Tanec vyžaduje synchronizaci pohybu s rytmem hudby. Pocit, že jsme „chytili rytmus“ (groove) spouští aktivitu oblastí v mozku, jež souvisejí s motorickou aktivitou a také s uspokojením. I když se nehýbeme, vnímání časově strukturovaného rytmu vede k aktivitě v motorických nervových drahách. Ta souvisí se způsobem, jakým náš mozek odhaduje čas a předpovídá, co nastane, aby mohl lépe optimalizovat zpracování sluchových podnětů.
Nepředvídatelnost do muziky vnášejí synkopy – rytmické útvary, které ozvláštňují pravidelný rytmus. Čím víc je hudba synkopovaná, tím méně dokážeme předpovídat rytmus následujících taktů. Výzkumný tým z Aix-Marseille Université přišel s hypotézou, že právě změna rytmických vlastností je to, co v nás spouští nutkání pohybovat se v souladu s hudbou.
Aby tuto hypotézu otestovali, připravili vědci celkem 12 krátkých melodií o frekvenci 2 Hz, tedy 120 úderů za minutu, což je velmi často využívané tempo. Každá z melodií pak měla 3 rytmické varianty s různou úrovní synkopace, ale beze změny základního rytmu či jiných hudebních vlastností.
Tyto melodie pak pouštěli celkem 66 dobrovolníkům, kteří hodnotili, jak moc se jim na danou melodii chce tancovat. Ukázalo se, že rytmus se střední úrovní synkopace vyvolával silnou touhu k pohybu, zatímco příliš pravidelný nebo naopak velmi nepředvídatelný rytmus impulz k tanci nespouštěl.
Také se ukázalo, že pocit „chycení rytmu“ souvisí se základním rytmem. Celkem 14 dobrovolníků mělo poklepávat prstem do rytmu tanečního kroku, který si k dané melodii představovali. Téměř ve všech případech lidé poklepávali s frekvencí 2 Hz, tedy v základním rytmu doprovodu, nikoliv v rytmu melodie.
Aby lépe pochopili, jak mozek odvozuje od melodie taneční pohyby, měřili vědci u 29 dobrovolníků pomocí magnetoencefalografie mozkovou aktivitu při poslechu hudby. Následná analýza ukázala, že oblast mozkové kůry odpovědná za zpracování sluchových podnětů (takzvaný auditorní kortex) primárně sleduje rytmus melodie.
Rytmus detekovaný v dorzální sluchové dráze, což je oblast mozku spojující auditorní kortex s motorickými oblastmi, naopak odpovídal základnímu rytmu hudebního doprovodu. Zdá se tedy pravděpodobné, že impulz k tanci vzniká právě v této dráze a přenáší se do motorických oblastí.
Koordinátorem nervové dynamiky nutné jak pro časovou predikci sluchových vjemů, tak pro plánování a vykonání pohybu, je levý senzomotorický kortex. Tato oblast se podle aktuálních výzkumů považuje za základ senzomotorické integrace nutné pro vnímání nejen hudby, ale i řeči.
„Naše modely naznačují, že při střední úrovni synkopace je náš mozek stále schopen z melodie získat pravidelný rytmus. Zdá se, že se mozek v podstatě snaží předpovědět nadcházející takty v synkopách melodie. Výsledkem je impulz k tanci,“ říká k výsledkům svého výzkumu vedoucí týmu Benjamin Morillon. Jeho hlavní motivací je přispět k pochopení, jak lidé vnímají čas a jak nám motorický systém pomáhá rozpoznávat časové vzorce a předpovídat budoucí události. „Fascinuje mě náš chybějící systém věnovaný vnímání času. Máme specializované soustavy pro zpracování zvukových a světelných podnětů, ale vnímání času zatím není objasněné,“ uzavírá výzkumník.
(este)
Zdroje:
1. Zalta A., Large E. W., Schön D., Morillon B. Neural dynamics of predictive timing and motor engagement in music listening. Sci Adv 2024 Mar 8; 10 (10): eadi2525, doi: 10.1126/sciadv.adi2525.
2. Von Hopffgarten A. Why some songs make everyone want to dance. Scientific American, 2024 Mar 26. Dostupné na: www.scientificamerican.com/article/why-some-songs-makes-everyone-want-to-dance
3. Why does music make us want to dance? Aix-Marseille Université, 2024 Apr 5. Dostupné na: https://infuse.univ-amu.fr/en/discoveries/music-make-us-want-dance
