Prof. Jiří Raboch: Součástí psychiatrické péče by měla být práce s životním stylem

17. 8. 2021

Psychiatrická péče dlouhodobě usiluje o návrat chronicky nemocných do běžného života. Stejně jako v dalších medicínských oborech se i zde směřuje k větší personalizaci péče a zároveň prevenci, respektive podpoře zdravého životního stylu ve prospěch duševního zdraví. Aktuálním příspěvkem k tématu je i rozsáhlá publikace „Duševní zdraví a životní styl“ s podtitulem „Psychiatrie životním stylem“. Připravil ji kolektiv autorů pod vedením prof. MUDr. Jiřího Rabocha, DrSc., z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, se kterým jsme probrali i několik otázek týkajících se problematiky duševního zdraví během pandemie.

Dochází v důsledku pandemie ke zvýšenému výskytu duševních poruch?

Současná doba jistě představuje obrovský stres a zátěž pro mnoho lidí. Trápí je omezování sociálních kontaktů, chování a některé činy našich politiků, mají strach ze ztráty zaměstnání, přicházejí o příjmy. Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) nedávno konstatoval, že dochází k nárůstu stresové situace v populaci, především u žen, ale zatím chybí srovnání s podobnými daty z předchozích let.

V klinické praxi samozřejmě zaznamenáváme, že lidé mají více duševních obtíží. Nedochází sice k výraznému nárůstu duševních poruch jako takových, ale tento jev mívá latenci a může se to projevit až v následujících měsících nebo i letech. K dispozici máme například práce, které vyhodnocují dopad španělské chřipky v letech 1918–20 na duševní zdraví na Tchaj-wanu. Z nich vyplývá, že tehdy opravdu následně došlo ke zvýšenému výskytu duševních poruch včetně nárůstu míry sebevražednosti. Je však možno předpokládat, že na to měla vliv nejen pandemická situace, respektive s ní spojená nepříznivá sociální situace, ale i samotné onemocnění ve smyslu postižení CNS a jiných orgánů.

Můžeme nějak tyto dopady zmírňovat?

Důležité je zaujmout k současné situaci aktivní postoj. I v rámci restriktivních opatření je třeba nebýt pasivní, neusednout v bytě do tmavého kouta a nepřemýšlet jen o tom, jak je vše špatně. Do práce můžeme místo pravidelného ježdění autem chodit pěšky. Velmi žádoucí je pravidelné cvičení a pohyb v přírodě. Moderní technologie nám umožnují komunikovat s našimi blízkými též distančním způsobem – a i toho je třeba využívat.

Do jaké míry vůbec životní styl ovlivňuje naše duševní zdraví?

Výrazně. V posledních desetiletích se životní styl zásadně změnil, ubylo fyzické aktivity, změnily se stravovací a spánkové návyky. Pracuje se dlouho do noci, vše stále svítí, ve velkých městech prakticky neznáme tmu, zhoršuje se životní prostředí, v němž žijeme, rodiče se z důvodu velkého pracovního zatížení nemají možnost věnovat dětem – to vše se odrazí na budoucím duševním zdraví.

Existují práce, které poukazují na to, že bydlení v místě, kde je hluk a zvýšené množství prachu v ovzduší, vede ke zvýšenému výskytu duševních poruch včetně demence. Z jedné práce amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) vyplynulo, že kdyby lidé žili opravdu zdravě, ubylo by nepřenosných chronických nemocí, kam patří i duševní poruchy, o 80 procent. Ale žít takovým způsobem je v současném světě prakticky nereálné.

Může současná pandemie urychlit reformu psychiatrické péče? A jak lze podpořit personalizaci této péče?

O vlivu pandemie na transformaci psychiatrické péče se vedou debaty. Téma bude diskutováno mimo jiné na dubnovém sjezdu Evropské psychiatrické společnosti. Myslím, že digitalizace medicíny výrazně ovlivní i další vývoj psychiatrie. Dostupné technologie a aplikace již dnes dokáží měřit řadu tělesných funkcí, třeba krevní pulz a tlak, svalovou aktivitu či kvalitu spánku. Lze očekávat, že do budoucna se tyto technologie budou rozšiřovat a umožní individuálně posuzovat stav pacienta a vytipovat pro něj vhodné intervence. Možná se nám brzy podaří propojit tyto technologie s genomickými charakteristikami jedince, což by vedlo k vysoce individualizované psychiatrické péči.

Na čem by měla psychiatrie ještě zapracovat?

Řada našich pacientů je zvyklá přijít si do ambulance pro předpis a užívat léky. Součástí psychiatrické péče by však měla být nejen kvalitní psychofarmakoterapie, ale také vhodná psychoterapie i práce s životním stylem. Bohužel nám v tom brání nedostatečná kapacita ambulantní sféry a vymezený krátký čas na pacienta.

Mohou situaci napomoci koučové, které řada lidí upřednostňuje před psychiatry?

Koučové možná mohou někomu pomoci, ale ne všichni jsou bohužel dostatečně připraveni na práci s klientem. Schází mi zde nějaké licenční řízení, které by potvrdilo jejich kvalitu.

MUDr. Andrea Skálová
redakce MeDitorial



Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se