinika gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN v Praze Vyšlo v časopise: Ceska Gynekol 2026; 91(2): 157-165 Kategorie: Doporučené postupy doi: https://doi.org/10.48095/cccg2026157
Cílem článku je shrnutí aktuálních poznatků o provádění biopsií samořeznou jehlou, které se staly v onkogynekologii rutinní metodou. Text vychází z mezinárodních doporučení a zaměřuje se na výběr zobrazovací metody pro navigaci, volbu přístupu, indikace a kontraindikace této techniky. Dále se článek věnuje doporučením týkajícím se minimalizace rizika krvácení a správného nastavení antikoagulační či antiagregační léčby a přehledně popisuje celkový postup této bioptické metody. Závěrem jsou uvedena doporučení pro trénink lékařů provádějících biopsie s cílem zajistit maximální bezpečnost výkonů.
biopsie samořeznou jehlou – tru-cut biopsie – core-cut biopsie – aspirace tenkou jehlou – ultrazvuková navigace
Cílem jehlových biopsií je získat minimálně invazivním postupem reprezentativní vzorek tkáně ze suspektních lézí pro histopatologické vyšetření ambulantní cestou, bez nutnosti celkové anestezie, s nízkou morbiditou a rychlou rekonvalescencí, tedy bez zbytečného odkladu zahájení specifické onkologické terapie. Tento postup je preferován především u pacientek s diseminovaným, suboptimálně operabilním nebo recidivujícím onemocnění. Jehlové biopsie se v době personalizované medicíny stávají také důležitým krokem k získání materiálu pro prediktivní testování a výběr adekvátní cílené terapie [1–3].
Navigace jehlových biopsií je zásadní pro zajištění vysoké přesnosti a bezpečnosti metody. Sledování jehly v reálném čase při vlastní biopsii je možné pomocí ultrazvuku, ale i jiných zobrazovacích metod, avšak ultrazvuková navigace má řadu nesporných výhod [4,5].
Ultrazvukové vyšetření je široce dostupné, bez zátěže ionizujícím záření, bez jakýchkoli kontraindikací, spojené s relativně nižšími náklady, a navíc může být provedeno „bed-side“ díky snadné přenositelnosti přístroje. Klíčové je, že ultrazvuk umožňuje vizualizaci jehly a cílové léze v reálném čase, umožňuje dynamické prostorové zobrazení (tj. schopnost vést zákrok v téměř jakékoli anatomické rovině) a má vysoké rozlišení měkkých tkání (zejména v pánvi v případě transvaginálního nebo transrektálního přístupu) [6]. Dopplerovské zobrazení jako nezbytná součást vyšetření slouží k vizualizaci krevních cév, a umožňuje tak vybrat nejvhodnější část nádoru s prokrvenou vitální tkání. Alternativně lze k ozřejmění okrsků nekrózy a naopak vhodné vitální tkáně použít i intravenózní kontrast (CEUS – contrast enhanced ultrasound) [7].
Biopsii s ultrazvukovou navigací lze provádět pomocí různých typů sond (endovaginální, konvexní, lineární, sektorová a další), což umožňuje různé přístupy pro vedení bioptické jehly (perkutánní, transvaginální, transrektální a transcervikální – obr. 1) [6,8]. Nejbezpečnější cesta k cílové lézi by měla být zvolena tak, abychom se, pokud je to možné, vyhnuli okolním orgánům (např. močový měchýř, tenké a tlusté střevo) a zároveň velkým krevním cévám. Pro biopsii pánevních lézí je preferován transvaginální přístup [9]. V oblasti pánve nabízí transrektální přístup podobnou dostupnost cílové léze a identickou přesnost zobrazení jako transvaginální přístup, je však spojen s mírně větším diskomfortem a potenciálním rizikem bakteriální kontaminace [10]. Při transcervikálním přístupu je sonda zavedena transrektálně nebo transabdominálně, zatímco jehla proniká endocervikálním kanálem do děložní dutiny (transkavitárně) k podezřelým nádorům myometria. Tento postup minimalizuje případné riziko šíření maligních nádorových buněk podél dráhy bioptické jehly. Perkutánní přístup s jehlou v zavaděči nebo vpichem z volné ruky je závislý na adekvátních akustických podmínkách a lokalizaci, resp. hloubce cílové léze. Problémy nastávají u obézních pacientek nebo v přítomnosti velkého množství ascitu, při nahromadění plynu ve střevech a vlivem akustického stínu pevných tkání (kosti nebo kalcifikace) [6].
Obr. 1. Srovnání přístupů pro CNB v onkogynekologii. Perkutánní CNB: a) provedení z volné ruky transabdominálně, b) konvexní sonda s vodičem jehly (alternativní možnost), c) vodič jehly pro konvexní sondy. Transvaginální/transrektální CNB: d) provedení, e) endovaginální sonda s vodičem jehly (standardní postup), f) vodič jehly pro endovaginální sondy. Transcervikální CNB: g) schéma provedení výkonu, h) ultrazvukový obraz – intrakavitálně prominující myometriální tumor s jehlou o kalibru 16G pronikající lézí. Fig. 1. Comparison of approaches for CNB in oncogynecology. Percutaneous CNB: a) freehand transabdominal technique, b) convex probe with needle guide (alternative option), c) needle guide for convex probes. Transvaginal/transrectal CNB: d) procedure, e) endovaginal probe with needle guide (standard technique), f ) needle guide for endovaginal probes. Transcervical CNB: g) schematic representation of the procedure, h) ultrasound image – intracavitary protrusion of a myometrial tumor with an 16G needle traversing the lesion. CNB – biopsie samořeznou jehlou/core needle biopsy
Nejčastěji používanou zobrazovací metodou po ultrazvuku je výpočetní tomografie (CT). Jedná se o bezpečný postup s dobrými diagnostickými výsledky (odhadovaná přesnost 82–100 %), ale s významným omezením daným nízkým kontrastem měkkých tkání, nutností lačnění, expozicí ionizujícímu záření a rizikem nefrotoxicity nebo alergické reakce při aplikaci kontrastní látky [11]. Navigace pomocí magnetické rezonance (MR), která poskytuje vynikající rozlišení měkkých tkání, se stále používá jen výjimečně, protože vyžaduje speciální nákladné vybavení kompatibilní s MR (neferomagnetické) a zkušené lékaře. Pozitronová emisní tomografie (PET) v kombinaci s CT nebo MR byla také navržena jako metoda navigace, avšak v gynekologické praxi se používá jen zřídka [12].
1. Navigovaná biopsie je minimálně invazivní a bezpečná metoda pro získání vzorku tkáně k určení následné léčby.
2. Ultrazvuk by měl být první volbou pro navigaci biopsie.
3. Ultrazvukem navigovanou biopsii lze provést různými přístupy a sondami podle lokalizace léze při zajištění bezpečné (nejkratší) bioptické dráhy.
4. Dopplerovské zobrazení pomáhá vybrat nejvhodnější vitální část nádoru k biopsii.
5. Při špatné vizualizaci nebo nejasném nálezu lze využít kontrastní ultrazvuk či fúzi obrazu.
6. CT, MR nebo PET/CT mohou být zvoleny při nepříznivých akustických podmínkách nebo obtížně dostupné lézi.
V onkogynekologické praxi se běžně používají dvě hlavní techniky odběru vzorků, které volíme podle typu cílové léze, přítomnosti solidní a tekuté složky, klinického stavu pacientky a dalších faktorů [13]. První metodou je biopsie samořeznou jehlou (core-cut/tru-cut nebo CNB – core needle biopsy), která používá silnou jehlu k získání histologických vzorků tkání a umožňuje morfologické vyšetření při barvení hematoxylin eosinem, ale i imunohistochemické (IHC – immunohistochemistry) a molekulárně-genetické vyšetření (NGS – next generation sequencing). Druhou metodou je aspirace tenkou jehlou, která je také běžně označována jako biopsie tenkou jehlou (FNA – fine needle aspiration). Tato metoda spočívá v aspiraci shluků buněk a malých fragmentů tkáně vhodných pro cytologické vyšetření, ale umožňuje i některá doplňková vyšetření (IHC a NGS), pokud je k dispozici dostatečné množství materiálu a školený cytopatolog (tab. 1).
Úspěšnost biopsií je hodnocena pomocí parametrů, jako je adekvátnost neboli reprezentativnost (dostatečné množství materiálu pro diagnostiku), přesnost (shoda s konečnou diagnózou) a bezpečnost (riziko komplikací). Literární data neprokazují žádné podstatné rozdíly mezi biopsií silnou samořeznou jehlou a aspirací tenkou jehlou, pokud jde o schopnost získat přiměřené vzorky (tkáňové bloky vs. cytologické nátěry, 84–100 %, resp. 74–100 %) a přesnost při rozlišení mezi benigními nebo maligními nádory (73–100 %, resp. 73–99 %) [2,6,14–18]. Obě techniky se jeví jako bezpečné, s celkovým výskytem závažných komplikací < 1,5 %. Nejčastějšími méně závažnými komplikacemi biopsie silnou jehlou jsou bolest nebo nepohodlí při výkonu a slabé krvácení po výkonu, které samovolně ustoupí.
Obecně je preferována biopsie silnou jehlou, kdykoli je to možné. Biopsie samořeznou jehlou umožňuje posoudit architekturu nádoru a vztah mezi nádorem a stromatem, což je u některých nádorů nezbytné pro správnou diagnózu, např. při hodnocení biologické povahy serózního karcinomu vs. serózního borderline nádoru. Diagnostika některých mezenchymálních nebo fibrotických lézí může být obtížná až nemožná z aspirace tenkou jehlou kvůli nízkému výtěžku nádorových buněk [19].
Průměr zvolené samořezné jehly a počet získaných vzorků přímo ovlivňuje úspěšnost detekce nádorového procesu, ale může také vést k vyššímu riziku krvácivých komplikací. Dle dostupných dat by v případě epiteliálních nádorů měly být získány alespoň dva 10 mm dlouhé válce tkáně jehlou o šíři alespoň 18 G [20]. Toto množství tkáně se jeví jako dostatečné i pro jakékoli jiné diagnostické účely. U nádorů měkkých tkání (sarkomy) dosahujeme nejvyšší úspěšnosti při třech vzorcích jehlou stejného průměru. Je vhodné provést biopsie z různých oblastí pro usnadnění histologického vyšetření. Při podezření na lymfom může být biopsie silnou jehlou zvážena jako alternativa k referenčnímu standardu, kterým je kompletní exstirpace lymfatické uzliny [21]. V těchto případech se doporučuje podobná strategie s jehlami šíře 18 G a minimálně třemi vpichy do různých částí téže lymfatické uzliny nebo do různých lymfatických uzlin [22].
1. Pro navigovanou biopsii se používají dvě techniky: biopsie samořeznou jehlou (CNB) a aspirace tenkou jehlou (FNA).
2. Volba mezi CNB a FNA závisí na klinické situaci. CNB je preferována pro možnost získání kompaktní nádorové tkáně a použití doplňkových vyšetřovacích metod.
3. K zajištění adekvátní biopsie a přesného výsledku se doporučuje odebrat alespoň dva 10mm vzorky jehlou 18 G nebo širší, u měkkotkáňových nádorů a lymfomů alespoň tři vzorky se stejnými charakteristikami.
Před biopsií je nezbytné zajistit správný výběr pacientky s vhodnou klinickou indikací. Hlavní indikace a kontraindikace biopsie silnou jehlou jsou shrnuty v tab. 2 [23,24]. Obecně v onkogynekologii neexistují specifické absolutní kontraindikace pro jehlové biopsie, avšak rizika a přínosy jejich provedení by měly být zváženy s ohledem na komorbidity a medikaci pacientek, obtížnost přístupu/rizikovou lokalizaci a riziko rozsevu nádoru.
Tab. 1.
Studie týkající se biopsie silnou jehlou v onkogynekologii prokázaly nízkou míru závažných krvácivých komplikací (< 1,5 %) bez ohledu na použitý přístup [6,14]. Pouze biopsie z bohatě prokrvených intraperitoneálních nádorů a/nebo břišních orgánů (játra) vykazují vyšší riziko krvácení. Za pacientky s obecně zvýšeným rizikem krvácení považujeme ty se známými poruchami srážlivosti, předchozími krvácivými komplikacemi, nebo anamnézou abnormálního krvácení včetně silného menstruačního krvácení, nebo poporodního krvácení, nebo pacientky na antikoagulační či antiagregační léčbě. Před prováděním vysoce rizikových biopsií stran krvácení a/nebo u pacientek s vyšším celkovým rizikem krvácení se doporučuje rutinní vyšetření hemoglobinu (Hb), krevních destiček (PLT), aktivovaného parciálního protrombinového času (aPTT), protrombinového času (PT) a international normalized ratio (INR) (tab. 3). U specificky rizikových pacientek obvykle požadujeme další vyšetření, např. anti-Xa u pacientek užívajících heparin nebo stanovení fibrinogenu u pacientek s cirhózou. Pokud je riziko krvácení při biopsii nízké, nemusí se většina antikoagulačních nebo antiagregačních léků vysazovat [23].
Tab. 2.
Naopak u pacientek s vyšším rizikem krvácení a u biopsií s vysokým rizikem krvácení je třeba zvážit další faktory, vč. typu použitých antikoagulačních a antiagregačních léků (tab. 4). Při konečném rozhodnutí o přerušení antikoagulace, včetně použití překlenovací terapie nízkomolekulárním heparinem, bychom měli zohlednit a zvážit všechna uvedená rizika [25]. Vysoce rizikové biopsie (možnost krvácení, riziková lokalizace nebo obtížný přístup) by měli provádět nejzkušenější lékaři (EFSUMB – European Federation of Societes for Ultrasound in Medicine and Biology – level III) [26], preferenčně s použitím nejtenčí možné jehly (18 G).
Tab. 3.
1. Core-needle biopsie by měly být prováděny tehdy, pokud mají význam pro další léčebný postup, např. při neznámém původu nádoru, ke stagingu, při podezření na recidivu či za výzkumným účelem.
2. V onkogynekologii nejsou žádné absolutní kontraindikace pro CNB, ale vždy je nutné zvážit rizika spojená s komorbiditami, přístupností léze a rizikem iatrogenní diseminace nádoru.
3. Rozhodnutí o periprocedurálním postupu má vycházet z komplexního klinického zhodnocení, včetně rizika krvácení a trombózy.
4. Lékaři provádějící biopsii by měli znát možné komplikace a snažit se jim předcházet.
5. CNB v gynekologii má nízké riziko závažného krvácení (< 1,5 %), naopak biopsie viscerálních orgánů či hypervaskulárních lézí jsou vysoce rizikové.
6. Pacientky s poruchami koagulace, trombocytopenií nebo na antikoagulační/antiagregační léčbě mají zvýšené riziko závažného krvácení.
7. Přerušení a následné obnovení antikoagulační/antiagregační léčby by mělo probíhat dle doporučení specialistů a s ohledem na trombotické riziko dané pacientky.
8. U nízce rizikových výkonů a pacientek bez významných rizik není potřeba koagulační screening.
9. U výkonů s vysokým rizikem krvácení nebo u rizikových pacientek se doporučuje koagulační screening. Výkon by měl provádět vysoce erudovaný sonografista.
10. Pro výkony s vysokým rizikem krvácení platí prahové hodnoty INR < 1,5 a PLT > 50 × 10⁹/l.
11. U pacientek se zvýšeným rizikem krvácení, které podstupují nízkorizikový výkon, jsou prahové hodnoty INR < 2,0 a PLT > 30 × 10⁹/l. Nastavená antiagregační léčba může pokračovat, antikoagulační léčba obvykle také.
Ultrazvukem navigované jehlové biopsie by měl provádět pouze lékař obeznámený s indikacemi, kontraindikacemi, limitacemi a možnými komplikacemi tohoto výkonu. Nutností jsou znalosti a praktické zkušenosti s onkogynekologickou ultrasonografií a jehlovou biopsií. Volba přístupu pro zavedení jehly, jejího kalibru a hloubky průniku by měla zohlednit lokalizaci léze i zkušenosti operatéra. Antibiotická profylaxe není rutinně doporučována, protože riziko infekčních komplikací je nízké (< 1 %). Měla by však být zvážena individuálně, např. při transrektálním přístupu, pokud jehla prochází stěnou rekta do peritoneální dutiny nebo u imunokompromitovaných pacientek [27]. Základní kroky při biopsii silnou samořeznou jehlou podle zvoleného přístupu shrnuje tab. 5.
Tab. 4.
Tab. 5.
1. Před výkonem je nutné ověřit indikaci a posoudit, zda je biopsie klinicky relevantní.
2. Ultrazvukové vyšetření by mělo určit nejbezpečnější cestu a přístup k cílové lézi.
3. CNB v gynekologii nevyžaduje speciální přípravu, jako je lačnění nebo užívání projímadel.
4. Příprava zahrnuje informování pacientky, získání souhlasu a odebrání anamnézy.
5. Riziko krvácení je třeba zhodnotit dle typu výkonu a obecného rizika u dané pacientky.
6. Antibiotická profylaxe se běžně nepodává, ale může být zvážena individuálně, např. při transrektálním přístupu.
7. Během výkonu je důležité minimalizovat bolest, diskomfort a úzkost pacientky.
8. Základní dezinfekce, dezinfekce rukou a použití sterilních nástrojů jsou dostačujícími opatřeními.
9. Volba délky a průměru jehly a nastavení zařízení by měly odpovídat plánovanému přístupu biopsie.
10. Při transvaginálním a perkutánním přístupu by mělo být místo punkce dezinfikováno.
11. Lokální anestezie by měla být použita u všech perkutánních biopsií; může být zvážena i u ostatních přístupů.
12. Během biopsie musí být hrot jehly trvale viditelný na ultrazvuku, v opačném případě by měl být výkon přerušen.
13. Vzorek by měl být ihned fixován ve formalínu, optimálně 6–72 hod, kvůli přesné histologické, imunohistochemické a molekulární analýze.
14. Po výkonu je potřeba provést kontrolní ultrazvukové vyšetření k vyloučení krvácení, drobné krvácení z místa vpichu je časté a obvykle nevyžaduje další intervenci.
15. Po nekomplikovaném výkonu není nutné další sledování, pacientka by měla být poučena o možných komplikacích a měla by obdržet písemné instrukce.
Jehlové biopsie by měli provádět lékaři, kteří již dosáhli střední (EFSUMB level II) nebo pokročilé úrovně (EFSUMB level III) kompetence v gynekologické ultrasonografii. Studie ukazují, že trénink na simulátorech nebo fantomech může výrazně zkrátit dobu učení [28]. K dispozici jsou také internetové výukové zdroje, které pomáhají ve vzdělávacím procesu. Klinický výcvik by měl začít pod dohledem zkušeného lékaře, a to jednoduššími výkony [29]. Při perkutánních biopsiích se doporučuje, aby méně zkušení lékaři používali vodič připevněný k transabdominální sondě. Lékaři v tréninku by měli absolvovat alespoň 20 jehlových biopsií pod dohledem, než je začnou provádět sami. K udržení praktické dovednosti je doporučeno provádět minimálně 20 biopsií ročně. Pro udržení kvality jsou vhodné pravidelné interní audity zaměřené jak na přesnost odběru tkání, tak na výskyt komplikací.
1. Před zahájením tréninku intervenční sonografie je nutná alespoň středně pokročilá úroveň v gynekologickém ultrazvuku. Je doporučeno alespoň 20 biopsií se supervizí.
2. Pro udržení erudice by lékař měl provést nebo supervidovat alespoň 20 biopsií ročně.
3. Pracoviště by měla pravidelně dělat audit zaměřený na kvalitu odběrů, výtěžnost, komplikace a zkušenost pacientek.
Biopsie silnou samořeznou jehlou s ultrazvukovou navigací představují minimálně invazivní, jednoduché, rychlé, vysoce efektivní a bezpečné ambulantní výkony. Získání adekvátních vzorků pro histopatologickou diagnostiku, imunohistochemické a molekulární testování umožňuje bez prodlení zahájit odpovídající léčbu. Indikace biopsií a interpretace jejich výsledků vyžadují odpovídající odbornost a měly by být prováděny v rámci multidisciplinárního onkogynekologického týmu. Standardní postupy jsou nutné k širšímu rozšíření metody při zachování její vysoké úspěšnosti.
1. Madariaga A, Bhat G, Wilson MK et al. Research biopsies in patients with gynecologic cancers: patient-reported outcomes, perceptions, and preferences. Am J Obstet Gynecol 2021; 225 (6): 658.e1–658.e9. doi: 10.1016/j.ajog.2021.06.071.
2. Zikan M, Fischerova D, Pinkavova I et al. Ultrasound‐guided tru‐cut biopsy of abdominal and pelvic tumors in gynecology. Ultrasound Obstet Gynecol 2010; 36 (6): 767–772. doi: 10.1002/uog.8803.
3. Harrison RF, Cantor SB, Sun CC et al. Cost-effectiveness of laparoscopic disease assessment in patients with newly diagnosed advanced ovarian cancer. Gynecol Oncol 2021; 161 (1): 56–62. doi: 10.1016/j.ygyno.2021.01.024.
4. Lee M, Kim SW, Paek J et al. Comparisons of surgical outcomes, complications, and costs between laparotomy and laparoscopy in early-stage ovarian cancer. Int J Gynecol Cancer 2011; 21 (2): 251–256. doi: 10.1097/IGC.0b013e318208c71c.
5. Sidhu P, Brabrand K, Cantisani V et al. EFSUMB guidelines on interventional ultrasound (INVUS), Part II–diagnostic ultrasound-guided interventional procedures (Long Version). Ultraschall Med 2015; 36 (06): E15–E35. doi: 10.1055/s-0035-1554036.
6. Fischerova D, Cibula D, Dundr P et al. Ultrasound-guided tru-cut biopsy in the management of advanced abdomino-pelvic tumors. Int J Gynecol Cancer 2008; 18 (4): 833–837. doi: 10.1111/j.1525-1438.2007.01015.x.
7. Tacher V, Le Deley M, Hollebecque A et al. Factors associated with success of image-guided tumour biopsies: Results from a prospective molecular triage study (MOSCATO-01). Eur J Cancer 2016; 59 : 79–89. doi: 10.1016/j.ejca.2016. 02.006.
8. Hewitt M, Anderson K, Hall GD et al. Women with peritoneal carcinomatosis of unknown origin: efficacy of image‐guided biopsy to determine site‐specific diagnosis. BJOG 2007; 114 (1): 46–50. doi: 10.1111/j.1471-0528.2006.01176.x.
9. Wood EJ, Pickhardt PJ, Elissa M et al. Ultrasound-guided transvaginal biopsies of pelvic lesions: diagnostic yield, safety profile, and technical considerations over a 20-year experience. Abdom Radiol (NY) 2023; 48 (3): 1154–1163. doi: 10.1007/s00261-022-03792-y.
10. Giede C, Toi A, Chapman W et al. The use of transrectal ultrasound to biopsy pelvic masses in women. Gynecol Oncol 2004; 95 (3): 552–556. doi: 10.1016/j.ygyno.2004.08.039.
11. Hoffmann P, Balik M, Hoffmannova M et al. Long-term experience with percutaneous biopsies of pelvic lesions using CT guidance. Sci Prog 2021; 104 (4): 00368504211058555. doi: 10.1177/0036850421158555.
12. Galgano SJ, Calderone CE, Xie C et al. Applications of PET/MRI in abdominopelvic oncology. Radiographics 2021; 41 (6): 1750–1765. doi: 10.1148/rg.2021210035.
13. Takeshita J, Masago K, Kato R et al. CT-guided fine-needle aspiration and core needle biopsies of pulmonary lesions: a single-center experience with 750 biopsies in Japan. Am J Roentgenol 2015; 204 (1): 29–34. doi: 10.2214/AJR.14.13151.
14. Lengyel D, Vereczkey I, Köhalmy K et al. Transvaginal ultrasound-guided core biopsy – experiences in a comprehensive cancer centre. Cancers 2021; 13 (11): 2590. doi: 10.3390/cancers13112590.
15. Lin SY, Xiong YH, Yun M et al. Transvaginal ultrasound‐guided core needle biopsy of pelvic masses. J Ultrasound Med 2018; 37 (2): 453–461. doi: 10.1002/jum.14356.
16. Mascilini F, Quagliozzi L, Moro F et al. Role of transvaginal ultrasound-guided biopsy in gynecology. Int J Gynecol Cancer 2020; 30 (1): 128–132. doi: 10.1136/ijgc-2019-000734.
17. Buonomo F, Bussolaro S, de Almeida Fiorillo C et al. Ultrasound-guided tru-cut biopsy in gynecological and non-gynecological pelvic masses: a single-center experience. J Clin Med 2022; 11 (9): 2534. doi: 10.3390/jcm11092534.
18. Dupain C, Masliah-Planchon J, Gu C et al. Fine‐needle aspiration as an alternative to core needle biopsy for tumour molecular profiling in precision oncology: prospective comparative study of next‐generation sequencing in cancer patients included in the SHIVA02 trial. Mol Oncol 2021; 15 (1): 104–115. doi: 10.1002/1878-0261.12776.
19. Goyal A. Role of fine needle aspiration cytology in the diagnosis of gynecologic tumors. Acta Cytol 2023; 67 (2): 195–212. doi: 10.1159/000529364.
20. Tam AL, Lim HJ, Wistuba II et al. Image-guided biopsy in the era of personalized cancer care: proceedings from the society of interventional radiology research consensus panel. J Vasc Interv Radiol 2016; 27 (1): 8–19. doi: 10.1016/j.jvir.2015.10.019.
21. Picardi M, Giordano C, Vigliar E et al. Ultrasonography‐guided core‐needle biopsy of lymphadenopathies suspected of lymphoma: Analysis on diagnostic efficacy and safety of 1000 front‐line biopsies in a multicenter Italian study. Hematol Oncol 2023; 41 (5): 817–827. doi: 10.1002/hon.3204.
22. Seviar D, Yousuff M, Chia Z et al. Image‐guided core needle biopsy as the first‐line diagnostic approach in lymphoproliferative disorders – a review of the current literature. Eur J Haematol 2021; 106 (2): 139–147. doi: 10.1111/ejh.13532.
23. Patel IJ, Rahim S, Davidson JC et al. Society of Interventional Radiology consensus guidelines for the periprocedural management of thrombotic and bleeding risk in patients undergoing percutaneous image-guided interventions – part II: recommendations: endorsed by the Canadian Association for Interventional Radiology and the Cardiovascular and Interventional Radiological Society of Europe. J Vasc Interv Radiol 2019; 30 (8): 1168.e1–1184.e1. doi: 10.1016/j.jvir.2019.04.017.
24. Veltri A, Bargellini I, Giorgi L et al. CIRSE guidelines on percutaneous needle biopsy (PNB). Cardiovasc Intervent Radiol 2017; 40 (10): 1501–1513. doi: 10.1007/s00270-017-1658-5.
25. Kuo HC, Liu FL, Chen JT et al. Thromboembolic and bleeding risk of periprocedural bridging anticoagulation: a systematic review and meta‐analysis. Clin Cardiol 2020; 43 (5): 441–449. doi: 10.1002/clc.23336.
26. Education, Practical Standards Committee EFoSfUiM, Biology. Minimum training recommendations for the practice of medical ultrasound. Ultraschall Med 2006; 27 (1): 79–105. doi: 10.1055/s-2006-933605.
27. Pereira N, Hutchinson AP, Lekovich JP et al. Antibiotic prophylaxis for gynecologic procedures prior to and during the utilization of assisted reproductive technologies: a systematic review. J Pathog 2016; 2016 (1): 4698314. doi: 10.1155/2016/4698314.
28. Sekhar A, Sun MR, Siewert B. A tissue phantom model for training residents in ultrasound-guided liver biopsy. Acad Radiol 2014; 21 (7): 902–908. doi: 10.1016/j.acra.2014.03.002.
29. Shabana W, Kielar A, Vermani V et al. Accuracy of sonographically guided biopsy using a freehand versus needle‐guided technique: computed tomographic correlation study. J Ultrasound Med 2013; 32 (3): 535–540. doi: 10.7863/jum.2013.32.3.535.
30. Ghi T, Sotiriadis A, Calda P et al. ISUOG Practice Guidelines: invasive procedures for prenatal diagnosis. Ultrasound Obstet Gynecol 2016; 48 (2): 256–268. doi: 10.1002/uog.15945.
31. Navaratnam K, Alfirevic Z. Amniocentesis and chorionic villus sampling: Green‐top Guideline No. 8. BJOG 2022; 129 (1): e1–e15. doi: 10.1111/1471-0528.16821.
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
