Účinnost golimumabu s metotrexátem u pacientů s aktivní revmatoidní artritidou a anamnézou užívání inhibitorů TNF

14. 5. 2019

Červencové online vydání Annals of the Rheumatic Diseases přineslo výsledky post-hoc analýzy již dobře známé studie GO-AFTER, hodnotící efektivitu golimumabu u pacientů s revmatoidní artritidou (RA), kteří v minulosti užívali inhibitory tumor necrosis faktoru alfa (TNF-α).

Inzerce

Online vydání Annals of the Rheumatic Diseases v červenci roku 2013 přineslo výsledky post-hoc analýzy již dobře známé studie GO-AFTER, hodnotící efektivitu golimumabu u pacientů s revmatoidní artritidou (RA), kteří v minulosti užívali inhibitory tumor necrosis faktoru alfa (TNF-α).

Celkem 461 pacientů s aktivní RA, kteří v minulosti užívali alespoň jeden z inhibitorů TNF-α, bylo randomizováno k subkutánnímu podávání placeba a golimumabu v dávce 50 mg nebo 100 mg v intervalu čtyř týdnů. U všech pacientů bylo ve 14. týdnu hodnoceno, nakolik došlo k alespoň 20% zlepšení dle kritérií American College of Rheumatology (ACR). Studie pak také hodnotila účinnost a bezpečnost kombinované terapie golimumabem s metotrexátem (MTX).

Z pacientů, kteří při vstupu do studie obdrželi terapii MTX, dosáhli lepších výsledků ti, kteří jej užívali v kombinaci s golimumabem (n = 201) než s placebem (n = 103). Odpověď na terapii dle ACR byla ve 24. týdnu následovná: ACR20 (40,8 % vs. 14,6 %), ACR50 (20,9 % vs. 3,9 %) a ACR70 (11,4 % vs. 2,9 %). Ze 137 pacientů, kteří užívali v minulosti pouze jeden z TNF-α inhibitorů (adalimumab 33, etanercept 47 a infliximab 57) dosáhlo ve 24. týdnu odpověď ACR20 30,3 % pacientů s anamnézou užívání adalimumabu, 46,8 % v případě etanerceptu a 50,9 % v případě infliximabu. Míra ACR20 odpovědi byla 44,5 % (61/137), pokud byl podáván jeden, 36,2 % (17/47) v případě užívání dvou a 23,5 % (4/17) v případě užívání tří TNF-α inhibitorů. Výskyt nežádoucích účinků byl srovnatelný napříč typem i počtem v minulosti užívaných inhibitorů TNF-α. O něco vyšší výskyt byl nicméně zaznamenán u pacientů, kteří přerušili předchozí antiTNF-α terapii z důvodu intolerance (37/49, 75,5 %) než z důvodu nedostatečné účinnosti (113/191, 59,2 %).

Lze shrnout, že u pacientů s aktivní RA užívajících v minulosti alespoň jeden z inhibitorů TNF-α tedy došlo na terapii golimumabem v kombinaci s MTX ke klinicky relevantnímu zlepšení. Toto zlepšení se zdálo být významnější u pacientů, kteří obdrželi jako první TNF-α inhibitor etanercept nebo infliximab. Bezpečnost kombinace golimumabu s MTX se zdá být mezi pacienty podobná, bez souvislosti s v minulosti užívaným antiTNF-α přípravkem, s menším výskytem nežádoucích účinků u pacientů, kteří předchozí terapii ukončili z důvodu ztráty odpovědi.

(mik)

Zdroj: Smolen J. S., Kay J., Mattesib E. L., et al. Insights into the efficacy of golimumab plus methotrexate in patients with active rheumatoid arthritis who discontinued prior anti-tumour necrosis factor therapy: post-hoc analyses from the GO-AFTER study. Ann Rheum Dis. Publikováno online 29. července 2013; doi: 10.1136/annrheumdis-2013-203435.

Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se