Terapie sunitinibem u pacienta s metastatickým karcinomem ledviny a idiopatickou trombocytopenickou purpurou

Kazuistika publikovaná v časopise Onkologie popisuje úspěšné nasazení sunitinibu u pacienta s metastatickým nádorem ledviny současně léčeným kortikoidy pro idiopatickou trombocytopenickou purpuru. Při podávání sunitinibu bylo dosaženo stabilizace nemoci po dobu 70 měsíců bez nutnosti hospitalizace či podávání antibiotik nebo krevních derivátů. Rovněž se při podávání tohoto léčiva neprojevila žádná závažná toxicita.

Sunitinib patří z farmakologického hlediska  do skupiny neoplastik. Je to biologická látka ze skupiny tzv. malých molekul – tyrozinkinázových inhibitorů. Doposud prokázal účinnost v léčbě předléčeného i nepředléčeného generalizovaného karcinomu ledviny (jak bylo prokázáno i v níže uvedené kazuistice) a v léčbě gastrointestinálních stromálních tumorů.

Tyrozinkinázy jsou buněčné enzymy, které umožňují vazbu fosfátových skupin na aminokyselinu tyrozin. Proces fosforylace slouží jednak jako molekulární vypínač, jednak jako konvektor umožňující vzájemnou vazbu růstových faktorů (např. hormonů či růstových proteinů), v důsledku čehož dochází ke spuštění kaskády přenosu signálů ze zevního prostředí buňky k jejímu jádru. Jako zdroj fosfátu využívají kinázy adenozintrifosfát (ATP); pokud se však na tyto enzymy naváže místo ATP příslušný inhibitor, k fosforylaci proteinů nedochází a přenos signálu je přerušen. Předností inhibitorů tyrozinkináz je zejména to, že působí cíleně na specifické receptory nádorové buňky. Dalším pozitivem je to, že také umí zasáhnout hned několik cílů současně. Jejich účinek je možno označit jako mnohočetný – zpomalují  neoangiogenezi a tím snižují krevní zásobení nádorových buněk a rovněž snižují schopnost jejich růstu a proliferace a v neposlední řadě také zvyšují apoptózu.

Pacientem prezentovaným v kazuistice byl muž ve věku 68 let, který byl v lednu 2009 vyšetřen pro hematurii, nevolnost a zhoršující se hypertenzi. Na základě sonografie i vyšetření CT bylo zjištěno postižení dolního pólu pravé ledviny nádorem, postiženy byly i oba jaterní laloky. Jaterní biopsií byl prokázán světlebuněčný karcinom ledviny G3 s angioinvazí. V jaterních lalocích byly popsány tři metastázy, které byly hraničně operovatelné. Jinak byl pacient léčen dlouhodobě pro hypertenzi beta-blokátory a ACE inhibitory a pro idiopatickou trombocytopenickou purpuru prednisonem v dávce 20 mg denně. Vzhledem k trombocytopenii byl vyloučen chirurgický zákrok, který by byl jinak indikován. Dle doporučení indikační komise byla zahájena léčba sunitinibem. 

V úvodu byl režim dávkování stanoven na 50 mg/den (1–28, interval mezi dávkami 14 dní). Po první sérii byl z nežádoucích účinků zaznamenán hand foot syndrom (HFS) na horních i dolních končetinách a neutropenie bez febrilií. V důsledku toho byla další léčba pacientem odmítána, po dohodě s ošetřujícím lékařem ale bylo dále pokračováno v redukované dávce (25 mg/den, 1–28, s intervalem 14 dní). Takto nastavený režim probíhal již bez závažných nežádoucích účinků plných 70 měsíců.

Po 4 měsících terapie byla na CT snímku popsána regrese jaterních metastáz o 25 % a regrese primární léze na ledvině o 10 %. V následujících dalších kontrolách již byl nález beze změn. Účinek byl ošetřujícími lékaři hodnocen jako stabilizace onemocnění a nadále bylo pokračováno v nastolené terapii.

Z této kazuistiky vyplývá možnost dosažení terapeutického efektu u nemocného s diseminovaným karcinomem ledviny a závažnou komorbiditou podáním sunitinibu. I když byla původní dávka posléze redukována, vedla ke stabilizaci onemocnění.

(TDA)

Zdroj: Brančíková D., Mechl Z. a Brychtová Y. Pacient s metastatickým karcinomem ledviny a idiopatickou trombocytopenickou purpurou léčený sunitinibem. Onkologie 5/2014: 234–235