KOMERČNÍ SDĚLENÍ
Chronický zánět dýchacích cest typický pro bronchiální astma se pojí s hyperreaktivitou, obstrukcí dýchacích cest a respiračními příznaky. Zánět a hyperreaktivita často přetrvávají i při absenci symptomů. Léčba IKS zánět významně zmírňuje a dlouhodobá terapie tlumí rovněž bronchiální hyperreaktivitu.1
Řada studií prokázala účinnější dosažení kontroly astmatu při léčbě kombinací IKS/LABA oproti navyšování dávky IKS. Účinnost stupňované terapie kombinací flutikason/salmeterol na dosažení kontroly astmatu byla prokázána v rigorózních podmínkách klinické studie GOAL. U většiny pacientů se podařilo dosáhnout dobré kontroly onemocnění a udržet ji na nastavené léčbě až po dobu 1 roku.2
Ve Švédsku proběhla studie s cílem získat více dat o dlouhodobé účinnosti této léčby. Její autoři také zjišťovali, zda je možné efektivitu terapie dále zlepšit úpravou dávky. Provedli proto 3letou prospektivní studii v podmínkách co nejvíce se blížících reálné klinické praxi.1
Klinické hodnocení probíhalo prvních 12 měsíců ve dvojitě zaslepených podmínkách a následně v otevřeném designu po dobu 2 let. Studie se účastnili dospělí pacienti s mírným až středně těžkým nekontrolovaným astmatem (příznaky astmatu nebo užití záchranné medikace nejméně 2× týdně) léčení v rámci 4 pracovišť v severním Švédsku.
Po 2měsíčním zabíhacím (run-in) období, v němž účastníci užívali maximálně 400 μg budesonidu (nebo ekvivalentu) denně, byli randomizováni k podávání monoterapie salmeterolem (SAL; v dávce 50 μg) či flutikasonem (FP; v dávce 250 μg) nebo kombinace FP/SAL (250/50 μg) 2× denně pomocí inhalátoru Diskus.3 Pokud se na hodnocené léčbě nepodařilo kontroly astmatu dosáhnout, bylo do terapie přidáno 250 μg FP a pacient přešel do otevřeného sledování. Nemocní, u nichž bylo dosaženo kontroly onemocnění, přešli do otevřené fáze po 12 měsících sledování.
Během otevřeného sledování byla medikace upravována ošetřujícím lékařem tak, aby byla dosažena a zachována kontrola onemocnění. Dávka byla navýšena v případě výskytu exacerbace, nočních příznaků > 1× za poslední 2 týdny, denních příznaků, užití úlevového léku ve > 2 dnech v posledním týdnu a poklesu ranního vrcholového výdechového průtoku (PEF) nebo jednosekundové vitální kapacity plic (FEV1) o > 10 %.
Randomizováno bylo 282 pacientů, z nichž studii dokončilo 81 %. Jejich vstupní charakteristiky byly mezi skupinami srovnatelné. Během 1. roku sledování bylo nutné navýšit léčbu u 34,8 % pacientů na monoterapii FP, u 61,1 % nemocných léčených SAL a u 10,5 % účastníků z ramene s FP/SAL. Více než 2 exacerbace zažilo významně méně pacientů na kombinované léčbě (4,2 %) ve srovnání s účastníky na FP (17,4 %; p < 0,01) i SAL (40 %; p < 0,001).
Navýšení dávky kdykoli v průběhu 3 let sledování bylo nutné celkem u 144 pacientů. Ve skupině původně randomizované k podání FP/SAL byla léčba navýšena u 25 % účastníků, ve skupině s FP u 47 % a v rameni se SAL u 81 %. Na konci sledování bylo 73 % nemocných léčeno kombinací FP/SAL, 21 % monoterapií FP a 5 % SAL.
Pacienti léčení monoterapií FP, resp. SAL měli 2,66× (poměr šancí [OR] 2,66; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,43–4,96; p = 0,002), resp. 9,38× (95% CI 4,68–18,80; p < 0,0001) vyšší pravděpodobnost nutnosti intenzifikace léčby oproti těm, kdo dostávali kombinovanou terapii.
Po zahájení léčby nejprve docházelo ke zmírnění symptomů a snížení nutnosti použití úlevových léků, v rychlém sledu následovala úprava PEF. Největší zlepšení bylo pozorováno v průběhu 1. roku. Zlepšení bronchiální hyperreaktivity kontinuálně pokračovalo po celou dobu studie. Při vstupu do studie mělo 99 % účastníků při bronchoprovokačním testu s metacholinem hodnotu PC20 ≤ 8 mg/ml. Po 3 letech sledování dosáhlo 25 % pacientů normální odpovědi dýchacích cest (PC20 > 8 mg/ml).
Výskyt nežádoucích příhod byl ve všech skupinách srovnatelný, všechny použité modality byly dobře snášeny. Nejčastějšími nežádoucími příhodami spojenými s léčbou byly chrapot a dysfonie, jež se vyskytly u 9 % léčených FP/SAL, 5 % pacientů na FP a 15 % účastníků se SAL.
U většiny nemocných se v průběhu 3 let léčby řízené ošetřujícím lékařem podařilo navodit a udržet kontrolu astmatu. Pacienti léčení kombinací FP/SAL měli oproti monoterapii FP nebo SAL vyšší pravděpodobnost dosažení kontroly onemocnění. Přetrvávající postupné zlepšování bronchiální hyperreaktivity podtrhuje důležitost udržovací léčby i po dosažení klinické kontroly nad symptomy a plicní funkcí.1
(este)
Zdroje:
1. Lundbäck B., Rönmark E., Lindberg A. et al. Asthma control over 3 years in a real-life study. Respir Med 2009; 103 (3): 348–355, doi: 10.1016/j.rmed.2008.10.015.
2. Bateman E. D., Boushey H. A., Bousquet J. et al. Can guideline-defined asthma control be achieved? The Gaining Optimal Asthma controL study. Am J Respir Crit Care Med 2004; 170 (8): 836–844, doi: 10.1164/rccm.200401-033OC.
3. SPC Seretide Diskus. Dostupné na: https://prehledy.sukl.cz/prehledy/v1/dokumenty/83485
PM-CZ-FPS-WCNT-250008, leden 2026
Zkrácenou informaci o přípravku Seretide naleznete zde.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
