Očkování proti virové hemoragické horečce Ebola experimentální vakcínou rVSVDG-ZEBOV-GP

Epidemie ve válečné zóně

V současnosti probíhající epidemie Eboly v Demokratické republice Kongo je první, která se vyskytuje v aktivní válečné zóně, v oblastech s hustým osídlením a dostává si již i do větších městských aglomerací, což s sebou nese množství negativních důsledků. Práci zdravotnických pracovníků v těchto oblastech komplikuje velké množství aktivně bojujících rebelů a militantních skupin, což konstantně brání zdravotnickým týmům v práci v těchto oblastech. Členové organizace Lékaři bez hranic (MSF) a jejich zdravotnická centra trpí ozbrojenými útoky, zdravotníci jsou ohrožováni na životech a infikovaní izolovaní pacienti jsou často „osvobozeni“ a vracejí se zpět svých domovů. V důsledku této situace je místní obyvatelstvo dlouhodobě traumatizované a kontinuálně v pohybu – na útěku, což se týká přibližně milionu osob.

Nebezpečná těžba a lov

Z hlediska epidemiologů se v Demokratické republice Kongo nebývale navyšuje i počet jednotlivých epidemií Eboly. Jako nejčastější důvod je uváděna likvidace tropického pralesa v důsledku těžby nerostného bohatství země. V této zemi se nachází více než 60 % světových zásob kobaltu – strategické suroviny pro výrobu baterií do elektromobilů. Povrchová skrývka a těžba dřeva napomáhá bližšímu kontaktu obyvatelstva s divokými potenciálně infikovanými zvířaty (kaloni, šimpanzi, gorily, lesní antilopy, dikobrazi a hlodavci). Zvyšuje se tak pravděpodobnost nákazy člověka novými nebezpečnými patogeny s vysokým epidemickým, eventuálně pandemickým potenciálem. Domorodé obyvatelstvo navíc preferuje lov a konzumaci masa divoké zvěře nejen tepelně upraveného, ale bohužel i syrového nebo v sušeném stavu.

Jak spolehlivě zničit virus

Virus Eboly spolehlivě ničí vystavení 60 °C a více po dobu 60 minut nebo zahřátí na 72–80 °C po dobu 30 minut, stejně jako ponoření infikovaného materiálu do vařící se vody na dobu 5 minut. Další efektivní možností je spalování, využitelné obzvláště v případech velkého množství kontaminovaného materiálu nebo jednotlivých předmětů velkého objemu (matrace). Virus Eboly lze velmi dobře inaktivovat chemicky – spolehlivě fungují detergenty, bělidla obsahující chlornan sodný, rozpouštědla, alkoholové roztoky, amoniak, fenoly, peroxidy.

Očkování kruhovým způsobem

Experimentální vakcína rVSVDG-ZEBOV-GP proti Ebole dosud není registrovaná, a je tedy podávána pouze v rámci testovacího protokolu. V minulosti byla aplikována 16 tisícům dobrovolníků v rámci několika vakcinačních studií, jež proběhly v Africe, Evropě a USA. V tuto chvíli se používá v Demokratické republice Kongo.

Očkování zde probíhá kruhovým způsobem. Jedná se o metodický přístup, který byl poprvé použit při eradikaci pravých neštovic v minulém století. Jeho princip spočívá nikoli v plošném očkování, ale je založen na identifikaci a očkování diagnostikovaných a laboratorně potvrzených pacientů s Ebolou a vyhledání jejich kontaktů a kontaktů těchto primárních kontaktů. Často jde o rodinné příslušníky, sousedy, kolegy nebo přátele nemocného. Právě tito lidé tvoří zmiňovaný „kruh“. Zároveň jsou očkováni zdravotničtí pracovníci, kteří přicházejí do styku s nemocnými a hrozí jim tak vysoké riziko nakažení. Jeden okruh zahrnuje v průměru 120−150 osob. Z toho průměrně 73 osob spadá do skupiny kontaktů kontaktů. Ve vysokém riziku se pohybuje okolo 9 % primárních kontaktů. V rámci okruhu převažují muži, ženy tvoří okolo 42 %.

Průběh vakcinační kampaně

V Demokratické republice Kongo začala očkovací kampaň 7 dnů po vyhlášení epidemie, 1. srpna 2018. Použití vakcíny odsouhlasily tamní úřady a etická revizní komise. Protokol určuje, komu, kdy a jak má být vakcína poskytnuta. Je založen na předchozích zkušenostech s epidemií Eboly v západní Africe. Než lidé očkování odsouhlasí, dostanou informace o vakcíně. Všechny očkované osoby jsou monitorovány. Na základě zkušeností s očkovací kampaní v Guinei je známo, že vedlejší účinky po očkování, pokud se objeví, patří mezi mírné. Očkované osoby udávají bolest hlavy, bolest svalů, únavu a zvýšenou teplotu. Během prvních 2 týdnů po očkování se vakcinační tým k očkované osobě vrací a kontroluje ji. Pokud by nastala situace, že očkovaná osoba má velké zdravotní problémy, přijíždí lékař a jeho tým na návštěvu. Informace podléhají povinnému hlášení etické komisi, WHO a výrobci očkovací látky. Pokud by očkovaná osoba byla před očkováním infikována Ebolou, pak se vysoce pravděpodobně vyvine onemocnění.

Co pomáhá vystavit stopku šíření nákazy

Očkovaní lidé tedy musejí nadále dodržovat stejné bezpečnostní protokoly jako před vakcinací a zdravotnický personál musí nadále nosit ochranné vybavení. K zastavení šíření nákazy je nutné dodržovat pravidla, která zahrnují izolaci nemocných pacientů, poskytování zdravotní a psychologické péče, dohledání lidí, kteří přišli do styku s nakaženými pacienty, informování o nemoci, jak jí předcházet a kde vyhledat pomoc, podporu místní zdravotní infrastruktury a dočasné přizpůsobení kulturních zvyků – například pohřebních rituálů.

Další experimentální vakcína na obzoru

Spoluobjevitel viru Ebola a jeden z hlavních odborníků na logistiku boje s epidemiemi profesor Peter Karel Piot, zatím konec této epidemie nevidí, naopak se obává její expanze. V tuto chvíli se diskutuje o uvolnění milionu dávek další experimentální vakcíny proti Ebole, která dosud nebyla aplikována v průběhu žádné epidemie. Testy ukazují její vysokou účinnost a bezpečnost. Právě prof. Piot navrhuje využít i tuto vakcínu v Demokratické republice Kongo jako primárně preventivní opatření a zároveň pokračovat v kruhové imunizaci dosud používanou experimentální rekombinantní vakcínou.

(boš)

Zdroje:
1. Worden L., Wannier R., Hoff N. A. et al. Projections of epidemic transmission and estimation of vaccination impact during an ongoing Ebola virus disease outbreak in Northeastern Democratic Republic of Congo, as of Feb. 25, 2019. PLoS Negl Trop Dis 2019; 13 (8): e0007512, doi: 10.1371/journal.pntd.0007512
2. Boštíková V. Role vojenského sektoru v boji s epidemií Eboly v západní Africe. Vojenské zdravotnické listy 2019; 88 (1): 11–18