Deficit růstového hormonu u pacientů s chronickým srdečním selháním a benefit z jeho substituce

Snížená aktivita osy GH/IGF-1 (růstový hormon/inzulinu podobný růstový faktor-1) u pacientů s chronickým srdečním selháním byla již popsána několika nezávislými autorskými kolektivy a je spojena s nepříznivým klinickým stavem i prognózou. Cílem níže odkazované studie bylo zjistit prevalenci deficitu růstového hormonu u pacientů s chronickým srdečním selháním a vliv substituce růstového hormonu na kardiovaskulární systém.

Metodika studie

Randomizovaná, jednostranně zaslepená studie s kontrolní skupinou proběhla v Itálii na Univerzitě Federica II. v Neapoli. Do studie bylo zpočátku zahrnuto 158 pacientů s chronickým srdečním selháním, NYHA třída II až IV, kteří podstoupili stimulační test růstovým hormonem. Z toho 63 pacientů splňovalo kritéria pro deficit růstového hormonu a 56 z nich pak bylo zahrnuto do další fáze studie. Definitivní skupina pacientů substituovaných růstovým hormonem zahrnovala 28 osob, substituční dávka byla 0,012 mg/kg (přibližně 2,5 IU) každý druhý den.

Výsledky studie

Byly vyhodnoceny změny ve fyzické kondici a několik kardiovaskulárních indexů. Substituce růstového hormonu zlepšila skóre kvality života ze 46 ± 5 na 38 ± 4 (p < 0,01), zvýšila peak VO2 (index hodnotící „schopnost těla vychytávat O2“) z 12,9 ± 9 na 14,5 ± 1 ml/kg/min a výdrž v délce cvičení z 520 ± 36 na 586 ± 43 s (p < 0,01). Průtokem zprostředkovaná vazodilatace vzrostla z 8,8 ± 1,3 na 12,7 ± 1,2 % (p < 0,01). Aplikace růstového hormonu dále zvýšila ejekční frakci levé komory z 3201 ± 900 na 2177 ± 720 pg/ml (p = 0,006).

Závěr

Téměř 40 % pacientů s chronickým srdečním selháním prokazuje deficit růstového hormonu. Substituční terapie růstovým hormonem u těchto pacientů zlepšuje fyzickou zdatnost, vaskulární reaktivitu a funkci levé komory a zlepšuje tak kvalitu života.

(jate)

Zdroj: Cittadini et al.: Growth Hormone Deficiency in Patients with Chronic Heart Failure and Beneficial Effects of Its Correction. Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism, publikováno on-line dne 7. 6. 2009. DOI: 10.1210/jc.2009-0533