#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Jak správně diagnostikovat a referovat pacienty s HCM?

Příspěvek prof. MUDr. Jana Krejčího, Ph.D., z I. interní kardioangiologické kliniky LF MU a FN u sv. Anny v Brně nabídl praktické tipy týkající se diferenciální diagnostiky hypertrofické kardiomyopatie, správného hodnocení obstrukce výtokového traktu levé komory (LVOT) i aktuálního postavení mavakamtenu v léčebném algoritmu HCM.

Široký fenotyp s řadou příčin a souvislostí

Profesor Krejčí na úvod zdůraznil, že HCM nepředstavuje jednotné onemocnění, ale fenotyp, za kterým může stát řada různých etiologií včetně fenokopií. Právě rozšiřující se možnosti kauzální léčby –⁠ například u Fabryho nemoci, amyloidózy nebo sarkomerové HCM –⁠ podle něj zvyšují význam precizní diferenciální diagnostiky.

Klíčovou roli má magnetická rezonance srdce a genetické vyšetření. Současné panely genů pro kardiomyopatie totiž umožňují identifikovat nejen klasické sarkomerové mutace, ale i některé fenokopie HCM. Přednášející však upozornil, že ani negativní genetický nález nevylučuje možnost léčby mavakamtenem, pokud jsou ostatní fenokopie vyloučeny.

Limity echokardiografie a léčby betablokátory

Část sdělení byla věnována správnému hodnocení obstrukce LVOT. Profesor Krejčí upozornil na častá úskalí echokardiografického vyšetření včetně odlišení signálu LVOT od mitrální regurgitace a významu provokačních manévrů. Připomněl, že latentní obstrukce se může objevit až u 60 % pacientů, jejichž onemocnění bylo původně klasifikováno jako neobstrukční HCM, a důsledné provádění Valsalvova manévru proto považuje za zásadní součást vyšetření.

Pozornost byla věnována i limitacím léčby betablokátory. Přestože zůstávají standardem 1. linie, jejich efekt na symptomatologii i zátěžovou kapacitu bývá omezený a často naráží na nežádoucí účinky při vyšších dávkách. Právě v této situaci lze zvážit inhibitory srdečního myosinu.

Co si odnést do praxe?

Profesor Krejčí zdůraznil, že prevalence HCM je zřejmě nižší, než se uvádělo, jde však o diagnózu, s níž se setkává každý kardiolog. Hlavním cílem léčby není pouhé ovlivnění gradientu v LVOT, ale jde též o zlepšení kvality života nemocných. Dosavadní data naznačují, že dlouhodobé snížení gradientu LVOT může být spojené s příznivým prognostickým efektem. Pokud má pacient symptomy a nejednoznačný echokardiografický nález, měl by být referován do centra pro léčbu kardiomyopatie i bez definitivně potvrzené diagnózy. Klíčová je správná identifikace vhodných kandidátů a jejich včasné odeslání na specializované pracoviště.

  

MUDr. Andrea Skálová
redakce proLékaře.cz

  

3500-CZ-2600048

Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#