Wilson’s disease
Wilson’s disease is an autosomal recessive genetic disease resulting from copper toxicity, primarily in the brain and liver. The disease is caused by mutation in the ATP7B gene, which leads to a disturbance of copper excretion from the organism. Hepatic or neurological symptoms typically occur in the second and third decades of life, although the overall age of presentation can be quite broad (5-60 years). Patients with a liver form of disease may present with an acute hepatitis, chronic hepatitis, fulminant hepatitis or liver cirrhosis. Neurologic manifestations may occur without liver disease and present in a large variety of ways, including movement disorders, often with dysarthria, tremor, and dystonia occurring in any combination. Often patients present with behavioural abnormalities before developing neurological symptoms. Screening tests include serum ceruloplasmin, and copper assays, 24h urine copper, Kayser-Fleischer ring examination by slit lamp. The definitive diagnostic test is percutaneous liver biopsy with quantitative assay of copper. Mutation analysis is generally not useful because of the large number of causative mutations. It has been well-documented that oral D-penicillamine results in complete reversal or alleviation of hepatic, neurological, and psychiatric abnormalities in most patients with Wilson’s disease, and this drug remains the „gold standard“ therapy for this disorder. Up to 20 % of Wilson’s disease patients develop side effects. As an alternative treatment, zinc is fully effective in Wilson’s disease as long at the patients complies with therapy. Zinc has an excellent safety profile. The only toxicity is gastric irritation in 5–10 % of patients. Tetrathiomolybdate is not yet commercially available in the Czech Republic. An immediate liver transplant is the only treatment possible for patients with acute liver failure.
Key words: Copper, Wilson’s disease, diagnostics, treatment.
Autoři: Z. Mareček Působiště autorů: Přednosta: Doc. MUDr. M. Zavoral, Ph. D ; Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2007; 87(1): 17-22 Kategorie: Postgraduální vzdělávání
Wilsonova choroba je autosomálně recesivně dědičné onemocnění způsobené toxickým poškozením především mozku a jater kumulovaným nadměrným obsahem mědi. Příčinou je mutace v genu pro ATP7B vedoucí k poruše exkrece mědi z organismu. Nemocní se manifestují nejčastěji jaterní nebo neurologickou symptomatologií ve 2.–3. desetiletí, onemocnění se však může manifestovat v širokém věkovém rozmezí 5–60 roků. Jaterní forma se manifestuje buď jako akutní, fulminantní, chronická hepatitida, nebo jaterní cirhóza. Neurologická forma onemocnění se může manifestovat i bez poškození jater pestrou symptomatologií, zahrnující poruchy hybnosti, velmi častá je dysartrie, dysfagie a třes v různé kombinaci s dystonií. Neurologickým příznakům často předcházejí poruchy chování. Skríningovými testy pro diagnostiku Wilsonovy choroby jsou měď a ceruloplasmin v séru, exkrece mědi močí za 24 hodin a Kayser-Fleischerův prstenec. Definitivním diagnostickým testem je perkutánní jaterní biopsie s kvantitativním stanovení obsahu mědi v jaterním punktátu. Genetická diagnostika není standardně použitelná pro velkou variabilitu genu. Terapie D penicilaminem vede u většiny nemocných k úpravě nebo významnému zlepšení stavu. Terapie penicilaminem zůstává „zlatým standardem“ léčby. Až u 20 % léčených se mohou vyvinout nežádoucí reakce. Alternativní terapií je léčba zinkem, který je rovněž plnû účinný v léčbě Wilsonovy choroby po celou dobu podávání a má vynikající bezpečnostní profil. Jedinou toxickou reakcí u 5–10 % pacientů je iritace žaludku. Tetrathiomolybdát u nás dosud není komerčně dostupný. Pro pacienty s akutním jaterním selháním je jedinou léčbou urgentní jaterní transplantace.
Klíčová slova: Měď, Wilsonova choroba, diagnostika, terapie.
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
