Editorial

Vážené kolegyně a kolegové,

ze všech témat, která jsme doposud v Urologických listech otevřeli, jsou uroinfekce a genitální infekce těmi nejvíce všudypřítomnými a opravdu nejrozšířenějšími. Pokrývají celé populační spektrum od narození až do nejvyššího věku (i když se potom výskyt těch konkrétních infekcí v jednotlivých věkových údobích samozřejmě liší). Patří mezi „banální“ onemocnění, která mohou „pouze“ narušovat kvalitu života, ale stejně tak mohou vést i k jeho bezprostřednímu ohrožení. Jsme schopni je velmi účinně léčit a mnohdy i vyléčit a máme pro to i velmi účinné léky -⁠ antibiotika. Vzhledem k masovému výskytu těchto infekcí a také mnohdy našemu neuváženému a neprozíravému přístupu k jejich léčení se o mnohé z těchto velmi účinných zbraní bohužel sami připravujeme. A přitom by to nemuselo být nezbytné. Navíc zde velmi často a mnohdy velmi snadno máme k dispozici to, po čem v moderní medicíně tolik voláme -⁠ prevenci. Ve spojení s přístupem k prevenci můžeme také neuvěřitelné ekonomické prostředky utratit, anebo naopak ušetřit.

Vedle léčby čistě konzervativní je zde v určitých (a často těch nejzávažnějších případech) nejenom možná, ale i nutná, léčba chirurgická, invazivní. Nikdy bychom neměli zapomenout na to, že městnající moč spojená s přítomnou infekcí vytváří vpravdě potencionálně fatální kombinaci a že k vhodné derivaci je třeba sáhnout přinejmenším tak promptně, jako se to očekává od chirurga, když se setká s nahromaděným hnisavým ložiskem.

Prevence nebo alespoň včasná diagnostika a odpovídající účinná léčba mohou zabránit nezvratným a ireverzibilním poškozením, ke kterým jinak může dojít a které mohou postiženého provázet a někdy i invalidizovat po celý zbytek života (a to někdy již od dětství). Infekce a jejich komplikace mohou být příčinou ledvinné nedostatečnosti, infertility, překážek v močových cestách, vzniku konkrementů a celé řady dalších závažných stavů.

Měli bychom si uvědomit, že mezi onemocnění přenášená pohlavním stykem dnes zdaleka nepatří jenom ta „klasická“ (o kterých jsme se my dříve narození učili na lékařské fakultě), ale celá řada dalších. Neměli bychom zapomenout, že onemocnění (tuberkulóza), které jsme považovali za téměř eradikované (a skutečně po určitou krátkou dobu téměř bylo) je znovu na vzestupu, a i když se nejedná zatím o nárůst dramatický, je třeba na ně znovu myslet.

Dobrá spolupráce s praktickým lékařem u těch banálnějších forem je velmi důležitá, stejně jako úzký mezioborový přístup a spolupráce s lékařem zabezpečujícím intenzivní péči u těch život ohrožujících, naprosto nezbytná. Také bez mikrobiologa bychom se neobešli, protože bez jeho spolupráce bychom nevěděli, co a čím můžeme léčit. Propojenost a mezioborovost medicíny je i tady více než zřejmá.

Guidelines European Urological Association jsou zde natolik obsáhlá, že nezbylo nic jiného, nežli je rozdělit na dvě části a v tomto čísle uveřejníme pouze jejich první část.

Možná si někdo pomyslí, že na dobu dovolených jsme mu nepřipravili zrovna poutavé čtení. Možná nebude příjemné, poutavé však bude jistě pro každého asi tak, jak si jeho poutavost připustí, pevně však věřím, že bude v každém případě užitečné.

Dalibor Pacík