K nedožitým devadesátinám profesora Josefa Marka

Přídomek 3. interní kliniky 1. LF UK v Praze zní „klinika endokrinologie a metabolismu“. I když to je trochu nespravedlivé k dalším tradičním oblastem interny, pěstovaným na klinice řadu desetiletí (zejména k neinvazivní kardiologii, ke které patří i arteriální hypertenze; pokud osteologii a obezitologii zahrneme do metabolismu), je vlajkovou lodí kliniky klasická endokrinologie. Kromě samotného profesora Josefa Charváta a mimořádného vědce profesora Vratislava Schreibera patřil ke kapitánům této lodi i prof. MUDr. Josef Marek, DrSc., který by se začátkem tohoto roku dožil 90 let.

Narodil se 23. ledna 1936 v Praze, ale vystudoval Lékařskou fakultu UK v Plzni. První 4 roky pracoval na interně v klatovské nemocnici a docentka Zdeňka Límanová vzpomíná, jak se s ním seznámila v Sušici (kam v roce 1962 nastoupila na umístěnku). Protože interní lůžka v Klatovech byla v létě uzavřená, zajel si do Sušice, „aby si tam jen tak vyšetřoval, proklepával a poslouchal pacienty“.

Po ročním působení na interní klinice plzeňské fakultní nemocnice nastoupil mladý, ještě ne třicetiletý lékař jako asistent na 3. interní kliniku vedenou profesorem Josefem Charvátem. Postupně složil dvě atestace z interny, v roce 1975 obhájil kandidátskou práci na téma „Některé klinické a laboratorní projevy akromegalie“, o 4 roky později habilitoval s tématem „Prolaktin“ a v roce 1984 obhájil doktorskou disertační práci na téma „Růstový hormon, somatomediny a prolaktin v klinice“. Svojí mimořádnou pílí a neuvěřitelným entuziasmem se postupně stal nejvýznamnějším českým klinickým endokrinologem. Profesorem však byl jmenován až v roce 1990, po změně režimu, pro který se nikdy aktivně neangažoval. V tom roce se také stal třetím přednostou 3. interní kliniky 1. LF UK a tuto funkci zastával do roku 2001.

Encyklopedické znalosti nejen endokrinologie a obrovská klinická zkušenost byly jednou obdivuhodnou stránkou osobnosti profesora Marka. Tou dominantní byla mimořádná laskavost a především obětavost, se kterou se vždy věnoval svým pacientům, ale i spolupracovníkům a podřízeným, kdykoliv měli nějaký problém, se kterým jim mohl pomoci. Plným právem byl v roce 1997 pasován na Rytíře českého lékařského stavu.

Přestože svým pacientům věnoval vždy mimořádně mnoho času, desítky let zastával přes 20 významných funkcí, včetně viceprezidenta České lékařské komory, předsedy vědecké rady Ministerstva zdravotnictví ČR, předsedy oborové rady IGA MZ ČR a mnoha dalších. Celých 12 let (2002–2014) byl předsedou České endokrinologické společnosti ČLS JEP a poté plným právem jejím předsedou čestným; byl i čestným členem Evropské endokrinologické společnosti. Publikoval přes 400 prací, mj. opakovaně mezinárodní doporučení pro léčbu akromegalie. Jeho nejznámějším dílem je „Farmakoterapie vnitřních nemocí“, jedna z vůbec nejprodávanějších medicínských učebnic, jejíž přepracované a doplněné 5. vydání již nese v názvu jeho jméno –⁠ „Markova farmakoterapie vnitřních nemocí“ (Grada, Praha, 2019).

Profesor Josef Marek učil a naučil klinickou medicínu celé generace studentů i mladých lékařů. Jen závažné zdravotní problémy ukončily jeho přes 50 let dlouhý a bohatý klinický a pedagogický život. Zemřel 22. října 2019. v medicíně s etickým zaměřením pokračuje jeho dcera Markéta, významná hematoložka.

Petr Sucharda