Vzpomínka na prof. MUDr. Zdeňka Dienstbiera, DrSc. při příležitosti 100. výročí narození

Vzpomínka začíná krásného červnového dne roku 1963, kdy jsem jako 18letý účastník nultého ročníku FVL UK nastupoval jako pomocný laborant na Biofyzikální ústav FVL UK a byl jsem přijat tehdy 37letým přednostou doc. MUDr. Zdeňkem Dienstbierem, CSc. Překvapen přátelským přijetím jsem podlehl charismatu „šéfa“ a s obdivem jsem sledoval jeho cestu fakultou dlouhá léta až do jeho odchodu do penze počátkem 90. let. Pod jeho dohledem jsem vystudoval, zahájil vědeckou činnost a později praxi v oboru nukleární medicína.

S odstupem let jsou mé vzpomínky nadále plné uznání k jeho životní cestě, i když jako u každého člověka byla zatížena některými omyly a chybami, které v žádném případě nesnižují jeho přínos naší medicíně.

Byl především velkým organizátorem a manažerem několika oborů, kterým se věnoval. Stál u počátků radiobiologie spolu s akademikem F. Herčíkem, spolu s kolegou MUDr. Pařízkem byl oceněn státní cenou za objev deoxycytidinurie po ozáření. Organizoval zpočátku společné Dny nukleární medicíny a radiobiologie, resp. radiační hygieny, později samostatné sjezdy odborníků v obou oborech.

Byl jedním z tzv. otců zakladatelů oboru nukleární medicína (mimo něj hlavně doc. Dohnálek, doc. Vavrejn, doc. Wiederman), jehož vývoj pak u nás organizoval jako dlouholetý hlavní odborník oboru, i když, jak bylo známo, prakticky žádné vyšetření sám neprovedl. Ale i to je důkazem jeho moderních manažerských schopností. Naše nukleární medicína se pod jeho vedením stala uznávanou v celé Evropě, jako jediný zorganizoval Evropský kongres u nás. Pořádal každoroční mezinárodní sympozia v Karlových Varech s renomovanou mezinárodní účastí. Jeho podíl na enormním rozvoji oboru u nás je naprosto neoddiskutovatelný.

V 80. letech se jeho zájem dále rozšiřuje a zaměřuje do dalšího důležitého oboru –⁠ onkologie, které zůstal věrný až do konce života, když v 90. letech založil Ligu proti rakovině, kterou vedl a která svou činnost zachovává i po jeho odchodu ze života. Zahájil opět organizačně a manažersky péči o nemocné s maligním lymfomem, kde opět osvědčil své schopnosti v této disciplíně.

Nebyl velkým vědcem s velkými objevy, ale velkým organizátorem a manažerem s ohromným rozsahem do různých oborů. Byl na tomto poli moderním průkopníkem. Z mého úhlu pohledu jsem mnohokrát cítil jeho omyly zejména v personálních otázkách. Z druhé strany nesporným faktem, který jsem u něj vždy obdivoval, bylo poskytování svobody vědecké činnosti na jeho ústavě, společenskost, ochota pomoci, smysl pro humor (měl oblíbené průpovídky a vtipy), nepřítomnost arogance.

Je smůlou současného vývoje, že osobností jeho typu a velikosti se nedostává. Proto budiž navždy čest jeho památce i v dalších letech.

S přetrvávající úctou

MUDr. Jan Šantora, CSc.