Přecitlivělost na elektromagnetické pole: neexistující onemocnění?


Electromagnetic field intolerance: a nonexistent disease?

Idiopathic Environmental Intolerance Attributed to Electromagnetic Fields is a relatively new phenomenon, which is not fully understood. Extensive research has been carried out to exclude or confirm out that symptoms reported by sufferers are caused by electromagnetic field. This article describes outcomes of recent experiments and meta-analyses. The article may answer to the question if electromagnetic field does really cause reported symptoms, furthermore, it provides hypothetical explanation of this phenomenon.

Keywords:
electromagnetic hypersensitivity – electromagnetic field – nonspecific symptoms – nocebo effect


Autoři: Šárka Šafářová
Působiště autorů: Ústav lékařské etiky, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2014; 153: 4-6
Kategorie: Přehledový článek

Souhrn

Přecitlivělost na elektromagnetické pole (Idiopathic Environmental Intolerance Attributed to Electromagnetic Fields) je relativně nový fenomén, který budí stále více pozornosti laické i odborné veřejnosti. Jsou zakládány společnosti, které mají za úkol pomoci takto postiženým, probíhá výzkum tohoto jevu a veřejné instituce vydávají svá stanoviska a doporučení k opatřením. Tento článek přináší přehled výsledků důležitých výzkumů a metaanalýz, které se zaměřily především na to, zda je elektromagnetické záření skutečně etiologickým činitelem, a dále přináší přehled hypotetických vysvětlení tohoto jevu.

Klíčová slova:
elektromagnetická hypersenzitivita – elektromagnetické pole – nespecifické symptomy – nocebo efekt

ÚVOD

V padesátých letech 20. století na několika místech ve východní Evropě začaly být popisovány nespecifické potíže u lidí pracujících v blízkosti zařízení generujících elektromagnetické pole (nadále jen EMF, electromagnetic field). Byli to především lidé v dělnických profesích. Běžnými symptomy byly bolesti hlavy, únava, poruchy spánku, emoční nestabilita, poruchy paměti, závratě a palpitace. Tento fenomén byl pojmenován jako „Radio Wave Sickness“ (1).

Na počátku sedmdesátých let pak začaly přicházet zprávy ze Švédska o tom, že někteří lidé pracující u počítače trpí pálením očí a svěděním kůže. Někteří lékaři začali interpretovat tyto symptomy jako důsledek EMF a přirovnali tento efekt k alergii na chemické nebo biologické faktory. Postupně se rozšiřoval okruh symptomů, které podléhaly této interpretaci, a také druhy EMF, které měly být příčinou symptomů. Tak se do ohniska zájmu dostalo pole mobilních telefonů a vysílačů operátorů a také bezdrátový internet (2). Za nebezpečná se začala pokládat i běžná elektrická zařízení jako např. domácí spotřebiče, obrazovky, fluoreskující světlo, dráty elektrického vedení aj. (3).

Prevalence v běžné populaci se mezi státy a regiony liší. Zatímco ve Švédsku je údajně postiženo elektromagnetickou hypersenzitivitou 1,5 % populace, ve Velké Británii 4 %, ve Švýcarsku 5 %, v Německu 10 %, v jiných zemích – jako např. v Íránu – se vyskytují jen ojedinělé případy nebo je prevalence dokonce nulová (4, 5). Jiný zdroj (6) uvádí poněkud odlišné procentní zastoupení v roce 2003 ve Švýcarsku 5 %, v Německu 9 % a ve Velké Británii 11 %, dále uvádí také nárůst prevalence ve Švédsku z 0,06 % v roce 1985 na 9 % v roce 2003.

Zprávy o tomto fenoménu a alarmující prevalence ini-ciovaly vědecké výzkumy a o problematiku se začaly zajímat odborné organizace a instituce. V říjnu 2004 uspořádala WHO ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR mezinárodní workshop na téma Elektromagnetická hypersenzitivita. Na workshopu se objevily protichůdné názory na to, zda vůbec tato hypersenzitivita existuje a jak lze vysvětlit potíže postižených. Závěrem bylo konstatováno, že příčinný vztah mezi zdravotními potížemi a EMF nebyl prokázán, a proto bylo upuštěno od původního označení elektromagnetická hypersenzitivita a WHO navrhla v roce 2005 pojmenování Idiopathic Enviromental Intolerance Attributed to Electromagnetic Fields (IEI-EMF) (2, 7). Přesto otázka, zda IEI je skutečně způsobena působením EMF, je nadále kladena.

VÝSLEDKY VÝZKUMŮ VZTAHU MEZI PŮSOBENÍM EMF A SYMPTOMY

V roce 2005 Rubin et al. provedli metaanalýzu slepých a dvojitě slepých studií (3) a o 5 let později provedli podobnou metaanalýzu s rozšířeným počtem zahrnutých studií (4). Do první metaanalýzy bylo zahrnuto 31 studií a do druhé 46 slepých nebo dvojitě slepých experimentálních studií s 1175 dobrovolníky. Tyto studie zkoumaly, zda osoby ve výzkumných a kontrolních skupinách poznají, zda jsou vystaveny EMF a zda se u nich projeví symptomy, o kterých samy referovaly jako o spouštěných EMF. Tyto studie byly rozděleny do skupin podle designu a typu zdrojů EMF: mobilní telefony, základnové stanice mobilních operátorů, GPS, G3 síť, magnetické pole a ostatní. Ve výzkumech nebyl zaznamenán žádný signifikantní rozdíl mezi skupinami zdravých dobrovolníků a dobrovolníků s IEI-EMF. Jediná studie, která vykazovala rozdíl mezi skupinami, byla zatížena hrubou systematickou chybou.

Metaanalýza, kterou provedl Röösli (5), se zaměřila na studie, které zkoumaly, zda osoby s IEI-EMF jsou skutečně schopny rozpoznat působení radiofrekvenčního elektromagnetického pole nebo nikoliv a zda existuje vztah mezi symptomy a expozicí radiofrekvenčnímu poli. První část metaanalýzy zahrnoval celkem sedm slepých nebo dvojitě slepých studií se 182 dobrovolníky, kteří tvrdili, že jsou schopni působení tohoto pole poznat, a 332 zdravých dobrovolníků. Výsledkem metaanalýzy bylo, že dobrovolníci s IEI-EMF nebyli schopni rozeznat působení radiofrekvenčního pole za laboratorních podmínek v situaci slepých nebo dvojitě slepých experimentů. Druhá část metaanalýzy, která měla odpovědět na otázku, zda existuje vztah mezi expozicí radiofrekvenčnímu záření a symptomy obsahovala devět slepých a dvojitě slepých studií se 194 IEI-EMF dobrovolníky a 346 zdravými kontrolami. Osm studií neprokázalo vztah mezi symptomy a expozicí, jedna studie zaznamenala vzrůst anxiety a arousalu u IEI-EMF osob v porovnání se zdravými dobrovolníky. Autor metaanalýzy nabízí vysvětlení v podobě nocebo efektu. Při tomto efektu osoby očekávající negativní účinky způsobené externím činitelem, v tomto případě určitým druhem záření, tyto negativní účinky zažívají, pokud jsou přesvědčeny, že jsou takovému činiteli vystaveny (8). Dále Röösli uvádí, že ve studiích, kdy bylo po expozici sděleno pokusným i kontrolním osobám, že k expozici došlo, vzrostl výskyt symptomů u IEI-EMF osob, ale nikoliv u zdravých dobrovolníků.

Z těchto a dalších studií vyplývá, že úzký vztah k výskytu symptomů má očekávání nebo přesvědčení o působení elektromagnetického záření, ale nikoliv účinek záření samotného.

VYSVĚTLENÍ VÝSLEDKŮ VÝZKUMŮ

Symptomy nevykazují žádný kohezivní vzorec, jsou to nespecifické senzace jako bolesti hlavy, únava, poruchy spánku, emoční nestabilita, anxieta, poruchy paměti, problémy s pozorností, závratě, obtíže s dýcháním, gastrointestinální symptomy, fotosenzitivita a palpitace (1, 9). Výskyt somatických symptomů není ani natolik konzistentní, aby vytvářel nějaký somatický syndrom (10).

Rubin et al. (10) zkoumal za pomoci řady dotazníků, jaké psychologické charakteristiky jsou společné pro osoby se „senzitivitou na mobilní telefony“ (MPS) a osoby s „všeobecnou senzitivitou k elektromagnetickému poli (ES)“ ve srovnání se zdravými kontrolami. Vylučovacími kritérii bylo mj. psychotické onemocnění, užívání antidepresiv nebo gravidita. Participanti ES měli významně horší výsledky v porovnání s ostatními skupinami v dotazníku Medical Outcomes Survey 36-item Short Form, který je konstruován pro zjištění obecné míry zdraví. Tento výsledek potvrzuje i jiný výzkum (11), kde byl použit GHQ-12 (General Health Questionnaire). Participanti ES rovněž skórovali statisticky významně více na škále deprese než ostatní dvě skupiny. Jedním z autory předkládaných vysvětlení je, že osoby se zvýšenou depresivitou mají větší tendence spojovat relativně neškodné somatické symptomy s nějakým zevním faktorem, který je podle jejich přesvědčení škodlivý (v tomto případě elektromagnetické záření), tedy autoři zde odkazují k nocebo efektu. Dalším vysvětlením je, že depresivita jen podporuje progresi, generalizaci a udržování připisování těchto příznaků působení elektromagnetického pole (depresivita je tedy spojena s určitými kognitivními vzorci).

Dahmen (9) tvrdí, že většina autorů si myslí, že IEI-EMF je somatoformní porucha. Zároveň ovšem poznamenává, že více pravděpodobné je, že se jedná o skupinu poruch na škále od čistě somatických chorob po tak závažná psychiatrická onemocnění, jako jsou psychotická onemocnění. Ve svém výzkumu srovnával řadu objektivních ukazatelů onemocnění štítné žlázy, ledvin, jater, poruch krvetvorby a chronických zánětlivých onemocnění u kontrolní skupiny a skupiny participantů s IEI-EMF. Statisticky významné rozdíly však nebyly nalezeny. Přesto nelze zcela vyloučit, že někteří postižení dezinterpretují somatické onemocnění jako IEI a v každém případě je na místě myslet diferenciálně diagnosticky.

Některé studie se zaměřily na stres jako faktor hrající roli v etiologii IEI. Technostres vzniká, když jsou lidé nuceni užívat relativně složitá zařízení, které je obtížné obsluhovat a rozumět tomu, jak funguje (10). Tato situace vyvolává stres s aktivací autonomního nervového systému a zvýšení svalového napětí se všemi důsledky. Mnohahodinová práce s displayem je jednou z příčin vzniku syndromu suchého oka, který může být dezinterpretován a chybně atribuován k elektromagnetickému poli. Na vzniku syndromu suchého oka se při práci s počítačem významně podílí snížená frekvence mrkání.

Erik Wahren je přesvědčen, že se jedná o elektrofobii. Vysvětluje, že elektromagnetické pole na pracovištích existuje již od konce 19. století, ale fenomén IEI je daleko mladší, lze je časově zařadit do několika posledních desetiletí druhé poloviny 20. století. Naproti tomu Christina Eliasch, specialistka v rehabilitačním lékařství, si myslí, že se nejedná o fobii nebo psychogenní onemocnění. Přesto, že nesděluje, o jaký charakter onemocnění se podle ní jedná, poukazuje na podobnosti mezi těmito dvěma diagnózami a tendencí vyhýbat se exponování (12).

Při mezinárodním workshopu o elektromagnetické hypersenzitivitě v Praze v roce 2004 navrhli pracovníci Ministerstva zdravotnictví ČR vysvětlení tohoto jevu jako „psychosomatický syndrom, který se vyvine u osob citlivých nikoliv k expozici elektromagnetickému poli, nýbrž ke zprávám o zhoubném působení těchto polí na člověka“ (2).

ZÁVĚR

Dosud se nepodařilo prokázat, že by v kontrolovaných laboratorních podmínkách byly osoby s IEI-EMF schopny rozeznat, zda je nebo není přítomno elektromagnetické pole, které by, jak tvrdí, způsobovalo ony nespecifické symptomy. Nebyl nalezen žádný biologický mechanismus, který by umožňoval lidskému organismu detekovat přítomnost elektromagnetického pole. Na základě výsledků rozsáhlých výzkumů a metaanalýz lze konstatovat, že existenci zvýšené citlivosti na EMF se nepodařilo prokázat. Nenašla se žádná somatická patologie nebo odchylka, která by mohla tyto symptomy vysvětlit. Důležitou roli hraje přesvědčení osob s IEI-EMF, že elektromagnetické pole vyvolává určité symptomy a pak i vědomí toho, že se v takovém poli nalézají (nocebo efekt), na čemž se řada autorů shoduje. Svou roli by mohl sehrávat i efekt médií, která informace o „alergii“ na EMF šíří. Vliv sdělovacích prostředků by mohl být podobný jako při šíření sebepoškozování nebo suicidií. Pokud dochází k šíření imitativních sebevražd po zveřejnění informace o sebevraždě některé známé osobnosti, označuje se tento jev jako Wertherův efekt (8).

Klíčová se zdá být zvýšená míra depresivity u lidí s IEI-EMF a pravděpodobně neadaptivní kognitivní vzorce. O tom, že základní problém tkví v oblasti psychiky, je přesvědčena řada lékařů somatických oborů. Zdá se, že psychologické faktory hrají ústřední roli při vzniku IEI-EMF. Touto cestou by se měl ubírat i další výzkum tohoto fenoménu.

Zkratky

EMF elektromagnetické pole (electromagnetic field)

ES všeobecná senzitivita k elektromagnetickému poli

GHQ-12 General Health Questionnaire

IEI-EMF Idiopathic Enviromental Intolerance Attributed to Electromagnetic Fields

MPS senzitivita na mobilní telefony

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

MUDr. Mgr. Šárka Šafářová, dipl. um.

Ústav lékařské etiky LF MU

Kamenice 753/5, 625 00 Brno

e-mail: sarkulka@gmail.com


Zdroje

1. Genuis SJ, Lipp CT. Electromagnetic hypersensitivity: Fact or fiction? Science of the Total Environment 2012; 1: 103–112.

2. Pekárek L. Hygiena práce - Informace NRL č. 14/2005, [online]. Hygienickástanice hlavního města Prahy. http://www.hygpraha.cz/odbory.php?ksum=MzA

3. Rubin GJ, Munshi JD, Wessely S. Electromagnetic Hypersensitivity:A systematic review of provocation studies. Psychosomatic Medicine 2005; 67: 224–232.

4. Rubin GJ, Nieto-Hernandes R, Wessely S. Idiopathic environmental intolerance attributedto electromagnetic fields (formerly‘electromagnetic hypersensitivity’): an updated systematic review of provocation studies. Bioelectromagnetics 2010; 31: 1–11.

5. Röösli M. Radiofrequency electromagnetic field exposure and non-specificsymptoms of ill health: a systematic review. Environmental Research 2008; 107: 277–287.

6. Tuengler A, von Klitzing L. Hypothesis on how to measure electromagnetic hypersensitivity. Electromagnetic Biology and Medicine 2012; 1–10.

7. Baliatsas C, et al. Idiopathic environmental intolerance attributed to electromagnetic fields (IEI-EMF): A systematic review of identifying criteria. BMC Public Health 2012; 12: 643.

8. Coolman AM. Oxford dictionary of psychology 3rd ed. Oxford: University Press 2009.

9. Dahmen N, Ghezel-Ahmadi D, Engel A. Blood laboratory findings in patients suffering from self-perceived electromagnetic hypersensitivity (EHS). Bioelectromagnetics 2009; 30: 299–306.

10. Rubin GJ, Cleare AJ, Wessely S. Psychological factors associated with self-reported sensitivity to mobile phones. Journal of Psychosomatic Research 2008, 64: 1–9.

11. Eltiti S, et al. Development and Evaluation of the Electromagnetic Hypersensitivity Questionnaire. Bioelectromagnetics 2007; 28: 137–151.

12. Berglund F. Är elallergin verkligen en fobi? Läkartidningen 2001; 14: 1719.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka
Článek Úvodník

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Antiseptika a prevence ve stomatologii
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Citikolin v neuroprotekci a neuroregeneraci: od výzkumu do klinické praxe nejen očních lékařů
Autoři: MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Diagnostika a léčba deprese pro ambulantní praxi
Autoři: MUDr. Jan Hubeňák, Ph.D

Význam nemocničního alert systému v době SARS-CoV-2
Autoři: doc. MUDr. Helena Lahoda Brodská, Ph.D., prim. MUDr. Václava Adámková

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se