Smysluplnost života ve stáří


The meaningfulness of life in the elderly

The meaningfulness of life in the elderly is very important salutogenic factor, it is one of the items of quality of life and its loss is in relation with depression. The goal of this article is to inform about the results of the research focused on the meaningfulness of life in old age. The aim of the research was to describe measure of the meaningfulness of life in the elderly, factors that are relevant to the meanigfulness of life in old age, and the connection with depression. The study sample consisted of 347 participants over 75 years of age from 13 localities in the Czech Republic, living in their own environment, in homes for seniors and nursing homes. These seniors were assesed under the Logo-test and besides that 264 of participants were also measured using the Geriatric Depression Scale-15. The results shown that in the sample of seniors over 75 years of age there is much more persons with highest level of perception of life as meaningful than in the population of younger adults. The danger of loss of purpose of life was diagnosed only in 13,3% seniors in this researched sample. It means that the oldest old perceive their life more meaningful than younger people. The measure of the meaningfulness in life in the elderly depends on environment of living, self-sufficient and previous profession of respondents. As the statistics shows, seniors threatened with loss of purpose in their life have bad family relations, few nice expie­rences and they are significantly more depressive.

Key words:
the meaningfulness of life in the elderly – depression in seniors - Logo-test – Geriatric Depression Scale-15


Autoři: J. Ondrušová
Působiště autorů: HTF A 1. LF UK V PRAZE
Vyšlo v časopise: Čes Ger Rev 2010; 8(1-2): 50-55

Souhrn

Smysluplnost života ve stáří patří mezi nejvýznamnější salutogenní faktory, je jednou z položek kvality života a její ztráta souvisí s výskytem deprese. V příspěvku jsou popsány výsledky šetření, jehož cílem bylo zachytit aktuální situaci v populaci seniorů starších 75 let, zjistit míru jejich vnímání života jako smysluplného, určit faktory, které smysluplnost života ve stáří ovlivňují a její souvislost s depresí. Soubor seniorů tvořilo 347 osob starších 75 let z 13 lokalit v České republice. Jedná se o osoby žijící ve vlastním prostředí, v domovech pro seniory a hospitalizované v LDN a NNP. U těchto respondentů bylo provedeno dotazníkové šetření Logo-testem, u redukovaného souboru 264 osob byla současně vyšetřena i GDS-15. Ve skupině seniorů starších 75 let je významně více osob (55,8%) s velmi dobrou úrovní vnímání života jako smysluplného než v populaci mladších dospělých. Ohrožení ztrátou smyslu života bylo zjištěno pouze u 13,3% dotázaných, což znamená, že staří lidé oproti mladším věkovým skupinám vnímají život mnohem více jako smysluplný. Míra smysluplnosti života ve stáří podle výsledků našeho šetření závisí na prostředí, v němž senioři žijí, jejich soběstačnosti a také na původním povolání dotazovaných. Senioři, kteří nevnímají život jako smysluplný, mají horší rodinné vztahy, postrádají hezké zážitky a jsou statisticky významně více depresivní.

Klíčová slova:
smysluplnost života ve stáří – deprese u seniorů – Logo-test – Geriatrická škála deprese-15

Úvod

Stárnutí populace je aktuálním celosvětovým problémem. Také v České republice se zvyšuje podíl seniorů ve společnosti. S prodlužující se délkou života nabývá na významu otázka, které faktory příznivě ovlivňují stárnutí a kvalitu života ve stáří. Byl prokázán významný vztah kvality života seniorů k jejich zdravotnímu stavu, vyššímu věku, rodinné situaci, vzdělání a hmotnému zabezpečení. Subjektivní hodnocení kvality života výrazně ovlivňuje depresivita. Kvalita života ale může zahrnovat i charakteristiku přírodního a sociálního prostředí člověka, otázky smyslu a užitečnosti života i subjektivní hodnocení života v pojmech osobní pohody a spokojenosti [1]. Je dokonce považována za významnější a vhodnější indikátor zdraví než mortalita a morbidita [2].

Podle Pacovského jsou zdraví a nemoc ovlivnitelné. I mezi seniory najdeme nejenom osoby zdravé, ale i zdravé s mimořádnou tělesnou a duševní odolností. Mnozí z nich se dožijí vysokého věku. „Úsilí o zdraví je spjato nejen s tlumením negativních činitelů životního stylu a zevního prostředí, ale i s mobilizací faktorů pozitivních, podpůrných, které označujeme jako zdravítvorné – salutogenní“ [3]. Za významný salutogenní faktor je považována smysluplnost života [4]. Má vliv na kvalitu života a zdravotní stav člověka – a to nejen na psychické, ale i na fyzické zdraví. Lidé, kteří mají pochybnosti o smysluplnosti svého života a jednání, mají i výrazně vyšší míru deprese [5]. „Životní smysl“ (nebo „smysl v životě“) je pojem znovu uvedený do moderního lékařství, psychologie a psychoterapie zejména V. E. Franklem. Stal se základem jeho vlastního teoretického a terapeutického přístupu k lidským problémům, jeho logoterapie a existenciální analýzy. Frankl pokládal „vůli ke smyslu“ (tj. potřebu najít a realizovat v životě nějaký smysl a hodnoty) za hlavní motivační sílu v životě člověka [6–7]. Fabry Franklovo pojetí shrnuje heslovitě, když říká: „Jde o to žít životem, který stojí za to žít“ [8]. Jako důležitá lidská potřeba je smysluplnost života jednou z položek, které jsou vyhodnocovány ve výzkumech Světové zdravotnické organizace zaměřených na kvalitu života (dotazník WHOQOL-BREF, doména prožívání, položka q6-smysl života [1]). Smysluplnost života může být otřesena zvláště v pozdním stáří, ať už při jednostranném zájmu o pouhou zabezpečenost, uspokojení základních potřeb, či pod tlakem tragických životních událostí a v situaci prožívaného utrpení. Bez užitečnosti pro druhé, bez dostatečné míry komunikace a běžných denních radostí či bez vnímání života s utrpením jako osobnostního růstu není srozumitelný důvod ke zvládání mnohdy závažných obtíží [9]. Oproti běžnému předpokladu, že v pozdní involuci se hodnotový koncept spolu s osobností seniorů přirozeně rozplývá jako součást geriatrické deteriorace a křehkosti, však existují v zahraniční literatuře důkazy, že zůstává nejen zachován, ale i na vyšším stupni než u mladších osob [10–11]. Zajímalo nás, do jaké míry vnímají současní senioři svůj život jako smysluplný, kdo je v této populační skupině nejvíce ohrožen ztrátou smyslu života a nakolik souvisí ztráta smyslu života s výskytem deprese.

Soubor a metodika

Soubor tvořilo 347 osob (241 žen a 106 mužů) starších 75 let z 13 lokalit na území Čech a Moravy. Více než polovina (55%) oslovených seniorů žila v zařízeních sociální (domovy seniorů – DS) nebo zdravotní péče (nemocnice následné péče – NNP, léčebna dlouhodobě nemocných – LDN), ostatní bydleli v domácím prostředí. Byly sledovány sociodemografické a funkční charakteristiky souboru (věk, pohlaví, vzdělání, původní povolání, soběstačnost a mobilita).

Jako informační medium sloužily dva dotazníky: Logo-test a Geriatrická škála deprese-15. Průměrný věk respondentů byl 81,6 let (v rozsahu od 75 do 99 let). Ženy (69%)výrazně převažovaly nad muži (31%), což odpovídá i jejich zastoupení v seniorské populaci.

Redukovaný soubor, u něhož byla zároveň s Logo-testem hodnocena i Geriatrická škála deprese-15 (Geriatric Depression Scale – GDS-15), tvořilo 264 seniorů (87 mužů a 177 žen), s průměrným věkem 81,3 let (75 až 98 let).

Výběr zařízení a posléze jednotlivců byl realizován kombinací záměrného a náhodného výběru tak, aby byly získány informace od dotázaných z běžných typů zařízení a domácností. Respondenti žijící v domácím prostředí byli osloveni v ordinacích praktických lékařů, v samostatných bytech v rámci domovů s pečovatelskou službou, v klubech pro seniory, zájmových kroužcích a na přednáškách Univerzity třetího věku. V tomto vzorku jsou zastoupeni se­nioři žijící sami, v manželských, ale i partnerských svazcích a v širších rodinách.

Sběr dat byl proveden autorkou práce a sedmi zaškolenými tazatelkami – studentkami Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy (UK HTF) v Praze.

Pilotní šetření sloužilo k ověření použitelnosti Logo-testu u starších osob (únor–listopad 2007), při dalším šetření (leden–červen 2008) byl s Logo-testem distribuován i dotazník GDS-15. Šetření bylo anonymní.

Vyhodnocení získaných dat vyšetřovaného souboru bylo provedeno chí-kvadrát testem, pro stanovení statistické významnosti byla zvolena hladina a = 0,05. Rozhodování, které otázky v Logo-testu jsou nejvíce určující pro zařazení jedince do skupiny Q4, je založené na hodnotě statistiky používané v testu nezávislosti v kontingenčních tabulkách.

Instrumenty

Logo-test – standardizovaný dotazník zaměřený na zjištění míry smysluplnosti života.

Zkoumané osoby jsou na základě celkového skóre vypočítaného sčítáním bodů ze všech tří částí dotazníku zařazeny podle populačních norem do jednoho ze 4 kvartilů (Q):

Q1 – 25% populace s velmi dobrou úrovní prožívané smysluplnosti

Q2 + Q3 – 50% populace s průměrnou úrovní prožívané životní smysluplnosti

Q4 – 25% populace se špatnou úrovní prožívané životní smysluplnosti.

Doba potřebná k vyplnění Logo-testu je asi půl hodiny [12]. V současné době je u nás Logo-test využíván v klinické praxi, u starých osob však nebyl v ČR použit. Ně­kte­ré otázky v části I byly po odborné konzultaci interpretovány pro osoby vyššího věku zčásti do minulosti. Respondenti žijící ve vlastním prostředí vyplňovali dotazníky sami. Vyplnění dotazníku formou řízeného rozhovoru u institucionalizovaných seniorů trvalo zpravidla déle, asi 45 min. Důvod byl zřejmý – touha klientů po lidském kontaktu.

GDS-15 (Geriatrická škála deprese-15) – standardizovaný dotazník zaměřený na přítomnost depresivních symptomů u seniorů.

0–5 bodů – norma, 6–10 bodů – mírná deprese, 11–15 bodů – manifestní deprese [13].

Vyplnění trvalo v průměru 3 min.

Výsledky a interpretace

Z našich údajů vyplývá, že více než polovina dotázaných seniorů (58,5%) vnímá svůj život jako naplněný smyslem a přičteme‑li k této skupině respondenty v pásmu průměru, vidíme, že více než čtyři pětiny dotázaných (86,7%) vykazují velmi dobrou až průměrnou stabilitu. Překvapující je především zjištění vysokého procenta seniorů, kteří byli podle výsledků Logo-testu v našem výzkumu zařazeni do kvartilu Q1 (58,5%), oproti 25% dospělé populace starší 60 let v původních cizích normách, vypracovaných autorkou testu E. Lucasovou.

Ohroženost ztrátou smyslu života byla v našem souboru zjištěna pouze u 13,3% seniorů starších 75 let. Podle původních norem publikovaných v německé verzi Logo-testu v roce 1986 je to 25% populace starší 60 let [12]. Tyto na první pohled výrazné rozdíly (obr. 1, 2) dosáhly i statistické významnosti.

Rozložení znaku Q v populaci osob starších 60 let podle populačních norem.
Obr. 1. Rozložení znaku Q v populaci osob starších 60 let podle populačních norem.

Rozložení znaku Q ve zkoumaném souboru seniorů starších 75 let.
Obr. 2. Rozložení znaku Q ve zkoumaném souboru seniorů starších 75 let.

Můžeme tedy konstatovat, že prožívaná smysluplnost u osob starších 75 let, které se účastnily našeho výzkumu, je významně vyšší v porovnání s normami pro populaci starší 60 let (p < 0,001).

Testování nezávislosti míry smysluplnosti života na zařazení seniora do určité věkové kategorie ukázalo statistický vztah na hladině významnosti (p = 0,0531).

Na našem souboru nebyly prokázány statisticky významné rozdíly mezi muži a ženami (p = 0,2899) v prožívání života jako smysluplného.

Dále nás zajímalo, jaký vliv na smysluplnost života ve stáří má prostředí, v němž dotazovaný žije a to, zda je soběstačný. V pásmu Q4 nenacházíme v našem souboru seniory, kteří žijí doma v širší rodině a v manželských či partnerských svazcích. Ztrátou smyslu života jsou v domácím prostředí ohroženi především staří lidé žijící osaměle (p = 0,006), dále jsou to dotázaní v institucionální péči (p = 0,047), a z nich především nesoběstační pacienti umístění ve zdravotnických zařízeních (LDN, NNP) a na ošetřovatelských lůžkách DS (p = 0,022). Téměř tři čtvrtiny seniorů (33 ze 46), kteří vykazovali vysokou míru ohrožení ztrátou životního smyslu (Q4), nežijí v domácím prostředí (obr. 3).

Srovnání míry smysluplnosti života u seniorů podle místa jejich pobytu.
Obr. 3. Srovnání míry smysluplnosti života u seniorů podle místa jejich pobytu.

Při podrobném zkoumání skupiny seniorů z rezidenčních zařízení podle míry jejich závislosti na péči jsme ještě rozčlenili tyto osoby na obyvatele standardních oddělení domovů a na ty, kteří jsou z důvodu geriatrického syndromu imobility upoutáni trvale na lůžko a žijí v léčebnách dlouhodobě nemocných a léčebnách následné péče. Dvě třetiny institucionalizovaných seniorů (22 ze 33), kteří trpí ztrátou životního smyslu, jsou imobilní a nesoběstační (obr. 4).

Srovnání míry smysluplnosti života u seniorů žijících v sociálních a zdravotnických zařízeních podle jejich soběstačnosti.
Obr. 4. Srovnání míry smysluplnosti života u seniorů žijících v sociálních a zdravotnických zařízeních podle jejich soběstačnosti.

Čím nižší vzdělání, tím více respondentů najdeme v charakteristice Q4. Podle testu nezávislosti však nebylo prokázáno, že tato závislost je statisticky významná (p = 0,072).

Existuje však statisticky významný vztah mezi druhem původního povolání a mírou smysluplnosti života ve stáří (p = 0,000). Mezi nejohroženější skupiny v našem souboru patří dělníci, řemeslníci, opraváři a administrativní pracovníci. Nejlépe naopak skórovali technici, zdravotníci a pedagogičtí pracovníci. Ostatní skupiny se více blíží průměrným hodnotám, případně jde o skupiny natolik malé, že je nelze dostatečně spolehlivě charakterizovat.

Pozornost jsme také soustředili na přítomnost deprese u jedinců výběrového souboru. Vyhodnocení Geriatrické škály deprese-15 u 264 seniorů z našeho šetření prokázalo výskyt manifestní deprese u 7% zkoumaných, přítomnost mírné deprese u 22% osob (obr. 5).

Výskyt depresivity ve zkoumaném souboru (N = 264).
Obr. 5. Výskyt depresivity ve zkoumaném souboru (N = 264).

Dále nás zajímal výskyt depresivity u respondentů výběrového souboru (N = 264) ve vztahu ke smysluplnosti života. Zde byla prokázána významná statistická závislost (p < 0,001). Senioři, kteří prožívají svůj život jako smysluplný (Q1), trpí depresí ve významně nižší míře, než ostatní zkoumané osoby. Manifestní deprese byla prokázána pouze u 1,4% těchto respondentů, mírná deprese u 15,5%, zatímco v celém souboru (N = 264) vykazuje depresivní příznaky téměř 30% dotázaných. Naopak ve skupině s nízkou mírou vnímání života jako smysluplného (Q4) jsou depresivní tři čtvrtiny seniorů (mírná deprese: 41,8%, manifestní deprese: 32,6%). Podrobněji jsou tyto vztahy zachyceny na obr. 6.

Míra smysluplnosti v životě (Q) a výskyt deprese ve sledovaném souboru (N = 264).
Obr. 6. Míra smysluplnosti v životě (Q) a výskyt deprese ve sledovaném souboru (N = 264).

Protože kvartil Q4 je nejdůležitější pro diagnostiku osob ohrožených při ztrátě smyslu života depresí, jsou v jeho rámci ještě podrobněji rozlišena další pásma – decily D9 a D10. Rizikový decil D 9 zařazuje testovaného zhruba do středu Q4. Takový výsledek znamená pravděpodobnou přítomnost existenciální frustrace, která přispívá ke vzniku neuróz či depresí a ohrožuje tak zdraví. Kritický decil D10 je ukazatelem nejhorší možné úrovně prožívání života jako smysluplného. Znamená, že zkoumaný patří k 10% osob, kteří svou existenci prožívají již sotva jako smysluplnou, jsou ve svém životě krajně nespokojení a nešťastní a někdy ani nevidí žádný smysl v jeho pokračování. U těchto respondentů předpokládáme přítomnost deprese a zkoumanou osobu můžeme považovat za ohroženou suicidálními sklony [12].

Charakteristika souboru osob ohrožených ztrátou smyslu života (Q4)

Mezi osoby dosahující celkový skór v pásmu Q4, kde je prožívaná smysluplnost života sporná, patří ze zkoumaného souboru (N = 347) 13,3% respondentů, tj. 46 osob (obr. 1). Tři čtvrtiny z nich nežijí v domácím prostředí, dvě třetiny institucionalizovaných jsou imobilní. Výsledky analýzy jednotlivých otázek Logo-testu přinesly několik dalších poznatků. Ke ztrátě smyslu života dochází častěji u seniorů, kteří postrádají radostné zážitky, nemají dobré vztahy s rodinou (prožitkové hodnoty) a nenašli uplatnění v původním povolání. Zajímavé je i zjištění, že pouze necelá třetina z nich věří, že měli (nebo mají) v životě nějaký úkol, který se snažili (snaží) plnit. V porovnání s ostatními skupinami významně častěji trpí depresí.

Analýzou kvartilu Q4 bylo zjištěno, že v kritickém decilu D10, kde předpokládáme nejhorší úroveň prožívané smysluplnosti, se z celého souboru nachází pouze 2,9% seniorů (10 osob) ve věku 76–98 let, z toho 6 žen a 4 muži. Jejich průměrný věk byl 84,6 let, tedy vyšší oproti celému souboru. 1 žena žije sama v bytě v domě s pečovatelskou službou (DPS), 1 žena žije v DS, 4 ženy a 4 muži jsou v LDN. Většina (8 z 10) osob má základní vzdělání a pracovala v dělnických profesích. Dále většina (8 z 10) respondentů z decilu D10 trpí depresí. Protože jsou četnosti malé, lze předpokládat, že i v celé populaci seniorů půjde řádově o malá čísla.

Diskuze

Studie zahrnuje seniory soběstačné, žijící v domácím prostředí, dále obyvatele standardních oddělení DS i oddělení se zvýšenou ošetřovatelskou péčí a také pacienty hospitalizované v LDN a NNP.

Překvapilo nás zjištění, že oproti populačním normám více než polovina seniorů starších 75 let byla v našem šetření vyhodnocena v nejlepším možném kvartilu Q1, tedy jako osoby s velmi dobrým vnímáním života jako smysluplného. Tomu nasvědčují i zahraniční výzkumy mezi seniory pokročilého věku [10–11]. Do skupiny ohrožené ztrátou smyslu života bylo podle našich výsledků Logo-testu zařazeno pouze 13,3% zkoumaných osob. V této skupině byly tři čtvrtiny respondentů depresivních. Potvrdil se tedy předpoklad, že lidé, kteří nenacházejí smysl ve svém životě, trpí více depresí.

Celkový výskyt deprese u osob v našem souboru byl o něco nižší, než v jiných v ČR nedávno publikovaných šetřeních [14–15]. Určitý vliv může mít výše charakterizované složení respondentů a také užívání antidepresiv ně­kte­rými z nich. Menší míru smysluplnosti života a zároveň vyšší stupeň depresivity lze předpokládat u osob, které odmítly vstoupit do studie. Ty tvořily jednu čtvrtinu z oslovených seniorů.

Při vzniku deprese hrají roli genetické, bio­logické a psychosociální faktory. Je definována jako stav patologického afektu s převahou smutné nálady s příznaky psychickými, somatickými a behaviorálními [13,16]. Deprese pozdního věku zůstává diagnózou podceňovanou, často přehlíženou a neléčenou. Jde přitom o závažný problém, který může u seniorů komplikovat léčbu ostatních nemocí a zároveň vést k jejich suicidálnímu jednání [17].

Ztráta smyslu života znamená neschopnost člověka najít a realizovat v životě nějaké hodnoty a zaujmout pozitivní postoj ke konkrétním událostem. Takový člověk postrádá hlavní motivační sílu v životě a chuť žít [18–19]. Je totiž velkým uměním vyzískat i z nelehké situace něco hezkého [20]. Z již citovaného výzkumu zaměřeného na kvalitu života ve stáří také vyplynulo, že senioři nepovažují za nejdůležitější skutečnosti spojené se stářím jako takové, ale postoj, který k těmto skutečnostem zaujmou, způsob, jak se k nim postaví [1] [srov. 5,7,18–20]. Senioři při hle-dání smysluplnosti v životě mohou spíše zhodnotit, co dobrého vykonali a prožili, jaké jsou požadavky jejich všedního dne, ale je možné pobídnout je i do budoucnosti [21]. Starému člověku zůstávají dosažené zážitky i zkušenosti a jsou nezměnitelnou součástí jeho života. To, co prožil, zůstane v nějaké formě zachováno. Obrátíme‑li větší pozornost k pacientovi než k jeho nemoci a pokusíme se soustředit na to, co v něm zůstalo zdravého, pomáháme podpořit salutogenní prvky v jeho životě [20]. Navracení a zdůrazňování toho hodnotného a pěkného, co senioři prožili, se při dotazníkovém šetření velmi osvědčilo ve chvílích, kdy staří lidé vzpomínali na ztráty ve svém životě a nebo se odmítali vyrovnat s leckdy krutou přítomností. Závislost smysluplnosti života na jednotlivých věkových skupinách u seniorů 75+ byla na hladině významnosti, závislost na pohlaví se v našem souboru nepotvrdila. Podle našich výsledků smysluplnost života ve stáří ovlivňuje významně prostředí, v němž zkoumané osoby žijí, míra jejich soběstačnosti a také původní povolání. Ztrátou smyslu života v pokročilém věku jsou více ohroženi senioři žijící v rezidenčních zařízeních a z nich především ti, kteří jsou imobilní, v domácím prostředí pak osoby žijící osaměle. Při prožívání života jako smysluplného se tedy uplatňují rizikové faktory stáří – osamělost, nesoběstačnost a institucionalizace. Zdravotní stav byl ve studii zastoupen proměnnou soběstačnosti, jeho konkrétní ukazatele vyhodnocovány nebyly. Soběstačnost je definována jako schopnost samostatné existence v daném prostředí [22]. Protože příčinou zhoršené soběstačnosti starého člověka jsou kromě nemedicínských faktorů především chronické choroby a ubývání tělesných a duševních sil [13], můžeme ze získaných výsledků usuzovat, že podobně jako soběstačnost ovlivňuje míru vnímání života jako smysluplného i zdravotní stav. Na ztrátě smyslu života ve stáří se u seniorů v našem souboru kromě výše uvedených faktorů podílí ve vysoké míře i nedostatek dobrých rodinných vztahů, absence hezkých zážitků a pocity neužitečnosti. Určitou možností k přispění naplněnosti života těch starých lidí, kteří jsou ztrátou smyslu života ohroženi nejvíce, tedy imobilních a dlouhodobě žijících v zařízeních sociální a zdravotní péče, by mohla být například systematická práce se seniory v rámci povinných praxí studentů bakalářských oborů sociální práce. Tito mladí lidé, většinou velmi empatičtí, by se mohli s klienty, kteří by o to projevili zájem, pravidelně věnovat dostupným volnočasovým aktivitám. Velký význam by jistě mělo i sdílení společných zážitků a pro studenty také praktické využití znalostí z gerontologie.

Závěr

V populaci seniorů starších 75 let je podle výsledků našeho výzkumu významně více osob (55,8%) s velmi dobrou úrovní vnímání života jako smysluplného, než v populaci mladších seniorů. Mezi respondenty vyššího věku je zároveň méně osob ohrožených ztrátou smyslu života (13,3%). Nebyla prokázána závislost na pohlaví.

Ztráta smyslu života závisí na prostředí v němž senioři žijí a významně také na jejich soběstačnosti, která ve stáří úzce souvisí se zdravím. Vliv na prožívání života jako smysluplného má i původní povolání respondentů, vztahy s rodinou a přítomnost hezkých zážitků. Významný vztah byl prokázán mezi mírou prožívání života jako smysluplného a přítomností deprese. Senioři, kteří neprožívají svůj život jako smysluplný, jsou depresivní ve vyšší míře (mírná deprese: 41,8%, manifestní deprese: 32,6%), než uvádějí nejnovější výzkumy v této populační skupině. Obzvlášť výrazná je přítomnost deprese u osob s nejhorší mírou prožívané smysluplnosti (D10). Ve skupině seniorů ohrožených ztrátou smyslu života (Q4) nacházíme i jedince bez deprese. Někteří z nich při rozhovoru sami od sebe sdělují, že svou těžkou situaci zvládají jen proto, že jsou léčeni antidepresivy. Proléčenost antidepresivy však zkoumána nebyla.

Mezi ztrátou smyslu života a depresí existuje silný vztah. Obojí zhoršují průběh somatických chorob a snižují kvalitu života. Lidé, kteří ztratí smysl života, jsou podobně jako silně depresivní osoby ohroženi sebevraždou. Lze usuzovat, že deprese se ztrátou smyslu života úzce souvisí a i možnosti ovlivnění obou jsou podobné.

Doručeno do redakce 9. 12. 2009

Přijato po recenzi 13. 1. 2010

MUDR. JIŘINA ONDRUŠOVÁ

HTF A 1. LF UK V PRAZE

ONDRUSOVA.J@SEZNAM.CZ


Zdroje

1. Dragomirecká E. Prediktory kvality života ve vyšším věku. Disertační práce. Praha: FF UK v Praze 2007.

2. Dragomirecká E, Bartoňová J. The World Health Organization Quality-of‑life Questionnaire: WHOQOL-BREF. Psychometric properties and innitial uses of the Czech version. Psychiatrie 2006; 10: 144–149.

3. Pacovský V. Proti věku není léku – Úvahy o stárnutí a stáří. Praha: Karolinum 1997: 67.

4. Janečková H. Salutogenetický přístup v péči o člověka s demencí. Gerontologické aktuality 2001; 3: 21–26.

5. Křivohlavý J. Psychologie smysluplnosti existence – otázky na vrcholu života. Praha: Grada 2006.

6. Balcar K. Životní smysl a kvalita života. 10. sympozium o lékařské etice: Zdraví a kvalita života. Praha 2002.

7. Frankl VE. The will to meaning. New York: The Penguin Group 1988.

8. Křivohlavý, J. Psychologie smysluplnosti existence – otázky na vrcholu života. Praha: Grada 2006; 11.

9. Kalvach Z. Psychosomatická problematika ve stáří. Lékařské listy 2005; 54 (47): 10–13.

10. Nygren B, Aléx L, Jonsén E et al. Resilience, sense of coherence, purpose in life and self-transcendence in relation to perceived physical and mental health among the oldest old. Aging Mental Health 2005; 9 (4): 354–362.

11. Söderhamn O, Holmgren L. Testing Antonovsky’s sense of coherence (SOC) scale among Swedish physically active older people. Scand J Psychol 2004; 45: 215–221.

12. Lucasová E. Logo-test – návod k použití. Chrudim: Mach 1992.

13. Topinková E. Geriatrie pro praxi. Praha: Galén 2005.

14. Holmerová I, Vaňková H, Dragomirecká E et al. Depresivní syndrom u seniorů žijících v domovech důchodců a jeho souvislosti. Sborník přednášek Pražské gerontologické dny 2006: 73–76.

15. Kubešová H, Matějovský J, Meluzínová H et al. Výskyt a související aspekty deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Čes Ger Rev 2008; 6 (4): 227–231.

16. Češková E. Deprese ve vyšším věku a suicidalita. Čes Ger Rev 2007; 5(4): 228–233.

17. Pidrman V. Antidepresiva v léčbě seniorů v roce 2007. Čes Ger Rev 2007; 5(4): 234–240.

18. Frankl VE. Vůle ke smyslu. Brno: Cesta 1997.

19. Frankl VE. Lékařská péče o duši. Brno: Cesta 1996.

20. Lucasová E. I tvoje utrpení má smysl. Logoterapeutická útěcha v krizi. Brno: Cesta 1998.

21. Balcar K. Logodiagnostické metody – kurz. Praha: PVŠ PSS, 2006.

22. Zavázalová H a kol. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum 2001.

Štítky
Geriatrie a gerontologie Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Česká geriatrická revue

Číslo 1-2

2010 Číslo 1-2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
nový kurz
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se