Komentář

Soroush A, Guifrre M, Chung S et al. Generative Artificial Inteligence in Clinical Medicine and Impact on Gastroenterology. Gastroenterology 2025; 169 (3): 502.e1–517.e1. doi: 10.1053/j.gastro.2025.03.038.

Souhrn: Akcelerace rychlosti, s jakou se arteficiální inteligence (AI) zapojila do klinické medicíny, je dána především velkým pokrokem a rozvojem tzv. Generative –⁠ AI. Předpokládá se, že klinická gastroenterologie a hepatologie bude v krátké budoucnosti díky AI transformována řadou nových pracovních postupů a algoritmů, které budou integrovat např. endoskopické obrazy, radiologická zobrazení, nejrůznější tabulková data a nestrukturovaný text. „Generative –⁠ AI“ bude využívat celé spektrum získaných klinických zkušeností, a to od administrativních úkonů až k novým diagnostickým a léčebným doporučením. Na rozdíl od původního „machine learning“, které využívala AI na svém počátku, tak „Generative –⁠ AI“ je mnohem flexibilnější, protože jedna platforma se může využít v mnoha jiných postupech. Ukázalo se, že využití „Generative –⁠ AI“ je výhodné při nekomplikovaných administrativních úkolech. jako je objednávání pacientů, vedení a udržování zdravotnické dokumentace, fakturování, vyhledávání odborné literatury a také při edukaci pacientů. V současnosti chybí jednoznačné důkazy pro to, že „Generative –⁠ AI“ poskytuje lepší a efektivnější informace při rozhodovacích procesech diagnostických a terapeutických, které by vedly k lepším výsledkům pro určitého pacienta. Velkou a nevyřešenou výzvou současnosti je v tomto ohledu potvrdit, jak je tento systém spolehlivý, jakou vytváří bezpečnost pro zachovávání privátních dat o pacientech a v jakých situacích budeme moci využít komunikaci „lékař–AI tým“ v klinické praxi. Autoři tohoto článku vyjádřili velký optimizmus v tom, že široká implementace „Generative –⁠ AI“ v klinické praxi povede ke zlepšení péče a také k lepším léčebných výsledkům. Autoři uzavírají tento přehledný článek s tím, že „Generative –⁠ AI“ sice nemůže nahradit lékařovu zkušenost a intuici, nicméně stane se výhodným partnerem při léčbě a sledování nemocných s trávicími chorobami a poskytne lékaři více času k tomu, aby se mohl více věnoval konkrétnímu pacientovi.

Ve třetím čísle prestižního amerického časopisu Gastroenterology vydaného v roce 2025 američtí vědci z Icahn School of Medicine z Mount Sinai v New Yorku a Section of Digestive Disease, Yale School of Medicine, v New Haven, Connecticut představili další perspektivy implementace arteficiální inteligence (AI) pro diagnostiku a léčbu gastrointestinálních onemocnění. Tento článek, vzbudil velkou pozornost nejen v mezinárodním kontextu, ale oslovil také české čtenáře. Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc., inspirovaný tímto zajímavým článkem, napsal krátkou a zajímavou úvahu na toto téma.

Úloha umělé inteligence v gastroenterologii a hepatologii

J. Špičák

Klinika hepatogastroenterologie, IKEM, Praha

Expanze umělé inteligence ve všech aspektech lidské existence nesnese srovnání s ničím v historii. Ještě před kovidovou pandemií o ní hovořilo jen několik digitálních expertů, dnes zasahuje do všech aspektů naší práce. Ať chceme, či nikoli, nelze se jejím důsledkům vyhnout. Pro srovnání –⁠ všeobecné zavedení internetu trvalo od 50. let celá desetiletí současně spolu s digitalizací, tedy nesrovnatelně déle. Jedinec snad kromě dedikovaných odborníků nemůže obsáhnout všechny aspekty AI od ozbrojené války, hybridní války až po zdravotnictví, a zde podobně ani úlohu AI v jednotlivých zdravotnických specializacích. Dovolím si několik konkrétních poznámek: zadáme-li AI a jakoukoli specializaci do databáze PubMed, zobrazí se tisíce citací. Většinou se ovšem jedná o review a komentáře či komentáře komentářů. Původní práce jsou daleko méně časté a doporučené postupy ojedinělé. Stejně tak je tomu v gastroenterologii a hepatologii, stačí otevřít stránky Světové gastroenterologické společnosti nebo Evropské a Americké endoskopické společnosti. Mimo jiné proto, že vytvořit doporučený postup na základě studií je proces trvající řadu měsíců (pokud se nezadá AI) a v této době se mohou objevit práce, které s doporučeným postupem nesouhlasí. Většina studií se zabývá zobrazovacími metodami –⁠ endoskopií a radiologií, méně ověřováním diagnóz a organizací práce. V oblasti hepatogastroenterologie je řada prací zabývajících se diagnostikou adenomů –⁠ tumorů tlustého střeva, méně žaludku a Barrettova jícnu, vesměs konstatující přínos AI, zejména u méně zkušených lékařů. Atraktivními tématy jsou časná diagnostika tumorů jater a zejména karcinomu pankreatu. Zajímavé je, že většina těchto studií pochází z Číny, vyznačují se komplikovanou metodikou, a otázkou je jejich transpozice do našich podmínek. Další studie se zabývají analýzou klinických a laboratorních dat a precizací diagnostiky. Konečně jsou studie zabývající se optimalizací organizace pracovišť vč. dokumentace. Velevýznamným průvodním jevem je etika –⁠ všechna doporučení zdůrazňují, že za diagnostiku zodpovídá lékař, nicméně co když diagnózu stanoví s pomocí AI? Dalším problémem může být, že se mladší lékaři budou stále více spoléhat na AI a budou vypínat vlastní pohled i myšlení. A konečně věda: žádosti o grantové aplikace se i u nás neustále zkvalitňují a podle mého odhadu sepsání jedné vyžaduje práci na plný úvazek po několik měsíců, jistě i s použitím AI. Bude přípustné, aby AI sepsala grantovou aplikaci v plném rozsahu, což je již možné? S nadsázkou jsem řekl předsedovi Evropské endoskopické společnosti Césare Hassanovi, že podle mého odhadu je s převažujícím podílem AI tvořeno 50 % všech aplikací, on odpověděl, že podle jeho úsudku je to 100 %. V naší společnosti vzniklo několik společností zabývajících se AI. V oblasti zdravotnictví je to Společnost AI a digitálních technologií úzce spolupracující s ministerstvem zdravotnictví, vedená doc. MUDr. Ondřejem Volným, Ph.D., která je velmi aktivní, zatím zejména na poli organizačním. Byla oslovena zdravotnická zařízení a zjistili jsme, že více než 80 % z nich již AI používá. Následovat by měl konkrétní dotazník, k čemu ji používají a s jakými výsledky, ale musíme být připraveni, že konkrétní data vždy vzbudí energické reakce a vstoupí do politiky. Žádoucí by byl vlastní výzkum, nicméně si musíme být vědomi, že takový výzkum by musel být multidisciplinární a to vždy vyžaduje silného leadera a kvalitní management včetně financování.

Umělá inteligence zaujímá čím dále více prostoru s potenciálem dalšího prudkého růstu, autonomie a obecně s ne vždy predikovatelnými důsledky.

prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.

jusp@ikem.cz