Chirurgická léčba stresové inkontinence moči u žen – od jehel až k (mini)pásce


Surgical treatment of the female stress urinary incontinence – from needles to mini-slings

Objective:
Stress urinary incontinence (SUI) is a clinical problem affecting a large part of female population, its incidence increases with age. Aim of this article is to show the spectrum of surgical procedures which are used to treat SUI, their advantages and limits, and define suitable patients.

Design:
Review article.

Setting:
Department of Gynecology and Obstetrics LF OU and University Hospital Ostrava; Department of Gynecology and Obstetrics LF MU and University Hospital Brno.

Methods:
Systematic literature review using keywords and Medline database with detailed survey results analysis – full-text papers or abstracts published in years 1966–2016.

Results:
Historical and recent methods of SUI testament are summarized including its effectiveness and complications focused mainly on techniques developed in the last two decades.

Conclusion:
There is a wide spectrum of surgical techniques available for SUI treatment for women and in last twenty years the procedures improved significantly regarding its effectiveness and complication rate. This paper review and summarize these methods, its efficacy, recent indications, advantages and limits. Although none of those techniques is perfect, patients treated by experienced surgeons have significant chance in quality of live improvement.

Keywords:
stress urinary incontinence, surgical treatment, tape procedures, bulking agents


Autoři: M. Juráková 1,2;  M. Huser 2;  O. Szabová 1;  I. Belkov 2;  P. Ventruba 2;  P. Vašek 1
Působiště autorů: Gynekologicko-porodnická klinika OU a FN, Ostrava, přednosta doc. MUDr. O. Šimetka, Ph. D., MBA 1;  Gynekologicko-porodnická klinika MU a FN, Brno, přednosta prof. MUDr. P. Ventruba, DrSc., MBA 2
Vyšlo v časopise: Čes. Gynek.2017, 82, č. 1 s. 65-71

Souhrn

Cíl:
Stresová inkontinence moči (SIM) je klinický problém postihující velkou část ženské populace, její incidence roste s věkem ženy. Cílem práce je podat čtenáři formou systematické literární rešerše stručný přehled operačních metod, jejich výhody, limity a definovat vhodné pacientky pro jejich použití.

Typ studie:
Přehledový článek.

Název a sídlo pracoviště:
Gynekologicko-porodnická klinika OU a Fakultní nemocnice Ostrava; Gynekologicko-porodnická klinika MU a Fakultní nemocnice Brno.

Metodika:
Literární rešerše podle klíčových slov s vy­užitím databáze Medline a podrobné analýzy odborných prací, které hodnotí operační léčbu SIM a byly publikovány ve formě článků v recenzovaných časopisech či formou abstrakt v letech 1966–2016.

Výsledky:
Jsou shrnuty historické a současné operační postupy k řešení SIM, včetně jejich úspěšnosti a komplikací, se zdůrazněním jejich významného vývoje v průběhu posledních dvaceti let.

Závěr:
Spektrum operačních technik léčby SIM je široké a za poslední dvě dekády byly postupy výrazně zdokonaleny s cílem zvýšení účinnosti při minimalizaci komplikací. Práce přehledně shrnuje vývoj těchto metod, jejich úspěšnost, recentní indikace, jejich výhody i limitace. Přestože žádná z technik není dokonalá, mají pacientky v rukou zkušených operatérů velkou šanci na zlepšení kvality života.

Klíčová slova:
stresová inkontinence moči, operační léčba, volná vaginální páska, bulking agents

ÚVOD

Podle definice Mezinárodní společnosti pro kontinenci (International Continence Society, ICS) a Mezinárodní urogynekologické asociace (International Urogynecological Association, IUGA) rozumíme pod pojmem inkontinence moči jakoukoli stížnost na nechtěný únik moči [1, 10]. Inkontinence moči postihuje muže, ženy, a dokonce i děti. Může se projevit u lidí jakéhokoli věku. Každá druhá žena má někdy během svého života potíže s nechtěným únikem moči.

Inkontinence moči postihuje 5–69 % žen [30]. Incidence stoupá s věkem a také s rostoucí obezitou, která je u současné populace významným rizikovým faktorem [18]. Onemocnění je problémem nejenom společenským a psychosociálním, ale také ekonomickým. Z těchto důvodů je již delší dobu této problematice věnována nemalá pozornost.

Základní dělení inkontinence moči podle IUGA/ICS rozlišuje inkontinenci uretrální, kdy dochází k úniku moči z uretry, nebo extrauretrální, kdy dochází k úniku moči jinou cestou než močovou trubicí [1]. Tento typ je méně častý, setkáváme se s ním při vrozených vývojových vadách v dětském věku a dále v období po operacích či porodech při výskytu genitourinárních píštělí.

Uretrální inkontinenci dále dělíme na stresovou, urgentní, smíšenou, reflexní a přepadovou (overflow). Při kombinaci stresové a urgentní inkontinence hovoříme o typu smíšeném.

Stresová inkontinence moči (SIM) je definována jako nechtěný únik moči při námaze nebo fyzickém úsilí (např. cvičení) či při kašli a kýchání [10]. Jedná se tedy o pasivní únik moči uretrou následkem zvýšení intraabdominálního tlaku, bez současné kontrakce detruzoru. SIM tedy vzniká při insuficienci uzávěrového mechanismu uretry, který má dvě hlavní složky. Je to dostatečná anatomická podpora uretry pomocí okolních anatomických struktur a funkce uretry samotné jako „sfinkteru“ [28]. Teorie „hamaky“, tedy houpací sítě, zdůrazňuje důležitost podpory uretry svalovými a vazivovými strukturami pánevního dna [8]. Rozvíjející tzv. integrální teorie kontinence navíc zdůrazňuje důležitost správné inervace vezikouretrální jednotky a integruje do problematiky příčiny hyperaktivního močového měchýře [37].

Narušena může být kterákoli složka tohoto mechanismu, proto i léčba se musí zaměřit na příslušný typ poruchy. Diagnostika SIM je založena na správném odběru anamnézy se specifikací subjektivních obtíží, případně s pomocí specializovaných dotazníků, a na gynekologickém vyšetření zaměřeném na průkaz inkontinence moči a na diagnostiku sestupu rodidel. V rámci specializovaného vyšetření doplňujeme diagnostiku ultrazvukovým, urodynamickým či cystoskopickým vyšetřením.

Léčbu SIM můžeme rozdělit na konzervativní a operační. Konzervativními metodami jsou fyzioterapie (využívající rehabilitaci svalů pánevního dna, posturální trénink, synkinezi svalových skupin, mobilizaci atd.) a biofeedback. Tyto metody jsou vhodné spíše pro mírnější formy SIM a vyžadují dobrou spolupráci ze strany pacientek. Cílem operační léčby SIM je obnovení kontinence pacientky užitím operačních metod při současném dodržení podmínek pro rychlé zotavení pacientky – tedy minimalizace peroperačních a pooperačních komplikací. Ačkoli více či méně úspěšné metody léčby SIM byly prováděny již dříve, od poloviny minulého století došlo k výraznému rozvoji diagnostických i léčebných postupů a inkontinence moči se tak dostala do obecného povědomí lékařů i laické veřejnosti.

Cílem naší práce je přehledné shrnutí operačních metod léčby SIM, od historických k moderním, s uvedením jejich stručné charakteristiky a přehledem výhod či limitů dané operační techniky.

V závěru práce si dovolujeme formulovat stručná doporučení, která pro každou techniku definují vhodnou skupinu pacientek. Všeobecná indikační doporučení není možné přesně definovat, protože každou operaci SIM je nutno přizpůsobit individuálním potřebám pacientky a také zkušenostem pracoviště.

MATERIÁL A METODIKA

Tento přehledový článek vznikl na podkladě podrobné analýzy prací, které hodnotí operační léčbu SIM a byly publikovány ve formě článků v renomovaných odborných časopisech či formou abstrakt v letech 1966–2016. Při identifikaci vhodných literárních zdrojů byla využita medicínská databáze Medline (Pubmed). Do analýzy byly zahrnuty odborné vědecké práce typu originálních článků se souborem operovaných pacientek, přehledové články a dále metaanalýzy přehledových a originálních prací. K identifikaci relevantních studií byla použita klíčová slova: stress urinary incontinence, surgical/operational procedure, sling procedure, mini-sling. Analyzovány byly pouze studie publikované v anglickém a českém jazyce. Abstrakta a plná znění článků byla pečlivě prostudována. Jednotlivé operační postupy řešící SIM u žen byly analyzovány z hlediska jejich dlouhodobé účinnosti, bezpečnosti, výhod a limitů. U prací, které splňovaly výše uvedená kritéria, byly prohledány rovněž jejich literární odkazy s cílem identifikace dalších relevantních informačních zdrojů.

VÝSLEDKY

Po provedení rešerše podle výše popsané metodiky jsme identifikovali celkem 74 relevantních literárních zdrojů těchto typů: originální práce (padesát pětkrát), přehledové články (desetkrát) a metaanalýzy (devětkrát). Po pečlivém roztřídění a prostudování těchto dat byly operační techniky řešící SIM u žen rozděleny na techniky historické, metody s využitím volné vaginální pásky, inovativní techniky rozvíjející koncept volné vaginální pásky a operace posilující účinnost sfinkteru uretry – tzv. bulking agent výkony.

Historické operační techniky

Již v minulosti se operatéři snažili zbavit pa­cientky úniku moči, a to jako samostatného problému, tak v kombinaci s poklesem pánevních orgánů. Byla vyvinuta celá řada operačních postupů, obvykle pojmenovaných po svých autorech. První byla přední poševní plastika s plikací podle Kellyho [17] publikovaná již v roce 1913. Další metody s cílem podpory hrdla močového měchýře nebo uretry jsou Berkow [4], Ingelman-Sundberg [13] a další. Mezi kolposuspenzní techniky patří Marshall-Marchetti-Krantz (MMK) [24], Parent, Pereyra [35], Stamey [39], Raz [40] a další. Dále byla vyvinuta řada slingových technik s užitím autologních či heterologních tkání, včetně kadaverózních. Tyto typy operací se v dnešní době provádějí minimálně či v přísně indikovaných případech, zejména při recidivách SIM.

Dalším významným postupem, který byl po dlouhou dobu „zlatým standardem“ v operační léčbě SIM, je závěs pochvy a hrdla močového měchýře, tzv. kolposuspenzí podle Burche. Jedná se o zavěšení hrdla močového měchýře a pochvy obsahující proximální uretru pomocí dvou až tří párů nevstřebatelných stehů. Ty jsou fixovány do vezikovaginální fascie v místě vezikouretrální junkce a laterálně a ventrálně do ligamentum ileopectineum Cooperi [6]. Tanaghova modifikace umísťuje dva páry stehů více laterálně, přičemž mezi stydkou kostí a uretrou je místo pro dva prsty. Tím se vyhýbá nadměrnému napětí přední poševní stěny a kompresi uretry, a snižuje tak riziko rozvoje pooperačních mikčních obtíží a de-novo urgence [42]. Přestože je tento postup vzhledem k rozvoji dalších technik na ústupu, došlo k jeho modernizaci – z invazivního abdominálního přístupu (Pfannenstielův řez) na méně invazivní přístup laparoskopický [47]. Úspěšnost této metody je uváděna v rozmezí 68,9–88,0 %; v prvním roce po operaci 85–90 %, po pěti letech asi 70 % [3, 9, 22]. Nižší podíl inkontinence po operaci podle Burche uvádějí studie ve srovnání s konzervativní léčbou, léčbou anticholinergiky, přední poševní plastikou i operací MMK [22]. Možnými komplikacemi jsou krvácení nebo hematom v operačním poli, poranění močového měchýře, retence moči, rozvoj de-novo urgence nebo vznik enterokély (až ve 4 % případů) při po­užití klasické Burchovy techniky [7].

Volná vaginální páska

Převratnou změnu v operační léčbě SIM znamenal rok 1996, kdy byla představena tzv. volná vaginální páska (tension-free vaginal tape, TVT). Výsledný stav po této operaci tvoří při stresových manévrech oporu střední části močové trubice. V klidovém stavu je páska uložena zcela volně. Při operaci je pomocí trokaru zaveden syntetický implantát (páska) přes retropubický prostor a vyveden v podbřišku nad stydkou sponou [45]. Úspěšnost tohoto postupu byla v prvním souboru při dvouletém sledování vysoká – 84 % pa­cientek bylo zcela vyléčeno, dalších 8 % výrazně zlepšeno. Nebyly zaznamenány intraoperační ani postoperační komplikace [45]. Při dalším sledování ve větších souborech pacientek však již byly zaznamenány nezanedbatelné komplikace. Jednalo se o poranění močového měchýře (v 3,8 % případů [21]), krvácení do retropubického prostoru s tvorbou hematomu (v 1,9 % případů [21]), ale také krvácení z velkých cév (v 0,07 % případů [21]) a raritně i poranění střevních kliček, které vedlo k úmrtí pacientky. Výskyt těchto komplikací lze minimalizovat dodržením doporučeného operačního postupu, správnou polohou dolních končetin pacientky a dostatečnou infiltrací operačního prostoru roztokem s vazokonstriktorem (akvadisekcí) [12]. Tento postup je vzhledem k riziku poranění močového měchýře rutinně provázen cystoskopií a v případě zavedení pásky přes močový měchýř je páska před dotažením extrahována a znovu zavedena ve správné poloze mimo močové cesty. Dalšími možnými komplikacemi jsou retence moči v pooperačním období (ve 2,3 % případů [21]), mírnější mikční obtíže (až v 7,6 % případů [21]), rekurentní močové infekce (ve 4,1 % [21]) a raritně také poranění uretry, poševní hematom, infekce operační rány atd. Tato metoda má úspěšnost srovnatelnou s výsledky kolposuspenze [22, 48], dokonce i při užití pro rekurentní inkontinenci [2]. Velmi vysoká je úspěšnost tohoto postupu i v dlouhodobém horizontu sledování [33, 38, 41]. Retropubicky aplikované pásky mají i v dnešní době své indikační místo. Je to zejména při operaci recidiv SIM, po dříve provedené jiné operační metodě a dále u SIM s podílem ISD (intrinsic sphincter deficiency). Nyní užívané moderní retropubické pásky mají zavaděče svým tvarem a zakřivením přizpůsobené dorzální straně stydké kosti k minimalizaci rizika poranění okolních orgánů.

Transobturatorní přístup

Vzhledem k výskytu výše zmíněných komplikací u pásky TVT byla hledána jiná cesta, kterou by mohl být implantát zaveden. Požadavkem bylo, aby páska tvořila dostatečnou podporu močové trubice a současně se vyhnula rizikovému retropubickému prostoru. Tyto požadavky splňuje přístup transobturatorní, při kterém je páska vedena přes obturatorní membránu a vyvedena přes třísla. Transobturatorní pásku je možné zavést směrem inside-out (TVT-O), tedy z drobné vaginální incize je zavaděč veden do třísla. Druhou možností je zavedení outside-in (TOT), kdy je jehla vedena z třísla do poševní incize. Úspěšnost tohoto přístupu je srovnatelná s páskami TVT – udává se v intervalu 81–96 % [20]. Důležitý je ale nižší výskyt závažných komplikací [44]. Přesto se při tomto přístupu setkáváme s bolestmi v třísle, které však nejčastěji samy odezní i bez léčby. Raritně může dojít také k osteomyelitidě při poranění kosti pánve [12].

Evoluce volné vaginální pásky

Další vývojový krok v operační léčbě SIM představují pásky aplikované z jediné vaginální incize (single-incision sling – SIS nebo mini-sling). Cílem tohoto operačního postupu je snížit výskyt peroperačních i pooperačních komplikací, urychlit rekonvalescenci pacientek, a tím zvýšit jejich komfort při léčbě SIM při současném zachování efektivity operační terapie. První generaci SIS představuje páska TVT-Secur (Gynecare), kterou bylo možno aplikovat do pozice „U“ s rameny více ke spodnímu okraji a za symfýzu nebo do pozice „H“ Hammock s rameny laterálně od incize k číslům 3 a 9. Tato páska však ve srovnání s retropubicky i transobturatorně zaváděnými implantáty dosahovala nižší efektivity (jen 70 %), a proto byla stažena z trhu [11, 32, 50]. Páska zároveň měla předem definovanou délku 8 cm, což nemusí vyhovovat potřebám všech pacientek. Další (druhá) generace SIS se zaměřila na zdokonalení kotvicího systému, který má zajistit správnou a trvalou fixaci implantátu v obturatorní membráně. Příkladem takové pásky je MiniArc (AMS), rovněž s předem definovanou délkou 8,5 cm, který byl již taktéž stažen spolu s dalšími produkty jeho výrobce, zejména pod tlakem ekonomických faktorů. Třetí generace SIS představuje kombinaci dokonalejšího kotvicího systému s nastavitelnou délkou pásky. Představiteli této vysoce účinné generace jsou např. pásky Ajust (Bard) a Ophira (Promedon) [15, 25, 49]. Vylepšený kotvicí systém má zajistit nejen trvalou a bezpečnou fixaci pásky, ale také její snadnou a pohodlnou aplikaci operatérem. Nastavitelná délka pásky umožňuje individualizaci implantátu k zajištění co nejvyšší efektivity léčby. Výhodami SIS jsou menší bolestivost v pooperačním období a rychlejší návrat pacientky do práce. Po vyloučení TVT-Secur z klinického hodnocení efektivity SIS je jejich účinnost ve srovnání s TVT a TVT-O resp. TOT srovnatelná, bez vyššího rizika nutnosti opakování operace pro recidivu [31, 44, 49]. Efektivita SIS je podle typu studie udávána v rozmezí 81,3–93,5 % [25, 29]. Vzhledem k relativně krátké době užívání SIS v klinické praxi je nutná opatrnost při interpretaci výsledků jejich účinnosti ve střednědobém a dlouhodobém horizontu sledování.

Bulking agents

Operační postup s použitím tzv. bulking agents (BA) představuje další miniinvazivní možnost řešení SIM u žen. Cílem operace je dosažení kontinence vytvořením submukózního depa BA v oblasti proximální uretry a popřípadě také hrdla močového měchýře s cílem zvýšit její výtokový odpor, a tím také uretrální uzavírací tlak. Přesný mechanismus účinku BA však není plně objasněn [19]. Jako BA je v klinické praxi nejčastěji používán neresorbovatelný materiál s minimální tendencí k migraci poly­akrylamid-hydrogel s obchodním názvem Bulkamid (Contura International). Aplikace gelu se provádí transuretrálně v lokální anestezii, pod cystoskopickou kontrolou. Tento postup je vhodný pro pacientky bez významné hypermobility uretry, u kterých je diagnostikována SIM vzniklá primárně na podkladě oslabení vnitřního sfinkteru uretry (tzv. intrinsic sphincter deficiency, ISD) [24]. Účinnost tohoto postupu je udávána v rozmení 41 % až 82 % [19, 26, 27, 34]. Komplikacemi mohou být infekce močových cest, bolest v místě aplikace nebo selhání metody při ruptuře sliznice a odplavení hydrogelu s nutností opakovat proceduru [16]. Nadále se také hledají další materiály, které by mohly být k tomuto účelu použity a současně by zvýšily jeho efektivitu.

DISKUSE

V posledních dvaceti letech se objevila řada nových operačních postupů i moderních pomůcek, které s využitím nevstřebatelných materiálů máme k dispozici pro chirurgickou léčbu SIM u žen. Výsledkem této evoluce by měla být pokud možno neinvazivní metoda s rychlou rekonvalescencí po výkonu, s nízkým rizikem komplikací a vysokou dlouhodobou efektivitou.

Jednotlivé typy operačních výkonů pro SIM jsou přehledně uvedeny v tabulce 1. Ta rovněž uvádí jejich úspěšnost hodnocenou na podkladě objektivního testu (kašlací test) nebo subjektivního vnímání pacientky minimálně dva roky po operaci. Žádná z výše uvedených operačních technik nemá stoprocentní účinnost a každá z nich je zatížena specifickými komplikacemi souvisejícími s vlastním operačním postupem. A tak ke „zlatému“ standardu s nejlepšími dlouhodobými výsledky dnes řadíme obturatorní tahuprosté pásky (TOT), které spolehlivě a dlouhodobě zajištují podporu střední uretry.

Tab. 1. Metody operační léčby stresové inkontinence moči, jejich úspěšnost a skupiny pacientek profitující z výkonu
Metody operační léčby stresové inkontinence moči, jejich úspěšnost a skupiny pacientek profitující z výkonu
*Burch – kolposuspenze dle Burche, TVT – tahuprostá páska retropubická, TOT – tahuprostá páska obturatorní, SIS – páska z jedné incize III. generace, BA – bulking agent, SIM – stresová inkontinence moči, ISD – intristic sfincter deficiency, tzn. nedostatečnost vnitřního sfinkteru uretry, LSK – laparoskopický přístup ** vyléčeno nebo zlepšeno

Na základě výše uvedeného přehledu operačních postupů s uvedením jejich výhod i limitací je možné v tabulce 1 specifikovat i jednotlivé skupiny pacientek trpících SIM, které budou mít z konkrétního operačního postupu největší benefit.

Výběr optimální metody operační léčby ze současného armamentária, které máme k dispozici, závisí na správné diagnostice onemocnění s využitím všech dostupných vyšetřovacích postupů včetně urodynamických vyšetření či perineálního ultrazvuku. Při indikaci se zaměřujeme také na individuální faktory pacientky – délka obtíží, předchozí, zejména operační léčba, komorbidity, obezita či další patologie v oblasti malé pánve a pánevního dna. Volba správného typu operační korekce SIM je mimořádně důležitá u pacientek, které již byly dříve pro tuto diagnózu operovány a přicházejí pro neuspokojivý efekt této terapie či pro recidivu obtíží po různě dlouhém asymptomatickém období. U těchto žen musíme zvažovat nejen to, proč předešlá metoda selhala, ale také to, že v případě další operace bude nutno pracovat v terénu mnohdy významně změněným předchozím výkonem. Při rozhodování jsou mimořádně důležité i dlouhodobé zkušenosti pracoviště s konkrétní technikou operační korekce včetně pravidelného auditu vlastních operačních výsledků. Z tohoto pohledu je rovněž důležité sledování přínosů pro pacientku s ohledem na vynaložené náklady na léčbu, tzv. cost-efektivita. Chirurgická léčba SIM proto jednoznačně patří do rukou specialisty urogynekologa, který má na svém pracovišti k dispozici moderní diagnostické prostředky a potřebné zázemí i zkušenosti s operační léčbou tohoto onemocnění.

Specifickou skupinu pacientek rovněž tvoří ženy s morbidní obezitou (BMI > 40), u nichž je výskyt inkontinence moči až pětkrát častější. Efektivita operační léčby SIM pomocí volné vaginální pásky u nich klesá oproti ženám neobézním až k 50 %. Tato skupina pacientek má rovněž významně zvýšeno riziko peroperačních a časných pooperačních komplikací. Pouhé snížení hmotnosti o 10 % může v kombinaci s rehabilitací svalů pánevního dna přinést těmto pacientkám významné zlepšení příznaků SIM i bez operační zátěže [43]. Pro objektivitu je vhodné ovšem uvést, že podle jiných literárních zdrojů je efektivita retropubicky či transobturatorně aplikovaných pásek srovnatelná s neobézními pacientkami [23].

Příslibem do budoucna by mohla být léčba pomocí injekcí myoblastů derivovaných z autologních kmenových buněk. Ty by nahradily chybějící podpůrné struktury v okolí nebo uvnitř uretry a odpadla by i potřeba chirurgické aplikace cizorodého materiálu do této oblasti [5, 36]. Podobné metody jsou zatím ve stadiu klinických hodnocení a na jejich aplikaci do klinické praxe si nejspíš budeme muset ještě chvíli počkat.

Pouze správně zvolený a kvalitně provedený léčebný operační postup dá pacientkám vysokou míru jistoty ve vyléčení stresové inkontinence moči a významné zlepšení kvality života po operaci.

Práce vznikla za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR – RVO č. FNBr65269705.

MUDr. Michaela Juráková

Gynekologicko-porodnická klinika

Ostravské univerzity a Fakultní nemocnice Ostrava

17. listopadu 1790

708 52 Ostrava-Poruba

e-mail: misa.jurakova@gmail.com


Zdroje

1. Abrams, P., Cardozo, L., Fall, M., et al. The standardisation of terminology in lower urinary tract function: report from the standardisation sub-committee of the International Continence Society. Urology, 2003, 61(1), p. 37–49.

2. Agur, W., Riad, M., Secco, S., et al. Surgical treatment of recurrent stress urinary incontinence in women: a systematic review and meta-analysis of randomised controlled trials. Eur Urol, 2013, 64(2), p. 323–336.

3. Alcalay, M., Monga, A., Stanton, SL. Burch colposuspension: a 10-20 year follow up. Br J Obstet Gynaecol, 1995, 102(9), p. 740–745.

4. Berkow, SG. The corpus spongeosum of the urethra: Its possible role in urinary control and stress incontinence in women. Am J Obstet Gynecol, 1953, 65, p. 346–351.

5. Blaganje, M., Lukanović, A. Intrasphincteric autologous myoblast injections with electrical stimulation for stress urinary incontinence. Inter J Gynecol Obstet, 2012, 117(2), p. 164–167.

6. Burch, JC. Urethrovaginal fixation to Cooper’s ligament for correction of stress incontinence, cystocele, and prolapse. Am J Obstet Gynecol, 1961, 81, p. 281–290.

7. Cornella, JL. Management of stress urinary incontinence. Rev Urol, 2004, 6(5), p. 18–25.

8. DeLancey, JO. Structural support of the urethra as it relates to stress urinary incontinence: the hammock hypothesis. Am J Obstet Gynecol, 1994, 170(6), p. 1713–1723.

9. Feyereisl, J., Dreher, E., Haenggi, W., et al. Long-term results after Burch colposuspension. Am J Obstet Gynecol, 1994, 171(3), p. 647–652.

10. Haylen, BT., Maher, CF., Barber, MD., et al. An International Urogynecological Association (IUGA) / International Continence Society (ICS) joint report on the terminology for female pelvic organ prolapse (POP). Int Urogynecol J, 2016, 27(2), p. 165–194.

11. Huang, W., Wang, T., Zong, H., Zhang, Y. Efficacy and safety of tension-free vaginal tape-secur mini-sling versus standard midurethral slings for female stress urinary incontinence: A systematic review and meta-analysis. Int Neurourol J, 2015, 19(4), p. 246–258.

12. Hubka, P., El Haddad, R., Mašata, J., et al. Predilekční místa pro poranění při páskových operacích pro stresovou inkontinenci moči u žen. Actual gyn, 2015, 7, p. 17–20.

13. Ingelman-Sundberg, A. Extravaginal plastic repair of the pelvic floor for prolapse of the bladder neck. Gynecol Obstet Investigation, 1947, 123(4), p. 242–254.

14. Jacquetin, B. Use of „TVT“ in surgery for female urinary incontinence. J Gynecol Obstet Biol Reprod (Paris), 2000, 29(3), p. 242–247.

15. Jurakova, M., Huser, M., Belkov, I., et al. Prospective randomized comparison of the transobturator mid-urethral sling with the single-incision sling among women with stress urinary incontinence: 1-year follow-up study. Int Urogynecol J, 2016, 27(5), p. 791–796.

16. Kasi, AD., Pergialiotis, V., Perrea, DN., et al. Polyacrylamide hydrogel (Bulkamid®) for stress urinary incontinence in women: a systematic review of the literature. Int Urogynecol J [online]. 26.7.2015 [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26209952.

17. Kelly, HA. Incontinence of urine in women. Urol Cutaneous Rev XVII, 1913, p. 291–293.

18. Komesu, YM., Schrader, RM., Ketai, LH., et al. Epidemiology of mixed, stress, and urgency urinary incontinence in middle-aged/older women: the importance of incontinence history. Ing Urogynecol J [online]. 15.12.2015 [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s00192-015-2888-1.

19. Krhut, J., Zvara, P., Gärtner, M. „Bulking agents“ v léčbě stresové inkontinence moči – současný stav a budoucí perspektivy. Čes Gynek, 2015, 80(2), s. 156–160.

20. Krofta, L., Feyereisl, J., Otčenášek, M., et al. Chirurgická léčba stresové inkontinence moči pomocí tahuprosté vaginální pásky. Čes Gynek, 2008, 73(4), s. 231–239.

21. Kuuva, N., Nilsson, CG. A nationwide analysis of complications associated with the tension-free vaginal tape (TVT) procedure. Acta Obstet Gynecol Scand, 2002, 81(1), p. 72–77.

22. Lapitan, MCM., Cody, JD. Open retropubic colposuspension for urinary incontinence in women. THE COCHRANE COLLABORATIONEd. Cochrane Database Syst Rev [online]. 13.6.2012 [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26878400.

23. Legendre, G., Fritel, X., Capmas, P., et al. Urinary incontinence and obesity. J Gynecol Obstet Biol Reprod (Paris), 2012, 41(4), p. 318–323.

24. Marshall, VF., Marchetti, AA., Krantz, KE. The correction of stress incontinence by simple vesicourethral suspension. Surg Gynecol Obstet, 1949, 88(4), p. 509–518.

25. Martan, A., Krhut, J., Mašata, J., et al. Prospective randomized study of miniarc and ajust single incision sling procedures. Low Urin Tract Symptoms, 2014, 6(3), p. 172–174.

26. Martan, A., Masata, J., Svabík, K., Krhut, J. Transurethral injection of polyacrylamide hydrogel (Bulkamid®) for the treatment of female stress or mixed urinary incontinence. Eur J Obstet Gynec Reprod Biol, 2014, 178, p. 199–202.

27. Martan, A., Mašata, J., Švabík, K., et al. [Transurethral injection of polyacrylamide hydrogel (Bulkamid®) for the treatment of recurrent stress urinary incontinence after failed tape surgery]. Ces Gynek, 2015, 80(1), s. 25–29.

28. Martan, A., Mašata, J., Švabík, K. Nové operační a léčebné postupy v urogynekologii: řešení stresové inkontinence moči, defektů pánevního dna a OAB u žen. 2. rozšířené a přepracované vydání. vyd. Praha: Maxdorf, 2013. 254 s. ISBN 978-80-7345-348-0.

29. Masata, J., Svabik, K., Zvara, K., et al. Comparison of the efficacy of tension-free vaginal tape obturator (TVT-O) and single-incision tension-free vaginal tape (Ajust™) in the treatment of female stress urinary incontinence: a 1-year follow-up randomized trial. Int Urogynecol J, 2016, 27(10), p. 1497–1505.

30. Milsom, I., Altman, D., Lapitan, MC., et al. Epidemiology of urinary (UI) and faecal (FI) incontinence, pelvic organ prolapse (POP). [online]. 4th. vyd. Plymouth: Health Publication Ltd., 2009. Dostupné z: http://www.ics.org/publications/ici_4/files-book/comite-1.pdf.

31. Mostafa, A., Lim, CP., Hopper, L., et al. Single-incision mini-slings versus standard midurethral slings in surgical management of female stress urinary incontinence: an updated systematic review and meta-analysis of effectiveness and complications. Eur Urol, 2014, 65(2), p. 402–427.

32. Nambiar, A., Cody, JD., Jeffery, ST. Single-incision sling operations for urinary incontinence in women. THE COCHRANE COLLABORATIONEd. Cochrane Database Syst Rev [online]. 1.6.2014 [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/14651858.CD008709.pub2.

33. Nilsson, CG., Kuuva, N., Falconer, C., et al. Long-term results of the tension-free vaginal tape (TVT) procedure for surgical treatment of female stress urinary incontinence. Int Urogynecol J Pelvic Floor Dysfunct, 2001, 12 Suppl 2, p. S5–8.

34. Pai, A., Al-Singary, W. Durability, safety and efficacy of polyacrylamide hydrogel (Bulkamid(®)) in the management of stress and mixed urinary incontinence: three year follow up outcomes. Cent European J Urol, 2015, 68(4), p. 428–433.

35. Pereyra, AJ. A simplified surgical procedure for the correction of stress incontinence in women. West J Surg, 1959, 67, p. 223–226.

36. Peters, KM., Dmochowski, RR., Carr, LK., et al. Autologous muscle derived cells for treatment of stress urinary incontinence in women. J Urol, 2014, 192(2), p. 469–476.

37. Petros, PE., Ulmsten, UI. An integral theory of female urinary incontinence. Experimental and clinical considerations. Acta Obstet Gynecol Scand, Suppl, 1990, 153, p. 7–31.

38. Serati, M., Sorice, P., Bogani, G., et al. TVT for the treatment of urodynamic stress incontinence: Efficacy and adverse effects at 13-year follow-up. Neurourol. Urodyn. [online]. 19.10.2015Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26479043.

39. Stamey, TA. Endoscopic suspension of the vesical neck for urinary incontinence. Surg Gynecol Obstet, 1973, 136(4), p. 547–554.

40. Stanton, SL., Reynolds, SF., Creighton, SM. The modified Pereyra (Raz) procedure for genuine stress incontinence – A useful option in the elderly or frail patient? Inter Urogynecol J Pelvic Floor Dysfunct, 1995, 6(1), p. 22–25.

41. Svenningsen, R., Staff, AC., Schiøtz, HA., et al. Long-term follow-up of the retropubic tension-free vaginal tape procedure. Int Urogynecol J, 2013, 24(8), p. 1271–1278.

42. Tanagho, EA. Colpocystourethropexy: the way we do it. J. Urol, 1976, 116(6), p. 751–753.

43. Thubert, T., Deffieux, X., Letouzey, V., Hermieu, JF. Obésité et urogynécologie : revue de la littérature. Progrès en Urologie, 2012, 22(8), p. 445–453.

44. Tommaselli, GA., Di Carlo, C., Formisano, C., et al. Medium-term and long-term outcomes following placement of midurethral slings for stress urinary incontinence: a systematic review and metaanalysis. Inter Urogynecol J, 2015, 26(9), p. 1253–1268.

45. Ulmsten, U., Henriksson, L., Johnson, P., Varhos, G. An ambulatory surgical procedure under local anesthesia for treatment of female urinary incontinence. Int Urogynecol J Pelvic Floor Dysfunct, 1996, 7(2), p. 81–86.

46. Ulubay, M., Ozturk, M., Keskin, U., et al. Long term patient satisfaction of burch colposuspension with or without concomitant total abdominal hysterectomy. J Clin Diagn Res, 2015, 9(12), p. QC01-03.

47. Vancaillie, TG., Schuessler, W. Laparoscopic bladderneck suspension. J Laparoendosc Surg, 1991, 1(3), p. 169–173.

48. Ward, KL., Hilton, P., UK and Ireland TVT Trial Group. A prospective multicenter randomized trial of tension-free vaginal tape and colposuspension for primary urodynamic stress incontinence: two-year follow-up. Am J Obstet Gynecol, 2004, 190(2), p. 324–331.

49. Zhang, P., Fan, B., Zhang, P., et al. Meta-analysis of female stress urinary incontinence treatments with adjustable single-incision mini-slings and transobturator tension-free vaginal tape surgeries. BMC Urol, 2015, 15, p. 64.

50. Zhou, Q., Song, Y., Chen, J., et al. [Meta-analysis of clinical efficacy of TVT-S versus TVT-O/TOT in the treatment of stress urinary incontinence]. Zhonghua Yi Xue Za Zhi, 2012, 92(37), p. 2632–2635.

Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Reprodukční medicína

Článek vyšel v časopise

Česká gynekologie

Číslo 1

2017 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
nový kurz
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se