U lékařů se podle MUDr. Selinger projevuje nezřídka rozpor mezi tím, že vědí, co je ve výživě správné, ale ne vždy jsou schopni to dodržet. To je problém hlavně ve chvíli, kdy je pacientovi jasné, že mu lékař dává doporučení, která sám na sobě neuplatňuje. Má to podle ní vliv na důvěryhodnost jeho doporučení. Právě lékaři by si měli uvědomovat nejvíce, že jíst v souladu s doporučeními není snadné a samotná znalost nestačí. Bohužel není možné předpokládat ani to, že lékař má o pravidlech správné výživy skutečně dobré povědomí.
„Anekdotálně z praxe víme, že znalost lékařů o výživě je skutečně spíše nižší. Samozřejmě, že během studia toho hodně slyšíme o metabolismu živin, ale to není to samé, jako vědět, jak si připravit vyváženou stravu, vybrat kvalitní potravinu, orientovat se v soudobých doporučeních nebo nenaskočit na marketingové triky, tedy taková ta ‚praktická znalost‘,“ tvrdí MUDr. Selinger.
Sama se setkala s tím, že lékařka doporučovala obéznímu dítěti ovocné tyčinky, výjimkou není ani doporučení nejíst po šesté hodině večerní nebo pít alkohol v „rozumném” množství. Nedostatečná nutriční výchova však není typická jen pro lékaře, ale pro celou společnost. „Jíme každý den, jídlo každý z nás potřebuje ke zdravému životu, nutriční vzdělávání ale nikdy nebylo prioritou,“ dodává lékařka.
Útěchou nám může být snad jen to, že v mladé generaci je zájem o výživu podstatně větší. Její zástupce nezajímají podle MUDr. Selinger navíc jen její zdravotní aspekty, ale více si uvědomují i etický rozměr stravování a jeho environmentální dopady. Mladí lékaři jsou obecně tolerantnější k alternativním způsobům stravování, mezi jejich vrstevníky se už nejedná o nic neobvyklého.
Nemocniční lékaři mohou mít problém ve svém běžném stravovacím režimu s pravidelností a četností jednotlivých jídel. Ty však podle MUDr. Selinger nevzbuzují podle současných zjištění takový důvod k obavám. Důležité podle ní je, aby tělo dostalo vše, co potřebuje. Důsledkem dlouhého odkládání jídla však může být tendence se kvůli hladu rychle a nesoustředěně „naládovat” čímkoliv, co nám přijde pod ruku. To se může stávat během noční služby nebo třeba krátké pauzy na doktorském pokoji.
Důležitou roli ve stravování lékařů tedy hraje nutriční prostředí, tedy nabídka dostupných potravin v místě jejich působení. Dá se říci, že česká zdravotnická zařízení si v této souvislosti nestojí nejlépe – nutričně hodnotné pokrmy v nich často nejsou dostupné, případně ne za rozumnou cenu. Na tomto aspektu by podle MUDr. Selinger bylo třeba zapracovat.
„Jasně, můžeme se bavit o tom, jak si má člověk každý den po směně balit krabičky a zdravé svačinky, ale myslím, že by bylo efektivnější spíše tlačit na vedení, aby zajistilo, že vyvážená jídla zkrátka budou samozřejmostí v nabídce. Je koneckonců i v zájmu zaměstnavatele, aby jeho zaměstnanci byli zdraví a výkonní,“ vysvětluje.
Podle MUDr. Selinger lékaři ve stravovacích návycích odpovídají běžné populaci – nejedí ovoce a zeleninu, konzumují příliš soli a mají v oblibě slazené nápoje, včetně energetických. Vzhledem k jejich pozici a vlivu na pacienty bychom však čekali, že budou ohledně zdravého stravování nejen poučenější než běžní Češi, ale že jim v tomto ohledu budou vzorem. To jsou však nároky, kterým je obtížně dostát.
(pok)
