Detoxikace: klamavá mantra moderní medicíny?

„Očisty“ postrádají vědeckou oporu

Lidský organismus disponuje vlastním efektivním systémem pro odbourávání a vylučování škodlivin. Největší podíl na detoxikaci mají játra. Na odstranění odpadních látek se pak podílejí ledviny, plíce, kůže i lymfatický systém. Tento proces není potřeba zrychlovat detoxikačními postupy, ale spíše podporovat zdravým životním stylem.

Přes popularitu, kterou si získávají rozličné detoxikační postupy, chybí robustnější vědecké důkazy o jejich přínosu. Nebylo prokázáno, že by tyto postupy skutečně odstraňovaly toxiny z těla. Naopak, neuvážené detoxikační diety mohou vést k nedostatku živin, únavě a dalším nežádoucím účinkům včetně otrav. Detoxy mohou podporovat nezdravé přístupy ke stravování a nepředstavují udržitelnou ani bezpečnou metodu pro dlouhodobé zlepšení zdraví.

Detoxikace nicméně není nový fenomén. Už Hippokrates tvrdil, že zdraví závisí na rovnováze čtyř tělních šťáv – krve, hlenu, žluči a černé žluči – a že nemoc je důsledkem jejich narušení. V průběhu staletí se lidé snažili tuto nerovnováhu napravovat klystýry, dávidly, pouštěním žilou nebo půsty, často v kombinaci s náboženskými a očistnými rituály.

Matoucí signály pro pacienty

Pojem „detox“ se dnes stal marketingovým nástrojem – vágním výrazem, který dobře prodává. Pacienti si pod ním často představují cokoli, od půstu a jablečného octa až po doplňky stravy a hydrocolon terapii. Podle globálních odhadů trh s detoxikačními nápoji, jehož hodnota v roce 2022 přesáhla 5 miliard amerických dolarů, vzroste do roku 2030 o dalších 50 %.

Mezi metody nejčastěji doporučované přírodními terapeuty v USA patří takzvané čisticí potraviny, doplňky výživy, eliminační diety a probiotika. Kromě nápojů jsou běžné i méně obvyklé praktiky, například výplachy střev nebo užívání projímavých bylin. Australská studie ukázala, že více než polovina dospělých má osobní zkušenost s nějakou formou detoxikace.

Většina těchto metod nemá prokazatelný efekt. Některé jsou pak vyloženě nevhodné, zejména u oslabených a chronicky nemocných osob, dětí a seniorů.

Kdo nejčastěji sahá po detoxu?

K detoxikačním programům tíhnou častěji ženy, lidé se zájmem o alternativní směry, ale též onkologičtí pacienti, chronicky nemocní, unavení nebo vyhořelí lidé. Za volbou detoxikace coby léčebného postupu je často touha získat kontrolu nad vlastním zdravím. Vágní pojem „toxiny“ si pacienti vykládají různě – od chemie v jídle po stres či znečištěné prostředí.

Zkušenosti z ordinací ukazují, že si pacienti pod pojmem „detox“ často představují různé způsoby, jak tělo zbavit údajné zátěže. Například:

• Očistit tělo od chemie a jedů – snaha zbavit se zbytků pesticidů, antibiotik nebo konzervantů.
• Nastartovat metabolismus – s vírou, že po několika dnech očisty začne tělo spalovat tuky rychleji.
• Pročistit střeva – s očekáváním, že klystýry, vláknina nebo bylinné směsi odstraní „nánosy“ z trávicího traktu.
• Snížit zánětlivost a posílit imunitu – představa, že detoxikace obnoví rovnováhu a obranyschopnost organismu.

S těmito představami souvisejí i další mýty. Například, že tělo si samo neporadí bez detoxikační intervence nebo že vše, co je přírodní, je automaticky bezpečné. Tyto představy odpovídají sloganům detox marketingu a odrážejí snahu o jednoduché řešení složitého zdravotního stavu.

Přestože někteří pacienti subjektivně popisují zlepšení (lehčí pocit, úbytek váhy), často jde o důsledek kalorické restrikce, snížení příjmu alkoholu, cukru a kofeinu – tedy změny, které lze provést i bez detoxu.

Buďte laskavým průvodcem, nikoli soudcem

Lékař by měl být v otázce managementu detoxikací spíše průvodcem než soudcem. Pacient přichází s důvěrou a často i s nadějí na změnu – konfrontace či zesměšnění jeho snahy může vést k uzavření dialogu. Mnohem efektivnější je využít jeho motivaci a citlivě ji přesměrovat.

Pokud pacient touží po „očistě“, doporučte mu dostatek tekutin, vyváženou stravu, pravidelný pohyb a kvalitní spánek. Zajímá-li se o doplňky stravy, můžete společně ověřit, zda nenarušují probíhající léčbu, například nevhodnou kombinací s warfarinem nebo toxickými dávkami některých vitaminů.

Namísto neověřených detoxikačních režimů mu nabídněte bezpečné a vědecky podložené strategie: omezení alkoholu a průmyslově zpracovaných potravin nebo podporu střevního mikrobiomu a psychické rovnováhy. Tyto kroky napomáhají přirozeným detoxikačním procesům v těle.

Naopak pacienta informujte, že extrémní očisty bez odborného dohledu mohou vést k závažným rizikům: hypoglykémii, dehydrataci, minerálovým deficitům či psychickému rozkolísání.

Přijde-li pacient s vlastním „očistným plánem“, podpořte jej, ale zůstaňte věcní. Ptejte se, co od detoxu očekává a jaké kroky už podnikl. Nepodceňujte jeho motivaci – většinou pramení z touhy po změně. Nabídněte alternativu bez moralizování a přizpůsobte jazyk jeho potřebám, aniž byste ustoupili z odborných standardů.

Příklady, jak racionálně a empaticky reagovat na pacientovu potřebu detoxikace

(asa)

Zdroje:

1. Klein A., Kiat H. Detox diets for toxin elimination and weight management: a critical review of the evidence. J Hum Nutr Diet 2015; 28(6): 675–686, doi:10.1111/jhn.12286.

2. National Center for Complementary and Integrative Health (NCCIH). Detoxes and Cleanses: What You Need to Know. Dostupné na: www.nccih.nih.gov/health/detoxes-and-cleanses-what-you-need-to-know

3. Harvard Health Publishing. The dubious practice of detox. Dostupné na: www.health.harvard.edu/diet-and-weight-loss/the-dubious-practice-of-detox

4. Hunter Medical Research Institute (HMRI). Thinking of trying a detox? Here’s what you need to know first. www.hmri.org.au/news-and-stories/thinking-trying-detox-heres-what-you-need-know-first