Sulfan jako nový plynný hormon - význam pro obor RFM


Sulfane as a New Gaseous Hormone – Importance for the RFM Branch

A review article describes the effect of exogenous and endogenously produced sulfane. The importance of the biogenic gas is compared with nitric oxide and carbon monoxide. The clinical effects are dominated by action on the central nervous system, cardiovascular system, locomotor apparatus, and there is also an importance influence on inflammation.

Key words:
hydrogen sulfide, sulfane, biogenic gases, hormones, balneology


Autoři: D. Jandová
Působiště autorů: Klinika rehabilitačního lékařství 3. LF UK a FNKV, Praha přednostka doc. MUDr. D. Jandová
Vyšlo v časopise: Rehabil. fyz. Lék., 19, 2012, No. 3, pp. 117-124.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Souhrnné sdělení o účincích sulfanu exogenní a endogenní produkce. Význam biogenního plynu v porovnání s molekulami NO (oxid dusantý) a CO (oxid uhelnatý). V klinických účincích dominuje vliv na centrální nervový systém, kardiovaskulární systém, na pohybový aparát a má významnou úlohu u zánětů.

Klíčová slova:
sirovodík, sulfan, biogenní plyny, hormony, balneologie

1.  ÚVOD 

Sulfan, dřívějším pojmenováním sirovodík, proslul v první polovině 20. století jako vysoce toxický plyn  s účinkem na centrální nervový systém, kdy již v koncentraci  0,15 % ve vzduchu téměř okamžitě vyřadí respirační centrum kmene mozku z funkce (9, 14, 25). Naopak pozitivními účinky sirných pramenů se sulfanem na zdraví člověka, zvláště  na nemoci nervové soustavy, na nemoci a funkční poruchy pohybového aparátu, na kožní a na gynekologická onemocnění jsou po staletí známé v lékařství, zvláště v lázeňské  medicíně (5, 16). Nedávné poznání na sklonku 20. století, že  sulfan je produkován endogenně, vzbudilo nesmírný zájem vědců o jeho účinky  v lidském organismu a rovněž u zvířat - u savců. Poděkování za vznik tohoto materiálu patří panu profesorovi dr. Luboslavovi Stárkovi, DrSc., z Endokrinologického ústavu v Praze, který poskytl své osobní poznatky, podklady a literární odkazy o sulfanu a byl ochoten konzultovat možné klinické účinky a využití vstřebaného exogenního sulfanu z přírodních léčivých sirných vod v ČR pro pacienty následné léčebně-rehabilitační péče. Konkrétně se pan profesor dr. Luboslav Stárka, DrSc., angažoval již souhrnným sdělením v r. 2008 (viz literaturu) a přednáškou na  Endokrinologických dnech v Českém Krumlově v r. 2009. O možném klinickém efektu sulfanu v balneologii přednášel na konferenci v ČR - 6. dny Vincenze  Priessnitze  v Priessnitzových léčebných lázních, a.s., v Jeseníku v r. 2010, kde se zaměřil na léčbu sulfanem u závažných  neurologických nemocí a stavů u osob s onemocněním pohybové soustavy a kardiovaskulárních chorob. Děkuji mu za cenné poznatky, rady a literární odkazy.   

2.  VÝSKYT  SULFANU V PŘÍRODĚ, ZÁKLADNÍ CHEMICKÉ ÚDAJE 

Sulfan je nejjednodušší sloučeninou síry s odíkem - H2S, latinské označení je hydrogenii sulfidum, anglicky  je pojmenován jako hydrogen sulfide a německý název je Schwefelwasserstoff. Je to nejstálejší a nejdůležitější sloučenina těchto dvou prvků. Sulfan H2S je bezbarvý kyselý plyn zapáchající po zkažených vejcích, je těžší než vzduch a snadno se zkapalňuje. Přirozeně se vyskytuje v ropě, zemním plynu, v sopečných plynech a v ěkterých přírodních horkých pramenech (16). Je metabolitem bakterií v solných sirných bažinách, odhad globálních ročních přírodních emisí sirovodíku do ovzduší ze solných bažin je 830 kt. (27). V bakteriích, které žijí v sopkách, nahrazuje při fotosyntéze vodu a vzniká tak pevná síra, kterou bakterie vylučují pod sebe. Sulfan se může  tvořit rozkladem organického materiálu (např. při výrobě bioplynu, z něhož se často musí odstraňovat) a nebo rozpadem síranů při nedostatku kyslíku. Sulfan je extrémně hořlavý a je velmi nebezpečný pro životní prostředí, protože se dobře  rozpouští ve vodě za vzniku kyseliny sulfanové, dříve nazývané kyselina sirovodíková. Změní tak pH vodního prostředí, a tím hubí nejen mikroby, ale i drobné  živočichy (14, 25). Vzorec kyseliny sulfanové je stejný jako vzorec sulfanu, je to slabá kyselina, která s inými prvky tvoří soli dvojího typu - sulfidy (S2-) a hydrogensulfidy (HS-). Sulfan reaguje se ásadami a kovy, u kovů urychluje korozi a vznikají sirníky, jako je např. se stříbrem za vzniku nerozpustného sirníku, což je důvod proč se stříbrné klenoty stanou v irných sulfanových vodách černé (typicky např. při koupání v azénu ve Velkých Losinách) (16). Sulfan je prvním členem homologické řady sulfanů. Obecný vzorec těchto sloučenin je H2Sn, takže např. vzorec disulfanu je H2S2, trisulfanu H2S3 atd. a soli odpovídajících kyselin se nazývají polysulfidy (obr. 1).

Velké Losiny.
Obr. 1. Velké Losiny.
   

3.  EXOGENNĚ VZNIKLÝ  SULFAN – BIOCHEMICKÉ VLASTNOSTI SULFANU A KLINICKÉ EFEKTY

3.1. Rozpustnost H2S

Sulfan je dobře rozpustný v různých kapalinách, ve vodě, jako jsou známé např. léčivé  přírodní minerální vody (PMV) (5, 16), dále je výborně rozpustný v alkoholu, nejlépe se ovšem rozpouští v tucích a v olejích (těchto jeho vlastností se hojně využívá v průmyslu a v laboratořích). V tucích je 5x více rozpustný proti vodě. Sirovodíkové= sulfanové přírodní minerální léčivé vody v ČR se vyskytují ve Velkých Losinách (kde jsou studené i termální prameny nad 36 °C teplé), dále se vyskytují v Lázních Slatinice, v Lázních Ostrožská Nová Ves a v Kostelci u Zlína (indikace viz níže v textu) (obr. 2).

Velké Losiny.
Obr. 2. Velké Losiny.
   

3.2. Resorpce H2 S kůží a sliznicemi

Z balneologie  u sirných sulfanových vod již před řadu desetiletí prokázal prof. MUDr. Jaroslav Benda, DrSc., s kolektivem Výzkumného ústavu balneologického v Mariánských Lázních, že resorpce sulfanu kůží a sliznicemi (zvláště pak mazovými a potními žlázkami) a odtud cévním plexem do organismu až do vnitřního prostředí, je  u celkové klidové vodní lázně přírodní minerální léčivé vody sirné se sulfanem až 150x vyšší než resorpce sirných solí (čili sulfátů, např. síran hořečnatý) ze smíšených  léčivých vod Karlovarských, Mariánskolázeňských, Františkových Lázní a  Luhačovic. Další porovnávání vstřebávání síry a ostatních sirných sloučenin - např. ze sirné slatiny - není předmětem  tohoto sdělení a odkazujeme na  odbornou balneologickou literaturu (4, 5, 16). Po resorpci sulfanu z celkové klidné izotermní koupele, trvající 20 minut, lze v krvi radionuklidy prokázat již po 15 minutách od ukončení koupele zvýšení kvanta sirných iontů s tím, že maximum nálezů je až 3 hodiny od ukončení koupele (4, 5, 16). 

3.3. Vazodilatační účinek – sirný erytém

V balneologické literatuře je obecně uváděn vazodilatační efekt přímým vlivem sulfanu (dříve všude uváděn jako sirovodík) na cévní stěnu krevního i lymfatického oběhu, známý pod vžitým pojmem sirný erytém. Vazodilatační efekt nastupuje  s menší intenzitou než se tomu děje u kyselek - uhličitých vod, přesto s výrazným  celkovým hemodynamickým efektem (4, 5, 16). Proti 20minutové době trvání hyperemie po oxidu uhličitém přetrvává hyperemie-vazodilatace, navozená sulfanem, mnohem déle (udává se až 3x60 minut). Tento prolongovaný a mírný účinek je vynikající pro léčení stavů po cévních mozkových příhodách a jiných závažných neurologických nemocech a stavech, u kterých je naopak prudký nástup vazodilatace s rychlým  poklesem systolického i diastolického tlaku, navozené oxidem uhličitým, nežádoucí pro perfuzi mozkového řečiště, ba dokonce může způsobit komplikace, např. kolaps (16) (obr. 3). 

Velké Losiny.
Obr. 3. Velké Losiny.
   

3.4. Antiseptický a antiflogistický účinek na kůži a sliznicích

Obecně je známý keratolytický, protizánětlivý, trofotropní a dezinfekční účinek sirných léčivých vod se sulfanem (16). Díky vazodilataci a vytváření určitého depa (3 týdny - 3 měsíce) sirných iontů v podkoží se uplatňuje ozdravný vliv dlouhodobě v oblasti interní medicíny (žilní onemocnění), v oboru dermatologie a v gynekologii. Proti působení jódových léčivých vod je antiseptický a antigflogistický účin o něco nižší, je však vyvážen dalšími účinky sulfanových vod (4, 5, 16). 

3.5. Hemodynamické a intracelulární účinky

Podle bohaté naší i zahraniční balneologické literatury z let osmdesátých 20. století se prokázal reologickymi a agregometrickými vyšetřeními s radionuklidy výrazný pozitivní efekt ve snížení agregability trombocytů, výrazný efekt na zvýšení mirkocirkulace (akra, podkoží) se současným omezením trombogeneze - snížení rizika vzniku trombů (1, 5, 16).V sedmdesátých a osmdesátých létech minulého století bylo v lázeňství prokázáno, že sulfan předá elektron na vhodné akceptory, a tím výrazně vstupuje do oxidačních pochodů, obnovuje reakce s okysličenou formou proteinů a enzymů. Ve vnitřním prostředí pak roste i počet volných sulfydrylofých skupin a zvyšuje se biologická aktivita nízkomolekulárních i vysokomolekulárních bílkovin, enzymů a hormonů bílkovinné povahy. Konečným výsledkem intracelulárních dějů v  jednotlivých buňkách organismu je zvýšení intracelulární energie. Přijetím a zabudováním sulfanu (resp. z něho vzniklých disociovaných  iontů síry vazbou na chondroitinsulfát a kyselinu hyaluronovou) do pojivové tkáně se  pozitivně mění elasticita, distenzibilita a mechanická odolnost pojiva. Jak uvádějí literární prameny (4, 5, 16, 26), podílí se  sulfan (spíše jeho disociované metabolity) na inhibici odbourávání elastinu a kolagenu v chrupavkách, šlachách svalů a ve fasciích. Zabudováním sulfanu a jeho metabolitů, včetně čistého iontu síry do proteinů myofibril, intracelulárního a intranukleárního pojiva, spolu s vazodilatačním účinkem arteriovenózních spojek ve svalech myopatů a neurodegenerativních onemocnění, je vysvětlen stabilizační, protiprogresivní a protidegenerativní klinický efekt. Nemocní s výše vyjmenovanými diagnózami mohou mít  po lázeňské léčbě topický neurologický nález bez změn, rozhodně se u nich projevuje nárůst vytrvalostní složky pohybové kondice a síly, prolonguje se schopnost samostatné vertikalizace a nezávislé lokomoce. dochází ke snížení únavy na synapsích, ustupuje únavový syndrom, u centrálních a míšních lézí dochází k poklesu spasticity

V balneologické literatuře se uvádí, že sulfan a jeho disociační formy se po resorpci kůží a sliznicemi dostávají až do sklivce a do synovií (4, 5, 16). V synovii příznivě ovlivňují revmatologické  procesy. Pode radionukleových výzkumů se sulfan zabudovává převážně do tkání poškozených a granulačních, což je specificky u autoimunitních chorob nesmírně důležité. Vedle revmatických onemocnění jsou to speciálně nemocní s roztroušenou mozkomíšní sklerózou, kteří mají v longitudinálních studiích prokázána prodloužená období remisí a zpomalení progrese onemocnění. Do budoucna lze očekávat, že sekundární svalové  léze (např. benigní pomalu progredující myopatie u hypotyreózy), sekundární svalová postižení u metabolického syndromu a nejrůznější autonomní neuropatie, klinická postižení neuromuskulárního systému po EBV a CMV, po Lymské borelióze nebo při Chlamydiovém onemocnění, budou stále řazeny do  indikačního seznamu pro lázeňskou léčbu sirnými sulfanovými vodami (obr. 4).

Slatinice.
Obr. 4. Slatinice.
   

3.6. Empirické  účinky sirných sulfanových vod

Vedle obecně známého vazodilatačního účinku je současně ve všech pracích o vodách s H2S popisován analgetický účin (výhodné u kloubních onemocnění, zvl. artróz). Profesor MUDr. Benda, DrSc., (5, 16) v jednom výzkumu prokázal, že balneoterapie sulfanovými vodami vede k detoxikaci organismu  u chronických otrav olovem. V osobním nepublikovaném materiálu je zmíněn výrazný efekt detoxikační schopnosti sulfanu, ale i vod sulfátových po intoxikaci organismu dalšími těžkými kovy (osobní zkušenosti autorky s izotermními koupelemi 2x týdně v sirných vodách u onkologických pacientů po chemoterapiích empirii potvrzují). Součet všech klinických účinků exogenně aplikovaného sulfanu, který směřuje k výraznému kladnému účinku na imunitní pochody, ovlivnění procesů uvnitř kostní dřeně, thymu a dalších imunitních orgánů v těle, teprve čeká na vědecko-výzkumná potvrzení dle pravidel evidence based medicíny.   

4.  ENDOGENNÍ PRODUKCE SULFANU

4.1. Sulfan jako biogenní plyn

Posledních 20 let výzkumu je věnováno endogennímu H2S u člověka a savců. Sulfan je celosvětově řazen k molekulám NO (oxidu dusnatému) a CO (oxidu uhelnatému) jako další biogenní plyn v organismu člověka. V koncentracích desítek až stovek mikromolů/l není  pro savce ani pro člověka toxický. Jeho koncentrace v séru při laboratorních pokusech - např. u  potkana - dosahují  hodnot od 0-46 μmol/l, v  centrální nervové soustavě (CNS) u potkana byly prokázány dokonce hodnoty vyšší, až 50-160 μmol/l (22). Charakteristika chování molekul oxidu dusnatého (NO), oxidu uhelnatého (CO) a sulfanu H2S obsahuje řadu jednotných společných znaků a spojuje je do jediné společné kategorie biogenních plynů (22). 

U všech se jedná o:

  • velmi malé molekuly, které  volně pronikají  buněčnými membránami, 
  • jejich signální funkce je nezávislá na receptorech,
  • všechny  jsou syntetizovány dle potřeb organismu,
  • všechny jsou  rychle degradovány,
  • v organismu se  nekumulují,
  • všechny  mají své specifické buněčné a molekulární cíle,
  • na různých úrovních interakcí vzájemně spolupracují,
  • všechny mají podobnou úlohu v regulaci kardiovaskulární homeostázy,
  • mají blízkou úlohu u zánětu,
  • ovlivňují funkce CNS (obr. 5).

Ostrožská Nová Ves.
Obr. 5. Ostrožská Nová Ves.
 

4.2. Endogenní produkce sulfanu

Odborníky před několika lety překvapilo, když sulfan objevili v poměrně vysokých koncentracích v lidském mozku. Brzy se ukázalo, že molekuly plynu si tělo vytváří samo a ten mu pak slouží jako rychlý posel při předávání signálů mezi  nervovými buňkami CNS (20). Před cca 3 roky prokázali vědci  přítomnost  H2S v beta buňkách pankreatu. Sulfan vzniká u savců metabolismem různých sirných sloučenin. Nejvíce poznaná a dokumentovaná je tvorba z L-cysteinu nebo homocysteinu. Na biosyntéze se podílejí enzymy cystathionin-gama-syntáza a cystathionin-betalyáza (ve zkratce: L-Cystein a + enzym= L-cystin + H2S a nebo přeměna L- homocysteinu na cystathionin + enzym a přes disulf-L-alanin dojde ke konečné změně na cystin + H2S ( 26). Jinou cestou se podílí na tvorbě sulfanu 3- merkaptosulfonyltransferáza, která odštěpí atom síry bez oxidace za další spolupráce výše uvedených dvou enzymů. O složitosti endogenní produkce pojednává podrobně práce prof. dr. Luboslava Stárky (26). Sulfan = H2S není v těle samozřejmě přítomen zcela volně v podobě molekul plynu, ale je ze 2/3 disociován v podobě slabé kyseliny formou kationu  H+ a hydrosulfidového aniontu - HS  (který se při vyšším pH dále disociuje na H+ a S2- ). Lipofilní afinita sulfanu mu umožňuje rychlý prostup buněčnou membránou a v mitochondriích se následně účastní interakcí, v mitochondriích je metabolizován, degradován, katabolizován. Metabolity se pak přes krevní oběh do 24 hod. vyloučí ledvinou, gastrointestinálním traktem nebo plícemi (11). Druhou cestou likvidace sulfanu je jeho navázání na hemoglobin, podobně jako tomu bývá u molekul ostatních biogenních plynů CO a NO s následnou zvyklou degradací a vylučováním z organismu známými cestami. Ke kumulaci sulfanu v lidském organismu nedochází (7, 26) (obr. 6).

Piešťany.
Obr. 6. Piešťany.

5.  KLINICKÉ ÚČINKY ENDOGENNÍHO SULFANU V LIDSKÉM ORGANISMU 

O účincích sulfanu v lidském organismu publikovali práce hlavně čínští a japonští vědci (9, 12, 29, 32) a bratislavští kolegové (8), kteří popsali inhibici otevírání chloridových kanálů sulfanem v buněčných membránách a primární funkci sulfanu, tj. transfer elektronu  z  H2S’’/ HS’ na vhodný akceptor. Autoři precizně popsali, že u savců je jak HS’ tak H2S produkován endogenně a doložili, že HS’ spíše než H2S je v určitých klinických stavech (změny pH, pO2, pCO2 aj) efektorem uvolňování molekul NO v organismu. 

5.1. Účinky na CNS

5.1.1. Produkce sulfanu v mozku

H2S je produkován v hippokampu, v mozečku a mozkovém kmeni. Sulfan je v mozku  neuroprotektivním faktorem proti karbonylového stresu mechanismem inaktivace nebo modulace vysoce reaktivních alfa/beta - nenasycených aldehydů (jako je 4-HNE =4-hydroxy-2-nonenal) v mozku a chrání mozek před oxidačním stresem způsobeným glutamátem, kyselinou chlornou nebo amyloidem a jinými typy oxidačních stresů (24). Upravuje zvýšenou produkci superoxidu (O2(*-)) a snížený poměr redukovaného k oxidovanému glutathionu (18, 24, 26). 

5.1.1.2. Antiaterogenní funkce sulfanu v CNS

Antiaterogenní funkcí sulfanu je v CNS snižování lipidohydroxiperoxidů (patobiologie LDL frakce). H2S zřejmě působí redukci lipidohydroxiperoxidů (LOOH) na méně reaktivní hydroxidy (LOH) a tak zmirňuje aktivitu oxidované formy LDL (19, 26). Sulfan v CNS funguje jako přenašeč signálu mezi neurony a glií, působí přes NMDA receptory (N- metyl- D- aspartátové receptory, tj. glutamátové s excitačními vlivy na buňky mozku). Sulfan zvyšuje intracelulární hladiny Ca2+ iontů (obr. 7).

Trenčianské Teplice – bazén.
Obr. 7. Trenčianské Teplice – bazén.

5.1.1.3. Koncentrace sulfanu u některých lézí CNS

U Alzheimerovy nemoci  je nalézán v poloviční koncentraci proti zdravé populaci, naproti tomu je jeho hladina trojnásobně zvýšena  u Downova syndromu (10, 15, 26). H2S nemá vliv na klidovou  funkci osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza-nadledvinky, ale za stresu tlumí produkci kortikosteroidů (8, 18). 

5. 2. Účinky na kardiovaskulární systém

V kardiovaskulárním systému je produkce sulfanu jištěna působením enzymu cystein-beta-lyázy, zvláště v myokardu. Nejvíce v myokardu, pak sestupně klesá jeho množství  takto: velkéartérie - aorta - mesenterické artérie-periferie (30). Sulfan způsobuje cévní relaxaci spíše přes hladké svalstvo cévní stěny než přes endotel (31). Zvyšuje relaxační efekt a produkci molekul NO (20). Účinkuje na ATP dependentní K+ kanály, omezuje vstup extracelulárního kalcia. Relaxací, rozšířením vaskulárních tkání, zlepšuje spontánní hypertenzi a hypoxií nebo průtokem indukovanou plicní hypertenzi, je hodnocen jako faktor řízení krevního tlaku. Má kardioprotektivní vliv, je prokázána kardioprotekce u oxidačního stresu cestou 4-HNE (4-hydroxy-2-nonenal) (13). V kritických stavech indukuje hypometabolismus a naopak je schopen jej normalizovat, tímto chováním a obdobnými regulačními vlastnostmi nápodoby funkcí sympatiku a parasympatiku v humorálním řízení se právě zvažuje o jeho uznání jako nového hormonu (6). Sulfan je dále: regulátorem  růstu a remodelace cév, inhibuje proliferaci a apoptózu buněk hladké svaloviny cév (19) (obr. 8). 

Trenčianské Teplice – kolonáda.
Obr. 8. Trenčianské Teplice – kolonáda.

5.3. Účinky na svalstvo

Bylo prokázáno, že  na rozdíl od relaxace hladké svaloviny ve stěně cév působí jinde na svalovinu kontraktilně, např. na detruzor močového měchýře (viz výše). V průduškách ovlivňuje svalstvo, kde způsobuje bronchokonstrikci, proto je podle některých autorů brán jako kontraindikace u astmatiků (6). .Tento negativní jev je vyvážen jeho výraznými mukolytickými vlastnostmi, které převažují u enormně citlivých jednotlivců nad bronchokonstrikcí (12, 17, 26). 

5.4. Účinky na zánětlivé procesy

Dle sdělení profesora dr. Stárky je proliferace T-lymfocytů inhibována sirnými koupelemi (míněno přírodní minerální vody sirné se sulfanem) (26). Sulfan se podílí na indukci apoptózy, nikoli nekrózy granulocytů (19), dochází tak ke zvýšení přežívání granulocytů v kultuře, přitom ale přežívání lymfocytů je zkráceno. Sulfan se pozitivně podílí na ovlivnění hemorrhagického šoku (2, 3, 29). 

5.5. Další účinky

Sulfan se podílí na relaxaci svalstva v gastrointestinálním traktu, zasahuje tedy do určité míry do řízení kontraktilních funkcí střeva. U střev má antinoniceptivní vliv. Hladiny endogenně produkovaného sulfanu jsou zvýšeny v pankreatu u diabetických potkanů (32), kde H2S zabraňuje apoptóze buněk (29).  Zvýšení hladiny sulfanu exogenního původu bránilo u potkanů vzniku diabetických komplikací (je tak do určité míry vysvětlena obliba sirných koupelí u nemocných osob - diabetiků v populaci ČR). Hyperhomocysteinémie asociovaná s renálním poškozením má vztah ke snížené endogenní produkci sulfanu (23). Suplementace sirovodíkem zabraňuje hyperhomocysteinémii při renálním poškození, a to alespoň částečně díky svým antioxidačním vlastnostem. Podílí se na snížení funkcí ledvin a jako projektivní faktor u renální ischémie (6). Dále byla prokázána tvorba H2S v kavernózních tělíscích penisu potkana, proerektilní účinek byl dokonce prokázán in vitro v kavernózních tělíscích penisu některých zvířat, a proto je předpokládán proerektilní účin sulfanu i u člověka (7, 13) (obr. 9).    

Smrdáky.
Obr. 9. Smrdáky.

6.  ZÁVĚR

Souhrn  poznatků o endogenním sulfanu:

  • sulfan je důležitou signální molekulou endogenního původu,
  • je produkován z cysteinu a homocysteinu,
  • má úlohu za fyziologických i za  patofyziologických situací:  zvláště v CNS, v kardiovaskulárním systému a v hladkém svalstvu,
  • ovlivňuje stavy – itis (záněty, autoimunitní děje) stavy i – osis (degenerace aj.),
  • oproti  ostatním molekulám biogenních plynů má funkční  přesah a má regulační vliv na humorální řízení a imunitní systém.

Z výše uvedeného je zřetelně patrno, že v  pojetí psycho- neuro-imuno-endokrinologie  přináleží sulfan mezi významné biogenně důležité látky. Prezentuje se  působením v prevenci, terapii, stabilizaci chorob a protiprogresivním působením (např.u neurodegenerativních nemocí). Jeho exogenní suplementace vede k úzdravě či stabilizaci nemocí až k protiprogresivnímu působení ve všech systémech organismu (nervový, kardiovaskulární, pulmonální, GIT, urogenitální, vliv na pojivo a kůži). Schopností zasahovat do imunitních dějů a autoimunitních pochodů, pro  podporou samoúzdravných regulačních mechanismů, schopností regulovat bazální metabolismus a svými mnohočetnými regulačními funkcemi v organismu splňuje úlohu biogenních plynů a právem s nimi  patří mezi  hormony.

Na podkladě  těchto nových poznatků o endogenním sulfanu je potřeba přehodnotit obecně skeptický pohled na balneologii, která má ohromující a mnohdy nečekané klinické efekty. Ale jen proto, že v mnoha případech ještě nemáme  technické možnosti dokladovat farmakokinetiku a mechanismus účinku látek z přírodních zdrojů, tak bychom neměli zahazovat empirické zkušenosti předchozích generací. Neumění a ještě stále technická nemožnost provádět důkazy dle pravidel evidence based medicíny na živém organismu a ozřejmit tak mechanismy působení léčivých zdrojů na úrovni biofotonů a nanovláken v mozku, by neměla být iracionálním důvodem pro zatracení tisíciletých efektů lázeňské léčby. V klimatoterapii přinesla nezpochybnitelné důkazy geoatmochemie. Staletími prověřené empirické efekty léčby sirnými vodami se sulfanem nyní získaly vědecké opodstatnění, už se jedná jen o racionální indikaci.Vedle stávajících tradičních indikací (vzniklých empiricky: tj. nemoci neurologické, dermatologické, gynekologické, nemoci pohybové soustavy) by měly být racionálně nově zakotveny v Indikačním seznamu pro lázeňskou léčbu dospělých, dětí a dorostu níže vyjmenované indikace :

  • v onkologii - jako následná  robotující léčba podporující specificky imunitu a dodání energie (zvláště  po chemoterapii),
  • nemoci oběhového krevního i lymfatického systému, stavy po zánětu srdce, cév, po infarktu myokardu (IM), aterosklerosis, léčba M. hypertonicus, včetně plicní hypertenze,
  • funkční a sekundární poruchy funkcí  v GIT, chronická onemocnění typu Crohnovy nemoci,
  • autoimunní nemoci, revmatologická onemocnění.

Výskyt přírodních léčivých minerálních vod se sulfanem, osvědčených MZ ČR a MZ SR ze zákona, v nejznámějších lázních v abecedním pořádku (event. uveden obsah sulfanu v mg/l):

V ČR: Ostrožská Nová Ves, Kostelec u Zlína, Slatinice  u Olomouce, Velké  Losiny (6,7mg/l).

V SR: Dudince (6,6 - 13,4,g/l), Piešťany (2,6 mg/l), Trenčianské Teplice (2,6 - 14,4mg/l), Smrdáky (597 -673 mg/l), Sobrance (9,7 - 23,9 mg/l), Turčianské Teplice.

Ještě jednou děkuji panu profesorovi dr. Luboslavu Stárkovi, DrSc., za poskytnuté materiály, rady a pomoc.

Doc. MUDr. Dobroslava Jandová

Klinika rehabilitačního lékařství

 3. LF UK a FNKV

Šrobarova 50

100 34  Praha 10

e-mail: djandova@fnkv.cz, dobroslava.jandova@seznam.cz


Zdroje

1. ALIEVA, E. S.,TOMILOVA, I. A.: Vliv koupelí v irovodíkové vodě na reologické vlastnosti krve u hypertoniků. Baln. Listy, VÚB Mar. Lázně, 15, 1987, č. 11-12, s. 264-265.

2. BAUMGART, K, RADERMACHER, P, WAGNER, F.: Applying gases for microcirculatory and cellular oxygenation in sepsis: effects of nitric oxide, carbon monoxide, and hydrogen sulfide. Curr. Opin. Anaesthesiol., 22, 2009, 2, s. 168-176. Review. PMID: 19390245 [PubMed - indexed for MEDLINE]Related articles.

3. BAUMGART, K, RADERMACHER, P, WAGNER, F.: Applying gases for microcirculatory and cellular oxygenation in sepsis: effects of nitric oxide, carbon monoxide, and hydrogen sulfide. Curr. Opin. Anaesthesiol., 22, 2009, 2, s. 168-176. Review. PMID: 19390245 [PubMed - indexed for MEDLINE]Related articles.

4. BENDA, J.: Mechanizmus účinku přírodních minerálních vod při zevní Balzaci. Rehabil. fyz. Lék,. 1997, 3, s. 116-122.

5. BENDA, J.: Přírodní sirné minerální vody v alneologii. Rehabil. fyz. Lék., 1996, 1 s. 38.

6. BOS, E. M., LEUVENINK, H. G., SNIJDER, P. M., KLOOSTERHUIS, N. J., HILLEBRANDS, J. L., LEEMANS, J. C., FLORQUIN, S., VAN GOOR, H. J.: Hydrogen sulphide-induced hypometabolism prevents renal ischemia/reperfusion injury. Am. Soc. Nephrol., 20, 2009, 9, s. 1901-1905. Epub 2009 Jul 23.PMID: 19628669 [PubMed - indexed for MEDLINE]Related articles.

7. cs.wikipedia.org/wiki/Sulfan

8. DELLO RUSSO, C. et al.: Evidence that hydrogen sulfide can modulace hypothalamo-pituitary-adrenal axis fiction in vitro and in vivo studies in th rat. J. Neuroendocrine, 12, 2000, 3, s. 225-233.

9. DONHAM, K. J. et al.: Acute toxic exposure to gases from liquid manure. Journal of Occupational medicine, 24, 1982, s. 142-145.

10. ETO, K., ASADA, T. et al.: Brain hydrogen sulphid is severly decreased in Alzheimeręs dinase. Biochem. Biophys. Rerc. Commune, 293, 2002, s. 148-158.

11. GOBBI, G., RICCI, F., MALINVERNO, C., CARUBBI, C., PAMBIANCO, M., PANFILIS, G., VITALE, M., MIRANDOLA, P.: Hydrogen sulfide impairs keratinocyte cell growth and adhesion inhibiting mitogen-activated protein kinase signaling. Lab. Invest, 89, 2009, 9 s. 994-1006.

12. HIGASHI, T. et al.: Cross sectional study of respiratory symptoms and pulmonary functions in rayon textile workers with special reference to hydrogen sulfide exposure. Industrial Health, 21, 1983, s. 281-292.

13. http://www.veda-technika.estranky.cz/clanky/medicina/ sirovodik-funguje-temer-jako-viagra.html z 6. 3. 2009.

14. Hydrogen sulfide. Geneva. World Health Organization, 1983. (Environmental Health Criteria, No. 19).

15. ICHINHOHE, A. et al.: Cysthathionine beta-synthese is enriched in the brainś of Downęs patiens. Biochem..Biphys.. Res. Commune, 338, 2005, s. 1547-1550.

16. JANDOVÁ, D.: Balneologie. Praha, Grada Publish, 2009, 424 s.

17. KANGAS, J. et al.: Exposure to hydrogen sulfide, mercaptans and sulfur dioxide in pulp industry. American Industrial Hygiene Association Journal, 45, 1984, s. 787‑790.

18. MANCUSO, C., NAVARRA, P., PREZIOSI, P.: Institute of Pharmacology, Catholic University School of Medicine, Rome, Italy. cmancuso@rm.unicatt.it. Roles of nitric oxide, carbon monoxide, and hydrogen sulfide in the regulation of the hypothalamic-pituitary-adrenal axis. J. Neurochem., 113, 2010, 3, s. 563-575.

19. MUELLNER, M. K., SCHREIER, S. M., LAGGNER, H., HERMANN, M., ESTERBAUER, H., EXNER, M., GMEINER, B. M., KAPIOTIS, S.: Hydrogen sulfide destroys lipid hydroperoxides in oxidized LDL. Biochem. J., 13, 2009, 2, s. 277-281.

20. NICHOLSON, C. K., CALVERT, J. W.: Hydrogen sulfide and ischemia-reperfusion injury. Pharmacol. Res., 62, 2010, 4, s. 289-297.

21. ONDRIÁŠ,K., STAŠKO, A., CACANYIOVA, S., ŠULOVA, Z., KŘIŽANOVA. O., KRISTEK, F., MALEKOVA, L., KNEZL, V., BREIER, A.: H2 S nd HS (-) donor NaHS releases nitric oxid from nitrosothials,metal nitrosyl komplex, brain homogenate and murine L 1210 leukaemia cells. Pflugers Arch., 2008, 2, s. 271-279.

22. PAE, H. O., LEE, Y. C., JO, E. K., CHUNG, H. T., Department of Microbiology and Immunology, Wonkwang University School of Medicine, Iksan, Korea. Subtle interplay of endogenous bioactive gases (NO, CO and H(2)S) in inflammation. Arch. Pharm. Res., 32, 2009, 8, s. 1155-1162.

23. SEN, U. et al.: Hydrogen sulfide ameliorates hyperhomocysteinemia associated chronic renal failure. Am. J. Physiol. Renal. Physiol., 2009.

24. SCHREIER, S. M., MUELLNER, M. K. S., TEINKELLNER, H., HERMANN, M., ESTERBAUER, H., EXNER, M., GMEINER, B. M., KAPIOTIS, S., LAGGNER, H.: Hydrogen sulfide scavenges the cytotoxic lipid oxidation product 4-HNE. Neurotox Res., 2009.

25. SMĚRNICE PRO KVALITU OVZDUŠÍ V VROPĚ. Vydala Evropská regionální úřadovna Světové zdravotnické organizace pod názvem Air Quality Guidelines for Europe (Regionální publikace WHO, Evropská řada č. 23), 1987. Přeložilo a vydalo Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1996, cs.wikipedia.org/wiki/Sulfan.

26. STÁRKA, L.: Sirovodík-další plynný transmiter nebo hormon? DMEV, roč. 13, 2010, č. 1.

27. STEUDER, P. A., PETERSON, B. J.: Contribution of gaseous sulphur from salt marsches to the global sulphur cycle. Nature, 311, 1984, s. 455-457.

28. TENHUNEN, R. et al.: Changes in haem synthesis associated with occupational exposure to organic and inorganic sulphides. Clinical Science, 64, 1983, s. 187-191.

29. YIN, W. L., HE, J. Q., HU, B., JIANG, Z. S., TANG, X. Q.: Hydrogen sulfide inhibits MPP(+)-induced apoptosis in PC12 cells. Life Sci., 85, 2009, 7-8, s. 269-275.

30. ZHAO, W., ZHANG, J. et al.: The vasorelaxant effect of H2 S s a novel endogenous K (ATP) channel openec. EMBO. J., 2001, s. 6008-6016.

31. WAGNER, F., ASFAR, P., CALZIA, E., RADERMACHER, P., SZABÓ, C.: Bench-to-bedside review: Hydrogen sulfide--the third gaseous transmitter: applications for critical care. Crit Care, 13, 2009, 3, s. 213. Epub 2009 Jun 3. Review.PMID: 19519960 [PubMed - indexed for MEDLINE]Related articles.

32. WHITEMAN, M., GOODING, K. M., WHATMORE, J. L., BALL, C I., MAWSON, D., SKINNER, K., TOOKE, J. E., SHORE, A. C.: Adiposity is a major determinant of plasma levels of the novel vasodilator hydrogen sulphide. Diabetologia, 53, 2010, 8, s. 1722-1726.

Štítky
Fyzioterapie Rehabilitace Tělovýchovné lékařství

Článek vyšel v časopise

Rehabilitace a fyzikální lékařství

Číslo 3

2012 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Imunodeficience
nový kurz
Autoři:

Aktuální trendy v léčbě roztroušené sklerózy
Autoři: MUDr. Eva Němá, Ph.D.

Mukopolysacharidóza typ II – Hunterův syndrom
Autoři:

Přenašečky hemofilie – nepřehlížíte je náhodou?
Autoři:

Valproát v léčbě bipolární afektivní poruchy
Autoři: MUDr. Pavel Doubek, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Soutěž Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se