Může vyšší hladina cholesterolu zhoršovat průběh klíšťových onemocnění?

Lidé s vysokou hladinou cholesterolu mohou být náchylnější k některým onemocněním přenášeným klíšťaty. Naznačují to výsledky studie na myších, kterou publikovali američtí vědci v časopise Journal of Infectious Diseases.

V této studii byly myši infikované bakterií Anaplasma phagocytophilum, která je obligatorně intracelulárním parazitem infikujícím granulocyty. U lidí je původcem erlichiózy (lidské granulomatozní anaplazmózy). Aby tato bakterie mohla infikovat hostitelské buňky in vitro, vyžaduje cholesterol, který také inkorporuje do své membrány.

V rámci zmíněné studie byl zkoumán vliv snížené aktivity apolipoproteinu E (apoE) a vysokocholesterolové diety na průběh infekce A. phagocytophilum u myší. Ukázalo se, že vysokocholesterolová dieta u geneticky modifikovaných apoE deficitních myší významně napomáhá infekci A. phagocytophilum ve slezině, játrech a krvi ve srovnání s apoE deficitními myšmi krmenými normální dietou a také ve srovnání se skupinou normálních („wild-type“) myší krmených jak normální, tak vysokocholesterolovou dietou. Infekce A. phagocytophilum vedla rovněž k významně vyšší expresi makrofágového zánětlivého proteinu MIP-2 a jeho receptoru ve slezině apoE deficitních myší krmených vysokocholesterolovou dietou, než tomu bylo u zbylých tří skupin.

Autoři studie se domnívají, že vysoká hladina cholesterolu v důsledku interakce dietních a genetických faktorů tak napomáhá infekci a zvyšuje expresi prozánětlivého chemokinu, který se uplatňuje v patogenezi erlichiózy. Podle vedoucího autorského týmu profesora Yasuko Rikihisy z univerzity v Ohiu platí, že čím vyšší je hladina cholesterolu v krvi pacienta, tím vyšší je pravděpodobnost těžkého průběhu onemocnění.

Erlichióza

Erlichióza je v České republice diagnostikována pouze výjimečně. Její diagnostika je obtížná, jelikož příznaky onemocnění jsou podobné chřipce a nemusí být příliš výrazné. Může však být potenciálně smrtelná u starších lidí a lidí s oslabeným imunitním systémem, zvláště pak u pacientů po splenektomii.

(vek)

Zdroj:
J Infect Dis. 2007; 195 (10): 1497–503.