Duševní zdraví seniorů: bariéry na cestě k psychoterapii a role praktického lékaře

Souhrn

Prakt. Lék. 2025; 105(4): 149–153 Studie ukazují, že prevalence duševních poruch u seniorů se zvyšuje. S prodlužováním délky života přibývá starších lidí, kteří trpí psychickými obtížemi, avšak jen malá část z nich využívá psychoterapii. Přitom jde o účinnou a bezpečnou metodu, která může významně zlepšit kvalitu života. Praktický lékař bývá často prvním odborníkem, na kterého se starší pacienti obracejí, a jeho role je klíčová. Cílem naší studie bylo zjistit, jaké bariéry senioři vnímají při vyhledávání psychoterapie, v jakých situacích by ji považovali za vhodnou a jaký vliv má doporučení praktického lékaře. Do online dotazníkového šetření se zapojilo 1224 respondentů ve věku 60 a více let. Nejčastější bariéry představují nedostatek informací o tom, kde a jak psychoterapii vyhledat, přesvědčení, že si člověk musí pomoci sám, a obava sdílet své problémy s cizím člověkem. Za hlavní důvody k využití psychoterapie senioři označili deprese a úzkosti, sebevražedné myšlenky, dlouhodobý stres a osamělost. Klíčovým zjištěním je, že pokud by psychoterapii doporučil praktický lékař, ochota přemýšlet o takovém řešení vzrostla na 89 %. Z výsledků vyplývá, že praktický lékař může významně pomoci překonat bariéry, které brání starším pacientům vyhledat psychoterapii. Krátké a srozumitelné doporučení spolu se znalostí ověřených kontaktů na odborníky mohou zásadně zvýšit využívání psychoterapie ve vyšším věku.

Klíčová slova:

senioři – psychoterapie – praktický lékař – duševní zdraví – překážky

ÚVOD

Duševní potíže u starších dospělých narůstají. V ordinacích praktických lékařů se však objevují spíše v podobě tělesných obtíží –⁠ bolestí, poruch spánku či únavy. Psychické příznaky zůstávají často skryté a senioři obvykle sami psychoterapii nevyhledají. Praktický lékař je proto klíčovým odborníkem, který může tyto potíže zachytit a svým doporučením zásadně ovlivnit rozhodnutí pacienta o dalším postupu (5, 6).

Podle odhadů WHO trpí duševní poruchou přibliž ně 14 % osob starších 60 let (13). V epidemiologických studiích z vyspělých zemí se prevalence pohybuje mezi 15–20 % (11) a některé studie naznačují, že u seniorů žijících ve vlastních domácnostech může být skutečná prevalence dokonce vyšší, protože jejich psychické ob tíže zůstávají často nerozpoznané (3). Subsyndromální depresivní příznaky se navíc vyskytují až u třetiny starších lidí (7). Nejčastějšími obtížemi jsou deprese a úzkosti, které významně snižují kvalitu života, negativně ovlivňují tělesné zdraví a mohou vést i k hospitalizaci, institucionalizaci či předčasnému úmrtí (4, 10).

Přestože je účinnost psychoterapie v léčbě depresí a úzkostí ve vyšším věku dobře doložena (1, 2), zůstává tato služba seniory výrazně nedostatečně využívaná (7, 14). Bariéry jsou různé –⁠ od stigmatizace a nedostatku informací až po představu, že psychické obtíže „ke stáří patří“ (7, 9). Překážky existují také na straně odborníků, kteří sice umí depresivní symptomy rozpoznat, ale méně často očekávají, že psychoterapie bude u starších lidí účinná (14).

lidí účinná (14). V českém prostředí je psychoterapie dostupná v různých formách –⁠ v rámci zdravotnictví, v soukromé praxi i v neziskových organizacích. Orientace v nabídce služeb ale není pro starší pacienty snadná a koordinace mezi jednotlivými poskytovateli bývá nedostatečná (12).

Cílem této studie bylo zjistit, jaké překážky vnímají sami starší lidé v České republice při vyhledávání psychoterapie, v jakých situacích by ji považovali za vhodnou a jaký vliv má doporučení praktického lékaře.

SOUBOR A METODA

Studie měla explorační charakter. Do online dotazníkového šetření se zapojilo 1224 respondentů ve věku 60 let a více, kteří byli pro účely studie považováni za seniory. Většinu tvořily ženy (80 %) a převažovali respondenti s vyšším vzděláním (56 %).

Respondenti byli získáváni čtyřmi způsoby:

1. přímým oslovením hromadným e-mailem prostřednictvím panelu 1279 seniorů, kteří souhlasili s opakovaným kontaktováním
2. metodou „sněhové koule“ (respondenti mohli přeposlat odkaz dalším osobám 60+)
3. ve spolupráci s neziskovými organizacemi pracujícími se seniory
4. prostřednictvím univerzit třetího věku

Dotazník byl vytvořen pro účely studie, konzultován se zkušenými psychoterapeuty a pilotně ověřen. Obsahoval otázky zaměřené na zkušenosti respondentů s psychoterapií, na vnímané bariéry a na to, v jakých situacích by považovali psychoterapii za vhodnou. Součástí byla také otázka, zda by respondenti psycho terapii zvažovali, pokud by jim ji doporučil praktický lékař.

K analýze dat byl použit program IBM SPSS Statistics 25. Vzhledem k tomu, že data byla převážně nominální ho a ordinálního charakteru, byla interpretace výsledků založena na neparametrické statistice. Pro hlubší analýzu byly využity míry asociace a Pearsonovy standardizované reziduály.

Šetření bylo anonymní a dobrovolné, respondenti byli předem informováni o účelu studie. Studie byla schválena Etickou komisí Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

VÝSLEDKY

Vnímané bariéry

Za nejvýznamnější překážku využívání psychoterapie označili respondenti nedostatek informací o tom, jak a kde psychoterapeuta vyhledat a co se v terapii děje. Často uváděli také přesvědčení, že psychoterapie je zbytečná a problémy je třeba řešit vlastními silami, a obavu z nutnosti sdílet osobní problémy s cizí osobou.

Přesvědčení, že psychoterapie je v jejich věku zbytečná, zastávali významně častěji respondenti ve věku 80 let a více. Rozdíly vnímání bariér mezi vzdělanostní mi skupinami se neprojevily, s výjimkou obav z hodno cení psychoterapeuta, které byly častější u respondentů bez maturity. Nejistotu ohledně podpory rodiny či přátel uvedlo 36 % respondentů.

Vnímané důvody pro návštěvu psychoterapeuta

Za hlavní důvod k návštěvě psychoterapeuta označili respondenti pocity deprese a úzkosti (86 %). Druhým nejčastějším důvodem byly sebevražedné myšlenky, následované dlouhodobým stresem. Osamělost uvedlo 43 % respondentů a problémy se spánkem 27 %.

Znalosti o psychoterapii

Necelá třetina respondentů (31 %) již někdy navštívila psychoterapeuta nebo psychologa. V oblasti základních znalostí se ukázalo, že mnozí respondenti mají nepřesné představy –⁠ ve třech ze čtyř položených otázek se značná část mýlila, a to například v otázce, zda může psychoterapeut předepisovat léky, nutnosti do poručení od praktického lékaře nebo diagnostické role psychoterapeuta.

Vliv doporučení praktického lékaře

Třetina seniorů (33 %) uvedla, že by při psychických po tížích na návštěvu psychoterapeuta ani nepomyslela. Pokud by jim však tuto službu doporučil praktický lékař až 89 % respondentů uvedlo, že by psychoterapeuta určitě nebo spíše kontaktovali (graf 1).

DISKUZE

Výsledky potvrzují, že bariéry v přístupu k psychoterapii u starších dospělých v České republice se význam ně překrývají s těmi, které popisují zahraniční studie. Nejčastěji jde o nedostatek informací o dostupných službách, přetrvávající stigma a kulturní přesvědčení, že psychické obtíže jsou přirozenou součástí stárnutí (7, 9, 12). Tyto faktory uváděli i naši respondenti, což ukazuje, že český kontext se v tomto ohledu neliší od mezinárodního. Zajímavé je, že obavy ze stigmatizace nebo finanční bariéry nebyly v našem souboru uváděny tak často, jak bychom mohli očekávat na základě ně kterých zahraničních studií. V českém prostředí se tak zdá být zásadnější potřeba základních informací a do poručení od autority, kterou senioři respektují –⁠ tedy od jejich praktického lékaře.

Důležitou roli zde hrají také generační zkušenosti. Starší lidé vyrůstali v prostředí, kde se psychické obtíže často nepojmenovávaly a řešily se v rámci rodiny. Tento kulturní vzorec přispívá k přesvědčení, že „si musím pomoci sám“, a k určité nedůvěře v odbornou pomoc. Omezená informovanost navíc vede k tomu, že senioři nerozlišují mezi rolí psychologa, psychiatra a psychoterapeuta, což se odráží v jejich chybných představách o kompetencích jednotlivých odborníků (např. o předepisování léků či nutnosti doporučení od praktického lékaře). Své místo zde má i faktor zdravotní gramotnosti, tedy vyhledávat a kriticky hodnotit informace v oblasti duševního zdraví, která je u starších lidí často nižší. I proto se při rozhodová ní spoléhají více na doporučení praktického lékaře nebo rodiny.

Překážky existují i na straně odborníků. Jak uvádějí Wuthrich a Frei (14), část profesionálů stále pochybu je o účinnosti psychoterapie u starších lidí. To může přispívat k menší míře doporučování této formy péče, a to i přesto, že účinnost psychoterapie ve vyšším věku je dobře doložená (1, 2). U starších pacientů se navíc symptomy deprese často překrývají se somatickými obtížemi, což znesnadňuje jejich rozpoznání v primární péči (8). Praktický lékař má v této situaci klíčovou roli, protože je často prvním, kdo se s těmito projevy setkává.

Naše data ukazují, že pokud psychoterapii doporučí praktický lékař, ochota seniorů službu vyhledat výrazně roste. Praktici mají možnost jednoduchým krokem –⁠ krátkým a srozumitelným doporučením –⁠ zásadně ovlivnit rozhodování svých pacientů. Překážkou však může být nedostatečná koordinace mezi službami a také skutečnost, že praktičtí lékaři sami často nemají k dispozici přehled o dostupných možnostech péče (12).

Silnou stránkou studie je velký počet respondentů a skutečnost, že jde o první systematické zmapování bariér k psychoterapii u starších dospělých v českém prostředí. Limitem studie je, že měla explorační charakter, a proto její výsledky nelze zobecnit na celou populaci seniorů. Vzorek byl nereprezentativní –⁠ v souboru převažovaly ženy a online forma sběru dat vedla k většímu zastoupení vzdělanějších a digitálně aktivních respondentů, což mohlo ovlivnit zjištěné postoje. Údaje vycházely ze sebe hodnocení, a tedy odrážejí názory a deklarované chování respondentů, nikoli nutně jejich skutečné jednání v praxi.

Z praxe:

„Není úplně jednoduché psychoterapeuta najít. Praktická lékařka, ke které jsem zvyklá chodit a které důvěřuji, ho pravděpodobně nedoporučí (je to „mimo systém“). První krok je vždycky hodně těžký –⁠ psychoterapeut se obtížně hledá systémem „pokus–omyl“, resp. velikým rizikem prvního omylu je, že se dotyčný uzavře a dál nehledá.“ (žena ve věku 60–64 let s ukončenou VOŠ/VŠ, z malého města) „Senioři si neumí představit, že by jim mohl někdo po radit. Spíš se tomu brání, snad se stydí, pokud někomu navrhnete, že by se mohl obrátit na odbornou pomoc, tak odpoví, že to nepotřebuje, že on není blázen. Už jsem se s podobnou reakcí setkala, zvláště starší populace nemá žádné informace a stydí se zeptat. Někdy to musí udělat někdo blízký za ně, a i tak je to velmi těžké a většinou to nedopadne dobře. Největší překážkou je stud a obava, co si o mně pomyslí okolí.“ (žena ve věku 70–74 let se vzdělá ním bez maturity, z velkého města)

ZÁVĚR

Psychoterapie je účinná metoda léčby deprese a úzkosti u starších dospělých a její efektivita je dobře doložená. Přesto je využívání psychoterapie seniory nízké, a to i přes prokázané přínosy pro duševní zdraví a celkovou kvalitu života. Naše výsledky ukazují, že praktický lékař může sehrát zásadní roli při překonávání bariér, které senioři vnímají. Stačí krátká a srozumitelná zmínka o smyslu psychoterapie, ujištění o její důvěrnosti a nabídnutí ověřeného kontaktu.

Praktické implikace pro ordinaci jsou zřejmé. Bariéru „musím si pomoci sám“ lze překonat normalizací psychoterapie jako běžné a účinné součásti léčby i ve vyšším věku. Obavu sdílet osobní věci s cizím člověkem může lékař zmírnit ujištěním o důvěrnosti a profesionalitě psychoterapeutické práce. Nejistotu, kde psychoterapii vyhledat, lze řešit poskytnutím kontaktu na ověřeného odborníka.

Praktičtí lékaři tak představují důležitý most mezi starším pacientem a odbornou pomocí v oblasti duševního zdraví. Posílení jejich role, například prostřednictvím přehledných informačních materiálů či jednoduchých doporučujících nástrojů, může významně přispět k širšímu využívání psychoterapie a ke zlepšení duševního zdraví seniorů.

Na základě výsledků výzkumu byly získané poznatky začleněny do iniciativy Spojeni pro duševní zdraví seniorů. V jejím rámci vzniká webová stránka www. dusevnizdravisenioru.cz, která má sloužit jako praktický nástroj pro lékaře. Umožní jim během jedné minuty doporučit seniorům vhodné služby duševního zdraví podle jejich diagnózy a místa bydliště.

Studie byla realizována za finanční podpory Grantové agentury Univerzity Karlovy (GA UK), grant č. 149524 (Možnosti a limity psychoterapie starších dospělých v souvislosti s psychosociální péčí v ČR) a v rámci projektu RECETAS financovaného z programu EU Horizon 2020 (NUMBER 945095).

Konflikt zájmů: žádný.