Nová Guidelines 2010 pro kardiopulmonální resuscitaci (KPR)

Snahy o obnovení života se objevují v historii lidstva od nepaměti. Moderní resuscitace začíná v 50. letech minulého století řadou dílčích objevů –⁠ průkazem účinnosti dýchání z plic do plic, průkazem účinnosti nepřímé srdeční masáže a ověřením účinnosti defibrilace v léčbě komorové fibrilace. Hlavní roli při vypracování jednotných postupů kardiopulmonální resuscitace (KPR) sehrál Peter Safar, který prokázal, že kombinace nepřímé srdeční masáže s dýcháním z plic do plic je univerzálně použitelná metoda při léčbě náhlé zástavy oběhu. Safarova  příručka Kardiopulmonální resuscitace byla vydaná v r. 1974 i v českém překladu. Postup KPR publikovaný v této příručce sloužil bez podstatných změn po několik desetiletí a didaktická srozumitelnost příručky dala základ pro sjednocení výuky KPR na všech úrovních vzdělávání. Safarem zavedené resuscitační pravidlo ABC se dostalo do povědomí široké zdravotnické veřejnosti jako iniciální fáze léčení všech závažných život ohrožujících stavů. Další rozvoj resuscitace je podložen širokým výzkumem a koordinovanou mezinárodní spoluprací. Mezinárodní výbor pro resuscitaci ILCOR (International Liaison Committee on Resuscitation) od roku 2000 reviduje v pětiletých intervalech doporučené postupy (Guidelines) pro neodkladnou resuscitaci a na základě nově zjištěných poznatků koordinuje jejich inovaci. První drobné změny původních Safarových doporučení přinesly až Guidelines 2000 for Cardiopulmonary Resuscitation and Emergency Cardiovascular Care. Následující Guidelines 2005 přišly s radikálními změnami postupů a přepracovaly desítky let užívané algoritmy. Poslední Guidelines 2010 publikované v říjnu 2010 a navazující na Guidelines 2005, se snaží omezit změny na minimum, aby nová doporučení byla jednodušší zejména pro laickou veřejnost. Je kladen důraz hlavně na provádění minimálně přerušované účinné masáže, kterou by měli zvládnout všichni zachránci. V posledních letech se vedla řada diskusí o významu dýchání při KPR. Podle nových doporučení umělé dýchání zůstává důležitou součástí KPR při sekundární asfyktické zástavě oběhu. Samotná srdeční masáž je doporučována při laické resuscitaci, pokud zachránce neovládá techniku umělého dýchání a pokud nemůže, nebo nechce s nemocným dýchat. Důraz je kladen na zkrácení doby přerušení masáže pro provedení defibrilace, masáž je doporučeno provádět i během nabíjení defibrilátoru a výboj má být podán v krátké pauze přerušení masáže o trvání maximálně 5 sekund. Bezpečnost zachránců zůstává nadále základní prioritou, připouští se ale skutečnost, že rizika plynoucí z provádění KPR jsou malá. Je snížen důraz na nutnost časné intubace v nepřítomnosti zkušeného záchranáře. Při podání léků se upustilo od jejich podávání do dýchacích cest, atropin nadále není indikován u asystolie a bezpulzové elektrické aktivity, adrenalin se podává spolu s amiodaronem až po třetím defibrilačním výboji. Ve strategii defibrilace nejsou změny, pouze je v určitých situacích definována možnost podání tří výbojů. Velký důraz je kladen na léčení tzv. syndromu po srdeční zástavě, kde se objevuje řada konkrétních doporučení.

Celkově lze shrnout, že nevelké změny, které  Guidelines 2010 přinášejí, přispívají ke zjednodušení postupů a zvýšení jejich účinnosti.

Nedávno nově ustavená Česká resuscitační rada velice aktivně pracuje nejen na dodržení jednoty české terminologie, ale i na přípravě českých překladů Guidelines 2010. Pro názornost a jednotu při výuce KPR v duchu nových doporučení je jistě velkým přínosem dostupnost českých překladů schémat postupů KPR na webových stránkách European Resuscitation Council (www.erc.edu) i České resuscitační rady (www.resuscitace.cz).

Doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc.
ARK LFUK a FN Plzeň
e-mail: kasal@fnplzen.cz