K artritidě může vést nežádoucí kombinace genetických a bakteriálních vlivů

Aktivací oligomerizační domény nukleotidů NOD2 dochází k exacerbaci myšího modelu proteoglykany indukované artritidy. V nové studii vědci prokázali, že specifický gen označovaný jako NOD2 je nejen spouštěčem artritidy, ale zároveň vede k jejímu zhoršení, pokud jsou současně přítomny zbytky buněčné stěny bakterií, tzv. MDP neboli muramyl dipeptidy. Tento objev je prvním krokem k nové terapii, která by předešla příznakům zánětlivé artritidy, nebo je alespoň zmenšila.

Navzdory nedávným pokrokům na poli terapie artritidy se doposud nepodařilo přímo zacílit její příčinu. Jako krok vpřed k pochopení této základní příčiny artritidy tedy vědci chápou právě zmíněnou studii s MDP a NOD2.

V ní experimentovali se dvěma skupinami myší. První skupina byla normální a druhá byla geneticky modifikovaná tak, že jejich NOD2 gen byl deaktivován. Následně vědci aplikovali MDP do kloubů myší v obou skupinách a na rozdíl od normální skupiny nedošlo u myší s deaktivovaným NOD2 genem k rozvoji příznaků artritidy.

V souvislosti s jeho úlohou v přirozené imunitě organismu se prokázalo, že NOD2 hraje také supresivní roli při kolitidě. Zmíněný experiment pak rovněž může být přínosný v pochopení a terapii tzv. Blau syndromu, vzácné genetické poruchy charakterizované granulomatózní artritidou, uveitidou, kožní vyrážkou a kraniální neuropatií. Dalším krokem je nyní pro vědce vyvinutí takové léčby, která buď organismus zbaví příznaků zánětu, nebo je zmenší.

Dalším bodem studie bylo také ozřejmit úlohu NOD2 na myším modelu zánětlivé artritidy za využití TCR transgenních myší, jejichž T-buňky rozpoznávají hlavní epitop proteoglykanu. U myší imunizovaných proteoglykanem za přítomnosti MDP se v kloubech vyvinula těžší forma zánětlivé artritidy. Na druhou stranu deficit NOD2 proteoglykany indukovanou artritidu nijak nemění, což napovídá, že NOD2 klíčovou úlohu v tomto modelu kloubního postižení nehraje, pokud ovšem není aktivován prostřednictvím MDP.

(pes)

Zdroj:

1. Journal of Leukocyte Biology. 2009; 85 : 711–718.