Sorafenib a sunitinib: nová naděje v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic?

Nádory plic jsou v České republice, co se výskytu týče, stále na prvních příčkách – a to jak u mužů, tak i u žen. Poslední desetiletí vneslo do léčby plicních karcinomů velkou naději, a to tzv. biologickou léčbu, někdy označovanou jako cílenou. Ale i přes obrovský pokrok moderní pneumoonkologie je nadále léčba velice svízelná.

Přestože jsou u nemocných s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) aplikovány chemoterapeutika třetí generace, užívaná v těch nejúčinnějších kombinacích s platinou, dosáhla chemoterapie, co se přežití týče, asi svého stropu. Velkým přínosem se stala biologická léčba (u nás užívaný gefitinib, erlotinib, pemetrexed a bevacizumab). Existuje mnoho klinických studií, ale k dnešnímu dni je jen málo „dobrých a účinných“ látek, které by znamenaly úspěch. Jedním z důvodů neúspěchu se uvádí i skutečnost, že užívaná biologická léčba působí jen na určitý druh receptoru. Nádorová buňka má tak možnost tuto cestu obejít.

Novou šancí pro nemocné je léčba sorafenibem a sunitinibem. Jedná se o dva víceúrovňové receptory tyrozinkinázy. Oba léky jsou podávány perorálně.

Sorafenib je multikinázový inhibitor, který omezuje aktivitu kinázy C-RAF a B-RAF a zaměřuje se na rodinu receptoru vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (VEGFR), ale i rodinu receptoru pro růstový faktor odvozený z destičkového derivátu (PDGFR-beta, receptor faktoru kmenových buněk – KIT).

Druhý lék, sunitinib, je léčebně využitelný jako inhibitor PDGFR, KIT, fms-tyrozinkinázy 3 a VEGFR.

Tyto dva léky tak dokážou přímo i nepřímo regulovat růst nádoru a angiogenezi. V současné době je jich užíváno např. v léčbě renálního karcinomu. Mechanismus účinku, preklinická data a výsledky studií fáze II předpokládají účinnost i v léčbě pokročilých stadií NSCLC.

(jakr)

Zdroj: Gridelli C. et al. Sorafenib and sunitinib in the treatment of advanced non-small cell lung cancer. Oncologist 2007; Feb 12 (2): 191–200