Funkce štítné žlázy po terapii pegylovaným interferonem-alfa s ribavirinem u pacientů s chronickou hepatitidou C

Je všeobecně známo, že interferon-alfa v kombinaci s ribavirinem může v průběhu terapie způsobit onemocnění štítné žlázy, a to zejména tyreoiditidu. Dosud však zůstává neobjasněno, zda vliv této terapie na štítnou žlázu přetrvává i po ukončení léčby. Cílem studie australských autorů bylo zhodnotit četnost nově vzniklých onemocnění štítné žlázy po 6 měsících od ukončení terapie u pacientů, kteří v průběhu léčby hepatitidy C nevykazovali známky tyroeopatie.

Metodika studie

Jednalo se o prospektivní studii trvající 36 měsíců. Celkem do ní bylo zařazeno 190 pacientů s hepatitidou C léčených kombinovanou terapií interferonem-alfa s ribavirinem v období od roku 2006 do roku 2008. Funkční vyšetření štítné žlázy bylo provedeno při ukončení terapie a dále pak po 4, 12 a 24 týdnech následného sledování.

Výsledky studie

Sto devadesát pacientů vykazovalo 6 měsíců po ukončení léčby uspokojivé výsledky. Byly diagnostikovány 2 typy onemocnění štítné žlázy –⁠ typická bifazická tyreoiditida a primární hypotyreóza. Prevalence onemocnění štítné žlázy byla v tomto souboru 2/190 (1,0 %).

Závěry studie

Většina pacientů (99 %) vykazovala po 6 měsících následného sledování normální funkce štítné žlázy. Pouze u jednoho pacienta byly přítomné klinické příznaky tyreopatie. Z uvedeného vyplývá, že v tomto období a pravděpodobně ani později není nutné průběžné sledování funkce štítné žlázy. Při absenci klinických příznaků je však doporučeno po 6 měsících od ukončení terapie vyšetřit pouze jediný parametr, a to konkrétně hodnotu TSH.

(mik)

Zdroj: Endocr Pract. 2010 May 3 : 1–16