Anémie vznikající v důsledku antiHCV terapie je spojena s vyšší mírou dosažení setrvalé virologické odpovědi

Terapie hepatitidy C bývá často komplikovaná anémií vznikající v důsledku ribavirinem (RBV) způsobené hemolýzy a útlumem kostní dřeně indukované pegylovaným interferonem alfa (PEG-IFN). Američtí vědci se proto zabývali vztahem mezi dopady terapie a anémií a jejich řešením pomocí redukce dávky RBV a/nebo erytropoetickými přípravky (ESA).

Autoři zmiňované práce analyzovali data získaná od dosud neléčených pacientů s HCV genotypem 1 z celkem 118 center v USA. Pacienti byli léčeni po dobu 48 týdnů PEG-IFN/RBV. Použití ESA bylo povoleno u anemických pacientů [hemoglobin (Hb) < 100 g/l] po snížení dávky RBV. Dosažení setrvalé virologické odpovědi (SVR) bylo hodnoceno na základě snížení hodnot Hb, anémie a použití ESA.

V průběhu léčby byla celkem u 3 023 sledovaných pacientů alespoň jednou stanovena hodnota Hb. Dosažení SVR bylo spojeno s následující mírou poklesu Hb: > 30 g/l 43,7 %; ≤ 30 g/l 29,9 % (p < 0,001). Výskyt anémie byl pozorován u 865 pacientů (28,6 %), u 449 z nich (51,9 %) byly použity ESA. U pacientů s časným nástupem anémie (≤ 8 týdnů léčby) bylo použití ESA spojeno s vyšší mírou dosažení SVR (45,0 % vs. 25,9 %, p < 0,001) a méně častým přerušením léčby v důsledku nežádoucích účinků (12,6 % vs. 30,1 %, p < 0,001). Použití ESA neovlivnilo dosažení SVR nebo míru přerušení léčby u pacientů s pozdně manifestovanou anémií.

U pacientů s HCV genotypem 1 léčených PEG-IFN/RBV byl výskyt anémie spojen s vyšší mírou dosažení SVR. Vliv ESA se měnil podle času objevení se anémie. Pacienti s časným nástupem anémie dosahovali SVR častěji za použití ESA, naproti tomu žádný efekt nebyl pozorován u pacientů s pozdním nástupem anémie. K přesnějšímu posouzení úlohy ESA v terapii HCV budou zapotřebí prospektivní studie.

(mik)

Zdroj: Sulkowski M. S. et al. Hepatitis C virus treatment-related anemia is associated with higher sustained virologic response rate. Gastroenterology 2010 Nov; 139 (5): 1602–11.