Betaagonisté i betablokátory chrání před vznikem venózní ulcerace

Systémová terapie betaagonisty pravděpodobně snižuje riziko vzniku venózních bércových vředů. U některých pacientů tak zřejmě působí i betablokátory. K tomuto zajímavému zjištění dospěli vědci po vyhodnocení výsledků retrospektivní kohortové studie monitorující vliv betaadrenergních agonistů a betablokátorů v souvislosti s výskytem žilních bércových vředů. Podrobné výsledky studie byly publikovány v časopise Archives of Dermatology.

Vztah mezi užíváním betaagonistů a výskytem venózních ulcerací na dolních končetinách byl pozorován již dříve. Později byl laboratorně potvrzen protektivní účinek těchto látek. V nynější studii vědci pod vedením doktora Margolise z pensylvánské univerzity přezkoumali data z British General Practice Research Database. Vyhodnotili záznamy téměř 415 000 pacientů ve věku 49 až 73 let, kteří byli v letech 1987 až 2002 léčeni betaagonisty a/nebo betablokátory.

Ze záznamů vyplynulo, že se venózní vředy vyskytly u 15,5 % pacientů užívajících betaagonisty, zatímco u těch, kteří betaagonisty neužívali, se vředy objevily v 18,4 % případů. Relativní riziko (odds ratio) pacientů užívajících betaagonisty ve srovnání s kontrolní skupinou osob bylo 0,44 s ohledem na pohlaví, stáří a astma a užívání glukokortikoidů v anamnéze.

V případě pacientů užívajících betablokátory se venózní vředy vyskytly v 18,2 %, zatímco ve skupině neužívající betablokátory se objevily v 17,7 %. Relativní riziko pro tuto skupinu bylo 1,04 s ohledem na pohlaví, věk, infarkt myokardu, hypertenzi, anginu pectoris a městnavé srdeční selhání v anamnéze. Podrobnější statistická analýza provedená za účelem vyloučení výběrového zkreslení (selection bias) však ukázala ochranný vliv betablokátorů u některých skupin pacientů (diabetici, pacienti s městnavým srdečním selháním).

Pozitivní vliv betaagonistů podle autorů studie pravděpodobně souvisí s potencovanou migrací a proliferací dermálních fibroblastů, zvýšenou angiogenezí a protizánětlivým účinkem. Vědci se dále domnívají, že proměnlivý účinek betablokátorů může být způsoben genetickým polymorfismem betareceptorů.

(zak)

Zdroj: Arch Dermatol 2007;143 : 1275–1280.