Jan Křtitel Boháč – průkopník elektroléčby

V roce 1851 student lékařské fakulty pražské univerzity Jan Křtitel Boháč (obr. 1) úspěšně obhájil svou disertaci De Utilitate Electrisationis in Arte Medica seu in Curandis Morbis –⁠ v českém překladu „O užitečnosti elektrizace v umění lékařském aneb v léčení nemocí“ (obr. 2, 3). Co Boháče přimělo k volbě elektroléčby jako tématu jeho disertace?

V roce 1845 zažil pokus Josefa Steplinga (obr. 4), který pomocí železných řetězů natažených v chodbách Klementina dokazoval dálkové vedení elektřiny. Také Jan Antonín Scrinci (1697–1773) (obr. 5), Boháčův učitel a podporovatel, se zabýval otázkou elektřiny stejně jako Josef Pohl. V Praze byly známé pokusy s atmosférickou elektřinou konané Benjaminem Franklinem ve Filadelfii včetně jeho experimentu, kdy za bouřky pou štěl do ovzduší draka z hedvábí na konopné šňůře. Ta vlivem deště zvlhla, stala se vodivou a z kovového klíče připevněném na jeho konci Franklin dotekem prstů odváděl jiskry. Byl to nebezpečný pokus, který fyzika G. W. Richmanna stál život. O jeho nešťastném pokusu psaly Pražské poštovní noviny 4. září 1753. O sacích účin cích kovových hrotů psal Franklin již v roce 1747 a jeho Dopisy o elektřině vyšly v roce 1751 (obr. 6). Prokop Diviš, farář v Příměticích, experimentoval se statickou elektřinou v roce 1748 a po 6 letech postavil na farní zahradě „meteorologický stroj“, aby odváděl elektřinu z atmosféry a tím předcházel bouřkám, a tak zajišťoval pěkné počasí (obr. 7). Nejvíce však na Boháče zapůsobily jeho osobní zkušenosti s využitím elektřiny k léčbě některých chorob zejména pohybového ústrojí, které poznal za své studijní cesty evropskými univerzitami v Benátkách a Montpellieru. Svou cestu zahájil v roce 1746, kdy přerušil studia medicíny. Zamířil nejprve do Itálie, kde nejprve navštívil Benátky, dále Padovu, Řím, Boloňu a Neapol. Nejvíce času strávil v Padově u pro fesora Morgagniho, u kterého působil téměř půl roku. Jeho působení v Padově dodnes připomíná na univerzitě Boháčův portrét umístěný v tamější síni slávy. Pak pokračoval do Francie, zastavil se ve slavné lékařské fakultě v Montpellieru, neopomenul ani návštěvu Paříže. Jeho dalším cílem byl Londýn a končil v Nizozemí. Do Prahy se vrátil v roce 1750. Tuto dlouhou a nákladnou studijní cestu mu umožnila podpora jeho mecenáše, jímž byl hrabě František Václav Vrtba. Ten byl majitelem Žinkovského panství v západních Čechách, jehož maje tek spravoval Boháčův otec Bartoloměj Antonín Boháč. V Žinkovech se Jan Křtitel 4. června 1724 narodil. V loňském roce tedy uplynulo 200 let od jeho narození.

Jan vystudoval jezuitské gymnázium v Klatovech a v listopadu 1740 se zapsal v Praze na filozofická studia, jejichž absolvování bylo podmínkou pro přijetí na univerzitu.

Měsíc před jeho zápisem nastoupila vládu Marie Terezie a krátce nato vypukla válka s Pruskem a jeho spojenci. Následujícího roku maršál de Saxe dobyl Prahu a 26. listopadu 1741 město obsadila Prahu francouzská a bavorská vojska. Několik dní poté, 9. prosince, se Karel Albert Bavorský prohlásil českým králem jako Karel III. České korunovační klenoty byly ve Vídni, a tak v chrámu svatého Víta 9. prosince Karlovi holdovali čeští stavové. Také univerzita krále požádala, aby po tvrdil její privilegia. Vláda tohoto vzdorokrále skončila 12. června 1743. Když se vlády opět ujala Marie Terezie pro holdující aristokraty i pro univerzitu nastalo nepříjemné období. Léta Boháčových filozofických studií byla tedy dobou značně neklidnou. Po absolvování filozofie se Boháč rozhodl pro medicínu. Na pražské lékařské fakultě byl imatrikulován 11. října 1743.

Koncem roku 1746 odjel na zmíněnou studijní cestu do ciziny. Do Prahy se vrátil po bezmála 4 letech v roce 1750. Ukončil medicínu v roce 1751 obhajobou disertace. Disertace popisuje působení elektřiny na rostliny i živočichy. Zjistil, že elektřina urychluje klíčení hořčičných semen –⁠ v sadbě vystavené elektrickému proudu vyklí čila všechna semena, zatímco v kontrolní sadbě jen tři. Studoval vliv elektřiny i na malé savce (koťata, štěňata) a malé ptáky (vrabce, holuby, pěnkavy), neboť věřil, že vliv elektřiny bude možné použít u lidí v léčbě poruch hybnosti. Zajímavá a přínosná disertace vzbudila zájem i v Londýně, zpráva o ní se objevila v časopise Philoso phical Transactions. To utvrdilo Boháče v rozhodnutí pokračovat v akademické dráze.

TEREZIÁNSKÁ REFORMA UNIVERZITNÍHO STUDIA

Zatímco Boháč pobýval na cestách, Marie Terezie vy hlásila reformu univerzitního studia. Byl zvýšen počet profesorů a založena nová katedra přírodopisu. Iniciá torem reforem byl osobní lékař císařovny Gerhard van Swieten (1700–1772). Děkan pražské lékařské fakulty, jemuž připadl úkol urychleně nově zřízenou katedru obsadit, hledal vhodného kandidáta. V prosinci 1748 vyzval několik osobností, aby se o tuto profesuru ucházely. Mezi nimi byl i Boháč, tehdy ještě student medicíny v Praze nepřítomný. Nově zřízené místo profesora přírodopisu zůstávalo volné a po stížnostech studentů dožadujících se přednášek z nového oboru se děkan rozhodl jmenovat v roce 1749 na tuto katedru bota nika Josefa Antonína Vojtěcha Scottiho (1724–1794). Reformy v Praze byly posíleny i tím, že jako profesor patologie byl vlivem van Swietena jmenován William MacNewen (1717–1788), rozhodný stoupenec modernizace výuky. Tento Ir vystudoval medicínu v Praze. Na Novém Městě pražském přestavěl renesanční dům na barokový palác, v němž později žil František Palacký a jeho zeť František Ladislav Rieger.

Jan Boháč po promoci odjel do Vídně, aby se van Swietenovi osobně přestavil. Jejich setkání v roce 1751 nepochybně získalo Boháčovi přízeň tohoto reformátora, neboť v roce 1752 byl Boháč jmenován mimořádným profesorem přírodopisu. J. A. V. Scotti zůstal na fakultě jako profesor botaniky.

CESTA DO ITÁLIE

V roce 1756 znovu Prusko napadlo Rakousko. Boháč odjel před válkou s manželkou a mladším bratrem do Itálie. Zastavil se v Neapoli, kde studoval mořskou floru i faunu. Procházel trhy s rybami, kde hledal zajímavé úlovky, dokonce platil rybářům, aby mu přinášeli zajímavé živočichy, které v moři ulovili. Výsledky svého studia vydal v roce 1761 pod názvem De Quibusdam ani malibus marinis eorumque proprietatibus orbi litterario vel nondum vel minus notis –⁠ v českém překladu „O ně kterých mořských živočiších a jejich vlastnostech literár nímu světu dosud neznámých nebo málo známých“. Pro tuto publikaci zhotovil vlastní rukou 12 tabulek mědirytin. Boháčovo jméno nese zvláštní žláza v plášťové dutině zadožábrých plžů, kterou objevil. Boháč podrobně popsal anatomickou stavbu mořských živočichů, které pitval a pozoroval jen pomocí lupy, neboť mikroskop neměl k dispozici. I toto dílo mělo velký ohlas a přineslo mu členství v Královské bavorské akademii věd v Mni chově a Královské společnosti v Londýně.

BOHÁČŮV VÝZKUM ZAMĚŘENÝ NA PRAXI

Boháčův botanický výzkum se věnoval i praktickým otázkám, byl zaměřen k potřebám zemědělství a průmyslu. V roce 1755 vydal Popis některých pro hospodářství a barvířství užitečných rostlin, který uvádí osm druhů rostlin, z nichž by bylo možné získávat barviva pro textilní průmysl. Dále vyjmenovává rostliny v Čechách pěstované, které mají širší využití. Doporučuje například, aby usušené oddenky ďáblíku (Dracunculus) byly rozemlety na mouku, ta převařena ve vodě a po vyloužení znovu vysušenou mouku přidat k mouce z obilí. Taková směs údajně dává velmi chutný chléb. Dále doporučuje mladé listí dřišťálu (Berberis) jako vhodné pro salát, což zjistil Boháč v Holandsku, plody dřišťálu nahrazují citrón, jeho kúra dává kvalitní žluté barvivo. Dále do poručuje hrachor hlíznatý (Lathyrus arvensis retens tu berosus) sít na polích, kde dává trojí užitek: na jaře po žnutí jako píce, pak se zaseje hrách, po jeho sklizni se vyhrabou ze země hlízy hrachoru, které v Holandsku s oblibou jedí.

Další spis věnovaný praktické potřebě zemědělství vyšel v roce 1858 pod názvem Pokorný a užitečný vlastenecký návrh, jak každoročně dosáhnout pro české království neobyčejných výhod značného rozsahu. Boháč si povšiml, že kůže z českého dobytka mají horší kvalitu než ze zvířat holandských, švýcarských či uherských. Vysvětloval si to horší výživou. Nejkvalitnějším krmivem pro dobytek je u nás jetel, jeho pěstování je však náročné, semeno drahé a vyžaduje kvalitní půdu. Boháč tedy hledal jiný zdroj zeleného krmiva a nalezl ho v listí akátu. To je stejně výživné jako jetel, a protože strom má navíc rozložitou korunu, dává čtyřiadvacet krát větší užitek než na stejné ploše rostoucí nízký jetel. Sám měl v Bubenči statek, ve kterém prováděl botanické pokusy. Popisoval své vlastní výsledky s akátovým listím: Z pěti krav ta, co dávala nejméně mléka, po krmení akátovým listím dojila více než zbylé čtyři krávy. Připomínal, že akát se pěstuje buď se semene, nebo z výhonu od kořenů či pruty od kořene, které se naříznou a ohnout do země. Ty vyrazí a nové výhony lze dále přesazovat.

BORYT BARVÍŘSKÝ –⁠ NEVYUŽITÁ ROSTLINA

Boháč odmítal takzvané „úhoření“, což je hospodaře ní v zemědělství, kdy třetina pozemku v hospodářství leží ladem, aby si odpočinula. Hledal rostlinu, která by mohla být vysévaná na všech plochách. Doporučoval pěstování borytu barvířského, rostliny, který prospívá i na málo kvalitních půdách, lze jí sekat 3krát až 4krát ročně, zůstává zelená i pod sněhem a potlačuje plevel. Ponechá-li se na poli po posekání několik rostlin, snad no se vysemení, čímž je zajištěna nová sadba. Přesvědčil se na svém statku, že krávy boryt rády žerou. Boháč své doporučení zdůvodňoval: Pěstování borytu přinese více krmiva, bude možné chovat více dobytka, což přinese více chlévské mrvy, možnost bohatšího hnojení a tím zvyšování úrody.

Tyto publikace určené širokému okruhu čtenářů byly psané v němčině, uvádíme jen jejich české názvy, publikace určené vědeckým pracovníkům byly psané v latině. Boháčovo jméno na těchto spisech bylo uváděno někdy jako Bohacz nebo Bohatsch, Bohadsch, Bohadtsch. Boháčovy práce byly známé v celé habsburské monarchii i v zahraničí. Manžel Marie Terezie František Lotrinský vyzval Boháče, aby přírodovědecky prozkoumal Salcbursko. Boháč nabídku přijal a rostliny i minerály, které při svém studiu získal, věnoval do sbírek vídeňských muzeí. Boháč zanechal rozsáhlou zoologickou a botanickou sbírku, kterou od jeho dědiců koupil hrabě František Thun a zařadil ji do svých sbírek na zámku v Děčíně.

O významu svého oboru Boháč napsal: „Přírodověda je matkou všech ostatních věd, umění a manufaktur. V nejpřednějších státech stojí na prvním místě. Jí na po čest se každoročně vynakládají velké částky peněz, aby se dosáhlo znalosti všeho, co příroda ve svých třech říších vytvořila.“

OSUDOVÁ EXKURZE NA ŠUMAVU

Boháč se především zabýval přírodovědeckým zkoumá ním Čech. Připravoval rozsáhlou publikaci Flora, Fauna et Historia lapidum regni Bohemiae, tedy spis popisující rostliny, živočichy a nerosty českého království. Práce zůstala nedokončena a její rukopis se ztratil. Cesta za výzkumem Šumavy se mu stala osudnou. Bouře a průtrž mračen ho zastihly při odjezdu z Klatov. Promokl, prochladl a s horečkou se vrátil do Prahy, aby vyhledal lékařskou pomoc. Jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval a v Praze v domě na Uhelném trhu zemřel 17. října 1768. V latinském zápise v matrice čteme v části věnované měsíci říjnu 1768: „Die 17. Praenobilis ac Generosus ac Celleberisimus Dominus Joannes Bohacz Medicinae Doctor Aetatis 44 Anorrum Omnibus Ultimis Sacramentis Provisus ex Doloribus ventriculi vehementibus In Com. S. Matris Eccl, Animam Deo reddit cujus Corpus die 19. more Catl Sepultus est In Eccl. Paro S. Martini Episcopis. –⁠ v českém překladu: „Dne 17. vznešený, šlechetný a přeslavný pan Jan Boháč, doktor medicíny, ve věku 44 let, všemi posledními svátostmi zaopatřený, pro mocné bolesti žaludku, ve společenství svaté matky církve, ve věku 44 let odevzdal svou duši Bohu. Jeho tělo dne 19. dle katolického obřadu bylo pohřbeno v církevní farnosti kostela svatého Martina biskupa.“

Boháč promoval v červnu 1751 a zemřel v říjnu 1768 (obr. 8) –⁠ pro jeho tvůrčí činnost mu osud vyměřil pouhých 17 let. Tyto roky vyplnil přínosnou a obdivuhodně pilnou prací. Z jeho díla se nejvíce cení jeho spis o mořských živočiších –⁠ poněkud překvapivé uznání pro autora pocházejícího ze země, které nemá moře. Jeho doporučení pro rozvoj zemědělství a návrhy pro široké využití domácích rostlin jsou originální a neprávem upadly v zapomnění. Boháč zaslouží uznání i pro své moderní pojetí univerzitní výuky, když důsledně podporoval její reformy. Biografický slovník pražské lékařské fakulty uvádí Boháče jako průkopníka elektroléčby.

Konflikt zájmů: žádný