#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Karboxymaltóza železa v managementu anémie z deficitu železa


Vyšlo v časopise: Transfuze Hematol. dnes,30, 2024, No. 4, p. 263-268.
Kategorie: Lékový profil

Anémie z nedostatku železa (Fe) je nejčastějším hematologickým onemocněním a v celosvětovém měřítku nejčastější chorobou vůbec. V současnosti se jako nejvhodnější varianta substituční terapie železem u pacientů vyžadujících rychlou korekci sideropenie nebo sideropenické anémie jeví intravenózní aplikace karboxymaltózy železa.

Železo se v organizmu vyskytuje v nitrobuněčné dvojmocné formě (Fe2+) a ve formě mimobuněčného trojmocného cirkulujícího železa (Fe3+), které je vázáno na transferin. Ten funguje jako rezervoár rozpustného železa, dodává jej cílovým buňkám a neutralizuje tvorbu volných radikálů. Většina nitrobuněčného železa je obsažena v hemoglobinu v erytrocytech a v cirkulujících retikulocytech. Uložené železo se nachází v játrech, v kostní dřeni a v buňkách sleziny v netoxické formě feritinu, který je vylučován do mimobuněčného prostoru. Systémový metabolizmus železa je řízen mechanizmy, na nichž se podílí hepcidin a jeho receptor. Hepcidin blokuje střevní absorpci železa a odklání jej z oběhu do retikuloendoteliálního systému. Pokles vstřebávání železa ze střeva spolu s jeho hromaděním v retikuloendoteliálních zásobách snižuje dostupnost železa pro cílové tkáně [1–3].

Karboxymaltóza železa (FCM, přípravek Ferinject) je makromolekulární komplex ve formě koloidního roztoku obsahující trojmocné železo, který byl vyvinut s cílem napodobit fyziologické vlastnosti feritinu. Tento komplex se skládá z jádra tvořeného hydroxidem železitým a z polysacharidového obalu –⁠ karboxymaltózy. Účelem tohoto komplexu je regulovaným způsobem zajistit železo využitelné pro transportní a zásobní proteiny (transferin, resp. feritin) v těle.

FCM je indikována k léčbě deficitu železa, pokud jsou perorální přípravky neúčinné nebo pokud existuje klinická potřeba rychlého přísunu železa, nemohou být použity [82]. Určení dávkování FCM vyžaduje stanovení individuální potřeby železa, výpočet a podání dávek železa a následné vyhodnocení po doplnění železa [82]. Podání je výlučně intravenózní injekcí, infuzí nebo během hemodialýzy přímo do žilní větve dialyzátoru [82].

Účinnost a bezpečnost FCM byla zkoušena v různých terapeutických oblastech vyžadujících ke korekci deficitu železa jeho intravenózní aplikaci. Byly publikovány výsledky 32 randomizovaných intervenčních klinických studií, v nichž celkem 9275 subjektů dostalo FCM a 8918 subjektů bylo přiřazeno do kontrolních ramen. Jednalo se o 5 studií z oblasti kardiologie [4–8], 4 z oblasti gastroenterologie [9–12], 4 z oblasti nefrologie [13–16], 9 z oblasti ženského zdraví [17–24], 2 z oblasti neurologie [25,26] a 1 z oblasti onkologie [27]. Dalších 7 studií bylo smíšených [29–33].

FCM je tak v současnosti jedním z nejlépe prostudovaných intravenózních přípravků železa s dobře zdokumentovaným profilem přínosů a rizik.

 

INTRAVENÓZNÍ ŽELEZO U SRDEČNÍHO SELHÁNÍ

Mezinárodní doporučení zdůrazňují význam léčby deficitu železa s využitím intravenózního (i.v.) železa u pacientů se srdečním selháním:

„Pravidelně vyšetřujte pacienty se srdečním selháním (HF) na anémii a deficit železa (ID) –⁠ kompletní krevní obraz, koncentraci feritinu v séru a saturaci transferinu (TSAT). U symptomatických pacientů se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí (HFrEF) a s mírně sníženou ejekční frakcí (HFmrEF) s deficitem železa se doporučuje podávat i.v. železo pro zmírnění příznaků HF a zlepšení kvality života (QoL) a měla by být zvážena intravenózní suplementace železa karboxymaltózou železa nebo derizomaltózou železa ke snížení rizika hospitalizace pro srdeční selhání“. ESC 2021 a update z r. 2023 [34,35].

„U pacientů s HFrEF a ID s anémií nebo bez ní je vhodná intravenózní substituce železem pro zlepšení funkčního stavu a kvality života (QoL).“ AHA/ACC/HFSA 2022 [36].

„U pacientů s HFrEF s deficitem železa a přetrvávajícími symptomy navzdory optimalizované léčbě by se mělo zvážit podání železa intravenózně (FCM) pro zlepšení symptomů, kvality života (QoL) a snížení hospitalizace pro HF.“ CSANZ HF 2022 [37].

Ve studii FAIR-HF došlo u pacientů s HF užívajících FCM po 24 týdnech ke zlepšení jejich globálního hodnocení vlastního zdravotního stavu (PGA) a funkční třídy NYHA [4]. Ve studii CONFIRM-HF prodloužila FCM u pacientů s HF ušlou vzdálenost při šestiminutovém testu chůze (6MWT) –⁠ průměrná změna za 24 týdnů z výchozí hodnoty oproti placebu + 33 metrů [5]. Ve studii EFFECT-HF zlepšila FCM u pacientů s HF spotřebu kyslíku (VO2) –⁠ průměrná změna za 24 týdnů z výchozí hodnoty oproti standardní péči + 1,04 ml/min/kg [6].

V metaanalýze studií provedených u pacientů s HF bylo podávání FCM oproti placebu spojeno se sníženou mírou opakovaných hospitalizací a kardiovaskulárních (KV) úmrtí [38].

FCM oproti placebu významně snižuje míru relativního rizika hospitalizace o 26 % a rizika hospitalizace pro HF a KV úmrtí o 21 %, bez zjevného snížení rizika KV úmrtí (o 0,04 %) [7].

Největší studií hodnotící dlouhodobou bezpečnost a účinnost FCM u pacientů s HFrEF s deficitem železa byla studie HEART-FID [7], v níž podávání karboxymaltózy železa vedlo oproti placebu k mírnému zlepšení primárního hierarchického cíle:


snížení mortality ze všech příčin po 12 měsících (8,6 vs. 10,3 %, absolutní redukce o 1,7 %),


snížení hospitalizací pro HF (13,3 vs. 14,8 %, absolutně o 270 dní hospitalizace méně),


zlepšení v 6MWT po 6 měsících (o 8 vs. 4 m, benefit +4 m, bez statistické významnosti) [7].

 

Studie HEART-FID [7] tak doplnila souhrn důkazů z předchozích studií a poskytla informace o bezpečnostním profilu FCM a jejích účincích na klinické výsledky u pacientů s HF s deficitem železa a HF.

Analýza dvou studií (Anker 2018 a AFFIRM AHF 2020) potvrdila, že podávání FCM je u pacientů s HF a deficitem železa oproti placebu spojeno se snížením počtu hospitalizací pro HF (poměr rizika [RR] 0,68) a z KV příčin (RR 0,71), dále se snížením počtu KV hospitalizací a KV mortality (RR 0,74) a s prodloužením doby do první hospitalizace pro HF anebo do KV úmrtí (RR 0,76), bez příznivého vlivu na celkovou mortalitu [39].

V roce 2023 byla publikována analýza individuálních dat pacientů (n = 4 051) ze tří již výše uvedených randomizovaných, dvojitě zaslepených a placebem kontrolovaných klinických studií CONFIRM-HF, AFFIRM-HF a HEART-FID s ≥ 52týdenním sledováním [40]. V kompozitním ukazateli FCM oproti placebu snížila počet celkových/opakovaných KV hospitalizací nebo KV úmrtí (RR 0,86) oproti placebu a také hospitalizací pro HF nebo KV úmrtí (RR 0,87) [40].

 

INTRAVENÓZNÍ ŽELEZO U CHRONICKÉHO ONEMOCNĚNÍ LEDVIN

Větší část pacientů s chronickým onemocněním ledvin (CDK) při užívání FCM dosáhla významného zvýšení koncentrace hemoglobinu (Hb) nebo nevyžadovala další léčbu anémie ve srovnání s perorálním železem ve studii FIND-CKD, resp. se sacharózou železa (IS) ve studii REPAIR-IDA [1,2]. Konkrétně ve studii FIND-CDK si 76 % pacientů s FCM udržovalo Hb ≥ 10 g/dl a nepotřebovalo další léčbu anémie [16]. Ve studii REPAIR-IDA průměrná změna Hb od výchozí hodnoty do 56. dne při porovnání FCM s IS činila 1,13 vs. 0,92 g/dl [15].

Ve studiích provedených u pacientů s nedialyzovaným chronickým onemocněním ledvin (ND-CKD) FCM po 1 měsíci vedla ke zvýšení Hb u 80 % pacientů (po 2 týdnech v průměru o 0,53 g/dl a po 1 měsíci o 0,73 g/dl [41]. FCM nabízí účinnou a rychlou korekci anémie z nedostatku železa tím, že překonává omezení pozorovaná u předchozích intravenózních přípravků železa [42]. FCM byla významně účinnější při léčbě sideropenické anémie než perorální síran železnatý podávaný 1krát denně po dobu 8 týdnů [13]. FCM v dávkách až 1000 mg byla u pacientů s ND-CKD dobře snášena a vykazovala srovnatelnou účinnost s jinými intravenózními přípravky železa [14]. Odpověď na podávání FCM v podobě zvýšení koncentrace Hb byla zaznamenána již v 1. měsíci a udržela se i v 6. a 12. měsíci. Po roce sledování potřebovalo další léčbu anémie pouze 12 pacientů [43].

Pozitivní výsledky FCM byly potvrzeny také ve studiích provedených u pacientů s hemodialyzovaným chronickým onemocněním ledvin (HD-CKD). V kterémkoli časovém bodě sledování vykazovalo 61,7 % pacientů s HD-CDK při podávání FCM zvýšení Hb o ≥1 g/dl oproti výchozí hodnotě [44]. Hladiny Hb byly s FCM signifikantně zvýšeny i u anemických pacientů (o 1,4 g/dl) a pacientů s deficitem železa [45].

 

INTRAVENÓZNÍ ŽELEZO U PŘEDOPERAČNÍ, PERIOPERAČNÍ A POOPERAČNÍ ANÉMIE

FCM je spojena s přínosem pro pacienty s předoperační sideropenickou anémií především v podobě zkrácení doby hospitalizace [46,47], snížení potřeby transfuzí erymasy [46–48] a snížení nemocničních nákladů [48,49].

V pooperační péči FCM v porovnání se standardní léčbou ve 4. týdnu zlepšila parametry železa, konkrétně Hb (13,01 vs. 12,1 g/dl), TSAT (30,9 vs. 19,7 %), feritin (717 vs. 274 μg/l) a sérové železo (16,7 vs. 11,4 μmol/l) [50].

 

OPTIMALIZACE PŘEDOPERAČNÍ ANÉMIE

Podávání FCM bylo spojeno s účinnou a rychlou léčbou předoperační anémie u pacientů podstupujících velké elektivní výkony [48]. Jednorázová dávka FCM je spojena s korekcí předoperační anémie u pacientů s kolorektálním karcinomem [51]. U těchto pacientů je předoperační podání FCM spojeno i se snížením počtu transfuzí a zkrácením hospitalizace [46]. Předoperační podání FCM v břišní chirurgii obecně snižuje potřebu transfuzí o 60 % [47]. Předoperační podávání FCM je spojeno s pooperačním zlepšením hladiny Hb u ortopedických pacientů [52] a zvyšuje hladinu Hb pacientů s osteoporotickou zlomeninou kyčle (se současným podáváním erytropetinu, nebo bez něj) [53]. Předoperační léčba FCM je spojena s úsporou nákladů [49], optimalizace Hb pomocí FCM před operací vedla k úspoře nákladů ve výši 831 EUR na jednoho pacienta [54]. Podávání FCM bylo spojeno s udržením hladin Hb a snížením výskytu infekcí u pacientů podstupujících plánovaný chirurgický výkon [55]. Krátkodobá léčba FCM může snížit potřebu erymasy a alogenní krevní transfuze u pacientů podstupujících elektivní kardiochirurgický zákrok [56].

 

OPTIMALIZACE PERIOPERAČNÍ ANÉMIE

Celkem 2 547 pacientů podstupujících plánovanou artroplastiku dolní končetiny (n = 1186) nebo reparaci fraktury kyčle (n = 1361) dostalo buď velmi krátkou perioperační léčbu intravenózním železem (s erytropoetinem, nebo bez něj), nebo standardní léčbu. U pacientů s frakturou kyčle FCM oproti standardní léčbě signifikantně snížil potřebu transfuze (32,4 vs. 48,8 %), délku pobytu v nemocnici (11,9 vs. 13,4 dne), výskyt pooperačních nozokomiálních infekcí (10,7 vs. 26,9 %) a 30denní úmrtnost (4,8 vs. 9,4 %). U pacientů po artroplastice dolní končetiny v případech perioperačního podání FCM klesla potřeba transfuzí 8,9 vs. 30,1 %) a došlo ke zkrácení délky pobytu v nemocnici (8,4 vs. 10,7 dne), v míře výskytu pooperačních nozokomiálních infekcí a v 30denní mortalitě nebyl zaznamenán rozdíl [57].

 

OPTIMALIZACE POOPERAČNÍ ANÉMIE

Pooperační podávání FCM koriguje předoperační a pooperační anémii u pacientů s totální endoprotézou kolenního kloubu [58]. Zlepšuje parametry železa a snižuje počet transfuzí u pacientů po plánovaném chirurgickém zákroku [50]. FCM je dobře snášenou, vhodnou a účinnou možností léčby pooperační anémie [59]. Pacienti po ortopedických operacích s pooperačním podáváním FCM potřebovali významně méně krevních transfuzí než kontrolní skupina (1 vs.1,7 jednotky) a měli významně kratší dobu hospitalizace (7,6 vs. 11,8 dne). Podání FCM neměla nepříznivý vliv na klinické výsledky a nebylo spojeno s vyšší mírou výskytu nežádoucích účinků [60].

 

INTRAVENÓZNÍ ŽELEZO V OBLASTI ŽENSKÉHO ZDRAVÍ

U těhotných je podávání FCM spojeno se srovnatelným bezpečnostním profilem jako sacharóza železa, ale nabízí výhodu mnohem vyšší dávky železa najednou, což snižuje potřebu opakovaných aplikací a zvyšuje komfort pacientek [61]. Intravenózní infuze FCM byla u všech žen spojena s významným zvýšením hodnot Hb oproti výchozímu stavu [62]. V pozdním stádiu těhotenství může být FCM vhodnější volbou než perorální železo pro rychlou a účinnou korekci anémie s dalšími výhodami pro vitalitu a sociální fungování [19]. Infuze FCM je u těhotných žen spojena s účinnou a bezpečnou korekcí nedostatku železa nebo různých stupňů anémie z nedostatku železa a nezpůsobuje hemokoncentraci [63]. Účastnice studie, které dostávaly 500 mg FCM k léčbě deficitu železa, potřebovaly více než dvojnásobek opakovaných infuzí. U účastnic studie, které dostávaly dávku 1000 mg, došlo k významně vyššímu vzestupu hladin feritinu a hemoglobinu do 6 měsíců po porodu, což svědčí o vyšší dostupnosti intravenózního železa a jeho lepším využití [64].

 

SIDEROPENICKÁ ANÉMIE POSTPARTUM

V porovnání s perorálním síranem železnatým je FCM lépe snášena, rychleji vyvolává odpověď Hb na léčbu a upravuje anémii spolehlivěji [18]. FCM je dobře snášenou a účinnou možností léčby poporodní anémie, jejíž výhodou je kratší doba léčby, vyšší compliance, rychlá normalizace zásob železa a nižší výskyt nežádoucích účinků na trávicí trakt [23]. Výhodou jednorázové aplikace FCM je nižší výskyt nežádoucích účinků v místě vpichu, kratší doba léčby a lepší compliance pacientek ve srovnání se sacharózou železa [65]. FCM je účinná nejen při zvyšování koncentrace Hb, ale také při včasném doplňování zásob železa u pacientek s poporodní anémií [66]. Obecně lze shrnout, že studie prokázaly význam intravenózního železa pro léčbu anémie z deficitu železa. FCM prokázala výhody oproti jiným formám intravenózní léčby železem, pokud jde o dosažení požadovaných koncentrací Hb a sérového železa i o nežádoucí účinky [67].

 

ANÉMIE Z DEFICITU ŽELEZA PŘI HYPERMENOREI

FCM je u žen se silným menstruačním krvácením účinnější než perorální léčba železem v úpravě anémie i v doplnění zásob železa a zlepšuje kvalitu života [21]. FCM i v těchto případech zvyšuje hladinu Hb a doplňuje zásoby železa účinněji než perorální železo [24]. FCM má významný klinický přínos, který umožňuje léčbu deficitu železa menším počtem intravenózních aplikací železa za kratší dobu ve srovnání se sacharózou železa [17]. Mezi další výhody FCM oproti sacharóze železa patří významně rychlá úprava anémie z nedostatku železa, doplnění zásob železa a snížení počtu hospitalizací [68].

 

INTRAVENÓZNÍ ŽELEZO U GASTROINTESTINÁLNÍCH ONEMOCNĚNÍ

V doporučeních Evropské organizace pro Crohnovu nemoc a ulcerózní kolitidu (ECCO) se uvádí:

„Pacienti s idiopatickým střevním onemocněním (IBD) a sideropenickou anémií by měli dostávat intravenózní železo jako suplementaci pro normalizaci hladin Hb a zásobního železa … Intravenózní železo je doporučeno jako léčba volby u pacientů s klinicky aktivní IBD s předchozí intolerancí perorálního železa a u pacientů, kteří potřebují léky stimulující erytropoetin. Perorální železo je doporučeno u pacientů s mírnou sideropenickou anémií a s klinicky neaktivním onemocněním IBD … Po léčbě anémie z nedostatku železa by se měl Hb a feritin sledovat každých 3–6 měsíců po dobu nejméně jednoho roku po obnovení zásob železa a poté každých 6–12 měsíců. Opětovná léčba se doporučuje, pokud feritin klesne na < 100 µg/l nebo Hb < 12, resp. 13 g/dl (v závislosti na pohlaví). Cílem preventivní léčby je udržet hladiny Hb a sérového železa v normálním rozmezí“ [69].

U pacientů s IBD prokázala FCM non-inferioritu v porovnání s perorálním železem [9] a vyšší účinnost než sacharóza železa [11].

 

GASTROINTESTINÁLNÍ KRVÁCENÍ

FCM a perorální železo byly stejně účinné při zvyšování hladiny Hb a dosahování cílových hodnot železa. Na konci studie byl podíl pacientů s plnými zásobami železa vyšší ve skupině s FCM [70]. FCM u pacientů se sideropenickou anémií po akutním krvácení ze zažívacího traktu normalizuje hladinu železa u většího počtu pacientů a rychleji než perorální sacharóza železa [71]. FCM je účinná v korekci sideropenické anémie u pacientů s více příčinami patologie trávicího traktu [72], snižuje potřebu krevních transfuzí a zlepšuje Hb i ukazatele červených krvinek a železa [73]. Ke zvýšení koncentrace Hb o ≥ 2 g/dl došlo u 55 % pacientů s jedinou dávkou FCM [74]. Nezávisle na transfuzích bylo pozorováno statisticky významné zvýšení hladin Hb jak během hospitalizace, tak při následném sledování [75]. U dospělých pacientů s isovolemickou anémií po radikální gastrektomii vedlo použití FCM ve větší míře ke zlepšení odpovědi Hb ve srovnání s placebem [76]. Léčba akutního gastrointestinálního krvácení pomocí FCM je spojena s dobrou odpovědí erytropoézy a úpravou anémie po operaci dokonce i v případě závažných epizod nebo v případě, že je nutná transfuze. FCM je bezpečná a dobře tolerovaná a může přispět k racionalizaci spotřeby krevních transfuzí [77]. Léčba těžké sideropenické anémie pomocí intravenózním železem FCM je ve většině případů spojena s významným zlepšením Hb a s korekcí anémie bez relevantních nežádoucích účinků a bez použití transfuzí erymasy [78]. Podáváním FCM je dosaženo optimální koncentrace Hb u většiny pacientů s cirhózou jater a s akutním nebo chronickým krvácením do trávicího traktu, což naznačuje, že časná infuze FCM zlepšuje a udržuje hladinu Hb u těchto pacientů a může být pro ně v případě anémie vhodnou léčbou první volby [79].

 

INTRAVENÓZNÍ ŽELEZO –⁠ BEZPEČNOST

Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem FCM je nevolnost (vyskytuje se u 3,2 % subjektů), následuje reakce v místě injekce/infuze, hypofosfatemie, bolest hlavy, zrudnutí, závrať

a hypertenze. Reakce v místě injekce/infuze sestávaly z různých nežádoucích účinků, které byly jednotlivě méně časté nebo vzácné.

Přípravky s obsahem železa podávané parenterálně mohou vzácně způsobit hypersenzitivní reakce vč. závažných a potenciálně fatálních anafylaktických reakcí. Byly hlášeny rovněž hypersenzitivní reakce po parenterálním podání přípravků s komplexy železa, které byly předtím bez problémů snášeny. Byly hlášeny hypersenzitivní reakce, které se rozvinuly do podoby Kounisova syndromu (akutní alergický spasmus koronárních arterií, který může vyústit v infarkt myokardu). U pacientů se známými alergiemi vč. pacientů se závažným astmatem, ekzémem nebo jinou atopickou alergií v anamnéze je riziko vyšší [82]. Riziko hypersenzitivní reakce na parenterální podání přípravků s komplexy železa je vyšší rovněž v případě pacientů s poruchou imunity nebo záněty (např. systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritida) [96].

FCM (přípravek Ferinject) může být podána pouze personálem kvalifikovaným pro vyhodnocení a zvládnutí anafylaktických reakcí a v zařízení, ve kterém je zajištěno kompletní vybavení k resuscitaci. Pacienty je nutné sledovat z hlediska možnosti vzniku nežádoucích účinků minimálně po dobu 30 minut po každém podání. Pokud se během podávání objeví hypersenzitivní reakce nebo příznaky intolerance, léčba musí být okamžitě ukončena. Musí být k dispozici vybavení pro kardiopulmonální resuscitaci a vybavení pro zvládnutí akutních anafylaktických reakcí, vč. injekčního roztoku adrenalinu 1 : 1 000. Doplňková léčba antihistaminiky a/nebo kortikosteroidy má být podávána podle potřeby.

 

HYPOFOSFATEMICKÁ OSTEOMALACIE

Po uvedení na trh byla hlášena symptomatická hypofosfatemie, která vedla k osteomalacii a zlomeninám, jež vyžadovaly léčebné zákroky vč. chirurgických [82]. Závažná hypofosfatemie je pravděpodobnější po léčbě FCM než po léčbě jinými vysokodávkovanými přípravky s obsahem železa podávanými intravenózně [80,81]. K rozvoji hypofosfatemie/symptomatické hypofosfatemie se zdají být náchylnější osoby s predispozicemi (renální transplantace, Crohnova nemoc, malnutrice, bypass žaludku, deficit vitaminu D, malabsorpce vápníku a fosforu, sekundární hyperparatyreodizmus, hereditární hemoragická teleangiektáza) [82–87].

Pacienty je zapotřebí poučit, aby vyhledali lékaře, pokud zaznamenají zhoršující se únavu s bolestmi svalů nebo kostí. U pacientů, kteří FCM dostávají opakovaně ve vyšších dávkách nebo dlouhodobě, a u pacientů s rizikovými faktory hypofosfatemie je zapotřebí monitorovat sérové hladiny fosfátů. V případě přetrvávající hypofosfatemie je zapotřebí znovu vyhodnotit potřebu léčby železitým komplexem karboxymaltózy [96].

SPC přípravku Ferinject bylo v roce 2020 aktualizováno tak, aby zahrnovalo vzácný výskyt hypofosfatemická osteomalacie [82]. Obsahuje i doporučení poučit pacienty užívající FCM, aby vyhledali lékaře, pokud zaznamenají zhoršující se únavu s bolestmi svalů nebo kostí. U pacientů, kteří tento přípravek dostávají opakovaně ve vyšších dávkách nebo dlouhodobě, a u pacientů s rizikovými faktory hypofosfatemie je zapotřebí monitorovat sérové hladiny fosfátů. V případě přetrvávající hypofosfatemie je zapotřebí znovu vyhodnotit potřebu léčby železitým komplexem karboxymaltózy.

Hypofosfatemie je známým jevem, který se u FCM vyskytuje často. Hypofosfatemická osteomalacie je vzácná příhoda, která je v současné době zaznamenávána výhradně u pacientů, kteří dostávají více vyšších dávek po delší dobu léčby, a u pacientů s existujícími rizikovými faktory [89–94]. Dospělý člověk o hmotnosti 75 kg má zhruba 3–4 g celkového železa [95]. Plné doplnění železa je proto konvenčně dosažitelné v 1 nebo 2 parenterálních dávkách FCM. Hypofosfatemie je častější a závažnější u pacientů bez korekce příčiny nedostatku železa a klinicky významná v kombinaci s již existující celkovou deplecí fosfátů v těle. Podávání opakovaných dávek FCM bez nápravy příčiny nedostatku železa (krvácivé poruchy, hladinu vitaminu D, nedostatek mikroživin v důsledku primární morbidity) je sporné, zejména u pacientů s opakovaným krvácením [96–113].

 

CENA A ÚHRADA

Přípravek Ferinject se při výkonu ambulantní péče účtuje zdravotní pojišťovně spolu s příslušným výkonem jako zvlášť účtovaný přípravek ZULP. Vykazuje se bez omezení specializace předepisujícího lékaře a pro předepsání se použije žádanka na léčivé přípravky.

Výše základní úhrady ze zdravotního pojištění je 1 139,24 Kč a při současné průměrné ceně v lékárně 2 992,82 Kč vzniká doplatek v předpokládané výši 1 853,58 Kč, který hradí pacient zpravidla v pokladně zdravotnického zařízení.

Pro přípravek Ferinject je stanovena i zvýšená, tzv. druhá úhrada ve výši 2 851,48 Kč pro nemocné s chronickým srdečním selháním při léčbě nedostatku železa (bez ohledu na přítomnost anémie), pokud splňuje indikačním omezení: Funkční třída NYHA II-III, ejekční frakce levé komory menší než 45 % a současná léčba ACE inhibitory. V tomto případě většinou nevzniká žádný doplatek.


Zdroje
1. Andrews NC. Disorders of iron metabolism. N Engl J Med 1999; 341 : 1986–1995.
2. Wang J, Pantopoulos K. Regulation of cellular iron metabolism. Biochem J 2011; 434 : 365–381. doi: 10.1042/BJ20101825.
3. Nemeth E, Ganz T. The role of hepcidin in iron metabolism. Acta Haematol 2009; 122 : 78–86. doi: 10.1159/000243791.
4. Anker SD et al. NEJM. 2009; 361 : 2436–2448;
5. Ponikowski P et al. Eur Heart J. 2015; 36 : 657–668;
6. Van Veldhuisen DJ et al. Circulation. 2017; 136 : 1374–1383;
7. Ponikowski P et al. The Lancet. 2020; 396 (10266): 1895–1904;
8. Mentz RJ et al. NEJM. 2023; 389 : 975-986;
9. Kulnigg S et al. Am J Gastroenterol. 2008; 103 : 1182–1192;
10. Evstatiev R et al. Clinical Gastro Hepatol. 2013; 11 : 269–277;
11. Evstatiev R et al. Gastroenterol. 2011; 141 (3): 846–853;
12. Kulnigg-Dabsch S et al. Inflamm Bowel Dis. 2013; 19 : 1609–1616;
13. Qunibi WY et al. Nephrol Dial Transplant. 2011; 26 : 1599–1607;
14. Charytan C et al. Nephrol Dial Transplant. 2013; 28 : 953–964;
15. Onken JE et al. Nephrol Dial Transplant. 2014; 29 : 833-842;
16. Macdougall IC et al. Nephrol Dial Transplant. 2014; 29 (11): 2075–2084;
17. Ikuta K. et al. Int J Hematol. 2019; 109 (1): 41–49;
18. Van Wyck DB et al. Obstet Gynecol. 2007; 110 : 267–278;
19. Breymann C et al. J Perinat Med. 2017; 45 : 443–453;
20. Seid MH et al. Am J Obstet Gynecol. 2008; 199 (4): 435.e1–7;
21. Van Wyck DB et al. Transfusion. 2009; 49 : 2719–2728,
22. Favrat B et al. PLoS ONE. 2014; 9 (4): e94217;
23. Breymann C et al. Int J Gynaecol Obstet 2008; 101 : 67–73,
24. Seid MH et al. Anemia. 2017; Article ID: 9642027;
25. Allen RP et al. Sleep Med. 2011; 12 (9): 906–913;
26. Trenkwalder C et al. Mov Disord. 2017; 32 (10): 1478–1482;
27. Hedenus M et al. Med Oncol. 2014; 31 (12): 302,
28. Bailie GR et al. Hemodialysis Int. 2010; 14 : 47–54.;
29. Geisser P and Banké-Bochita J. Arzneim Forsch. 2010; 60 (6a): 362–372;
30. Barish CF et al. Anemia. 2012; Article ID: 172104;
31. Hussain I et al. Anemia. 2013; Article ID: 169107;
32. Onken JE et al. Transfusion. 2014; 54 : 306–315;
33. Boomershine CS et al. Rheumatol Ther. 2018; 5 : 271–281
34. McDonagh TA et al. Eur Heart J. 2021; 42 (36): 3599–3726
35. McDonagh TA et al. Eur Heart J 2023; 44 (37): 3627-3639
36.Heidenreich PA et al. Circulation. 2022; 145 (18): e895–e1032
37. Sindone A et al. Med J Aust. 2022; 217 (4): 212–217
38. Anker SD et al. Eur J Heart Fail. 2018; 20 : 125–133
39. Khan MS et al. ESC Heart Failure. 2020; 7 : 3392–3400
40. Ponikowski P et al. Eur Heart J. 2023 Dec 21; 44 (48): 5077-5091
41. Tagboto S et al. Journal of Renal Care. 2009; 35 : 18–22
42. Qunibi WY. Arzneimittelforschung. 2010; 60 (6a): 399-412
43. Romanet T et al. Nephrol Ther. 2019; 15 : 104–109
44. Covic A and Mircescu G. Nephrol Dial Transplant. 2010; 25 : 2722–2730
45. Hofman JMG et al. BMC Nephrol. 2018; 19 : 242
46. Calleja JL et al. Int J Colorectal Dis. 2016; 31 (3): 543–551
47. Froessler B et al. Ann Surg. 2016; 264 (1): 41–46
48. Bisbe E et al. Br J Anaesth. 2011; 107 : 477–478
49. Froessler B et al. Risk Manag Health Policy. 2018; 11 : 77–82
50. Khalafallah A et al. Lancet Haematol. 2016; 3: e415–425
51. Keeler BD et al. Colorectal Dis. 2014; 16 (10): 794–800
52. Rineau E et al. Transfusion. 2016; 56 : 673–681
53. Bernabeu-Wittel M et al. Transfusion. 2016; 56 : 2199–2211
54. Basora M et al. Blood Transfus. 2018; 16 : 438–442
55. Ellermann I et al. Anesth Analg. 2018; 127 (5): 1202–1210
56. Spahn DR et al. Lancet. 2019; 393 (10187): 2201–221257. Muñoz M et al. Transfusion. 2014; 54 : 289–299
58. Bisbe E et al. Br J Anaesth. 2014; 113 : 402–409
59. Muñoz M and Auerbach M. Lancet Haematol. 2016; 3: e401–402
60. Kim SK et al. Clin Orthop Surg. 2018; 10 : 20–25
61. Christoph P et al. J Perinat Med. 2012; 40 (5): 469–474
62. Froessler B et al. BMC Pregnancy Childbirth. 2014; 14 : 115
63. Froessler B et al. Arch Gynecol Obstet. 2018; 298 (1): 75–82
64. Froessler B et al. BJOG. 2023; 130 : 15–23
65. Pfenninger A et al. J Perinat Med. 2012; 40 : 397–402
66. Sharma N et al. J Obstet Gynaecol India. 2017; 67 (4): 253–257
67. Daniilidis A et al. J Obstet Gynaecol 2018; 38 : 443–447
68. Lee S et al. J Obstet Gynaecol Res. 2019; 45 (4): 858–864
69. Gordon H et al. J Crohns Colitis. 2024; 18 : 1–37
70. Bager P and Dahlerup JF. Aliment Pharmacol Ther. 2014; 39 : 176–187
71. Ferrer-Barceló L et al. Gastroenterol Hepatol. 2016; 39 (2): 156 Abstr. 133
72. López-Suárez JM et al. Gastroenterol Hepatol. 2016; 39 (2): 142 Abstr. 105
73. Salvadori U et al. Transfusion. 2016; 56; 2720–2726
74.López-Suárez JM et al. Gastroenterol Hepatol. 2016; 39 (2): 142 Abstr. 106
75. Torres-Vicente G et al. Poster presentation at UEGW, Barcelona, 2017; P–1812
76. Kim YW et al. JAMA. 2017; 317 (20): 2097–2104
77. Ballester-Clau R et al. Eur J Gastroenterol Hepatol. 2019; 31 (1): 116–122
78. Jericó C et al. Transfusion. 2020; 9999; 1–7
79. Ballester-Clau R et al. Front Med. 2020; 7 : 128
80. Megapanou E. Drug Saf. 2020; 43 (3): 197–210
81. Glaspy JA et al. Ther Clinl Risk Manag. 2020 : 16 : 245–259
83. Liamis G et al. Q J Med. 2010; 103 : 449–459
84. Manghat P et al. Ann Clin Biochem. 2014; 51 : 631–656
85. Hardy S and Vandemergel X. Int J Rheumatol. 2015; 2015 : 468675
86. Adkinson NF et al. Am J Hematol. 2018; 93 (5): 683–690
87. Stöhr R et al. J Am Coll Cardiol. 2018; 15; 71 (19): 2270–2271
88. SPC Ferinject. 3.1.2024
89. Bartko J et al. J Bone Miner Res. 2018; 33 : 534–539
90. Schaefer B et al. Gastroenterology. 2017; 152: e5–e6
91. Klein K et al. BMJ Case Rep. 2018; doi: 10.1136/ bcr-2017-222851
92. Urbina T et al. J Bone Miner Res. 2018; 33 (3): 540–542
93. Sangros Sahún MJ et al. Rev Esp Med Nucl Imagen Mol. 2016; 35 (6): 391–393
94. Poursac N. Rhumatos. 2015; 105 : 61–64
95. Andrews NC. N Engl J Med. 1999; 341 (26): 1986–1995
96. Vifor. Ferinject. SmPC. 2023
97. Amanzadeh J and Reilly RF Jr. Hypophosphatemia: an evidence-based approach to its clinical consequences and management. Nat Clin Prac Nephrol. 2006; 2 (3): 136–148.
98. Hruska KA et al. Kidney Int. 2008; 74 (2): 148–157
99. David V et al. Kidney Int. 2016; 89 : 135–146
100. Wolf M et al. J Bone Miner Res. 2013; 28 : 1793–1803
101. Zoller H et al. Curr Opin Nephrol Hypertens. 2017; 26 : 266–275
102. Wolf M et al. JCI Insight. 2018; 3 (23): e124486
103. Wolf M et al. ENDO 2019; Presented in Session OR13 –⁠ OR13. Rare Bone Diseases and Mineral Metabolism
104. Edem D et al. Endocrine Society Annual Meeting 2017. Abstract SAT 314
105. Reyes M and Diamond T. J Clin Case Reports. 2017; 7 (2): 1000931
106. Tournis S et al. J Bone Miner Res. 2018; 33 (3): 543–545
107. Fang W et al. JGH Open. 2019; https: //doi.org/10.1002/jgh3.12150
108. Schaefer B et al. Am J Hematol. 2017; doi.org/10.1002/ajh.24812
109. Burckhardt P et al. Osteologie. 2018; 27 : 20–23
110. Etchenique MP et al. Bone. 2016; 89 : 65
111.Moore KL et al. Tidsskr Nor Laegeforen. 2013; 133 (2) : 165
112. Forbes A et al. Clin Nutr. 2017; 36 (2) : 321 –⁠ 347
113. Lamb CA et al. Gut. 2019; 68 : 1 –⁠ 106
autor:
Ing. Kateřina Michnová
Care Comm s. r. o.
schválil:
prof. MU Dr. Edgar Faber, CSc.
šéfredaktor Transfuze a hematologie dnes
Štítky
Hematologie a transfuzní lékařství Interní lékařství Onkologie

Článek vyšel v časopise

Transfuze a hematologie dnes

Číslo 4

2024 Číslo 4
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Svět praktické medicíny 3/2025 (znalostní test z časopisu)
nový kurz

Mepolizumab v reálné klinické praxi
Autoři: MUDr. Eva Voláková, Ph.D.

BONE ACADEMY 2025
Autoři: prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D., doc. MUDr. Václav Vyskočil, Ph.D., prim. MUDr. Richard Pikner, Ph.D., MUDr. Olga Růžičková, MUDr. Jan Rosa, prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.

Cesta pacienta nejen s SMA do nervosvalového centra
Autoři: MUDr. Jana Junkerová, MUDr. Lenka Juříková

Eozinofilní zánět a remodelace
Autoři: MUDr. Lucie Heribanová

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#